Titreye Titreye Yağıyordu Kar ve Dilsizdi Gece

Pokoj v hotelu. Jedna žena, jeden muž a odcizení, které mezi nimi panuje.
Dětství té ženy bylo chladné, jako sněhové vločky, a plné třesu, jako u ptáka zmrzlého v mrazu. Byla to existence, která se cítila prázdná, jako dvě ruce, které postrádaly něco důležitého.
Jsou to dvě duše, které se ocitly vedle sebe, což byla největší chyba, protože se ztratily v životech druhých... Nicméně, překvapivě, oba se snaží zahojit svá zranění stejným způsobem.
„Ať už život nás zavedl kamkoli, naším jediným opěrným bodem jsme vždy byli my sami.“
Dětství, které se rozjasnilo vdechováním, a ta duše, která v srdci rozkvétala květinami... To je příběh plný poezie, příběh o nevyhnutelném poutu, které přináší štěstí tam, kde by měla být nespokojenost, a který je plný setkání a konfrontací.
Čím více osamělost roste, tím více se duše spojují.
Možná, že vaše největší chyba může být zároveň i vaše jediná opora.