Přejít na hlavní obsah
Radar Türkiye
Objevujte akce v aplikaci
Otevřít
Radar Türkiye

Výzkum v Alişar a první kalendář anatolské archeologie.

Ališar Höyüğü se nachází na rovinné oblasti v povodí řeky Kanak, na jihovýchodě města Sorgun. Dnes je to klidná vyvýšenina, obklopená poli, a nenabízí žádnou turistickou infrastrukturu.

Radar TürkiyeRadar Türkiye25 Ekim 20269
Zatím bez hodnocení

Přihlas se, abys mohl dávat To se mi líbí a hodnotit

Výzkum v Alişar a první kalendář anatolské archeologie.

Na jihovýchodě města Sorgun, v nížině povodí řeky Kanak, se nachází kopec Alişar, který dnes působí jako klidná vyvýšenina. V jeho okolí se rozkládají pole a chybí zde jakákoli infrastruktura pro návštěvníky. Tento kopec byl však v začátku 20. století vybrán k řešení jedné z nejvýznamnějších otázek anatolské archeologie: která kultura se v centrální Anatolii objevila jako první? Tento text nepopisuje samotný kopec Alişar, ale příběh výzkumu, který se zde odehrál. Sleduje, proč byl tento výzkum zahájen právě na tomto kopci, jak probíhal, jak se z keramiky podařilo odvodit kalendář a jak současné výzkumy v této oblasti navazují na toto dědictví. Na závěr jsou zde návrhy, kde by bylo možné pokračovat v tomto příběhu.

Plán jednoho institutu pro Anatolii

Východní institut Chicagské univerzity plánoval na počátku 20. století výzkum civilizace Hetiů ve třech samostatných liniích: průzkum, povrchový výzkum a archeologické vykopávky. Podle informací na webových stránkách ISAC (dříve Východní institut), průzkumný projekt, vedený Hansem Henningem von der Ostenem, zahrnoval rozsáhlou oblast východně od Ankary. Během těchto cest von der Osten zaznamenal do svých map téměř tři stovky nových lokalit, z nichž většina byla do té doby vědeckému světu neznámá. Podle článku v Yozgatpedia, připraveném Yozgat Bozok University, výzkum řídil James H. Breasted. Proč právě tento kopec z tolika? Odpověď je jasně uvedena v zprávě institutu. K určení kulturní chronologie hetických oblastí, a to zejména na základě keramiky, bylo zapotřebí kopce, který nebyl dosud zkoumán a jehož vrstvy nebyly narušeny. Velký kopec, který se nacházel na jihovýchodě Ankary, byl dostatečně významný, ale zároveň dostatečně vzdálený od Bogazköy. Kopec se nacházel v blízkosti vesnice Alişar a výzkumný tým mu dal jméno podle této vesnice. Takže důvodem pro výběr Alişaru nebyla legenda o pokladech, ale metodologická otázka.

Výzkum v letech 1927-1932

Výzkum byl zahájen v roce 1927 pod vedením von der Ostena, v létě roku 1928 ho společně vedli von der Osten a Erich F. Schmidt, a poté výzkum převzal pouze Schmidt. Podle Yozgatpedia výzkum začal v červnu 1927 s deseti pracovníky, v následujících sezónách se počet pracovníků zvýšil na sto osmdesát a výzkum pokračoval až do roku 1932. Kopec se rozkládal na ploše přibližně osmnáct hektarů a tým zde pracoval ve dvou samostatných oblastech: hlavnímu kopci říkali citadela a okolní roz Tato lokalita, ačkoli byla zkoumána způsobem, který neodpovídal tehdejším archeologickým standardům, představuje významný milník v archeologii Anatolie. Tyto dva aspekty se vzájemně nevylučují; Ališar je jak lekcí o metodologii, tak i začátkem nového období. Keramický kalendář

