Od oblasti Kumkapı k oblasti Yedikule: Hradby a zahrady podél břehů moře Marmara.

Kumkapı nese název jedné z bran v marmarských hradbách; podle Wikipedie se jedná o pátou městskou bránu podél pobřeží, která se nachází mezi Yedikule a Ahırkapı. V byzantské době se tato oblast nazývala Kontoskalion, což znamenalo "malé přístaviště". Článek o Eremyě Čelebimu uvádí, že přístav v této oblasti byl v roce 1263 přestavěn za vlády Michaela VIII. Palaiologa a že Kumkapı byla jednou z nejlidnatějších částí města. I po dobytí zůstala tato čtvrť hustě osídlenou oblastí blízko pobřeží; podle İslam Ansiklopedisi (Islámská encyklopedie) byla mešita v Kumkapı, patřící karamanijskému pašovi Karamani Mehmet Pašovi, služebníkovi sultána Mehmeda II., postavena v roce 1465.

Wikipedie uvádí, že Kumkapı je jednou z istanbulských čtvrtí známých svými rybáři, a tato identita se zde dodnes udržuje. Rybí trh v Kumkapı, který se nachází u pobřežní silnice, byl přestavěn společností İBB (Istanbulská obec) v důsledku výstavby tunelu Eurasia. Podle zprávy o otevření nové budovy počet obchodů zůstal nezměněn a 25 rybářských obchodníků bylo umístěno v původním uspořádání. I když je rybářská sezóna od září do května, trh je díky lovu ryb otevřen po celý rok. Velkoobchodní rybí hala, která se zde nacházela, byla přemístěna do Gürpinaru v Büyükçekmece.

Přijďte brzy ráno a prohlédněte si nabídku denních ryb na pultech; zeptejte se prodejců, které ryby jsou v dané roční době nejlepší. Je dobrým zvykem požádat o svolení, než začnete fotografovat místní obyvatele. Po návštěvě trhu pokračujte po pobřežní silnici směrem na západ. Cesta vede podél hradeb a při chůzi uvidíte fragmenty věží a zdí. Přibližně za tři kilometry se dostanete do Samatye.

Zdroj: Wikipedie; Yalova Sosyal Bilimler Dergisi (Kazancıoğlu); TDV İslam Ansiklopedisi; İBB Tarım ve Su Ürünleri Müdürlüğü.

Samatya má svůj název od řeckého slova "Psamathion", které znamená "písečný". Wikipedie uvádí, že čtvrť mohla získat toto jméno díky množství písečné půdy, která se zde v minulosti vyskytovala. U pobřeží se nacházela Samatya brána, která měla také přístaviště. Podle článku, který zkoumá zdroje z 17. století, se v okolí brány nacházely domy se zahrádkami a čtvrť ležela podél jedné z hlavních městských tepen. Po dlouhá staletí byla tato čtvrť místem, kde žily různé komunity; až do nedávné doby zde žilo mnoho Istanbulčanů arménského původu.

Dnes je srdcem Samatyie historické tržiště a náměstí, které se nachází těsně za železniční tratí. Rybářské obchody jsou nejvýraznější součástí čtvrti; díky tomu, že si čtvrť do značné míře zachovala svou historickou podobu, je oblíbeným místem pro natáčení seriálů a filmů. Zde byly natočeny seriál "Druhé jaro" a film "Tři opice" od Nurije Bilge Ceylana. Náměstí každoročně hostí Istanbulský rybářský festival, který pořádá organizace Şehristanbul. Během festivalu se lidem rozdává uvařená ryba a konají se různé akce.

Zde se nemusíte spěchat. Po dlouhé procházce podél pobřeží od Kumkapı si na náměstí dejte pauzu s čajem, prohlédněte si obchody na tržišti a úzké uličky. Mezi klidem, který panuje v čtvrti během běžného dopoledne, a davem během festivalu je velký rozdíl; vyberte si den podle toho, co preferujete. Poté, co opustíte náměstí, pokračujte na sever, směrem k mešitě Koca Mustafa Paşa. Mešita se nachází několik set metrů od náměstí a cesta mírně stoupá.

Zdroj: Wikipedie; Yalova Sociální vědy časopis (Kazancıoğlu).

Mešita Koca Mustafa Paşa je centrem komplexu, který dal jméno této čtvrti, a je také známá jako mešita Sümbül Efendi; na nádvoří se nachází mauzoleum Sümbül Efendi. Budova pochází z byzantské doby a byla v roce 1486 přeměněna na mešitu Koca Mustafou Pašou, velkým vezírem sultána Bayezida II. Arabský nápis nad jedněmi z vchodů do modlitebny uvádí rok 891 (1486), zatímco jiný nápis uvádí jméno Bayezida II.

