Z Hisaru k útesu, od hradeb Bursy k paláci Hünkar Köşkü.

Začněte u brány Zindan Kapı, která se nachází na jihozápadním konci pevnosti Hisar. Autobusy č. 4/A (z náměstí Kent Meydanı) nebo 4/İ (z lázní Çakır Hamam) vás odvezou do Pınarbaşı. Podle Bursa Müzeler Şube Müdürlüğü (Oddělení muzeí v Bursě) pocházejí hradby z 2. století př. n. l. a byly postaveny za vlády krále Prusias I. z Bitýnie. Římané, Byzantinci a Osmané je postupně opravovali a využívali až do 19. století. Portál Kultury uvádí celkovou délku hradeb 3,38 kilometru a počítá 14 věží mezi Tophane a Çakır Hamam. Podle Wikipedie většina hradeb, které dnes stojí, pochází ze 3. století n. l. a byly postaveny po nájezdech Gótů. Brána Zindan Kapı byla znovu otevřena 17. října 2021 po rekonstrukci, která začala v roce 2015. Bývalé věznice, které bráně daly jméno, byly přeměněny na moderní galerii. U vstupu se nachází studna Kanlı Kuyu, o které se traduje, že byla používána k vykonávání tělesných trestů. Patra budovy popisují různé historické období: Bitýnie a helénistické období, římské a byzantské období a osmanské období. Z třetího patra se dostanete k věžím č. 9 a 10. Na stránce muzea se uvádělo, že je budova dočasně uzavřena, proto si před návštěvou ověřte její otevírací dobu na bursamuze.com. Pokud je uzavřena, prohlédněte si ji zvenku a pokračujte dál. Podle portálu Kultury byla rohová věž na východní straně brány postavena v roce 1418 za vlády sultána Çelebiho Mehmeda a je v dobrém stavu. Je to jedna z nejlépe zachovaných částí hradeb, proto se jí věnujte jako první. Po obou stranách brány jsou pozůstatky starého vězení. Wikipedie uvádí, že na jižní straně, kde byla obrana nejsložitější, se nacházely dvojité hradby (vnitřní a vnější), zatímco na severu, východě a západě se hradby táhly jedním vedením po strmých svazích z travertinu. Od brány Zindan Kapı se vydejte na východ do parku Pınarbaşı. Portál Kultury označuje bránu Fetih Kapısı jako bývalé místo konání svátků a veletrhů. Dnes je brána upravena jako místo pro slavnostní akce a každoročně se zde konají oslavy dobytí. Wikipedie uvádí, že brána má šířku 1,15 metru a je také známá jako Su Kapısı, protože zde se sbíhala voda z Uludağ. Další brána je Yer Kapı, která se nachází poblíž mešity Üftade a na konci ulice Kavak Na východním konci hradeb se nachází brána Saltanat Kapı, která je také známá jako Hisar Kapısı. Portál Kultury ji popisuje jako hlavní městskou bránu Bursy ještě před osmanskou říší a jako bránu, která vedla k Hedvábné stezce a stezce koření. Zemětřesení v roce 1855 poškodilo část hradeb a bran. Podle Wikipedie byla brána Saltanat Kapı v roce 1904 zničena tehdejším guvernérem a v letech 2000 byla znovu postavena podle návrhu architekta İbrahima Yılmaz. Během restaurace byly zachovány stávající kameny a odstraněny kořeny rostlin. Lze vidět, kde se stará a nová struktura spojují, a to na oblouku. Podle portálu Kultury byla restaurace prvních 500 metrů hradeb a projekt brány Saltanat Kapı schváleny radou pro ochranu památek na začátku roku 2005. Wikipedie uvádí, že od roku 2004 na projektu spolupracují obce Osmangazi a Büyükşehir. Na severní straně hradeb, podél ulice Osmangazi, se nachází budova Surüstü Konağı. Obec Osmangazi uvádí, že byla postavena v letech 2008 až 2011 po vyvlastnění a po roce 1950. Výhled z budovy do nížiny okamžitě vysvětluje, proč byla tato oblast po dobu dvou tisíc let obrannou linií. Pro fotografování oblouků bran je nejlepší vybrat si časy, kdy jsou povrchy v plném slunci; strana Pınarbaşı je nejlépe osvětlena ráno, zatímco brána Saltanat Kapı na východě je nejlépe osvětlena kolem poledne. Od brány Saltanat Kapı je park Tophane vzdálen jen několik minut chůze a trasa tam vede. Zdroje: Portál Kultury, Hradby v Bursě; Bursa Muzea, Vězeňská brána; Wikipedie, Hrad Bursa.

