Okolí jezera Beyşehir, od pramenů Hititů k seldžúckým palácům.

Když se přibližujete k mešitě Eşrefoğlu, uvidíte její hlavní fasádu, která je od hlavní ulice posunuta a má severovýchodní roh odříznut pod úhlem 45 stupňů. Encyklopedie TDV uvádí, že tato fasáda byla navržena tak, aby se přizpůsobila hlavnímu silničnímu tahu. Před vstupem se na chvíli zastavte a prohlédněte si fasádu z dálky. Přední zeď je postavena z opracovaného kamene, zatímco ostatní zdi jsou z kamenných bloků. Nad vchodem jsou řady dekorativních otvorů. Ornamentace vchodu připomíná vchody do Gökmedrese a Çifte Minareli Medrese v Sivasu. Všimněte si také ostrého oblouku v základu minaretu, kde se nachází fontána. Vodní nádrž fontány je tvořena starověkou náhrobní deskou. Po vstupu se ocitnete v předsíni obložené lazuritovými a fialovými dlaždicemi. Druhé dveře vedou do hlavní síně a jsou obloženy glazovanými cihlami a mozaikami. Encyklopedie uvádí, že tento styl je unikátní v tureckém dlaždicovém umění. Dodržujte pravidla návštěvy, vstupujte v klidu, sundejte si boty a chovejte se tiše. Po vstupu do síně se na chvíli zastavte a nechte si oči zvyknout na šero. Strop tvoří rovná dřevěná konstrukce, kterou podpírá čtyřicet osm dřevěných sloupů uspořádaných do šesti řad. Kapitály sloupů jsou zdobeny mukarnasovými prvky, konzole a trámy jsou zdobeny malbami, z nichž některé časem opadly. Střední část síně je širší a vyšší než ostatní, a nad čtyřmi sloupovými podpěrami v centru je volný prostor. Portál kultury popisuje, že pod tímto prostorem se nacházela konstrukce, která v zimě odváděla sníh z střechy do středního bazénu, čímž zabraňovala vysychání a praskání sloupů. Tato konstrukce byla v roce 1965 zakryta sklem a ztratila svou funkci. Poté se přibližte k mozaikovému mihrabu v zadní části síně. Mihrab je široký 4,58 metru a vysoký 6,17 metru. Obec Beyşehir ho považuje za největší mozaikový mihrab v okolí Konye. Dominantní barvou je lazurit a encyklopedie uvádí, že motivy pod mukarnasovými prvky jsou velmi podobné motivům na klenbě Karatay Medrese v Konye. Vedlejší kazatelna (minber) je vyrobena technikou kundekari, kde jsou jednotlivé díly propleteny bez použití lepidla nebo hřebíků. Vyvýšená galerie (mahfil) v jihozápadním rohu, opřená o dva dřevěné sloupy, je také obklopena dřevě

Z kostela se k jezeru vede přímo k vám přivítá kamenný most, který se nachází u výpusti jezera. Obec Beyşehir uvádí, že most byl postaven v letech 1908 až 1914 jako součást regulačního systému. Je dlouhý 40,70 metrů a široký 6,35 metrů, má patnáct oblouků, které jsou podepřeny čtrnácti pilíři. Obec ho označuje za první zavlažovací projekt založený Osmanskou říší a za jeden ze symbolů města. Projděte se pomalu po mostě a podívejte se do obou směrech. Na jedné straně se rozprostírá otevřená voda jezera a v dálce hory, na druhé straně teče řeka Çarşamba, která odvádí vodu jezera na jihovýchod. Wikipedie uvádí, že tato řeka je jediným výtokem jezera a že zde byla vybudována rozsáhlá regulační přehrada pro zavlažování Konya. Poté se projděte několik set metrů podél břehu, až k začátku rákosí. Okresní úřad uvádí, že pobřeží jezera je na jihu i na severu mělké, zatímco nejhlubší místo dosahuje hloubky deseti metrů. Rozloha jezera je 651 kilometrů čtverečních, délka 45 kilometrů a největší šířka 25 kilometrů. Tato mělké a rozsáhlé vodní plochy po staletí ovlivňují život měst, která se nacházejí na břehu. Okresní úřad uvádí, že v jezeře se nachází mnoho druhů ryb, především karas, ale také platýs, sumec, losos a kapr. Pokud máte dalekohled, vezměte si ho s sebou, protože jezero je důležitou oblastí pro pozorování ptáků. Podle obce v září a říjnu se zde shromažďují skupiny kachen, potápníků, racků, hus, pelikánů a čápek, které čítají desítky tisíc jedinců. S příchodem hus a labutí na konci října celkový počet ptáků v jezeře přesáhne padesát tisíc. Uvádí se také, že v ostrovech tohoto jezera byly objeveny první známé hnízdiště pelikánů. Pokuste se identifikovat ostrovy, které vidíte v dálce; obec uvádí, že v jezeře se nachází třicet tři ostrovů různých velikostí a že největší ostrovy se obvykle nacházejí na západě. Největší z nich je ostrov Mada, na kterém se nachází vesnice, zatímco ostrov İğdeli, známý svými zátokami s červeným pískem, je nejoblíbenější ostrov z hlediska turistiky. Na ostrově Hacı Akif se nachází jeskyně o délce sto metrů, která je plná stalaktitů a stalagmitů. Okolní oblast byla 20. února 1993 vyhlášena národním parkem a okresní úřad uvádí, že rozloha tohoto

