Kaleiçe, přístavní část starobylého města Alanya.

Začněte u vchodu do jeskyně na ulici Damlataş, na západním pobřeží poloostrova. Před jeskyní se nachází pláž a v okolí vchodu je malý trh. Zastavte se na chvíli a podívejte se nahoru: stojíte u úpatí skalního masivu, na kterém stojí seldžúcké hradby, a za několik hodin se na toto pobřeží podíváte shora.

Příběh jeskyně je spojen s celou trasou. V roce 1948, během výstavby přístavu, byla v této oblasti otevřena lům pro těžbu kamene. Výbuch odhalil vnitřní prostor skály. Začít trasu návštěvou jeskyně, která byla objevena při hledání kamene pro přístav, je tedy velmi vhodné. Jeskyně Damlataş je známá jako první jeskyně v Turecku, která byla otevřena pro turisty. Portál Kultury uvádí, že vstup je zpoplatněn; aktuální ceny a otevírací dobu naleznete na oficiálních stránkách obce Alanya.

Po vstupu se nejprve projdete přibližně padesátimetrovou chodbou. Ta vás dovede do vysoké, válcovité komory, která dosahuje výšky patnáct metrů. Jeskyně je pojmenována podle neustále kapající vody z výčnělků na stropě. Zastavte se na chvíli a pozorujte, jak se kapky vody hromadí na koncích výčnělků. Předpokládá se, že výčnělky a sloupy vznikaly v rozmezí let 20 000 až 15 000 př. n. l. Věnujte zvláštní pozornost místům, kde se výčnělky ze stropu a sloupy ze země přibližují. Nedotýkejte se těchto útvarů a nevystupujte na zábradlí nebo kameny, abyste mohli vyfotit.

Klima v jeskyni se nemění v průběhu roku; teplota je 22 stupňů a vlhkost je přibližně 95 procent. V létě se vám bude zdát vzduch příjemně chladný, zatímco v zimě bude působit mírně teplý. Kvůli vysoké vlhkosti se mohou brýle a objektiv fotoaparátu zahmlit ihned po vstupu; počkejte několik minut, než se zahřejí. Kvůli kapající vodě může být podlaha místy mokrá, proto vstupte do jeskyně v obuvi, která neklouže, a ne v žabkách. Mokré kamenné povrchy odrážejí světlo blesku; pokud je to možné, fotografujte bez blesku a najděte si místo, kde můžete fotoaparát stabilizovat. Jeskyně není velká; pokud je v ní hodně lidí, budete se muset v úzké chodbě čekat, proto je lepší přijít brzy.

Po vystoupení z jeskyně se projděte podél pobřeží k lanovce vedle pláže Kleopatra. Lanovka je dlouhá přibližně 900 metrů a končí v části Ehmedek hradu. Během

Po vystoupení z lanovky v Ehmedeku se ocitáte uvnitř jednoho z hradních komplexů, oddělených hradbami. Alajská pevnost je jedním z nejlépe zachovalých středověkých hradů v Anatólii a je zapsána v seznamu předběžných památek UNESCO. Stopy osídlení na poloostrově sahají až do 3. století př. n. l.; monumentální pevnost, kterou vidíte dnes, postavili Seljukové po roce 1221 na starších byzantských a římských hradbách. Hradby se táhnou 6,5 kilometru a jsou posíleny 140 věžemi. Nedoporučuje se pokoušet se projít celou trasu pěšky; rozdělte si těch zhruba 2,5 hodiny na tři části: budovy ve střední pevnosti, vnitřní pevnost a sestup po východní straně. Než se vydáte do vnitřní pevnosti, navštivte mešitu Süleymaniye, známou také jako Orta Hisar Camii. Podle informací od obecní správy Alanye ji nechal postavit v první polovině 13. století sultán Alaeddin Keykubad I. Mešita, která byla zničena zemětřesením, byla v období vlády sultána Süleymana Velikého přestavěna s použitím starých materiálů; její současný půdorys a kopule ji datují do 16. století. Nejprve se podívejte na kupole zvenčí: obdélníková modlitebna je zakryta jednou polokulovitou kupolí, zatímco prostor pro poslední modlitby je zakryt třemi malými kupolemi. Kupole jsou postaveny z cihel, zatímco zdi jsou částečně z cihel a částečně z opracovaného kamene, a snadno lze rozeznat kombinaci obou materiálů. K minaretu je přistavena severozápadní část modlitebny, a na opačné straně, v severovýchodním rohu, se nachází cisternu s klenutým stropem a přilehlé umyvadlo. Pokud vstoupíte, sunde si boty, oblékni si oblečení, které zakrývá ramena a kolena, buďte tiší a během modlitebních hodin se omezte na pozorování zvenčí. Ve střední pevnosti se nachází také obchodní budova známá jako bedesten a mešita Akşebe Sultan z roku 1230 s hrobkou. Přibližně 400 cisteren rozesetých po celém areálu pevnosti ukazuje, jak cenná byla voda na tomto skalnatém výběžku. Pokud narazíte na vstup do cisterny, neohýbejte se nad ní a nesnažte se dovnitř nahlédnout. Poté se vydejte do vnitřní pevnosti. Vnitřní pevnost se nachází na západním okraji poloostrova, v nejvyšším bodě, a její nadmořská výška je 250 metrů. Jedná se o muzeum pod širým nebem, kde lze obdivovat pozůstatky z byzantské, selžúcké a osmanské Mezi stavbami uvnitř pevnosti se nachází maják, který pochází z roku 1720 a je jedním z pozůstatků této doby. Část pevnosti zvaná Hisariçi je dnes obydlená čtvrť; domy za zahradními zdmi nejsou muzea, ale místa, kde lidé žijí. Při sestupu z pevnosti se vydejte po cestě vedoucí k východnímu svahu poloostrova; pokud se unavíte, můžete využít minibusy, které jezdí po trase. Cesta vás dovede na tržiště a k přístavu, před Červenou věž, kde začínají hradby. Zdroj: Kulturní portál; Muzejní karta (muze.gov.tr); Obec Alanya; TDV Islámská encyklopedie.