Od Saltanat Kapı se projděte k severovýchodnímu okraji pevnosti. Park Tophane se nachází na vyvýšenině s výhledem na nížinu a stojí na místě starého náměstí Meydan-ı Osmaniye. Podle článku o Bursě v encyklopedii TDV je toto místo, kde Orhan Gazi založil palác Bey s výhledem na nížinu, a místo paláce se dnes nazývá Tophane. Stejný článek uvádí, že Orhan Gazi přeměnil klášter v pevnosti na mešitu a nápis z roku 1337-1338 potvrzuje, že zde byla postavena mešita. Uprostřed parku se tyčí hodinová věž, která má podle Wikipedie výšku 33 metrů, šířku 4,65 metru a šest pater. Původní věž, postavená za vlády Abdülazize, byla zničena před rokem 1900, v neznámém roce. Stavba současné věže byla zahájena 2. srpna 1904 a dokončena 31. srpna 1905; slavnostního otevření se zúčastnil guvernér Reşit Mümtaz Paşa u příležitosti 29. výročí nástupu sultána II. Abdülhamida na trůn. Informační box v článku uvádí rok dokončení jako 1906, zatímco text uvádí 1905; vycházíme z textu. V nejvyšším patře se nacházejí čtyři ciferníky o průměru 90 centimetrů, ze jižního vchodu vede dřevěné schodiště se 89 schody a hodiny jsou dnes elektronické. Díky své výšce byla věž využívána jako požární hlídka a městská radnice tuto funkci nadále udržuje; vstup do věže nemusí být vždy možný, pro pořízení celotělové fotografie se doporučuje přesunout se na protější stranu parku. Model věže je vystaven v parku věží v Safranbolu, který byl otevřen v roce 2012. Vyhlídková plošina u okraje parku nabízí výhled na Burskou nížinu a severní část města; z tohoto místa můžete pochopit, proč byla pevnost postavena právě na tomto skalnatém útesu. Protože se nížina nachází na severu, slunce je po celý den za vámi a výhled je nejlepší v každou hodinu; ráno je vzduch obvykle čistší. Za věží se nacházejí mauzolea Osmana Gazeho a Orhana Gazeho; podle Kulturního portálu byla původní, byzantská stavba kruhového půdorysu poškozena požárem v roce 1801, zemětřesením v roce 1855 byly obě mauzolea zcela zničena a v roce 1863 je sultán Abdülaziz nechal znovu postavit. Mauzoleum Osmana Gazeho, s osmiúhelníkovým půdorysem, postavené z opracovaného vápence a s sedmi okny, je právě tato stavba z roku 1863; interiér je zdoben barokními ornamenty. Pokud chcete vst Pokud nechcete jít pěšky, nasedněte do autobusů, které jezdí po Atatürk Caddesi a vedou do čtvrti Yeşil, jak je uvedeno v průvodci Kulturního portálu. Stanice BursaRay Şehreküstü se také nachází nedaleko Hisaru. Velká mešita (Ulu Cami) a karavansaray (historické hostince) nejsou zastávkami na této trase; o nich se vypráví spíše v trasách, které vedou k prvnímu hlavnímu městu a k tržišti. Projeďte kolem nich a pokračujte dál. Zdroj: Wikipedie, Hodinová věž v Tophane (Bursa); TDV Islámská encyklopedie, Bursa; Kulturní portál, Mauzoleum Osmana Gaziho.

