Z hradu Nevşehir do Sarıhan: Severní cesta Kappadokie.

Začněte svou prohlídku na nejvyšším bodě města, v pevnosti Nevşehir. Pevnost se nachází v parku, do kterého se dostanete pěšky po strmých uličkách v centru města, a můžete se v něm volně pohybovat. Po dosažení vrcholu se nejprve projděte pomalu po obvodu hradeb. Pevnost má zhruba oválný půdorys, dva vchody a čtyři kulaté věže. Pokud se podíváte zblízka na zdi, uvidíte dva různé druhy kamenů. Při původní stavbě byly použity tmavé bazaltové kameny, zatímco při pozdějších opravách byly přidány žluté kameny. Tento barevný rozdíl je nejjednodušší známkou toho, jak byla pevnost po staletí opravována. O tom, kdy byla pevnost postavena, se v různých zdrojích uvádí různě. Encyklopedie TDV ji datuje do období Selčuků a uvádí, že sloužila k ochraně regionu. Některé zdroje naznačují, že na tomto místě mohla dříve stát byzantská stavba. V té době byla Nevşehir malou vesnicí s názvem Muşkara. Vesnice ležela v průsmyku, kde se křížily cesty z Aksaray, Niğde a Kayseri, a byla to důležitá zastávka pro karavany. Osud města se změnil na začátku 18. století, když se Muşkaralý Damad İbrahim Paşa stal velkým vizírem. Paša přeměnil vesnici na nové město a v roce 1725 se osídlení začalo nazývat Nevşehir, což znamená "nové město". Během této přestavby byla pevnost znovu opravena a kolem ní byly postaveny nové hradby. Podle encyklopedie v roce 1730 v pevnosti sloužili jeden velitel, dělostřelci, munice a vojenská hudební skupina. Pokud se podíváte z hradeb dolů, můžete vidět staré centrum města, kde se nacházela komplex budov z té doby. U paty pevnosti se nachází rozsáhlé skalní osídlení známé jako Kayaşehir. Tato oblast byla objevena během urbanistického projektu v roce 2014 a rozkládá se v okolí pevnosti na ploše přibližně 400 000 metrů čtverečních. Během výkopů bylo zdokumentováno více než tisíc skalních jeskyní, cistern, stodol a tunelů. Z vrcholu se pokuste rozeznat tyto stupňovité prohlubně v úbočí; zde si uvědomíte, že město rostlo nejen na povrchu, ale i pod zemí a ve skále. Nejlepší doba pro fotografování je ráno, kdy světlo dopadá zezadu a krajina je jasná. Díky pohledu na sever můžete také odhadnout směr vaší další zastávky. V parku jsou místa, kde si můžete odpočinout, ale na vrcholu je málo stínu. Po sestupu z pevnosti se autem vydejte na sever po silnici směrem k Gülşehir.

Zdroj: TDV İslam Ansiklopedisi, Nevşehir; Castles.nl

Açıksaray se nachází přímo u silnice mezi Nevşehir a Gülşehir, přibližně tři kilometry od města Gülşehir. Gülşehir, jehož starověké jméno bylo Zoropassos, je okres ležící na jižním břehu řeky Kızılırmak. Po zaparkování se před vámi rozprostírají budovy vytesané do tufových skal, které se postupně zvyšují. Podle dostupných informací se tato oblast rozkládá na přibližně jeden kilometr čtvereční a budovy tvoří soustředěné skupiny obklopující kopec. Osadu dělí potok, který jí propůjčuje dva oddělené celky. Vaši prohlídku začněte v první části, která se nachází u silnice a kde se nacházejí především stáje. Předpokládá se, že v letech 964 až 965 sloužila tato část jako ubytování pro armádu byzantského císaře Nikephora Phokase. Projděte se do stáji a hledejte vyřezávané krmítka a otvory, kam se zvířata připoutávala. Poté přejděte na druhou stranu potoka. Druhá část byla pravděpodobně vytesána v polovině nebo v druhé polovině 10. století a jedná se o vícepatrové sídlo. Açıksaray je známý především díky zdobeným fasádám, které se zde nacházejí. Některé fasády jsou rozděleny do tří úrovní s oblouky a vypadají jako královský palác vytesaný do skály. Za fasádami se nacházejí velké sály, nádvoří a domy s terasami. V dostupných informacích se objevují názvy jako "Malý palác", "Kůlna pro koně" (Tavla) a "Dům s terasami" (Merdivenli Mesken). V této oblasti se nacházejí také skalní stavby a skalní hrobky z římské doby. Účel těchto staveb je předmětem diskusí mezi odborníky; jedna z teorií je, že se jednalo o místo, kde nocovali cestovatelé, tedy o něco jako karavanseraj. Na konci prohlídky si určitě prohlédněte skalní útvar připomínající houbu. Úřad pro kulturu a cestovní ruch v provincii Nevşehir tento útvar prezentuje jako jedinečný příklad pro tuto oblast. Vzhledem k tomu, že oblast je rozlehlá a málo značená, doporučuje se naplánovat si trasu a vrátit se stejnou cestou. Nevstupujte na skály, protože tuf je měkký a okraje se mohou snadno rozbít. Stín se nachází pouze uvnitř jeskyní, proto si vezměte klobouk a vodu. Dopolední světlo zdůrazňuje detaily fasád; pro fotografování se snažte pořídit snímky z bočního, stinného úhlu. Pro milovníky přírody je v okolí vybudovaná turistická trasa. Poté, co tuto oblast opustíte, se můžete vydat směrem k východu, podél údolí řeky Kızılırmak, směrem k Avanosu a Özkonaku.

