V Ankaře se železniční doprava vyvíjí: od parních lokomotiv k vysokorychlostním vlakům.

Začněte v historické části nádraží, v budově řídící věže z roku 1892, která dnes slouží jako sídlo Atatürka a železničního muzea. Tato dvoupatrová budova, kterou společnost Anadolu Demiryolu Şirketi postavila pro správu železniční dopravy, byla po příjezdu Mustafy Kemala do Ankaru 27. prosince 1919 využívána jako štáb a obytný prostor; v horním patře se nacházejí místnosti, kde byly připravovány důležité rozhodnutí, jako například Ankarská smlouva. Budova byla otevřena jako muzeum 24. prosince 1964 a je považována za první muzeum s výjimečným statusem, které spadá pod Ministerstvo kultury. V přízemí se nachází železniční muzeum, které se skládá z pěti sekcí: dokumenty od roku 1856, vzorky kolejí, štítky lokomotiv, telegrafní stroje, stříbrné nádobí z jídelních a spaciích vozů, miniaturní vůz potažený zlatem, který byl darován sultánovi Abdülazizovi, a velká malba İbrahima Çallıho z roku 1920, která zobrazuje ženy táhnoucí povozy během Národní války. V horním patře se nachází recepční salon, pracovna a ložnice, které jsou vybaveny dobovými předměty. Venku stojí bíle natřený speciální vůz, který byl používán během cest po Turecku v letech 1935-1938.

Poté se přesuňte k budově z roku 1937. Tato budova nádraží, jejíž základní kámen byl položen 4. března 1935 a kterou navrhl Şekip Akalın, byla otevřena 30. října 1937; byla navržena jako komplex, který zahrnuje věž s hodinami, restauraci, byty a administrativní budovy. Všimněte si výšky a symetrie hlavní haly a kamenné výzdoby fasády. Na nástupištích stále můžete vidět dálkové vlaky, jako je Orient Express, Vlak kolem jezera Van a Modrý vlak do İzmiru; zde se také nachází stanice Başkentray. Pro informace o otevíracích hodinách muzea navštivte stránky TCDD věnované muzeím; ráno je muzeum obvykle klidnější.

Zdroj: Wikipedie (Ankara Garı; Atatürk Konutu ve Demiryolları Müzesi); Kulturní portál.

Po odbočení z náměstí Gar na ulici Hipodrom se před vámi nachází dlouhá budova s kamenným obkladem, která je sídlem generálního ředitelství státních železnic. Stavba, jejímž autorem byl architekt Bedri Uçar z ministerstva stavebnictví, byla zahájena v roce 1939 a centrální blok byl dokončen v roce 1941. Budova, jejíž betonová konstrukce je obložená kamenem a nese prvky klasicistní architektury, patří k prvním příkladům národní architektury. Pokud se podíváte na ni vedle nádraží, které bylo postaveno ve stejné době a nese prvky stylu Art Deco, můžete si všimnout, jak se tyto dvě období od sebe liší. Původní návrh zahrnoval obdélníkové nádvoří uprostřed a dvě křídla po stranách, ale kvůli nedostatku prostoru a požadavku na konferenční sál byly všechny části budovy postaveny ve čtyř patrech. První dvě křídla byla dokončena v roce 1958, třetí v roce 1974, čtvrtá v roce 1979 a konferenční sál v roce 1986.

Jedná se o administrativní budovu, do které se nevstupuje; její umístění na trase je určeno pro pozorování zvenčí. Projděte se po chodníku a sledujte celou fasádu, všímejte si opakování oken, spáry kamenného obkladu a zdůraznění vstupního portálu; na rozdíl od zaoblených linií nádraží je zde vše v pravých úhlech a působí monumentálně. Naproti ulici se tyčí věž pro seskok padáků, která byla otevřena v roce 1937. Tyto tři budovy, spolu s nádražím, reprezentují tři různé architektonické styly stejného desetiletí na jednom náměstí. Tato budova je sídlem Správy státních železnic a přístavů, která byla založena v roce 1927 a od roku 1953 nese název TCDD. Zde bylo řízeno železniční rozvoj, který během prvních dvaceti let republiky téměř zdvojnásobil délku železničních tratí. Pro fotografování doporučujeme přijít dopoledne, kdy slunce osvětluje fasádu. Zde se dá pěšky za pár minut dojít na nádraží pro vysokorychlostní vlak (YHT) po ulici Celal Bayar.

Zdroj: Wikipedie (Budova generálního ředitelství TCDD; Věž pro seskok padáků v Ankaře).

