Od útesů k oblasti Hıdırlık podél pobřeží Muratpaşa.

Začněte u vchodu do parku Düden na ulici Lara Caddesi. Městské autobusy, které jezdí z centra města směrem k Lare, touto ulicí projíždějí; zastávka, kde vystoupíte, je jen pár kroků od vchodu do parku. Než se sem dostanete, vyřešte jednu věc: V Antalyi jsou dva vodopády Düden. Horní Düden, který se nachází v oblasti Kepez, se nachází v lese a vlévá se do pramenité oblasti. Dolní Düden, který chcete navštívit, je konečná stanice toku a místo, kde voda padá z útesu přímo do Středozemního moře. Portál Kultury tento vodopád také uvádí pod názvem Karpuzkaldıran a udává jeho výšku přibližně 40 metrů.

Uvnitř parku sledujte cestu směrem k moři a nejprve se dostaňte k vyhlídkové terase s zábradlími na okraji útesu. Odtud uvidíte vodopád spíše z boku a shora; pád vody z útesu do prázdna a mlha, která se tvoří dole, jsou z tohoto úhlu nejlépe viditelné. Pokud fouká vítr od moře, mlha se může dostat až k terase, takže budete muset často čistit objektiv fotoaparátu. Ráno, kdy máte slunce za zády, máte větší šanci zachytit duhu v mlze; odpoledne je světlo rovnoměrnější a večer se rozsvítí pobřeží a vodopád bude ve stínu. Proto je nejlepší čas pro fotografování ráno a důvod, proč tato trasa začíná právě zde, je právě tento.

Po vyhlídkové terase prozkoumejte zbytek parku. Park Düden je zalesněná oblast na vrcholu útesu; jsou zde lavičky a stezky, které jdou paralelně s pobřežím. V blízkosti pobřeží může být povrch mokrý od vody a mlhy, a rozhodně nevystupujte za zábradlí. Trochu východně od vodopádu se nachází park Gençlik Parkı, který portál Kultury doporučuje jako vyhlídkové místo; tento park s piknikovou zónou a parkovištěm nabízí druhý pohled na vodopád. Pokud máte čas, navštivte i tento park, protože celou výšku, ve které voda padá do moře, můžete vidět pouze z protějšího břehu.

Pro ty, kteří chtějí vidět vodopád zespodu, je třetí možnost moře. Lodní výlety, které odjíždějí z přístavu Kaleiçi, plují podél útesu a připlouvají až k vodopádu. Düden je jediný vodopád v Antalyi, který lze vidět z lodi. Tuto možnost můžete zvážit na konci dne, až se vrátíte do přístavu; pro aktuální informace o jízdních řádech a cenách se podívejte na webové stránky provozovatelů. Oblast, kde se nachází řeka Düden a její vodopád, získala v roce 2020 status chráněné oblasti. V parku nepoškozujte vegetaci

Vstupte do parku ze západní strany, od místa, kde končí Atatürkova ulice. Hned na začátku si všimněte: přímých linií, symetrických záhonů a širokých pěších cest, které se protínají. Toto uspořádání není náhodné. Stavba parku byla zahájena v roce 1935 a plán, který se dožil současnosti, byl v letech 1940 až 1945 připraven architektem Necmettinem Atešem pod vedením guvernéra Hašima İşcana; článek Engina a Erdoğana z roku 2020 popisuje, jak design vychází z geometrického pojetí barokních a renesančních zahrad. Městská radnice uvádí, že původní název parku byl İnönü Parkı. Park, který se nachází na útesu ve výšce 35 až 40 metrů nad mořem, je považován za nejstarší park ve městě.

Základem plánu jsou tři paralelní osy. Všechny směřují na východ a západ k moři a končí vyhlídkovými terasami na okraji útesu. Nejlepší způsob, jak park prozkoumat, je projít se jednou z os až k moři, prozkoumat terasy podél pobřeží a poté se vrátit zpět jinou osou. Terasy jsou v článku označovány jako "mirador"; jsou vybaveny fontánami, pergolami a schodišti, což je typické pro parky z období rané republiky. Z teras je vidět Antalya záliv, na západě pobřeží Konyaaltı a za ním hory Beydağları; v jasný den můžete zachytit vzácný pohled, kdy jsou hory pokryté sněhem a moře je vidět v jednom záběru.

Použijte terasy k nalezení soch. Podle seznamu městské radnice se socha "Pracovník a dítě" od Mehmet Aksoye nachází na druhé terase, socha "Ruka" od Kuzguna Acara je na třetí terase a socha "Don Quijote" od Cahvara Göktaše se nachází mezi druhou a třetí terasou. Na severu parku se nachází místo, kde v roce 1965 stál stadion Atatürk; po jeho zničení v roce 2016 zde vznikl otevřený prostor; dnes se zde nachází budova městské radnice a divadlo města, které jsou součástí parku. Článek zmiňuje budovy z období republiky, jako je stará budova hedvábnictví a zemědělské budovy, které by měly být zachovány; když je uvidíte, vzpomeňte si, že park není jen zelená oáza, ale také dokument plánování určité éry.

