Čtení o domě v Safranbolu, život, veranda a venkovský dům.
Pro někoho, kdo Safranbolu navštěvuje poprvé, vypadají domy jako obraz. Bílé fasády, tmavé dřevěné rámy, tašky na střechách a horní patra, která se táhnou do ulice, vytvářejí jedinečnou scenérii.
Přihlas se, abys mohl dávat To se mi líbí a hodnotit

Pro první návštěvníky města Safranbolu se domy jeví jako obrazy. Bílé fasády uspořádané do svahu, tmavé dřevěné rámy, tašky a horní patra, která se rozlézají do ulice, vytvářejí jedinečný pohled. Každý dům je však záznamem životního uspořádání, které se formovalo po staletí. Podle Turistické informační kanceláře v okrese se v centru města nachází přibližně 2000 tradičních domů, které byly postaveny v 18. a 19. století a na začátku 20. století, z nichž přibližně 800 je pod právní ochranou. Tento text vám řekne, na co se zaměřit, když stojíte před jedním z těchto domů, jak postupovat, když vstoupíte dovnitř, a co hledat v domě, který slouží jako muzeum. Nejprve se pokuste město "číst".
Chcete-li pochopit dům v Safranbolu, je třeba se nejprve podívat, kde se nachází. Město je historicky rozděleno do dvou částí. "Město" je zimní obydlí, které se nachází ve dvou údolích v nížinách a zahrnuje pevnost, tržiště a čtvrti jako Akçasu, Gümüş, Musalla, Kalealtı a Tabakhane. Zde jsou domy blízko sebe a ulice jsou úzké. "Bağlar" je letní obydlí, které se nachází o několik set metrů výše, je vystaveno proudění vzduchu a má rozsáhlé pozemky. Podle informací z Turistické informační kanceláře měl téměř každý zimní i letní dům a rodiny se v létě stěhovaly do svých domů v Bağlar, ale výroba a obchod na tržišti pokračovaly po celý rok. Jednou z nejvýznamnějších vlastností města je úcta k sousedům. Ministerstvo kultury a turistiky provincie Karabük uvádí, že žádný dům neblokuje výhled jiného a že všechny domy jsou orientovány směrem k veřejným budovám a památkám, které se nacházejí v centrálnějších oblastech. Fasády domů jsou v blízkosti zdi uzavřené, zatímco vzdálenější fasády jsou otevřené. Tento uspořádání si můžete ověřit sami, když se podíváte z vrcholu pevnosti nebo z kopce Hıdırlık. Téměř každé okno nabízí výhled. Samotná ulice je také architektonickým prvkem. Cesty vedoucí k náměstí, nádvoří památek a samotná náměstí jsou dlážděna kamenem. Podle zdrojů tato dlažba snižuje vlhkost, odolává povodním a umožňuje kořenům stromů získávat vodu. Na stěnách domů v rozích jsou vyvýšené hrany a místy se nacházejí konzoly, nazývané "ayıbacağı". Jsou to malé, ale důmyslné řešení, které přizpůsobují dům zakřivení ulice. Dům má kamennou základnu a dřevěné patra.
Když stoj V některých místnostech s velkými okny se stále nacházejí dřevěné mříže, které se nazývají "muşabak". Věnujte pozornost i výstupkům. Tyto výstupky, které se táhnou směrem do ulice, nejsou pouze dekorativní. Bayazıt vysvětluje, že kvůli tomu, že pozemky nemají pravé úhly, místnosti mají výstupky, což umožňuje místnostem mít spíše čtvercový nebo obdélníkový tvar a zároveň poskytuje výhled do různých směrů. Pokud místnosti nemají výstupky, pak se místo toho vystupují verandy. Jinými slovy, výstupek je kompromisem mezi zakřiveným pozemkem a rovinnou místností.
Do domů se vchází velkými dvoukřídlými dveřmi. Prostranství před vstupem, kde se dveře otevírají, se nazývá "hayat", a pokud je podlaha dlážděná kamenem, nazývá se "taşlık". Zde se nacházejí mříže vyrobené z vertikálních dřevěných prken, které propouštějí světlo a vzduch a nazývají se "gliste". Podle Ministerstva kultury a turistiky v Karabuku se v této části domu ukládají dříví na zimu, a "gliste" v létě zajišťuje větrání a v zimě izolaci. Z "hayat" se vchází do stodoly. V přízemí se také nacházejí velké kamna, spíže a sklady. Stručně řečeno, přízemí domu je jeho provozní část. Zvířata, palivo, zásoby a těžké kuchyňské práce se zde shromažďují. V muzeálním domě věnujte pozornost kamenné podlaze, místu, kde stála kamna, a pruhům světla, které vytváří "gliste". Nejlépe pochopíte, jak velká část života probíhá v tomto částečně otevřeném, částečně uzavřeném prostoru, právě tam.
Obývací pokoj, veranda a místnost
Do horních pater se vchází dřevěnými schodišti. Podle Turistického informačního centra je druhé patro nenápadnější a obsahuje kuchyň, která může být také použita jako ložnice. Běžný život probíhá ve středním patře, protože je snazší jej v zimě vytápět. Třetí patro je nejpropracovanější částí domu, stropy jsou zde vyšší. V centru plánu se nachází obývací pokoj. Podle Bayazita se v Safranbolu obývacímu pokoji říká "çardak". Obývací pokoj může být vnější, vnitřní nebo střední. V domech se středním obývacím pokojem jsou místnosti uspořádány po obou stranách obývacího pokoje. Prostory mezi místnostmi, které jsou pokračováním obývacího pokoje, se nazývají "eyvan". Počet "eyvanů" se pohybuje od jednoho do čtyř. Prázdné "eyvany" jsou často vyvýšeny o jednu nebo dvě schůdky, někdy jsou odděleny od obývacího pokoje sloupy a před okny Sňatek syna neznamená, že se mu postaví samostatný dům. Nevěsta přichází do rodinného domu a každá rodina má vlastní pokoj, kde uspokojuje své potřeby. Nejdůležitější místností v domě je obývací pokoj. Bayazıt popisuje, že strop a nábytek v tomto pokoji jsou pečlivě zdobené, a že v některých domech jsou stěny obývacího pokoje pokryté malbami a vzory. Strop je často zdobený a připomíná loď. V muzeálních domech nezapomeňte se podívat nahoru a obdivovat strop. Zdobené dřevěné stropy tiše vyprávějí o vkusu a bohatství majitele. Sporák, gril a lampa.