Po sestupu z hradu a po příjezdu do přístavu, nechoďte hned do věže, ale nejdříve se podívejte na ni z přístavní hráze. Červená věž je osmihranná stavba vysoká 33 metrů a s průměrem 29 metrů. Spodní část je postavena z kamene, zatímco horní část je vyzděná z červených cihel, které jí daly jméno; tuto hranici, kde se oba materiály setkávají, snadno uvidíte z hráze. Zde začínají hradní zdi, takže stojíte u prvního bodu trasy, kterou jste sledovali ráno na vrcholu. Věž je symbolem Alanye a v letech 1992 až 2005 se objevila na zadní straně bankovky o hodnotě 250 000 lir.

Podívejte se na nápis na fasádě. Nápis uvádí, že věž byla v roce 1226 postavena sultánem Alaeddinem Keykubadem pro Halepliho Ebu Aliho. Věž sloužila jako obranná a observační stavba: byla postavena k ochraně přístavu, kde probíhala obchodní činnost, a k odvrácení útoků na hrad ze země. Dnes je v přízemí a v prvním patře Etnografické muzeum a věž je přístupná od roku 1979. Projděte si muzeum bez spěchu a poté se připravte na výstup. Aktuální informace o vstupních podmínkách a otevírací době naleznete na stránkách muze.gov.tr.

Uvnitř věže je pět pater, včetně přízemí, a uspořádání pater se liší. Uprostřed věže se nachází cisterna; sluneční světlo, které sem dopadá shora, dosahuje až do prvního patra. Zastavte se a chvíli pozorujte, jak světlo proniká touto vertikální šachtou. Do horních pater vede kamenné schodiště se 85 schody; schody jsou široce rozmístěné, takže vystoupejte bez spěchu a počítejte si kroky. Během výstupu projdete klenutými chodbami a narazíte na střílny ve zdi, které sloužily k obraně. Podívejte se ven jedním ze střílen a představte si, jak strážce sledoval lodě vcházející do přístavu.

V horních patrech vás čekají otevřené terasy a střílny. Zde se vám naskytne výhled na přístav a za vámi se táhne východní svah hradu, ze kterého jste ráno sestoupili. Zde můžete sledovat, jak hradní zdi vedou od pobřeží směrem na jih, k loděnici. K další zastávce se dostanete tím, že půjdete podél této trasy. Při fotografování na terase nestoupejte na střílny a držte si telefon pevně. Věž občas hostí různé akce, jako jsou výstavy obrazů a koncerty klasické hudby; informace o případných akcích během vaší návštěvy naleznete v

Při chůzi po cestě vedle hradeb směrem na jih, z okna, které se nachází výše, přibližně 10 metrů nad mořem, se podívejte na budovu Tophane. Tato stavba, postavená z opracovaného kamene a s obdélníkovým půdorysem, byla zřízena za účelem ochrany loděnic. O kousek dál hradby směřují k moři a loděnice má pět obloukových otvorů, které přímo vedou do vody. Než vstoupíte, podívejte se z pobřeží na tuto fasádu: její délka je 56,5 metru a hloubka stavby je 44 metrů.

Zdroje uvádějí, že stavba loděnice byla zahájena v roce 1227 nebo 1228; podle článku na Wikipedii se výstavba začala v roce 1228 v blízkosti Červené věže a byla dokončena za jeden rok. Portál Kultury popisuje loděnici v Alanyi jako jedinou seldžúckou loděnici, která se dochovala v původním stavu. Připomeňte si, že Alajeddin Keykubad nechal postavit další loděnici v Sinopu, na pobřeží Černého moře, a mezi oběma přístavy byla vybudována obchodní cesta, která byla vybavena karavanseraji. Alanya byla koncovým bodem této cesty na pobřeží Středozemního moře, a tato stavba je jednou z těch, které sultánovi vynesly titul "Sultán dvou moří". Encyklopedie islámu TDV uvádí, že přístav Alaye v osmanském období měl kapacitu pro dvě tisíce lodí.

Pečlivě se podívejte na nápis u vstupu; nápis nese erb sultána a je zdoben rozetami. Uvnitř se nachází pět vedle sebe umístěných prostor s klenutým stropem. Sledujte, jak světlo dopadající na kamennou podlahu postupně slábne, když se dostává hlouběji do každého z těchto prostorů. Na jedné straně loděnice se nachází malá mešita, na druhé strážní místnost; hledejte je na okrajích prostor. V jednom z prostorů se nachází stará studna, jejíž otvor je dnes zakryt. V současnosti budova slouží jako Muzeum lodí a námořnictví, takže si při procházce mezi prostory vyhraďte čas i na prohlídku exponátů. Aktuální informace o podmínkách vstupu naleznete na webových stránkách muze.gov.tr.

Poslední fotografii z trasy pořiďte z pobřeží, otočte se směrem k Červené věži. Z tohoto místa je vidět, jak hradby vedou od pobřeží k Červené věži, a vše je zachyceno v jednom snímku. Poslední úseky hradeb, které jste sledovali ráno, jsou nyní přímo před vámi, a od místa, kde jste začali, jste prošli celou poloostrov. Kameny v blízkosti pobřeží mohou být kluzké kvůli v