Přejít na hlavní obsah
Radar Türkiye
Objevujte akce v aplikaci
Otevřít
Radar Türkiye
Den co Čengelköje a skončil v Kandilli, podél anatolijského pobřeží.
Kulturní

Den co Čengelköje a skončil v Kandilli, podél anatolijského pobřeží.

Zatím bez hodnocení

Přihlas se, abys mohl dávat To se mi líbí a hodnotit

Během jízdy podél asijského břehu Bosporu, když se vydáváte severně od Üsküdar a projedete Beylerbeyi, pobřeží se začíná zpomalovat. Čengelköy, Kuleli, Vaniköy a Kandilli se na mapě zdají být blízko sebe, ale každé z těchto míst má svou vlastní atmosféru. Čengelköy má přístaviště a starý platán, což tvoří centrum této vesnice.

Üsküdar, İstanbul
Kulturní
Radar Editör
24. září 2026

O výletu

Břehy Bosporu, na anatolské straně, se zpomalují, když se vydáváte severně od Üsküdar a projedete Beylerbeyi. Čengelköy, Kuleli, Vaniköy a Kandilli vypadají na mapě jako by se dotýkaly, ale každé z nich má svou vlastní atmosféru. Čengelköy má náměstí u přístaviště a starý platán, které tvoří centrum vesnice. Kuleli je budova s věžemi, která se táhne podél pobřeží a je vidět z moře. Vaniköy je stará letní rezidence s dřevěnou mešitou u pobřeží. Kandilli je stará letní rezidence s vilami a observatoří na vrcholu. Tato prohlídka spojuje tyto čtyři čtvrti od rána do večera, bez spěchu.

V Čengelköyi a Kandilli se nachází přístaviště městské dopravy (Şehir Hatları). V jízdním řádu společnosti Şehir Hatları jsou uvedeny spoje, které odjíždějí z Čengelköye směrem k Kabataši a İstinye. Nejlepší plán je začít den vystoupením z lodě v Čengelköyi a večer se vrátit lodí z Kandilli. Tyto spoje, které zastavují u pobřeží, nejsou příliš časté, proto si předem zkontrolujte jízdní řád na webových stránkách společnosti Şehir Hatları. Pokud se časy spojů neshodují, můžete se také dostat autobusem, který sleduje pobřežní silnici z Üsküdar. Samotné přístaviště v Čengelköyi je kus historie. Podle záznamů společnosti Şehir Hatları bylo původní přístaviště postaveno z dřeva na místě starého přístaviště pro čluny. V roce 1894 společnost Şirket-i Hayriye zakoupila pozemek a rozšířila přístaviště. Jakmile vystoupíte z lodě, před vámi se rozprostře celé městečko: náměstí, čajovny a domy, které stoupají do svahu. Platán a náměstí

Srdcem Čengelköyi je náměstí před přístavištěm a tam stojí starý platán. Podle TRT Haber dosahoval strom před svým pádem výšky 26 metrů. Během bouře v červenci 2017 byl strom vyvrácen. Podle zpráv agentury Anadolu byl strom v té době starý 180 let. Týmy městské samosprávy Istanbulu strom pomocí jeřábu znovu vztyčily, ořezaly větve a chránily kořeny. Po zhruba měsíci a půl začal strom opět rašit. Vědomí si toho, že sedíte ve stínu stromu, který má druhý život, vám umožní podívat se na náměstí s větší pozorností. V encyklopedii TDV İslam Ansiklopedisi je Čengelköy popsán jako velká vesnice, která se nachází na místě, kde potok Bekar, stékající ze svahů hory Çakal, ústí do moře, a uvádí se, že vesnice byla založena za vlády sultána Murada IV. Podle stejného zdroje byla hlavní atrakcí této oblasti Havuzbaşı; dnes se zde nachází V takové situaci je nejlepší si všechny tyto aspekty pamatovat, aniž byste se drželi pouze jedné konkrétní příběhu. Je jisté, že Çengelköy byl známý svými okurkami. Turecká encyklopedie to jasně uvádí, a turecká Wikipedie přidává informace o třešních a švestkách v této oblasti. Podle anglické Wikipedie se tyto malé okurky dnes pěstují v jiných oblastech. Takže název zůstal v kuchyni, zatímco zahrady se postupně proměnily v obytné oblasti. Výhled na Kuleli z moře:

