Karaalioğlu Parkı

Park Karaalioğlu se nachází těsně na jihu historické čtvrti Kaleiçi, na útesech ve výšce 35-40 metrů nad mořem, a je to nejstarší městský park v Antalyi. Je jedním z prvních parků z rané republiky a je jediným parkem ve městě, který má historickou hodnotu. Na začátku 20. století se tato oblast využívala jako rekreační prostor; podle studie Esata Furkan Engina a Reyhan Erdoğan z Bartınské lesnické fakulty, která byla publikována, výstavba parku byla zahájena v roce 1935. Projekt, který dal parku jeho současný vzhled, byl realizován v letech 1940-1945 pod vedením guvernéra Hašima İşcana a s podporou Společnosti pro zkrášlení Antalye, a byl navržen architektem Necmettinem Atešem. Původně se park jmenoval İnönü Parkı; İsmet İnönü park navštívil v roce 1943. Stavba trvala tři roky a po dokončení se park stal známým v celé Turecku. Park je vynikajícím příkladem tehdejšího pojetí národních parků. Typické prvky parků z rané republiky, jako jsou geometrické bazény se fontánami uprostřed, pravidelně uspořádané květinové záhony, rovnoměrně zasazené stromy a lavičky, se zde nacházejí v harmonickém celku. Návrh začal odvodněním a vytvořením cest; později byly přidány bazény, promenády, květinové záhony, travnaté plochy, alejky a vyhlídkové plošiny. Cesty vedou ostrými a přímými liniemi; hlavní osy jsou navrženy pro obousměrný provoz. Od severozápadního vchodu vedou kanály podél cest a v místě, kde se cesty rozdělují, se nachází velký bazén s fontánou. V parku bylo původně postaveno sedm bazénů a pro trávníky a květinové záhony bylo dovezeno desítky tisíc metrů kubických zeminy. Podle inventury metropolitní samosprávy se v parku nacházejí tři paralelní ulice, které se táhnou od východu na západ směrem k moři a končí třemi vyhlídkovými terasami u pobřeží. Tyto vyhlídkové terasy, neboli miradory, jsou hlavní ozdobou parku. Z těchto teras, které se táhnou podél pobřeží, je možné vidět celý záliv Antalye, na západě Konyaaltı a za ním hory Beydağları, a dole moře u útesů. Pro procházky po útesech sledujte promenádu mezi terasami; zábradlí a schody byly v roce 2002 obnoveny tak, aby odpovídaly historickému charakteru. V rohu parku, směrem k Kaleiçi, se nachází věž Hıdırlık z římské doby; jedna z cest v parku vede přímo k úpatí věže. Sochy v parku také odrážejí umělecké pojetí období republiky. Na druhé vyhlídkové terase se Práce Engina a Erdoğana uvádí památné stromy, které rostou v areálu od založení parku: platany, borovice, pinií, východní javory, duby, granátníky, palmy, magnolie, Washingtonia, cedry Toros, borovice středomořská a olivovníky. Park je v nejkrásnější podobě v dubnu, kdy kvetou granátníky, a v létě, kdy voní magnolie. Městská obec vydala samostatné publikace o ptácích a stromech v parku; kdo přijde brzy ráno, může v tichu poslouchat zpěv ptáků mezi borovicemi. Park nikdy nebyl jen statickou památkou. V 50. letech byl v areálu postaven stadion Atatürk, který byl v roce 2016 zbourán. V roce 2002 vypsala městská obec národní architektonickou soutěž na rekonstrukci parku; první cenu získal projekt Hüseyina Kahvecioğlu a Nurbin Paker Kahvecioğlu, a první fáze byla realizována v letech 2003-2004. V roce 2017, kdy se městská obec přestěhovala do nové budovy, se začalo uvažovat o nové úpravě areálu, která zahrnovala i městské muzeum na místě staré budovy a stadionu. Rozloha parku je v různých zdrojích uváděna odlišně; Engin a Erdoğan uvádějí 48 000 metrů čtverečních, zatímco městská obec uvádí 140 000 metrů čtverečních; rozdíl pravděpodobně spočívá v tom, zda jsou do výpočtu zahrnuty i areály stadionu a budovy městské obce. Park je otevřen celodenně a zdarma; pro vstup nejsou žádné podmínky. Můžete se do něj dostat z oblasti Kaleiçi přes věž Hıdırlık, nebo přes brány na straně ulice Atatürk Caddesi. Z centra města se do něj snadno dostanete pěšky nebo tramvají. V létě poskytují stromy stín před poledním horkem, a v zimních večerech nabízí vyhlídky západ slunce. Dětská hřiště se nacházejí v severozápadní části parku; na terasách, u zábradlí, nenechte malé děti bez dozoru.