Hlavním přínosem Ališaru je systematické uspořádání. Archeologové očíslovali vrstvy na pahárku od nejstarší po nejnovější a každou vrstvu popsali podle keramiky, kterou obsahovala. Podle Yozgatpedia, nejnižší vrstvy pocházejí z pozdního neolitu a rané doby bronzové, vrstvy nad nimi odpovídají postupně obdobím: říše Hetitů, doby železné, Frýgie a Persie, helénistického a římského období, a nakonec středověku a osmanské éry. Anglická verze Wikipedie uvádí, že archeologové používali odlišné názvy vrstev pro hlavní pahárek a terasu, což vedlo k různým interpretacím tohoto uspořádání pozdějšími výzkumníky. Jedním z nejdůležitějších prvků tohoto uspořádání je skupina malované keramiky nazývaná Ališar III. Podle Yozgatpedia, tato skupina, která odráží přechod od konce doby bronzové k době střední, a identifikace keramiky z období mezi nimi, vyplnila dosud neznámé chronologické mezery a přispěla k pevnějšímu zakotvení chronologie Anatolie. Druhou důležitou skupinou je keramika Ališar IV. Tato skupina, charakteristická geometrickými ornamenty a malovanými figurálními motivy, je jedním z typických produktů keramiky střední Anatolie od počátku prvního tisíciletí a dnes se nachází v mnoha osadách v této oblasti. Když archeologové narazí na podobný kus, stále se odkazují na Ališar. Tímto způsobem se název vesnice proměnil v označení určitého období. Hliněné tabulky a diskutované názvy

Výzkum nepřinesl pouze keramiku. V Ališaru byly nalezeny hliněné tabulky z období asyrských obchodních kolonií; Yozgatpedia uvádí přibližně sedmdesát, zatímco anglická verze Wikipedie uvádí padesát tři, včetně kopií, takže počet se liší v závislosti na zdroji. Podle anglické verze Wikipedie, tabulky odrážejí typickou asyrskou obchodní stanici té doby a jedna z nich zmiňuje obchodníka, jehož jméno se také objevuje na tabulkách z Kültepe. Některé z nich obsahují jméno Anitta, což naznačuje existenci mocného místního vládce v období před říší Hetitů. I samotný starý název pahárku je kvůli těmto dokumentům předmětem diskusí. Někteří výzkumníci se snaží identifikovat Ališar s Kuššara, považovaným za původ říše Hetitů, zatímco jiní navrhují město Ankuwa, zmín Povrchová průzkumná činnost v oblasti Ališar, Çadır a Orta odhalila menší osady a ukázala, že velké návrší představovaly centra komplexní společnosti v povodí řeky Kanak od doby kalných kultur. Podle Yozgatpedia byla práce v Ališaru v tomto období spíše zaměřena na topografické měření a letecké snímkování než na archeologické výzkumy. V roce 1994 se projekt přesunul k návrší Çadır, které se nachází nedaleko Ališaru. Důvodem byla výstavba přehrady. Stoupající hladina nově postavené přehrady Gelingüllü ohrožovala návrší; výzkum začal jako záchranný archeologický průzkum, ale naštěstí hladina jezera nedosáhla svahů návrší. Tým pracující na návrší Çadır zvolil jiný přístup než v Ališaru. Vytvořil síť o rozměrech 100 metrů krát 100 metrů na povrchu a kolem návrší a obvykle prováděl výzkumy v čtvercích o rozměrech 10 metrů krát 10 metrů. Každou významnou vrstvu dokumentoval kresbami a fotografiemi, než se do ní ponořil, a půdu analyzoval v určitých poměrech, v závislosti na její důležitosti. Tým také uvádí, že část nálezů, které byly uloženy ve skladu v archeologickém táboře, byla předána do muzea v Yozgatu. Podle vlastních informací návrší Çadır zde nachází osídlení, které se táhne od střední doby kalných kultur až po byzantské období, tedy přibližně šest tisíc let. Stejná oblast klade nové otázky.

Cesta, kterou otevřela práce v Ališaru, pokračuje dnes i v jiných archeologických lokalitách v oblasti Yozgatu. Na hoře Kerkenes probíhá projekt vedený Středověkou technickou univerzitou, který zkoumá město z doby železné, založené koncem 7. století př. n. l. a obehnané sedmikilometrovou kamennou hradbou; projekt uvádí, že toto město s největší pravděpodobností bylo starověké Pteria. O něco severněji, na návrší Uşaklı, podle webových stránek archeologického týmu, od roku 2008 pracuje italská univerzita; zde byly objeveny veřejné budovy z doby Hetitů a fragmenty tabulek s klínovým písmem. Všechny tyto výzkumy, v jistém smyslu, upřesňují, korigují a rozšiřují poznatky získané v Ališaru. Kde se dnes sleduje tento příběh?

Návrší Ališar se nachází severně od vesnice Ališar, v otevřené krajině; na návrší nenajdete návštěvnické centrum, turistické stezky ani informační tabule. Návrší je viditelné z dálky, jako silueta tyčící se uprostřed stepi, a je obklopeno terasami. Pokud se rozhodnete projít po okolí, nevstupujte na obdělan Zdroje:

Komentáře

0/1000

Napiš první komentář