Nezaket'le

Všichni ti, kteří se trápí kvůli zdvořilosti, ti, kteří v zimě cestují přeplněnými autobusy do práce ve tmě, kteří nemají v kuchyni prostor pro hosty, kteří se starají o své synovce jako o vlastní děti, kteří spěchají kvůli lékařskému vyšetření svého otce, kteří se bojí, aby se něco nerozbilo, nebo aby někdo nebyl uražen svými slovy – všichni ti, kteří se kvůli zdvořilosti trápí a jsou z toho vyčerpaní.
Narodil ses se stříbrnou lžičkou v ústech, ale stejně jako se říká ve hře, „nemáš takovou krásu jako sestra, takže i kdyby sis našla dobrého manžela, myslím, že bys měla začít bojovat, dokud je čas, protože v tomto životě je to těžké.“ To jsi ty, já, my, on/ona...
Zde je paní Nezaket, ona sama.
Žena, která je sama, uzavřená ve svém vlastním světě...
Nejdříve se potýkal s problémy ve vlastní rodině. Měl otce, který se o něj nezajímal, a matku s psychickými problémy. Po sněhové odpolední školní docházky, když se snažil ohřát zmrzlé ruce u kamen, byl to člověk v zoufalé situaci, který se sotva dokázal dostat k oknu, kde stál starý, omšelý mikrobus, který patřil panu Haci Hasanovi a byl kdysi pomalován v hippovském stylu. Paní Nezaket je jemná žena.
Nakonec, pojďme se s ním rozloučit.
„BEZ ZAKÁTU“