Kız Kulesi – “Vítr Ramadánu, který plní přání”

Vypravěč (měkkým, teplým tónem):
“Uprostřed Bosporu stála věž, která vypadala osaměle, ale ve svém srdci skrývala tisíce příběhů… Dívčí věž. Když se blížil první večer Ramadánu, vody obklopující věž vypadaly ještě klidněji.”

Vypravěč:
“Ve věži žila malá dívka jménem Leyla. Její otec byl ve věži na službě, a proto každý Ramadán, při časech iftaru, jako první viděli světlo, které se vznášelo nad mořem. Leyla byla ten večer velmi vzrušená. Protože si vzpomněla na pověst, kterou slyšela už léta:
‘Na první noc Ramadánu se na vrcholu věže objeví světlo, které slyší přání dítěte s čistým srdcem.’”

Vypravěč:
“Leyla rychle vyběhla po schodech věže. Když se dostala na vrchol, slunce se naposledy dotýkalo vody. Malá dívka si položila ruce na srdce a zavřela oči.”

Leyla (dětský hlas, téměř šeptem):
“Bože… V tomto Ramadánu se modlím, aby nikdo nebyl osamělý… ne jen pro sebe.”

Vypravěč:
“V tu chvíli se na vrcholu věže objevilo tenké světlo. I vítr na okamžik ustal. Světlo se otočilo kolem Leyly a poté se vznášelo nad mořem.”

Leyla (s úžasem):
“Tati! Tati! Světlo slyšelo mé přání!”

Vypravěč:
“Když se začal ozývat ezan k iftaru, kolem věže se stalo něco neobyčejného. Rybářské lodě na moři, lidé na protějším břehu… všichni najednou viděli to světlo zářící na obloze. Jako by celé Istanbul na okamžik zastavilo, jako by seděli u jednoho stolu.”

Vypravěč:
“Ten večer přišel do věže nečekaný host. Starší teta zaklepala na dveře s malým košíkem v ruce.”

Teta (měkkým, babičkovským tónem):
“Dcerko Leylo, je tady? Každý rok se modlím o samotě při iftaru… Ale dnes mě mé srdce přivedlo sem.”

Vypravěč:
“Leyla běžela ke dveřím s radostí. Její otec rozšířil stůl, vítr vanoucí z moře přinesl vůni datlí. Ten večer jedli iftar společně tři… A Leyla si všimla jedné věci:
Světlo jejího přání osvětlilo nejen oblohu, ale také další srdce.”

Vypravěč (klidným, jemným závěrečným tónem):
“Takový byl Ramadán v Istanbulu… Jedno světlo, jedna modlitba, jeden stůl… a srdce, která se spojila v nečekaném okamžiku.
Od té doby, kdykoli přišel Ramadán, z vrcholu Dívčí věže se zvedalo stejné světlo. Říká se, že…
To světlo je světlem sdílení.
A každý, kdo má čisté srdce, to světlo určitě uvidí.”