İncir

Duru, která trpěla poruchou příjmu potravy, se během jednoho rozhovoru zmínila o své minulosti.
začíná se konfrontovat se svou minulostí. Prochází svými vzpomínkami, které sahají od dětství až po současnost.
Prožívá znovu ty těžké momenty, vztah se svou rodinou a nezdravý vzorec, který si vytvořila se svým tělem.
Postupem času se tento cyklus stává středobodem života. Setkání s malířem Erenem Doğanem...
společně zažívají pocit, jako by se viděli poprvé; nicméně tento vztah odhaluje Duruinu zranitelnost a...
Zvyšuje to pocit bezmoci, který pramení z neschopnosti stát se tím, kým člověk chce být. Duru, a zároveň...
Vstupuje do ničivé bitvy, a to jak fyzicky, tak i mentálně.

„Uvnitř mě byla prázdnota. Nevím, jak se jmenuje, ale pokud ji nenaplním, nemůžu pokračovat dál.“
"Nemohl bych to udělat."

Tato hra může obsahovat prvky, které by mohly být spouštěče pro osoby trpící epilepsií a pro diváky citlivé na světlo.