Z vlakového nádraží Basmane do Kultúrního parku: Archiv, muzeum a výstava.

Začněte prohlídku na náměstí 9. září, které se nachází před nádražní budovou. Budovu si prohlédněte z dálky. Podle Wikipedie byla koncese na železniční trať İzmir-Kasaba udělena v roce 1863, výstavba nádraží začala v roce 1864 a stanice byla otevřena 25. října 1866. Stejný zdroj uvádí, že se jedná o druhou nejstarší nádražní budovu v Turecku, po nádraží Alsancak. Web Visit İzmir uvádí, že současná budova byla postavena ve francouzskou společností Regie Generale v roce 1876 a že její projekt pochází od Gustave Eiffel. Vzhledem k nesouladu v datech a informacích o architektovi je nejlepší chápat tuto budovu jako dílo druhé poloviny 19. století. Při pozorném pohledu na fasádu si všimnete, že je postavena z opracovaného kamene, má obdélníkový půdorys a je rozdělena do tří částí. Střední část je vyšší než boční, má tři patra a je krytá sedlovou střechou. Nad vchodem se nachází tympanon a vertikální prvky, které zdobí fasádu v neoklasickém stylu. Dvě nízké křídla se rozprostírají po stranách a obsahují čekárny a provozní prostory. Vzhledem k tomu, že náměstí je ráno klidné, je nejlepší vyfotit celou fasádu v jednom záběru v tuto dobu. Poté vstupte do budovy a přejděte z čekárny na nástupiště. Nádraží je i dnes aktivní stanicí; podle Wikipedie odtud odjíždějí hlavní vlaky do Ankary, Bandirmy a Konye, stejně jako regionální vlaky do Ödemiş, Tire, Denizli, Söke, Nazilli a Uşak. V přízemí se nacházejí čtyři nástupiště a pod nádražím se nachází stanice Basmane linky metra M1, která byla otevřena 22. května 2000. Budova byla poškozena během Velkého požáru v Izmiru v roce 1922 a byla opravena v období Republiky; podle Wikipedie byla v roce 1984 zrekonstruována společností TCDD, v roce 2001 byla vybavena infrastrukturou pro elektrifikaci a v roce 2022 byla zahájena nová rekonstrukce. Proto můžete některé části najít v jiném stavu; řiďte se pokyny personálu a na nástupištích nepřekračujte žlutou čáru. Podle Visit İzmir je nádraží hlavní budovou komplexu, který stát vyčlenil pro železniční účely a má rozlohu přibližně dvacet tisíc metrů čtverečních; v tomto areálu se nacházejí také dílny, sklady a administrativní budovy. To, že byla tato stanice v počátcích své existence nejdůležitější zastávkou na trati, nebylo náhodou, protože právě z tohoto nádraží, které sloužilo jako celní brána pro produkty z Kasaby (dneš Cesta je rovná a stinná; na konci bulváru se nachází fasáda městského archivu s pěti výklenky, která vás přivítá. Zdroj: Wikipedie; Visit İzmir; Wikipedia.

Po příjezdu na náměstí Lozan se zastavte před dvoupodlažní budovou se širokým nádvořím, která se nachází na začátku ulice Şair Eşref Bulvarı. Podle vlastních historických záznamů byla tato budova postavena v letech 1930–1932 jako hlavní budova hasičského sboru v Izmiru, podle projektu městského architekta Mesuta Özoka. Od roku 1932 až do konce roku 2001 zde nepřetržitě fungoval hasičský sbor. Pět velkých výklenů na přední fasádě jsou bývalé garážové brány; vozidla odtud vcházela a vycházela, a dnes je garáž s vysokým stropem hlavní výstavní síní muzea. Budova nese stopy architektury rané republiky a její rekonstrukce začala v únoru 2002. Muzeum bylo otevřeno 10. ledna 2004 pod názvem Městské archív a muzeum Izmiru; v témže roce, 15. června, zemřel starosta Ahmet Piriştina ve funkci a 6. července 2004 bylo rozhodnuto, že instituce bude nést jeho jméno. Organizace İzmir Art ji představuje jako první městské archív a muzeum v Turecku. Uvnitř se nacházejí dva odlišné světy, a oběma byste měli věnovat čas. Výstavní síň v přízemí je určena pro dočasné výstavy; APİKAM zde pořádá výstavy, které pojednávají o historii města pod různými tématy. V minulosti zde byly vystaveny například témata jako Město a Obchod, Město a Zdraví, Město a Doprava. Výstava pro období 2024–2025 se jmenovala "Hořící země" a pojednávala o požárech v Izmiru a západní Anatolii během Války za nezávislost; při vaší návštěvě se informujte u vchodu, která výstava je aktuálně k vidění. Přečtěte si informační panely bez spěchu, protože fotografie a mapy zde zobrazují místo, kde byl založen park Kültürpark, což je další zastávka na trase. Skutečné poklady se nacházejí v archívu v horním patře. Podle časopisu İzmir zde je uchováno více než 100 000 dokumentů, včetně 1 834 osmanských soudních knih, přibližně 1 440 svazků osmanských novin a téměř 8 000 svazků publikací v latince; v knihovně se nachází přibližně 11 000 knih, které darovali Piriştina a historik Orhan Koloğlu. Na webových stránkách instituce je kolekce rozdělena do skupin, jako jsou časopisy, písemné dokumenty, vizuální dokumenty, knihy a vzácné edice. Dokumenty jsou digitalizovány a uložené v digitální podobě, a výzkumníci k nim mají přístup prostřednictvím počítačů v horním patře; podle Wikipedie je archív přístupný online od prosince 20 Před odjezdem si prosím zkontrolujte následující informace: Oficiální webové stránky instituce uvádějí jako adresu jak "Şair Eşref Bulvarı 1/A", tak i "hala 1" uvnitř areálu Kültürpark. Je tedy možné, že výstava nebo čítárna byla dočasně přesunuta do této haly v areálu parku. V takovém případě se hala nachází již v areálu vaší další zastávky, a tedy se váš plán nezmění. Po uplynutí hodiny se vydejte směrem k bulváru; brána v Lozan je jen kousek a odtud začíná areál Kültürpark. Zdroje: APİKAM; Obec İzmir; Časopis İzmir; Umění v Izmiru; Wikipedie.