Eflatunpınar, podle údajů portálu Kültür Portalı, leží dvacet dva kilometry od města Beyşehir a v blízkosti obce Sadıkhacı. Po zaparkování a vstupu do areálu se nejprve podívejte na samotný bazén, protože klíčem k pochopení památky je voda. Portál Kültür Portalı uvádí, že stavba se skládá z velkého bazénu, který je postaven nad přírodním zdrojem vody, a z vodorovných kanálů, které vodu do bazénu přivádějí. Web Hittite Monuments popisuje bazén jako obdélníkovou plochu o rozměrech přibližně 34 metrů na 30 metrů. Podle dostupných informací je památka datována do poslední čtvrtiny 13. století př. n. l. a připisuje se období vlády velkého krále IV. Tuthaliye. Poté se přesuňte na protější stranu bazénu, ke stěně s reliéfy, a pozorujte ji chvíli z dálky. Stěna není vytesána do přírodní skály, ale je vytvořena pečlivým spojováním opracovaných bloků andezitu. Portál Kültür Portalı zdůrazňuje, že jedinečné kamenické zpracování a uspořádání reliéfů odlišují tuto památku od ostatních skalních památek říše Hetitů. Uprostřed se nacházejí dvě velké postavy, nad nimiž jsou křídla slunce. Kolem těchto postav se nachází deset tvorů, které drží křídla slunce, a nahoře je velké křídlo slunce. V dolní části jsou uspořádány pět postav hor, přičemž tři z nich mají otvory, kterými vytéká voda. Podle interpretace památky toto uspořádání vytváří dojem scény mezi nebem a zemí. Rozměry reliéfní plochy jsou v různých zdrojích uváděny odlišně; Hittite Monuments ji popisuje jako přibližně 7 metrů na 7 metrů, včetně postav v dolní části. Poté se pomalu projděte kolem bazénu a hledejte malé postavy, které jsou vloženy do stěn. Na pravé a levé straně hlavní fasády se nacházejí páry postav, a na jižní stěně, směrem k bazénu, je další postava. Na jižní straně bazénu se nachází trojice býků, které byly původně na jiném místě; tento fragment byl použit jako výplň ve zdi přehrady z římské doby. Několik metrů za reliéfní stěnou lze rozeznat stopy vysoce opotřebované sochy lva. Mějte na paměti, že v areálu nejsou žádné nápisy a datování je založeno na srovnání s jinými památkami v okolí. V letech 1996 až 2002 byly v areálu provedeny záchranné archeologické výzkumy, a v letech 2011–2012 proběhly práce na úpravě okolí, restaurování a instalaci oplocení. V roce 2014 byla památ

Dostanete do Kubadabadu odbočkou z cesty vedoucí z Beyşehiru směrem k Ispartě, přičemž se ponoříte přibližně pět kilometrů do vnitrozemí. Podle Wikipedie se lokalita nachází v blízkosti vesnice Gölyaka, v centrální části jihozápadního břehu jezera, na skalnatém poloostrově u úpatí pohoří Anamas. Kulturní portál uvádí, že sultán I. Alaeddin Keykubad byl ohromen krásou okolí jezera během své cesty z Kayseri do Antalya a nařídil, aby zde byl postaven palác. Encyklopedie TDV uvádí, že výstavba probíhala v letech 1226-1236 a řídil ji architekt a umělec Emir Sadeddin Köpek. Selčukský historik Ibn Bibi uvádí, že sultán osobně navrhl uspořádání místností a nakreslil plánek. Po příjezdu na místo se nejprve vydejte k nejvyššímu bodu poloostrova, abyste získali celkový přehled. Podle encyklopedie se palác rozkládal na rozsáhlé ploše o rozloze osmi akrů, přičemž jedna část byla u pobřeží a druhá na malém ostrově naproti. Pobřežní část měla rozlohu 5 200 metrů čtverečních a ostrovní část 3 000 metrů čtverečních, přičemž tato část je známá jako Hrad Dívky. Poté najděte dvě hlavní budovy obklopené nízkou hradbou: Velký palác a Malý palác. Velký palác má rozměry přibližně 50 metrů na 35 metrů a před ním se rozkládá rozlehlá terasa, která směřuje k jezeru. Encyklopedie zmiňuje 35 centimetrů vysokou zíd, která odděluje podlahu od síně trůnu. Podle Ibna Bibi vedla trůnní síně do recepční síně a během ceremonií mohla být vytvořena clona, která oddělovala sultána od ostatních. Výzkumy odhalily také stopy po rozsáhlé zahradě, skladišti lodí, lázních, pece, kuchyně, skladiště a kasáren. Všimněte si silných, masivních základů, protože encyklopedie předpokládá, že nad nimi se nacházely hlavní obytné patra s okny směřujícími k jezeru. Zbytky kanálů zakrytých plochými cihlami naznačují, že v budovách byl používán kanalizační systém. První, kdo identifikoval ruiny jako Kubadabad, byl v roce 1949 ředitel muzea v Konye, Zeki Oral. První vědecké výzkumy proběhly v letech 1965 a 1966 pod vedením Kathariny Otto-Dorn, a poté byly v roce 1980 obnoveny pod vedením Rüçhan Arık. Wikipedie uvádí, že výzkumy pokračují od roku