Kızıl Kule

Červená věž, která se tyčí na pobřeží přístavu v Alanyi, je symbolem města a jedním z nejlépe zachovaných příkladů obranné architektury Středomoří z 13. století. Sultán I. Alaeddin Keykubad nechal tuto stavbu postavit, aby chránila přístav, loděnice a hrad Alanya před útoky z moře. Podle nápisu na budově, který poskytla obec, byla věž dokončena v dubnu roku 1226. Mistr, který věž postavil, se jmenoval Halepli Ebu Ali Reha el-Kettani; jeho jméno je uvedeno na nápisu u vchodových dveří. Věž stojí na svahu přímo na skalním podloží. Proto je její výška na východní straně 33 metrů, zatímco na západní straně je o přibližně tři metry nižší. Průměr v základně je 29 metrů a každá ze osmi stran má šířku přibližně 12,5 metru. V dolní části jsou pečlivě opracované obdélníkové bloky vápence, mezi které jsou zasazeny sloupy z antických staveb. Horní části jsou postaveny z červených cihel, a právě díky barvě těchto cihel věž získala své jméno. Vnější uspořádání věže snadno odhaluje její obranné prvky. Na fasádách se nachází celkem 56 okének, 22 otvorů určených k vylévání vroucího asfaltu a vody na nepřátele a 6 sifonů k odhazování vody na větší vzdálenost. Na severní straně, přibližně 10 metrů nad zemí, se nachází čtyřřádkový nápis věnovaný Alaeddinovi Keykubadovi. Druhý nápis na jižní straně chválí sultána. Pro nejlepší výhled na nápisy je nejlepší se na věž dívat z přístavu a z pobřežní cesty. Za jednoduchým vnějším vzhledem se skrývá neuvěřitelně složité vnitřní uspořádání. Věž se skládá z pěti pater: přízemí, první patro, mezipatro, otevřené patro a otevřená terasa, přičemž každý z těchto prostorů má odlišný půdorys. Do vnitřku se vchází nenápadnými, malými dveřmi a úzkou chodbou. V přízemí obklopuje centrální osmiúhelníkový pilíř klenutá chodba. Podle výzkumníka İbrahima Hakkı Konyaliho se v těchto chodbách kdysi nacházely dřevěné pokoje, kde stráže odpočívaly, a dnes jsou z nich patrné pouze stopy. Do prvního patra se stoupá vysokými kamennými schody. V horní části centrálního pilíře se nachází velká cisterna (rezervoár na vodu), a podle informací obce je tato cisterna stále funkční. V blízkosti cisterny, v podlaze chodby, která se nachází v ose stran osmiúhelníku, jsou umístěny ventilační otvory. D Budova byla zrekonstruována v letech 1951–1953 a v roce 1979 bylo v přízemí otevřeno etnografické muzeum. V muzeu jsou vystaveny koberce a kilimy, které popisují život nomádů (Yörük) v oblasti Alanye a pohoří Taurus, oděvy, kuchyňské náčiní, zbraně, váhy, osvětlovací zařízení, tkalcovský stav a jurtu. Věž občas slouží jako místo konání výstav obrazů a koncertů klasické hudby. V letech 1992–2005 se obraz věže nacházel na zadní straně bankovky o hodnotě 250 000 lir. Budova je uvedena v seznamu památek, které spravuje oddělení pro památky a přidružené společnosti obecní správy Alanye; aktuální informace o otevírací době a vstupném naleznete na webových stránkách obce. Věž se nachází přímo u přístavu v centru města, takže je snadno dostupná městskou hromadnou dopravou nebo pěšky podél pobřeží. Protože jsou schody vysoké a strmé, doporučuje se nosit pohodlnou obuv a v letních odpoledních hodinách počítat s vysokou teplotou na terase. Po prohlídce věže se můžete přesunout do nedaleké loděnice a pozorovat, jak se při západu slunce červenají cihly věže z přístavu.