Po vstupu do areálu na adrese Ziya Gökalp Bulvarı 36, na chvíli se zastavte před cihlovými budovami, protože toto místo bylo dříve továrnou. Podle Wikipedie továrna Alsancak Tekel zpracovávala tabák v letech 1884 až 2004. Jak informovala agentura Anadolu, ministerstvo kultury a turismu areál v roce 2022 zrekonstruovalo a po přestavbě dvanácti budov byl 29. dubna 2023 otevřen komplex İzmir Kültür Sanat Fabrikası. Muzeum výtvarného umění İzmir se nachází ve druhé největší budově továrny; postupujte podle značek u vchodu a nejprve navštivte tuto budovu. Podle vlastních stránek muzea bylo toto instituce založeno 9. září 1952 jako galerie v budově Ministerstva školství v parku Kültürpark, v roce 1973 se přestěhovalo do budovy v Konaku a tam působilo až do roku 2022. Na stránkách instituce se uvádí, že původní budova byla navržena architektem Brunem Tautem. Podle Wikipedie byla budova v Konaku postavena v blízkosti přístavu Konak, na ulici Atatürk Bulvarı a na pozemku patřícím Ege University. Po zemětřesení 30. října 2020 utrpěla budova v Konaku poškození, a proto se kolekce vrátila do Kültürparku, kde začala fungovat 25. března 2022, a v dubnu 2023 byla otevřena v současné lokalitě. Takže park, kterým jste právě prošli, je místem, kde se toto muzeum zrodilo a kam se kolekce uchýlila po zemětřesení; trasa tedy sleduje tuto historii pozpátku. Uvnitř, jak informovala agentura Anadolu, se nachází čtyři hlavní galerie a dvě dočasné výstavní sály, a vystavuje se přibližně čtyři sta děl; jiná zpráva agentury Anadolu z roku 2025 uvádí, že počet děl je tři sta padesát, takže počet vystavených děl se v průběhu času mění. Kolekce zahrnuje malby, sochy, keramiku a originální grafiku od období Tanzimat až po současnost. Projděte si sály v chronologickém pořadí a v prvních galeriích hledejte díla raných malířů, jako jsou Şeker Ahmed Paşa a Hoca Ali Rıza. V následujících sálech najdete díla Ibrahim Çallı, Bedri Rahmi Eyüboğlu a Fahrelnisa Zeid; v keramických vitrínách se podívejte na díla Füreyi Koral a v sochařském oddělení na díla sochaře Turgut Pura. Podle Wikipedie je hlavní částí kolekce turecké umění 20. století a významné zastoupení mají díla Turgut Pury. Informujte se u vchodu o programu v dočasných výstavních sálech, protože muzeum během roku pořádá i tematické výstavy. Fotografování děl bez blesku je ob Podle Wikipedie dnes Muzeum malby a sochařství funguje v rámci Krajského úřadu pro kulturu a turismus v Izmiru. Stránka Muzeální karty uvádí, že areál je otevřen každý den, ale doporučujeme si před návštěvou ověřit otevírací dobu a vstupné na oficiálních stránkách. Lavičky ve vnitřním nádvoří jsou ideální pro odpočinek během dne; vysoký komín továrny a cihlové zdi vypadají večer za dobrého světla a jsou vhodné pro fotografování. Trasa končí v tomto nádvoří. Pro návrat se můžete z areálu projít několik minut pěšky k nádraží Alsancak a nasednout na vlak IZBAN, nebo se můžete sejít k nábřeží Kordon a den zakončit u moře. Zdroje: İzmir Kültür Sanat Fabrikası; Anadolu Ajansı; Muzeální karta; Wikipedie.