Odpoledne je nejlepší světlo na terasách. Jak slunce zapadá na západě, útes se rozzáří a v záběru směřujícím k pobřeží Konyaaltı se moře ztmavne; v západním rohu parku je v západu největší ruch při západu slunce. K posezení a odpočinku jsou k dispozici lavičky pod stromy a trávníky; v parku jsou také čajovny, ale

Při přiblížení k věži z rohu parku se nejdříve podívejte na ni z dálky. Má obdélníkový základ a válcovité tělo, celková výška je 14 metrů. Tento dvoupatrový design shrnuje celou historii stavby. Obecní úřad věž prezentuje jako pamětní hrobku datovanou 1. nebo 2. stoletím, a to na základě dvanácti reliéfů s motivem srpů, které ji spojují s rodinou Marca Calpurnia Rufa, který působil jako konzul v Attalii. Článek Yiğita z roku 2022 uvádí, že věž byla používána jako maják a strážní věž pro lodě plující do zálivu, a některé zdroje ji považují za hrobku hrdiny kvůli fragmentům freskek v dolní místnosti. Při obcházení základny věnujte pozornost řadám kamenných bloků; v některých zdrojích se uvádí, že válcové tělo bylo postaveno v jiném období. Hlavní vstup je na východní straně. Podle popisu obecního úřadu se po vstupu prochází dlouhou chodbou, která vede do malé místnosti s nikami a křížovým půdorysem. Na zdech této místnosti v přízemí jsou stopy po freskách, které byly po staletí poškozeny pronikáním vody. Do horního patra vede schodiště z chodby, kde se nachází prostor pro procházky obklopený silnými zdmi. Přístupnost vnitřních prostor se v průběhu času mění; informujte se u osoby u vstupu, zda je možné vstoupit, protože i když je věž uzavřena, okolí a archeologické naleziště toho hodně vypovídají. Úřad guvernéra Antalya uvádí, že pozůstatky hradeb jsou v dnešním městě patrné, například věž Hıdırlık, Hadriánova brána a hodinová věž; věž se nachází v rohu, kde se pevnina spojuje s pobřežními hradbami. Historie věže je zapsána v kameni. Během byzantské éry se díky své pevné konstrukci zapojila do městské obrany a byla připojena k hradbám; podle zprávy agentury DHA z srpna 2026 byla během seldžúcké éry využívána jako palác a během osmanské éry jako vojenské skladiště. Název také přidává další vrstvu významu: "Hıdırlık" znamená místo, kde se slaví jarní svátek Hıdırellez, a v mnoha městech Anatolie existují kopce s tímto názvem. Největší novinkou je okolí věže. Archeologický výzkum a vyhlídková terasa, které řídí muzeum obecního úřadu, byly dokončeny a oblast byla otevřena veřejnosti v červenci 2026. Během výzkumu byly objeveny pamětní hrobka datovaná 2. stoletím př. n. l., která byla pravděpodobně postavena pro regionálního guvernéra, stavby, které se předpokládá, že byly používány jako kaple v ran Čtyřicet minut stačí na prohlídku věže, prozkoumání archeologického naleziště a posezení na terase. Pro sestup k přístavišti se z přední strany věže vstupte do ulice Hesapçı, která vede na sever; tato ulice pokračuje až k Hadriánovým bránám, ale vy se po několika ulicích odbočte doleva, na západ, a sestupte do přístavu úzkými, kamenitými uličkami Starého města. Procházka by neměla trvat déle než patnáct minut, ale buďte opatrní, protože povrch je kluzký. Zdroj: Obec Antalya, Yiğit 2022, Harmonie vědy; DHA 28.08.2026; Úřad guvernéra Antalye.

Po sestupu z uliček Kaleiçi a dosažení přístavu, nejdříve se podívejte na samotný přístav. Městská obec uvádí, že tento přírodní přístav ve tvaru půlkruhu byl založen v helénistickém období, má vchod široký 110 metrů a že dnešní molo pravděpodobně stojí na pozůstatcích helénistických hradeb. Po obou stranách vchodu kdysi stály věže, mezi nimiž byl natažen řetěz; v roce 1472 ho papežská flotila odvezla jako válečnou kořist do Říma. Podle informací guvernorátu v Antalyi zde existoval pirátský přístav s názvem Korykos ještě před založením starověké Attaleie. Muzeum hraček se nachází v historické budově přímo u tohoto přístavu.

Muzeum bylo otevřeno 23. dubna 2011 městskou obcí, za konzultací Sunaye Akına, zakladatele Muzea hraček v Istanbulu. Je to třetí muzeum hraček v Turecku. Budova o rozloze přibližně 650 metrů čtverečních je rozdělena do deseti sekcí a hračky jsou vystaveny ve vitrínách, uspořádané podle období a témat. Velikost sbírky se v různých zdrojích liší: guvernorát uvádí 1 500 kusů, městská obec 3 000 hraček; rozsah let výroby se pohybuje od poloviny 19. století až do 80. let. Prohlédněte si sbírku a zjistěte, odkud hračky pocházejí – z Německa, Spojených států, Ruska, Japonska a Turecka. Je zajímavé vidět, jak se stejná hračka v různých zemích liší.

Pro nejlepší prohlídku začněte u vchodu a postupujte vitrínami v pořadí čísel, protože sekce jsou zhruba chronologické. Nejstarší část obsahuje první továrně vyráběné hračky a domečky pro panenky; střední sekce zahrnuje plechové autíčka, mechanické zvířátka a modely vlaků. Sekce věnovaná hračkám vyrobeným v Turecku a známým postavám, jako je Nasreddin Hoca, Keloğlan a Temel Reis, je místem, kde dospělí návštěvníci často objevují vzpomínky na své vlastní dětství; zde strávíte více času. Skla vitrín se odrážejí, proto při fotografování vypněte blesk a foťte mírným úhlem, aniž byste se opírali o sklo.

V dvoupatrové dílně vedle muzea se pořádějí workshopy pro děti starší tří let, kde se malují dřevěné hračky, vyrábějí se masky, origami, modelují se z hlíny a hrají se hry. Program se mění, proto si před návštěvou zkontrolujte oznámení městské obce. V areálu se také nachází divadlo s kapacitou 500 míst. V roce 2021 mu