Zdroj: Úřad pro kulturu a cest

Podzemní město Özkonak se nachází ve městě Özkonak, čtrnáct kilometrů od Avanosu. Je vytesané do skály na severním svahu hory İdiş, v oblasti s velmi silnými vrstvami vulkanického popela. Jedná se o archeologickou památku pod správou Ministerstva kultury a turistiky; podmínky vstupu a otevírací dobu si prosím ověřte na oficiálních stránkách muzea. Strávit zde nejteplejší část dne je dobrý nápad, protože pod zemí je chladno. Nicméně, doporučuje se vzít si s sebou lehkou vrstvu oblečení. Po vstupu se chodby zužují a stropy klesají, takže v mnoha místech budete muset chodit v pokleku. Lidé, kteří mají klaustrofobii, by se měli zdržet v blízkosti vchodu. Podle dostupných informací bylo město objeveno v roce 1972 a v témže roce bylo otevřeno pro veřejnost. Ministerstvo popisuje toto místo jako dvoupatrové osídlení, kde jsou rozsáhlé galerie propojeny tunely. Některé zahraniční zdroje uvádějí více pater, takže se při prohlídce nezaměřujte na počet pater. První věcí, kterou byste měli vidět, jsou posuvné kameny. Tyto velké kameny, které připomínají mlýnské kameny, se používaly k uzavírání vchodů. Prohlédněte si jamku, ve které se kámen nachází, a otvor, kterým se otáčel. To, co odlišuje Özkonak od Kaymaklı a Derinkuyu, jsou velmi úzké a dlouhé otvory mezi patry. Tyto otvory sloužily k komunikaci mezi patry. V případě uzavření vchodů do místností sloužily tyto otvory také k větrání. Další zajímavostí jsou otvory v stropě tunelů, které se nacházejí za posuvnými kameny. Podle ministerstva sloužily tyto otvory k vylévání horkého oleje na nepřátele, kteří se snažili proniknout dovnitř; jiné zdroje uvádějí, že se mohly vylévat horký písek. Zkuste tyto otvory najít, když se podíváte nahoru. V galeriích se nacházejí také stáje, prostory, které sloužily jako sklepy, a sklady. Stránky obecnímu úřadu Derinkuyu uvádějí, že oblast nebyla kompletně vyčištěna a že pouze vyčištěná část je přístupná. Proto se vyhněte opuštěným cestám a nevstupujte do uzavřených chodeb. Uvnitř je málo světla, takže fotografujte bez blesku a s pevně drženým fotoaparátem. Po výstupu se můžete projít po klidných uličkách města. Poté se vydejte na jih, projděte Avanosem a pokračujte do Sarıhanu, který se nachází v údolí řeky Damsa Çayı.

Poslední zastávkou dne je karavanseraj Sarıhan, který se nachází přibližně pět kilometrů jihovýchodně od Avanosu, severně od Ürgüp, v údolí řeky Damsa. Tento karavanseraj leží na trase Aksaray-Kayseri, která zajišťovala východně-západní spojení po Hedvábné stezce. Byl postaven v roce 1249 za vlády sultána II. İzzeddina Keykavuse z období Anatólské Seldžucké dynastie. Zdroje ho uvádějí jako jeden z posledních karavanserajů postavených seldžuckými sultány. V kulturním inventáři je uveden v seznamu předběžných kandidátů na světové dědictví UNESCO, a to v souvislosti s Hedvábnou stezkou. Při přiblížení se nejprve podívejte na fasádu; zdi jsou silné a vysoké, což bylo z důvodu ochrany před bandity. Hlavní brána směřuje na západ. Název pochází od žlutého kamene, ale při bližším pohledu uvidíte tři barvy – žlutou, béžovou a růžovou – v pórózním kameni. Tyto barvy jsou uspořádány do dekorativního vzoru, zejména na oblouku nad bránou. Věnujte několik minut prohlídce kamenné výzdoby brány; brány jsou nejzdobnější částí seldžuckých karavanserajů. Po vstupu se ocitnete na rozlehlém nádvoří; budova zabírá plochu přibližně dva tisíce metrů čtverečních. Z vchodu vlevo se nachází řada šesti otevřených prostor zakrytých klenbou. Vpravo jsou uzavřené místnosti, do kterých se vchází zdobenými dveřmi. Naproti nádvoří se nachází druhá, bohatě zdobená brána, která vede do uzavřené části. Tato část je zakrytá polokulovitou kopulí, a malé otvory v kopuli propouštějí do interiéru tlumené světlo. Během seldžucké éry se v těchto karavanserejích cestující prvních dní bezplatně najedli a napili, a také se starali o své zvířata. Když stojíte na nádvoří, představte si, jak se zde odpočívalo s karavanami plnými nákladních zvířat. Karavanseraj byl postupem času místy poškozen a v roce 1991 prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Výsledek této rekonstrukce je kontroverzní; někteří odborníci jsou s výsledkem spokojeni, zatímco jiní se domnívají, že byla ztracena původní autenticita. Pokusit se rozlišit staré a nové kameny je zajímavou součástí prohlídky. Před návštěvou si ověřte podmínky vstupu do interiéru, protože se mohou měnit. Nejlepší čas pro fotografování fasády je za soumraku, kdy kameny získávají teplé barvy; pořiďte snímky z mírného úhlu. Strávte několik minut v tichu údolí a zakončete tak den. Zde