
Čanakkalská keramika: od zdobených talířů po nádoby s hlavami koní.
Někdo, kdo přijede do Çanakkale, často vysvětluje název města tím, že se odkazuje na pevnosti v průlivu. Nicméně, druhá část názvu má vztah k půdě.
Průvodce kulturou a uměním, tipy na akce a příběhy z města.

Někdo, kdo přijede do Çanakkale, často vysvětluje název města tím, že se odkazuje na pevnosti v průlivu. Nicméně, druhá část názvu má vztah k půdě.

Divadlo Harbiye Cemil Topuzlu, které je venkovní divadlo, uzavře svou sezonu koncertními vystoupeními v listopadu; mladí lidé ve věku 18 až 24 let se mohou na tyto koncerty zúčastnit zdarma prostřednictvím programu "Koltuk Senin".

Výstava, kterou kurátoruje Marcus Graf, představuje 38 děl od 24 současných umělců a zkoumá koncepty štěstí a utopie. Je k vidění v galerii Taksim Sanat až do 10. ledna 2027.

Většina knih o historii filozofie začíná na stejném místě: v Miletu, nedaleko města Balat, které dnes patří okresu Didim v provincii Aydın, na pobřeží Egejského moře. To bylo v 6. století př. n. l.

Dnes, pokud vystoupíte na nejvyšší bod divadla v Miletu a podíváte se na západ, neuvidíte obzor ani moře. Před vámi se rozprostírá rovinná krajina pokrytá bavlníkovými plantážemi, zavlažovacími kanály a mokřady.

Na severovýchodě města Kırklareli, jen pár kroků od hranic s Bulharskem, se nachází les, jehož půda v zimě bývá pokryta vodou.

Na staré trase z Istanbulu do Edirne, která prochází oblastí Kırklareli, se v pravidelných vzdálenostech nacházejí tři velké kamenné mosty.

V úzkém údolí, které se táhne jižně od Yalovy a zasahuje do lesnatých svahů pohoří Samanlı Dağları, vyvěrá horká voda ze země.

Mnoho lidí zná Yalovu pro její lázně, záliv a blízkost k Istanbulu. Nicméně, město má významnou historii i v osmanských písemných zdrojích: v polovině osmnáctého století zde byla založena první známá státní papírna.

Ališar Höyüğü se nachází na rovinné oblasti v povodí řeky Kanak, na jihovýchodě města Sorgun. Dnes je to klidná vyvýšenina, obklopená poli, a nenabízí žádnou turistickou infrastrukturu.

Nejlepší způsob, jak poznat Yozgat, je ochutnat místní kuchyni. Město se nachází uprostřed rozlehlé stepi, známé jako Bozok yaylası, kde zimy jsou dlouhé a drsné, a léta krátká a suchá.

Město Safranbolu získalo své jméno od květu safránu. Červené špičky tohoto květu po staletí barvily jídla města do žluta a dodávaly sladkostem jeho vůni.

Pro někoho, kdo Safranbolu navštěvuje poprvé, vypadají domy jako obraz. Bílé fasády, tmavé dřevěné rámy, tašky na střechách a horní patra, která se táhnou do ulice, vytvářejí jedinečnou scenérii.

Série koncertů „Zvuky z hlubin“ v cisterně Şerefiye pokračuje od 6. do 8. listopadu třemi barokními koncerty; sólové recitály pro housle a violoncello se konají v akustice cisterny a umožňují posluchačům vychutnat si jedinečný zážitek.

V oblasti Ordu se v létě žije ve vyšších polohách. Hory, které se tyčí těsně za pobřežním městem, se rozprostírají do výšek přesahajících tisíc metrů a nabízejí rozlehlé louky, roviny obklopené lesy a rozptýlené osady.

V Ordu je stůl nejjednodušší způsob, jak poznat geografii tohoto města.

Když vstupujete do seldžúckých památek v Konye, často si nejprve všimnete spíše barev než samotného kamene.

Při příjezdu do Konye vlakem nebo autem, pohled z okna odhaluje i to, co se zde pěstuje. Rozlehlá, rovinná krajina se táhne až k obzoru, pole zlacená po sklizni a mezi nimi stáda ovcí.

Člověk, který zná Trabzon pouze z pobřežní silnice, ve skutečnosti viděl jen polovinu tohoto města.

V Trabzonu se stůl rozkládá mezi mořem a horami. Na jedné straně jsou sardinky, které se v zimě dopřávají u pobřeží, na druhé straně máslo a sýr z mléka zvířat, která pasou na horských loukách, a mezi nimi, na svazích, roste kukuřice.

Každé léto, na začátku sezóny, se v Sarayiçi, na sever od Edirne, ozývá zvuk bubínků a dud a na travnaté ploše se objevují zápasníci, připravení k boji.

První otázka, kterou si často klade návštěvník města Edirne, je: kde se dá ochutnat pravá játra? Tato otázka je oprávněná, protože brožura města Edirne, vydaná ministerstvem kultury a turistiky, uvádí smažená játra jako první jídlo, které by měl návštěvník ochutnat.

Když vstoupíte do nádvoří Taşhan v Erzurumu, uvidíte řady černých, lesklých kamenů vystavených ve vitrínách. Tento kámen má v různých regionech různá jména; někdo mu říká "Oltu taşı", někdo "Erzurum taşı" a někdo "černý jantar".

Kdo přijede do Erzurumu v zimě, nejdříve si všimne chladu, a pak si vzpomene na bohaté stoly.