Po příjezdu do oblasti Yeşil muzeum najdete v budově medrese, která se nachází vedle mešity, na adrese Yeşil Caddesi, Zehrimar Camii Sokak. Podle webových stránek Ministerstva kultury a cestovního ruchu muzeum nemá žádné dny uzavření; otevírací době a vstupném se dozvíte na stránkách muze.gov.tr. Vstup s kartou Müzekart je povolen. Budova je součástí komplexu Yeşil Külliyesi, známého také jako Sultaniye Medrese, a patří k prvním příkladům raných osmanských medres. Ministerstvo uvádí, že komplex byl postaven v letech 1414 až 1424 a architektem byl Hacı İvaz Paşa. Podle İslam Ansiklopedie (TDV) výstavba mešity začala v roce 1414 a byla dokončena v prosinci 1419. Nápis zmiňuje Hacı İvaz Pašu jako architekta, který tento komplex navrhl. Tento komplex, který vytvořil Çelebi Mehmed, podle portálu Kültür Portalı vdechl novou život do Bursy, která byla zničena po vládě Tímura. Jméno Hacı İvaz Paši je vám pravděpodobně známé: byl to vizír, který bránil a opravoval hradby, a zde byl správcem a hlavním architektem tohoto komplexu. Podle TDV byl v roce 1424 nucen k pobytu v Bursě, kde mu byly vyjmuty oči, a v roce 1428 zemřel během epidemie moru. Vstup do medresy je z severní strany, přes křížovou chodbu. Podle portálu Kültür Portalı je půdorys obdélníkový, přičemž pouze hlavní chodba vyčnívá. Tři strany obdélníkového nádvoří jsou obklopeny arkádami s klenbami a pilíři; pilíře a oblouky jsou vyrobeny z kamene a cihel. Za arkádami se nachází třináct cel, jedna učitelská místnost a vstupní chodba. Podle plánu TDV má medrese tři chodby, a uvádí, že stavba nikdy nebyla dokončena. Podle portálu Kültür Portalı byla stavba zahájena jako dvoupatrová budova, ale po smrti Çelebi Mehmeda nebyl horní patro dokončen. Stůjte uprostřed nádvoří a představte si chybějící horní patro; stavba byla přerušena zprávou o smrti. Podle ministerstva připomíná plán anatolské seldžúcké medresy s otevřeným nádvořím, materiály jsou kamenný štěrk, opracovaný kámen a cihly. První muzeum v Bursě bylo založeno v roce 1902 v zahradě školy a obsahovalo etnografické a archeologické nálezy shromážděné z okolí; v září 1904 bylo oficiálně otevřeno jako pobočka Müze-i Hümayun pod vedením Osmana Hamdi Bey. V roce 1929 se stalo samostatnou institucí a získalo název Bursa Müzesi, a v roce 1930 bylo přestěhováno do budovy Mešita a mauzoleum nejsou zastávkami této trasy; jsou podrobněji popsány v trase prvního hlavního města. Jakmile ale vyjdete z brány, před vámi se objeví zelená fasáda mauzolea. Podle organizace TDV byly kuchyňské budovy komplexu v posledních letech zrekonstruovány a nyní slouží jako kavárna, což představuje možnost krátké zastávky před stoupáním. Poslední zastávka je dosažitelná stoupáním: Hünkar Köşkü se nachází na jihozápadě oblasti Yeşil, v lokalitě Temenyeri u úpatí hory Uludağ, a k němu se dostanete po mírném stoupání, které mírně přesahuje jeden kilometr. Podle odboru muzeí města Bursa, autobus č. 37 vás odveze ke köşku po ulici Atatürk Caddesi; to je výhodné pro ty, kteří se nechcou zbytečně namáhat. Köşk je v pondělí zavřená; pokud trasu absolvujete v pondělí, tuto zastávku si nechte na jiný den. Zdroj: Ministerstvo kultury a turistiky, Muzeum tureckých a islámských památek v Bursě; Kulturní portál, Medrese Yeşil; Encyklopedie islámu TDV, Komplex mešity Yeşilcami.