Článek v İslam Ansiklopedisi (Islámská encyklopedie) vysvětluje, proč je tato přestavba z architektonického hlediska pozoruhodná. Osmanský architekt se nesnažil budovu ohýbat, aby se mihrab (modlitební nika) orientoval k Mekce, ale vytvořil novou, přímou osu a přeměnil budovu na obdélníkovou mešitu orientovanou ze severu na jih. Nad bočními chodbami byly postaveny dvě polokupole s okny, stěny byly obklopeny kamenným pláštěm a na severní straně byla přistavena modlitebna s pěti kupolemi, která se opírala o šest sloupů. Článek také uvádí, že tento typ uspořádání může být považován za průkopnický, protože byl postaven dříve než mešita Bayezid.

Na nádvoří se můžete podívat na tři věci. Podle İslam Ansiklopedisi má minaret osmiúhelníkový podstavec, zdobený spirálovitými sloupy a výklenky, což je v Istanbulu unikátní a velmi elegantní dekorace. Uprostřed nádvoří se nachází fontána ve tvaru sloupu, kterou v roce 1737 nechala postavit Beşir Ağa, správce Darüssaade. V okolní hřbitovní zóně se nachází také hrobka slavného kaligrafa Hafıza Osmana. Poéma Yahyi Kemala, která je pojmenována podle této čtvrti, také popisuje toto místo.

Mešita je otevřena pro návštěvy. Během modlitebních dob je lepší návštěvu odložit. Při vstupu si sunde boty, oblékněte si oblečení, které zakrývá ramena a kolena, a ženy by si měly zakrýt hlavu. Uvnitř je nutné dodržovat ticho.

Zdroj: İslam Ansiklopedisi; Vikipedi.

Zahrádkáři obklopené černými hradbami jsou jedním z nejstarších městských zemědělských areálů v Istanbulu. Obec Fatih definuje zahrádky Yedikule jako důležitou součást městské kultury a paměti už po staletí. Podle článku v časopise DergiPark, který zkoumá záznamy z 18. století, v roce 1733 existovalo 77 zahrádek podél hradeb, od Yedikule až po Ayvansaray. Mezi jejich majiteli byli nejen řemeslníci, ale i vysoce postavení státní úředníci, a článek hodnotí tyto zahrádky jako významný zdroj příjmů pro město.

Nejznámějším produktem těchto zahrádek je dnes salát Yedikule. Podle informací obce je tento salát známý svými jemnými a šťavnatými listy. Pěstuje se ze semen a preferuje chladné a vlhké prostředí, přičemž v posledních dvou týdnech před sklizní vyžaduje dostatek vody. Obec Fatih spolupracuje s akademiky, sdružením zahradníků Yedikule a samotnými zahradníky na projektu, jehož cílem je zachovat historickou identitu těchto zahrad a předat ji do budoucna.

Zde platí jednoduché pravidlo: zahrádky jsou zemědělské plochy, které jsou zdrojem obživy pro některé lidi. Nevstupujte bez povolení mezi záhony, ale pozorujte je z ulic a cest obklopujících hradby. Obec má v oblasti Yedikule, na ulici Hacı Evhaddin Caddesi, zahradu Yedikule, kde se pořádají aktivity pro děti, jako je sklizeň salátu. Tato zahrada je otevřena v určité dny v týdnu. Otevírací dny si můžete ověřit na webových stránkách obce. Tato oblast se nachází v chráněné zóně hradeb Istanbulu, která byla v roce 1985 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Prohlídka hradeb a zahrad společně je nejjednodušší způsob, jak pochopit, že obranná linie města byla po staletí zároveň i zemědělskou oblastí.

Zdroj: Obec Fatih; Časopis pro turecké kulturní studie (Sönmez).

Mešita İmrahor İlyas Bey, podle İslamické encyklopedie TDV, je nejstarší dochovaná náboženská stavba ve městě. Byla postavena pravděpodobně kolem roku 460, podle některých zdrojů studencí Studios, účastníkem východní synody v roce 454. Úředníci nadace ji označují jako o sto let starší než Hagia Sofia. Za vlády Bayezida II. (1481-1512) byla tato stavba přeměněna na mešitu a pojmenována po İlyas Bey, který byl vedoucím královských stáje. Součástí mešity byla i medrese; podle TDV byla v období osmanské nadvlády toto místo významným centrem, kde se vzdělávali známí kaligrafové.

Stavba zažila těžké období na konci 18. století. V roce 1782 utrpěla rozsáhlé škody při požáru, v letech 1804 a 1821 byla opravena, v roce 1894 utrpěla škody při zemětřesení a v zimě roku 1908 se zhrouтила dřevěná střecha pod tíhou sněhu. Od té doby zůstala stavba zhruba sto let bez střechy. V roce 2012 byla budova předána Generálnímu ředitelství nadací, v roce 2019 byly schváleny projekty rekonstrukce a v roce 2023 byly zahájeny práce, během kterých byla budova zakryta dočasnou ocelovou konstrukcí. Nadace má v plánu, že po dokončení rekonstrukce bude mešita znovu otevřena pro bohoslužby.