Severně od Çengelköy se podél pobřeží táhne dlouhá, světlé barvy budova s věžemi v rozích. Toto je Kuleli. Turecká islámská encyklopedie uvádí, že tato oblast byla dříve známá jako Kuleli Bahçe (Zahrada s věží) kvůli věži, která zde stála. Sulejman Nádherný nechal v této zahradě postavit letohrádek. Mahmud II. po zrušení jančičářských jednotek v roce 1826 zahradu rozšířil a nechal zde postavit kasárny pro jezdectvo Asakir-i Mansure-i Muhammediye. Kasárny v roce 1844 vyhořely během rekonstrukce a byly znovu postaveny. Budova, která byla během krymské války využívána jako nemocnice pro zraněné britské vojáky, znovu vyhořela a v 60. letech 19. století byla znovu postavena z kamene. Od roku 1872 zde byla vojenská škola. Současná budova má věže o pěti patrech v rozích a dvoře s arkádami uprostřed. Budova byla po dlouhou dobu využívána jako vojenská střední škola; podle Wikipedie se zde dnes nachází areál vojenské vzdělávací instituce. Vzhledem k tomu, že se jedná o vojenskou oblast, je přístup omezen. Nejlepší výhled na Kuleli, který zahrnuje celou jeho fasádu, je z paluby lodě, která pluje podél pobřeží. Pokud budete procházet po souši, mějte na paměti, že v areálech mohou platit omezení týkající se fotografií a videí. Pobřežní mešita Vaniköy:

Za Kuleli začíná Vaniköy. Podle Turecké islámské encyklopedie byla tato oblast dříve známá jako Papaz Bahçesi (Zahrada kněze) nebo Papaz Korusu (Kněžský háj). Po tom, co sultán Mehmed IV. tuto oblast daroval svému učiteli Vani Mehmet Efendi, oblast začala být známá jeho jménem. Vani Mehmet Efendi, který se narodil v Hoşap v provincii Van, působil jako kazatel v Erzurumu a poté byl povolán do Istanbulu, kde vstoupil do blízkého okruhu sultána. Zdroje uvádějí, že v roce 1665 zde nechal postavit mešitu, k níž přiléhala medrese a domy, rozšířil zde již existující modlitbu a postavil si letní Podle tohoto ustanovení zůstala zachována pouze fasáda vily Serasker Rıza Paşa, kterou navrhl architekt Alexandre Vallaury; vilu Mahmuda Nedima Paši, která se vyznačovala svými kuželovitými dřevěnými věžemi, nechal postavit osmanský velvyslanec ve Vídni. Všechny tyto stavby jsou v soukromém vlastnictví a jsou vidět z pobřeží a z moře. Na vrcholu Kandilli se nachází observatoř.

Kopec za Vaniköy, dříve známý jako kopec İcadiye, je strmý. Podle historie observatoře Boğaziçi a Institutu pro výzkum zemětřesení má tato instituce své kořeny v observatoři Rasathane-i Amire, založené v roce 1868 v Pera. Prvním ředitelem byl Aristide Coumbary, který modernizoval osmanskou telegrafní síť, a observatoř byla zpočátku založena pro pozorování počasí a zasílání předpovědí telegrafem. Po istanbulském zemětřesení v roce 1894 byly z Itálie dovezeny seismografy a italský seismolog Giovanni Agamennone se stal ředitelem tohoto oddělení. V roce 1909, během událostí 31. března, byly přístroje poškozeny, a 21. června 1910 byl ředitelem jmenován Fatin Hoca, později známý jako Fatin Gökmen; jako nové sídlo byl vybrán kopec İcadiye. Od 1. července 1911 zde začala pravidelná měření a v roce 1936 byla instituce poprvé přejmenována na Observatoř Kandilli. V roce 1982 byla připojena k Univerzitě Boğaziçi. Budova seismografu, která se nachází na svahu kopce směrem k Bebek, je dvoupatrová kamenná stavba, jejíž výstavba byla zahájena v roce 1930 a dokončena v roce 1934. Na jednom z keramických panelů na fasádě je vyobrazen rubu tahtası, astronomický přístroj. Od 21. června 2006 v této budově sídlí sbírka vědecké historie observatoře. Zde jsou vystaveny přístroje, které byly použity v astronomických a geologických studiích; podle webových stránek institutu jsou mezi vystavenými exponáty také 32 rukopisů z Kandilli. Areál není volně přístupný; informace o podmínkách návštěvy a možnost přihlášky k návštěvě jsou k dispozici na webových stránkách institutu. Pobřeží Kandilli a vily.