V těchto domech bylo zajišťováno vytápění pomocí sporáků. Uhlí z sporáku bylo přenášeno do grilu a následně do pokojů. Turistické informační centrum uvádí, že udržet teplo v dřevěném domě je obtížné a proto se v těchto domech spíše ohřívalo prostředí, než samotní lidé. Podle ministerstva kultury a turismu v Karabuku se sporáky v této oblasti začaly používat až koncem 19. století a začátkem 20. století. K osvětlení se používaly lampy naplněné petrolejem a později luxusnější lampy. Elektrifikace přišla až s výstavbou oceláren v roce 1937. Pokoj s bazénem.
Nejvíce překvapivým místem v domě v Safranbolu je pokoj s bazénem. Doč. Dr. A. Esra Bölükbaşı Ertürk z univerzity v Karabuku ve svém článku v časopise Erdem popisuje, že město získávalo vodu z pramenů Bulak a Hızar a z potoků, a že hojnost vody vedla k rozmanitosti vodních staveb. V některých domech je bazén samostatný pokoj u vstupu, zatímco v jiných se nachází uprostřed obývacího pokoje v prvním patře a pokoje do něj ústí. V příkladech uvedených v článku jsou bazény obklopeny sedacími lavicemi ze tří stran. V některých z nich voda teče z žlabu ve tvaru písmene S, který má hlavu draka. Ertürk zdůrazňuje několik funkcí bazénu. Voda přináší do místnosti chlad, pomáhá uchovávat potraviny a v dřevěné konstrukci představuje v případě potřeby zdroj vody pro hašení požáru. Hluk vody také ztěžuje slyšení, co se děje uvnitř. V některých zahradách v Bağlar je pokoj s bazénem postaven jako samostatná malá stavba s výhledem na krajinu. Uprostřed je bazén, kolem něj sedací lavice, u vstupu je kávovar a skříň. Tyto stavby, známé místně jako "selamlık" (místo pro setkávání), jsou dnes většinou nevyužívány a podle zdrojů jsou mnohé v dezolátním stavu. Proč je dům v Bağlar jiný?
Letní a zimní dům mluví stejným jazykem, ale použív Je to dům, který se předpokládá, že byl postaven na začátku století a patřil veliteli zimní kasárny v Safranbolu, Haci Mehmet Efendi. Dům je pojmenován podle hodnosti "kaim makam", kterou byl veliteli udělen jako ekvivalent plukovníka. Ministerstvo kultury dům v roce 1979 znárodnilo a zrekonstruovalo. V roce 1981 byl otevřen jako vzdělávací centrum a dnes slouží jako muzeum. Při prohlídce postupujte podle následujícího pořadí: Nejprve se podívejte na fasádu a výklenky z ulice, poté uvnitř hledejte původní sporák a kamna, vystoupejte po schodech do vnitřního dvora, usadťe se na lavici v jedné z arkád a prohlédněte si výhled z okna a nakonec se podívejte na strop v hlavní místnosti. Protože otevírací doba a dny se mohou měnit, před návštěvou si ověřte aktuální informace na webových stránkách obecního úřadu Safranbolu. Většina domů je v soukromém vlastnictví a je v nich stále obydlí. Při fotografování respektujte soukromí obyvatel a vyhněte se fotografování do oken a vnitřních prostor. Safranbolu byla v roce 1994 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO pod číslem 614 podle záznamů Generálního ředitelství pro kulturní památky a muzea. Důvodem zápisu není jednotlivé domy, ale městská struktura, kterou společně vytvářejí. Když se naučíte číst jednotlivé domy, začnete chápat i zbytek města.
Zdroje:
- Safranbolu Turizm Danışma Bürosu, Safranbolu Evleri, https://safranboluturizmdanismaburosu.ktb.gov.tr/TR-156229/safranbolu-evleri.html
- Karabük İl Kültür ve Turizm Müdürlüğü, Mimari, Isınma, Aydınlanma, https://karabuk.ktb.gov.tr/TR-63743/mimari-isinma-aydinlanma.html
- Karabük İl Kültür ve Turizm Müdürlüğü, Safranbolu'da Turizm, https://karabuk.ktb.gov.tr/TR-63747/safranbolu39da-turizm.html
- Nigan Bayazıt, Safranbolu Evlerinin Plan Tipolojisi ve Kullanıcı İhtiyaçları Hiyerarşisi, Tasarım Kuram 17, 2014, https://dergipark.org.tr/en/download/article-file/208072
- A. Esra Bölükbaşı Ertürk, Safranbolu'da Su Mimarisi, Erdem 56, 2010, https://erdem.gov.tr/tam-metin-pdf/217/tur
- Safranbolu Belediyesi, Kaymakamlar Müze Evi, https://www.safranbolu.bel.tr/safranbolu-turizm/kaymakamlar-muze-evi
- Kültür Varlıkları ve Müzeler Genel Müdürlüğü, Safran
Komentáře
Napiš první komentář
