Galata Kulesi – “Mumlání Sahur Ninnisa”

Vypravěč:
“Kdysi na vrcholu Galatské věže žil malý chlapec, který uměl mluvit s větrem: Ali. V ramadánských večerech vítr vždy přinášel zprávy ze města.”

Ali (vzrušeně):
“Větrný bratře, co jsi dnes slyšel?”

Vítr (s lehkým šepotem):
“Ali… Dnes večer na jedné ulici nikdo nebude mít iftarový stůl. Protože každý je zaměstnán svými vlastními starostmi…”

Vypravěč:
“Alimu se sevřelo srdce. V tomto požehnaném měsíci se nechtěl smířit s tím, že jedna ulice zůstane bez světla a ticha.”

Vypravěč:
“Ali okamžitě sestoupil z věže a informoval své sousedy. Každý přinesl z domova talíř, datli a chléb. Najednou byly galatské ulice plné barevných talířů.”

Sousedé (v pozadí veselé hlasy):
“Díky Alimu máme dnes večer stůl!”
“Bůh ti žehnej, dítě!”

Vypravěč:
“Když přišel čas iftaru, vítr se procházel ulicemi a nesl krásné vůně nad stoly. A ten večer se nejopuštěnější ulice Galaty proměnila v nejrušnější iftar ve městě.”

Vítr:
“Ali… Tvé dobré srdce dalo tomuto místu život.”

Vypravěč:
“Říká se, že od toho dne vítr na vrcholu Galatské věže fouká o něco sladčeji… protože nese příběh stolů, které lidé sdíleli.”