Köşk se nachází v čtvrti Mollaarap Mahallesi, na ulici Köşk Caddesi. Po vstupu přes bránu se nejprve podívejte na fasádu budovy s trojúhelníkovým štítem a žaluziemi. Podle správy muzeí v Bursě nechal guvernér Bursy Mehmed Salih Paša v roce 1844 postavit tuto stavbu jako loveckou chatku pro návštěvu sultána Abdülmecida, a stavba byla dokončena přibližně za 19 dní. Portál Kultury uvádí rok výstavby jako 1859; webové stránky muzea a Wikipedie uvádějí rok 1844, což je potvrzeno i pobytem Abdülmecida v termínu 29. června až 2. července 1844. Webové stránky muzea popisují budovu jako první a jedinou stavbu v Bursě postavenou v západním stylu po období reforem (Tanzimat); v té době se jmenovala Kasr-ı Hümayun. Portál Kultury a Wikipedie popisují architekturu jako dvoupatrovou ve stylu francouzského neoklasicismu; omítané stěny jsou postaveny na dřevěné konstrukci a stavba má strážní místnost a garáž. Abdülaziz zde pobyl 18. dubna 1862 a V. Mehmed Rešad 23. srpna 1909. V roce 1922 zde Atatürk a velitelé Války za nezávislost strávili 12 dní; Wikipedie uvádí, že při první návštěvě 16. října 1922 se zde setkali s İsmet İnönü a Kazım Karabekirem a diskutovali o dokumentech z Lausanne. Atatürk zde pobýval i při svých návštěvách Bursy v letech 1925, 1931 a 1935; podle webových stránek muzea v roce 1925 v této zahradě adoptoval Sabiha Gökçen. Stavba byla postupem času známá pod názvy Kasr-ı Milli, Cumhuriyet Köşkü a Atatürk Köşkü. Podle Wikipedie v letech 1982-1983 prošla rekonstrukcí; v roce 1995 ji zrekonstruovala organizace Milli Saraylar ve spolupráci s městskou radnicí a 29. května 2003 byla otevřena jako městské muzeum. Uvnitř je zakázáno fotografování a používání telefonů, nesmí se vycházet z vyznačených cest a nedotýkat se předmětů. Vzhledem k tomu, že v danou chvíli může být v muzeu až 30 návštěvníků, může dojít k krátkému čekání u vchodu v rušných hodinách; aktuální podmínky návštěv naleznete na bursamuze.com. V přízemí se nachází vstupní hala, recepční salon, pokoj Atatürka, pracovna, ložnice Sabiha a Ülkü, odpočinková místnost a pokoj pro asistenty. Pro vstup do recepčního salonu projdete přes dvojité dveře; malby na stěnách a stropech jsou nejlepšími příklady dekor Podle informací z Kulturní portálu zahrada nabízí panoramatický výhled na Bursu, a fontána v zahradě je zdobená keramickými dlaždicami z Kütahye. V zahradě se nachází venkovní expozice „Burské pavilony“, která představuje další pavilony ve městě. Prohlídka muzea trvá přibližně 15 až 20 minut, ale doporučuje se vyhradit 45 minut, abyste si mohli vychutnat i zahradu a výhled. Pokud jste trasu naplánovali na odpoledne, pak pohled na údolí z části zahrady, která směřuje k nížinám, bude představovat závěr dne; ráno jste údolí viděli z Hisaru, a nyní ho vidíte z opačného svahu. Pro návrat můžete využít autobus č. 37, který vás doveze na Atatürk Caddesi; odtud se můžete dostat k Heykel a k systému BursaRay. Zdroje: Bursa Müzeler, Muzeum Hünkar Köşkü; Kulturní portál, Hünkar Köşkü; Wikipedie, Hünkar Köşkü.