Masivní budova ze skla a oceli, která stojí hned vedle historické železniční stanice, je symbolem éry vysokorychlostních vlaků v Ankaře. Stanice vysokorychlostních vlaků v Ankaře, vybudovaná v letech 2014–2016 v rámci modelu "build-operate-transfer", byla otevřena 29. října 2016. Má zastavěnou plochu 194 460 metrů čtverečních, osm pater, šest nástupních kolejí a tři ostrovní nástupiště a je navržena pro přepravu 50 000 cestujících denně. Při výstavbě této budovy byla zrušena venkovní lokomotivní muzea, která se nacházela vedle stanice, což znamená, že pod nástupišti se nacházelo muzeum železniční historie.

Historie vysokorychlostních vlaků v Ankaře začala s otevřením první trasy, která spojovala Ankaru s Eskişehir, 13. března 2009. Vlaky typu HT65000, vyrobené ve Španělsku, dosahovaly rychlosti 250 kilometrů za hodinu. Spojení Ankaru s Konjou bylo zahájeno v srpnu 2011, trasa byla prodloužena do Pendiku 25. července 2014 a do Halkalí 12. března 2019; spojení Ankaru se Sivasem bylo otevřeno 26. dubna 2023. Dnes cesta mezi Ankarou a Istanbulí trvá přibližně pět hodin a v provozu jsou i vlaky typu HT80000, které dosahují rychlosti 300 kilometrů za hodinu.

Vstupte do cestující části a projděte se u pokladen, čekáren a obchodů. Na nástěnke s odjezdy uvidíte vlaky směřující do Istanbulu, Konje, Karamana a Sivasu. Pokud chcete vlaky zblízka vidět, můžete je pozorovat z horního patra, které má výhled na nástupiště. Mezi starou a novou stanicí je chodba, takže cestující vystupující z Başkentray mohou během několika minut přestoupit na vysokorychlostní vlak. Pro informace o jízdních řádech a prodej jízdenek navštivte webové stránky společnosti TCDD Taşımacılık. Zde se můžete dostat do CerModernu pěšky za deset minut, přičemž se vydáte po Celal Bayar Bulvaru a odbočíte na Altınsoy Caddesi.

Zdroj: Wikipedie (Ankara Yüksek Hızlı Tren Garı; Ankara-İstanbul yüksek hızlı demiryolu); Wikipedia (High-speed rail in Turkey).

Bezprostředně po znacionalizaci železnic byla v letech 1926–1927 za nádražím vybudována dílna pro údržbu lokomotiv a vagónů. Státní železnice tuto budovu využívala s občasnými opravami až do roku 1995, poté zůstala opuštěná. Projekt Semry a Özcana Uygurových se nesnažil zbourat stojící budovu dílny, ale naopak ji zrekonstruoval a obklopil průhlednou, zakřivenou zdí. Nová zeď se přirozeně vkládá do původních budov a vytváří v centru multifunkční dvůr. Rekonstrukce, která začala v roce 2008, byla dokončena v dubnu 2010 a budova byla otevřena jako umělecké centrum pod názvem CerModern, s rozlohou 9 380 metrů čtverečních.

Zde se prezentuje dědictví železnic. V expozicích můžete obdivovat cihlové zdi původních budov, vysokou ocelovou konstrukci střechy a velké vjezdy. Umělecká díla jsou do tohoto prostoru organicky začleněna. Dvůr je upraven pro venkovní akce a odpočinek; můžete si zde dát oběd a využít kavárnu centra. Program se neustále mění, proto si ověřte aktuální výstavu a vstupní podmínky na webových stránkách cermodern.org; některé výstavy jsou placené, zatímco dvůr a vstupní hala jsou zdarma.

Adresa: Altınsoy Caddesi No:3, Sıhhiye; pokud přijíždíte od nádraží, odbočte z bulváru a ulice vás přímo dovedou k vchodu. Na velkém náměstí před budovou se podívejte na budovy, které jsou v řadě směrem k železnici: budova řízení z roku 1892, nádraží z roku 1937, hlavní správa z roku 1941, nádraží vysokorychlostní železnice z roku 2016 a dílna z roku 1926, které tvoří linii o délce jednoho kilometru. Zde můžete přestoupit na metro M2 na stanici Kızılay nebo využít tramvaj Ankaray a projít přes Sıhhiye.

Zdroj: Wikipedie (CerModern); Archiv (projekt Cer Modern).

