Gözbağcı

Kübra, která vyrůstala v ústavu v Ankaře, se seznámila s kouzlením a byla adoptována. Ať už ji nazývali kouzelník nebo iluzionista, ona trvala na tom, že chce být "Gözbağcı" (což je specifický druh tureckého kouzelníka). Někdy se jí smáli, někdy jí vyčítali, někdy jí bylo líto, ale nejčastěji ji nechápali a vyčleňovali. Kübra, kterou si každý trochu miloval, ale nikdo ji nechtěl, neustále hledala, ale nikdy nenalezla místo, kam by patřila. Ne v místě svého narození, ne v rodině, ve které vyrůstala, a ani ve svých vztazích. Nikdy se nevzdala a pevně se držela svého kouzelnictví.

Kübra je naprosto přetečená, cítí se zahlcená a občas i přetéká. V rámci svých pěti kilometrů života nashromáždila tolik věcí, které by chtěla zapomenout, ale její vzpomínky jí neustále vrací. Nicméně, dnes večer se pokusí použít svůj největší trik, aby zapomněla.

„Ale nejdříve se domluvme: nemluvte o magii. Kouzelníci o svých kouzlech nemluví, mezi námi platí nepsaná pravidla, kterých se všichni řídíme.“

Jak bych to mohl vědět?

Všechno vám povím, všechno vám řeknu."