Od Adany k pohoří Taurus, od továrního muzea k horské železnici.

Začněte svou návštěvu u vchodu do muzejního komplexu v čtvrti Döşeme Mahallesi a prvních pár minut strávte na nádvoří. Budovy bývalé továrny, vysoká okna a rozlehlé hangáry představují výstavu, která je stejně důležitá jako samotné muzeum. Budova byla v roce 1907 založena rodinou Simyonoğlu jako továrna na příze a v roce 1927 začala fungovat pod názvem Milli Mensucat Fabrikası. Továrna byla uzavřena v 80. letech, v roce 2013 začala její rekonstrukce a v roce 2017 zde bylo otevřeno archeologické muzeum. Při prohlídce budov si uvědomte, že spisovatel Orhan Kemal zde nějakou dobu pracoval v účetnictví a že jeho pozorování zde sloužila jako inspirace pro jeho román Murtaza, což vám umožní vnímat nádvoří v jiném světle. Vzhledem k tomu, že komplex je velmi rozsáhlý, nesnažte se vidět vše; nejlepší je rozdělit si dvě hodiny do tří částí. První hodinu věnujte osmi sálům archeologického muzea. Sály jsou uspořádány chronologicky, od předhistorie po osmanskou éru, takže stačí jít rovně od vchodu. Určitě hledejte kamennou sochu Tarhunda, boha bouří u Hittitů; tato postava, která stojí na vozíku taženém býky, je vysoká přibližně dva a půl metru a byla nalezena pohřbená na poli v roce 1998. Ve stejných sálech jsou vystaveny také stély s anatolskými hieroglyfy a babilská stéla. V římské části se pozorně podívejte na reliéfy na dlouhé straně sarkofágu Akhillea, který byl nalezen v Tarsu v roce 1958; scéna, kde je Hektor vrácen výkupem, je na kameni detailně zpracována. Bronzová socha muže, která byla vylovena z moře u pobřeží Karataş, je jedním z nejvíce fotografovaných exponátů této části. Druhou půlhodinu věnujte mozaikám v hangárech. Mozaiky byly přivezeny z centra Adany a z jejích předměstí během záchranných výkopů a byly umístěny na podlaze, aby odpovídaly jejich původnímu umístění. Exponát z Misis, který byl nalezen v roce 1956 a je považován za první zachráněnou mozaiku ve městě, pochází z antického města, kam se vydáte v jiný den, a to k mostu Misis. Podívejte se na přechody barev na mozaice, která byla nalezena v Aigeai v Yumurtaliku a zobrazuje Érosa jezdícího na mořských koních. Vysoký strop a dostatek světla v hangárech usnadňují prohlížení mozaik shora; širokoúhlý objektiv se zde hodí. Poslední půlhodinu věnujte oddělením zemědělství a průmyslu, protože zbytek Zdroj: Kulturní a turistické oddělení provincie Adana, Muzeum v Adaně; İstiklal (AA), mozaiková hala; ABB, 100 míst k návštěvě v Adaně, str. 36; Wikipedie, Archeologické muzeum v Adaně.

Když jedete z muzea na sever, město náhle končí a před vámi se rozprostírá rozsáhlá vodní plocha. Podle průvodce města je jezero vzdáleno přibližně deset kilometrů od centra města, takže se sem dostanete krátkou jízdou z muzea. Zaparkujte auto na jedné z rovných ploch u jezera a první věc, kterou udělejte, je jít několik set metrů směrem k vodě. Cílem této zastávky je pochopit rozsah: jezero, které vidíte před sebou, je zadržená voda řeky, která kdysi každoročně zaplavovala nížinu, kterou jste viděli v muzeu. Přehraze byla postavena jako hráz z nahromaděné zeminy, aby chránila Adanu před povodněmi způsobenými řekou Seyhan, a byla uvedena do provozu 8. dubna 1956. Podle dostupných informací byla výstavba dokončena za 974 dní. Podle prohlášení Státní správy vod (DSİ) má přehrada za úkol chránit přibližně 850 000 hektarů půdy a centrum města před povodněmi. Průvodce města uvádí, že díky přehradě je možné zavlažovat přibližně 174 000 hektarů půdy. To znamená, že voda z této přehrady je významným zdrojem pro bavlníky a melounové plantáže, které jste viděli v sekci o zemědělství v muzeu. Elektrárna přehrady také přispívá k zásobování města elektřinou. Během procházky podél břehu se zaměřte na hladinu vody a na elektrické sloupy v dálce. Oblast jezera a jeho okolí byla v roce 2006 vyhlášena chráněnou oblastí pro rozvoj divoké zvěře a slouží jako útočiště pro migrující ptáky. Během zimního sčítání bylo zaznamenáno více než 25 000 ptáků patřících k 13 druhům vodních ptáků. Hnízda břidliček na elektrických sloupech jsou také jednou z charakteristických prvků této oblasti. Dalekohled vám umožní zažít tuto zastávku úplně jinak; nespoléhejte se na zoom v telefonu, nejlepší je pozorovat ptáky z dálky, abyste je nevyplašili. Hladina vody se výrazně mění v závislosti na ročním období a suchu. Během výstavby přehrady byla v roce 1955 objevena římská osada Augusta, která byla částečně vykopána a poté se ocitla pod hladinou jezera. Je známo, že při nízké hladině vody jsou vidět některé pozůstatky města, ale nepovažujte to za cíl, spíše jako šťastnou náhodu. Pro fotografování jsou ideální pozdní ranní hodiny, kdy se na hladině vody odráží jasné světlo, zatímco večer jsou vrcholy na druhém břehu osvětleny měkkým světlem. Podél břehu může být málo stínu, takže klobouk a voda vám v této