Budova má obdélníkový půdorys se třemi loděmi; dochované jsou severní sloupy z zeleného mramoru. Podle TDV jsou mramorové římsy, okenní oblouky a ornamenty krásnými příklady kamenné práce z 5. století, protože žádný z nich nebyl použit z jiných staveb, ale byl vytvořen přímo pro tuto budovu. Vzhledem k probíhajícím pracím nemusí být možné vstoupit dovnitř; můžete si prohlédnout rozměry budovy z vnějšku, z východního výčnělku a z dochované věže. Před návštěvou si ověřte aktuální stav.

Zdroj: İslamická encyklopedie TDV; Diyanet Haber; Wikipedie.

Narlıkapı je brána, která se nachází nejblíže pevninské části městských hradeb Marmara, a je to první brána podél pobřeží, která následuje po Yedikule. V 17. století Eremya Çelebi, který popisoval Istanbul, spojil její název s granátovníky, které se v minulosti v jejím okolí nacházely. Článek, který zkoumá Eremyiny popisy, uvádí, že brána byla v období Osmanské říše známá jako Bab-ı Atik, tedy "stará brána", a že podle nápisu na vedlejší věži byla postavena za vlády byzantského císaře Manuela Komnena (1143-1180). Stejný článek uvádí, že v seznamu bran podél pobřeží je Narlıkapı sedmá a poslední brána; Eremya Çelebi začíná svůj popis městských bran právě zde.

Brána se nachází za starou železniční stanicí Yedikule. Podle Wikipedie byly během úklidových prací v jejím okolí nalezeny mramorové bloky s nápisy, které jsou nyní viditelné v zelené ploše před bránou. Projekt univerzity Koç, který dokumentuje istanbulské hradby, poznamenává, že k bráně není snadný přístup z pobřeží ani z města. To znamená, že k bráně se dostanete spíše z okolních ulic a z pobřeží, než že byste ji přímo procházeli.

Je to krátká zastávka, ale je to dobré místo k zhodnocení dosavadní trasy. Zde končí pobřežní hradby, které jste začali sledovat u Kumkapı; o několik set metrů západně začínají pevninské hradby. Představte si, že každá z bran, kterými jste prošli od Kumkapı, vedla k přístavišti nebo přístavu, a že pobřežní čtvrti rostly kolem těchto bran. Zde pokračujte po pobřeží a přejděte k pevnosti Yedikule; k její bráně je to jen několik minut chůze.

Zdroj: Yalova Social Sciences Journal (Kazancıoğlu); Projekt univerzity Koç o istanbulských hradbách; Wikipedie.

Hissar Yedikule se nachází v rohu, kde se terestní hradby dotýkají moře Marmara. Tato pevnost, postavená na rozkaz sultána Mehmeda II. v letech 1457-1458, zahrnuje i dvě věže triumfálního brány Altınkapı, která pochází z období římských císařů Theodosia I. a Theodosia II. K původnímu úseku hradeb byly přidány tři osmanské věže, čímž vznikla vnitřní pevnost se sedmi věžemi. Původní funkcí pevnosti byla ochrana státní pokladnice; v jejích věžích byly uloženy cennosti, dokumenty, munice a zlaté slitky. Později se pevnost proslavila jako státní vězení. Mladý sultán Osman II. byl v roce 1622 v této pevnosti zavražděn janicáry. V roce 1895 byla budova přeměněna na muzeum.

Dnes pevnost spravuje obec Fatih, která provádí její rekonstrukci. Podle informací na webových stránkách obce je pevnost v pondělí zavřená. Obec také pořádá prohlídky s průvodcem, během kterých se vypráví o historii stavby, hradbách, bránách a vězeních. Venkovní divadlo v areálu pevnosti slouží k kulturním akcím a koncertům. Obec také provádí údržbu a opravy historických dřevěných domů v ulicích Hacı Piri Sokak a İmrahor İlyas Bey Caddesi, které vedou k pevnosti; při cestě k pevnosti se pokuste projít těmito ulicemi.

Po vstupu do pevnosti se nejprve podívejte na věže triumfální brány Altınkapı a pozorujte, jak se římská brána a osmanská pevnost spojily do jedné stavby. Poté si vyberte jednu z cest vedoucích k hradbám; podle informací o prohlídkách s průvodcem, které obec nabízí, z vyšších bodů hradeb je možné vidět rozsáhlou panoramu města a moře. Při pohybu po hradbách buďte opatrní, zejména pokud jste s dětmi. Po ukončení návštěvy můžete se vrátit do centra města pěšky k stanici metra Marmaray v Kazlıçeşme.

Zdroj: Obec Fatih; Wikipedia.