Ohledně názvu Kandilli uvádí İslam Ansiklopedisi (Islámská encyklopedie) dvě verze. Podle jedné z nich se zde, pro sultány vracící se z Göksu, zapalovala lucerna (kandil). Podle druhé verze bylo zde, ve vile, kterou nechal postavit sultán Mehmed IV., sedm nocí oslav narození prince Mehmeda. Encyklopedie také připomíná, že v polovině 16. století Budova, která byla postavena v polovině století, byla na přání sultána přeměněna na dívčí školu; od roku 1916 až do požáru v roce 1986 sloužila jako dívčí gymnázium Kandilli a po rekonstrukci byla v roce 2007 znovu otevřena jako vzdělávací a kulturní centrum. Podle Wikipedie se v oblasti mezi mys Kandilli a zátokou Bebek nachází nejhlubší bod Bosporu, který dosahuje hloubky 110 metrů. Přístaviště v Kandilli má také svou vlastní historii. Podle společnosti Şehir Hatları se první přístaviště nacházelo před obchody nadále Mustafa Paşa Yalısı; po požáru v roce 1916 bylo nahrazeno novým. V roce 1978, když loď Methodic s libérijskou vlajkou narazila do přístaviště, bylo na tomto místě postaveno dnešní betonové přístaviště.

**Doporučená trasa:**

Začněte na přístavišti v Çengelköy, vychutnejte si čaj v stínu platánu na náměstí a projděte se po okolních uličkách a k místu Havuzbaşı. Poté se vraťte k pobřeží a pokračujte na sever, přes Kuleli, do Vaniköy. Prohlédněte si vily z pobřežní strany kolem mešity Vaniköy. Pokud máte schválenou žádost o návštěvu observatoře, vydejte se po této trase do kopce. V poslední části se dostaňte k pobřeží v Kandilli a pokračujte k přístavišti před mešitou Kandilli. Trasa je rovná a krátká, ale pobřežní cesta je přístupná pro vozidla; během chůze se držte chodníku.

**Roční období a čas:**

Anatolská strana se rozhlíží směrem k evropské straně, tedy k Rumeli. Proto večer slunce zapadá za evropským pobřežím a západ slunce je nejlépe pozorovat z Çengelköy nebo Kandilli, kde se rýsuje silueta evropského pobřeží. Ráno je náměstí v Çengelköy klidnější; o víkendech se zde může být více lidí. Jaro a podzim jsou nejvhodnější období pro procházku; v létě je v poledne na pobřeží málo stínu.

**Praktické poznámky:**

* Plavby trajekty jsou řídké, zkontrolujte si jízdní řád na stránkách společnosti Şehir Hatları.
* Kuleli je vojenská oblast a není přístupná pro návštěvníky.
* Pro návštěvu observatoře v Kandilli je nutné předem zažádat.
* Mešitu Vaniköy navštěvujte mimo modlitební časy a v odpovídajícím oblečení.
* Všechny vily jsou soukromý majetek, prohlížejte si je pouze zvenku. Zdroje:

Poloha - Den co Čengelköje a skončil v Kandilli, podél anatolijského pobřeží.

Informace o výletu
MěstoÜsküdar, İstanbul
TypKulturní
Datum24. září 2026
ZdrojRadar Editör
Radar TürkiyeAutorRadar TürkiyeNavštívit zdrojNavigace