Most Varda se nachází přibližně sedmdesát pět kilometrů od města, v obci Hacıkırı, patřící okresu Karaisalı. Místní obyvatelé mu říkají "Koca Köprü" (Velký most). K mostu se dostanete po silnici vedoucí do Karaisali; podle Wikipedie je vzdálenost z Adany po silnici přes Karaisali přibližně šedesát čtyři kilometrů. Silnice v poslední části se zužuje a zatáčí, proto nejezděte příliš rychle. Zaparkujte auto na rovině u údolí a podívejte se na most z místa, odkud uvidíte jeho celou délku. Most je přibližně 172 metrů dlouhý a jeho střední pilíř je vysoký 99 metrů; některé zdroje uvádějí výšku 98 metrů. První věc, kterou si všimnete, je, že most není rovný, ale má oblouk, který tvoří přibližně 1200metrový oblouk nad železnicí. Podívejte se na tři velké oblouky nad čtyřmi hlavními pilíři a na dva menší oblouky po stranách. Podle anglické Wikipedie je tato stavba viadukt, který se skládá z jedenácti kamenných oblouků. Most byl postaven jako součást železniční trati, která měla spojit Istanbul s Bagdádem a Hídžázem, a představoval jednu z nejobtížnějších překonávaných úseků v pohoří Taurus. Datum jeho výstavby se v různých zdrojích liší: Inventář kulturního dědictví uvádí, že výstavba začala v roce 1905, zatímco Ministerstvo kultury a cestovního ruchu uvádí, že začala v roce 1907, přičemž oba zdroje uvádějí, že byla dokončena v roce 1912. Podle stránky ministerstva během pěti let trvající výstavby zemřelo 21 pracovníků a jeden německý inženýr; při pohledu na most si vzpomeňte na tuto práci, což je jedním z nejtišších okamžiku při návštěvě. Inventář kulturního dědictví uvádí, že most umožnil zrušení staré trati ve tvaru "U", která byla dříve používána a představovala riziko pro vlaky. Řeka, která teče ve dně údolí, se jmenuje Çakıt Çayı; stejná řeka o něco výše vytváří kaňon Kapıkaya, a podle průvodce je kaňon přibližně dva kilometry od mostu. Pokud máte čas, můžete se vydat k začátku upravené pěší trasy a podívat se na vápencové stěny údolí. Most je také známý tím, že byl použit v úvodní scéně filmu Jamese Bonda "Skyfall". Nejlepší místo pro fotografování je okraj údolí, odkud je vidět most s jeho oblouky z boku; odpolední slunce dopadá na kamenné pilíře. Pokud projede vlak, okamžitě si uvědomíte rozměry mostu, ale nemusíte na to čekat, abyste si to uvědomili. Trasa je stále

Z obce Belemedik se svažuje cesta, která přichází ze severu, z města Pozantı; podle anglické Wikipedie je to jediná cesta, jak se sem dostat. Zdroje uvádějí, že vzdálenost od centra města Pozantı je mezi devíti a dvanácti kilometry. Vesnice se nachází v pohoří Taurus, na západním břehu řeky Çakıt, v nadmořské výšce přibližně sedm set metrů. Po vystoupení z auta si okamžitě všimnete rozdílu v ovzduší; je výrazně chladnější a vlhčí než v údolí, které jste ráno opustili. V této poslední zastávce máte dvě a půl hodiny a nejlepší způsob, jak je využít, je pomalá procházka údolím. Procházku začněte u vlakového nádraží. V roce 1907 se v Belemediku nacházelo hlavní pracoviště společnosti Philipp Holzmann při stavbě železnice do Bagdádu a nádraží je pozůstatkem této doby. Podle anglické Wikipedie v areálu, který sloužil jako tábor pro dělníky a technický personál, byly umístěny zařízení jako nemocnice, škola a kino. Dnes viditelné kamenné stavby a vchody do tunelů jsou pozůstatky z těch dob. Tunely v pohoří Taurus jsou nejhustěji rozmístěny mezi městy Hacıkırı a Belemedik; tedy úsek, který jste ráno viděli u Vardy, a toto místo jsou dva konce téže náročné trasy. Zde si také připomeňte příběh o původu názvu vesnice: říká se, že název pochází z německého výrazu "beilemedik" (což znamená "nevím"), který používali pracovníci při stavbě tunelů, když se protilehlé týmy nedokázaly dohodnout. Je to lidová legenda, kterou zdroje takto popisují. Je také známo, že v Belemediku jsou pohřbeni 41 německých dělníků, kteří zemřeli během stavebních prací z přírodních příčin. Po opuštění nádraží se projděte podél řeky Çakıt a podívejte se na platany. Podle informací stanice TRT Haber některé z platánů v údolí rostou již více než dvě stě let. Na podzim se listy mění na žlutou a červenou a toto období je nejoblíbenější u fotografů přírody a turistů. Kamenné a dřevěné domky, které se nacházejí v údolí, jsou také součástí jeho charakteru; vnímejte je jako soukromý majetek a fotografujte je z dálky. Podle informací obecního turistického průvodce v oblasti byly otevřeny bungalovy, kemp a parkoviště pro karavany, které jsou v souladu s místní atmosférou; pokud chcete zde strávit noc, zjistěte si aktuální informace u provozovatele. Během procházky se vyhýbejte železniční trati; vchody do tunelů nejsou určené pro pěší. Na stezkách mohou být kluzké kameny, proto si obujte uzavřenou a pevnou