Prohlídku parních lokomotiv v Ankaře si můžete dopřát návštěvou kampusu univerzity ODTÜ. Venkovní muzeum parních lokomotiv, které provozovala společnost TCDD a bylo otevřeno v roce 1991 poblíž hlavního nádraží, podél ulice Celal Bayar, bylo na konci roku 2013 zrušeno kvůli výstavbě vysokorychlostní železnice a systému Başkentray. Deset lokomotiv (výrobců Henschel, Baldwin, NOHAB, Vulcan Foundry – německých, amerických, švédských a britských) a jeden dřevěný cestovní vůz z roku 1909 byly převezeny do areálu společnosti TCDD v Behiçbey. Některé z těchto exponátů se dostaly do venkovní expozice Muzea vědy a techniky ODTÜ. Tento areál je přístupný a slouží jako zastávka pro prohlídku lokomotiv.

Muzeum bylo založeno v roce 2003 a jeho výstavba byla dokončena v letech 2001–2005. Skládá se ze čtyř částí: v budově Velkého sila se nachází expozice historie vědy a techniky, hangár je věnován historii dopravy, interaktivní vědecké centrum UFO nabízí více než padesát experimentů a venkovní expozice. Kromě lokomotiv se v areálu nachází také letadla C-47 a F-104, a také oddělené sekce s kolekcí klasických automobilů a observatoří. Můžete se přiblížit k lokomotivám a prohlédnout si průměr kol, rozměry kotle a výrobní štítky. Pro rodiny s dětmi jsou experimenty v centru UFO skvělou aktivitou.

Pro vstup do kampusu univerzity ODTÜ vystupte na stanici metra M2 a vstupte do areálu přes bránu Metro A2. Pro návštěvníky jsou vstupy A1, A4 a A7, registrace je nutná a nezapomeňte si s sebou vzít doklad totožnosti. Muzeum je otevřeno v pracovní dny. Informace o otevírací době o víkendech a případných poplatcích naleznete na webových stránkách tbm.metu.edu.tr. Pro zajištění návštěvy si naplánujte prohlídku v pracovní den.

Zdroj: Wikipedie (Muzeum vědy a techniky ODTÜ; Venkovní muzeum parních lokomotiv TCDD); ODTÜ TBM; ODTÜ Interní služby.

Poslední zastávkou je Kayaş, což je první stopa železniční politiky Republiky Turecka v Ankaře. Stát založil správu železnic Anadolu-Bagdat 24. května 1924 a začal budovat vlastní trať směrem na východ: úsek Ankara–Yahşihan byl otevřen 17. dubna 1925, úsek Yerköy 20. listopadu 1925 a úsek Kayseri byl slavnostně otevřen 29. května 1927 za účasti premiéra İsmeta İnönü; trať se dostala do Sivasu 30. srpna 1930 a do Karasu 20. října 1939. Stanice Kayaş, která se nachází na východním okraji města, je jednou z prvních stanic této trati z 20. let a její budova odráží turecký neoklasicismus z období První národní architektury; pokud se podíváte na uspořádání oken a na římsu, uvidíte podobnost s budovami v Ankaře z té doby.

Dnes je stanice Kayaş východním koncem linky Başkentray. Příměstská linka Sincan–Kayaş, která fungovala od roku 1972, byla 11. července 2016 uzavřena s cílem přeměnit ji na metro a 12. dubna 2018 byla znovu otevřena jako linka o délce 37,5 km a 24 stanicemi; v Kayaši jsou tři nástupiště a sedm kolejí, z nichž dvě jsou určené pro čekání příměstských vlaků. Zde zastavují také vlaky Van Gölü Ekspresi a rychlovlak Ankara–Sivas; je možné sledovat průjezd dálkového vlaku z nástupiště.

Do Kayaše se dostanete z ODETÜ linkou M2 na zastávku Kızılay, linkou Ankaray na zastávku Kurtuluş a poté přestupem na Başkentray, nebo přímo z nádraží Gar; cesta z Sincanu do Kayaše trvá 49 minut. Při návratu můžete použít stejný vlak a vystoupit na nádraží Gar, čímž se uzavře okruh. Do budovy nádraží se nevstupuje, nástupiště a náměstí jsou volně přístupná; linky EGO, které odjíždějí od nádraží, vedou směrem k Mamaku a Kızılay.

Zdroj: Wikipedia (Kayaş railway station; Ankara–Kars railway); Vikipedi (Başkentray; Türkiye Cumhuriyeti Devlet Demiryolları).