Od města Termessos k jeskyním Karain, a odtud k vodopádům Düden a Kurşunlu.

Začněte svou cestu od 24. kilometru silnice Antalya-Korkuteli, odbočte vlevo po soukromé cestě a vyjeďte na horu Güllük. Cesta vede skrz národní park Güllük Dağı-Termessos, který byl vyhlášen 3. listopadu 1970, a pozůstatky starověkého města jsou úzce spjaty s lesy tohoto parku. Stopy města začínají mnohem níže, poblíž Yenicekahve, podél silnice, s helénistickou hradbou, a pokračují až k vrcholu hory. Nechte auto na parkovišti nahoře a zbytek cesty absolvujte pěšky. Mějte na paměti, že se jedná spíše o horskou túru než o prohlídku města; stezka je kamenitá, místy strmá a nerovná, proto si vyhraďte alespoň tři hodiny. Když se vydáte po stezce z parkoviště, narazíte na schody a monumentální vstup do chrámu ionického řádu, který pochází z období císaře Hadriána. Pokračujte stoupáním, překonávejte zdi a zdroje vody; vlevo se nachází gymnázium, jehož první patro je místy stále zachováno. Tato budova, která se skládá z mnoha místností a hal, má na jihozápadě kolonádovou ulici, lemovanou obchody. Během chůze si všímejte odhalených drenážních kanálů v zemi; v těchto detailech se nejlépe čte městská vodní technika. Když se dostanete na rovinatější místo, stoupání končí a vlevo od lesní vyhlídkové cesty se nachází oblast, kde se nacházely oficiální budovy města. První pozůstatky na rovině patří agorě; na západě se nachází stoa dórského řádu, která podle portálu Kulturní dědictví byla postavena za vlády Attala II. v letech 159–138 př. n. l. Na východě od agory se nachází divadlo, které se opírá o svah a které si zaslouží nejdelší přestávku během dne. Sedadla helénistického divadla jsou rozdělena diazémem; v horní části jsou osm řad a v dolní šestnáct řad. Podle Wikipedie má divadlo kapacitu čtyři až pět tisíc lidí. Vyšplhejte se na horní řady a posaďte se a obdivujte výhled na Antalijský záliv, na který divadlo směřuje. Přibližně 100 metrů jihozápadně od divadla se nachází budova rady, jejíž stěny dosahují výšky až do střechy. Podle Wikipedie byla tato budova, která pochází z 1. století př. n. l., zastřešena 25 metrů širokým obloukem a uvnitř se mohlo pohodlně usadit 600–700 lidí. Na rovině východně od agory se nachází pět cistern, které jsou podle portálu Kulturní dědictví unikátní díky své hloubce Během procházky se nezapomeňte rozhlížet; v národním parku žijí například jeleni, horské kozy a orli. Národní park Gülük Dağı-Termessos je od roku 2000 zapsán v seznamu předběžných památek UNESCO díky svým přírodním a kulturním hodnotám. Při sestupu po stezce postupujte opatrně, protože kameny mohou být pod nohama kluzké a únava se při sestupu může více projevit. Aktuální otevírací dobu si ověřte na webových stránkách Muzejní karty a nezapomeňte si s sebou vzít dostatek vody. Po návratu k parkovišti se vraťte stejnou cestou k silnici a pokračujte po staré silnici Antalya-Burdur směrem k Karain. Zdroj: Kulturní portál; Generální ředitelství pro kulturní památky a muzea; Wikipedie.

Po sestupu z Termessos se přesuňte na starou silnici Antalya-Burdur; jeskyně Karain se nachází v rámci oblasti Yağca, která patří obci Döşemealtı, přibližně 5-6 kilometrů od této silnice. Portál Kulturního dědictví uvádí, že jeskyně se nachází 30 kilometrů severozápadně od Antalye. Zaparkujte auto na vyhrazeném parkovišti; jeskyně se nachází 150 metrů od terasy z travertinu a 430-450 metrů nad mořem. K vchodu se dostanete po schodišti se 470 schody. Po ranní procházce budou vaše nohy unavené, takže se nespěchejte a dělejte si přestávky. Během výstupu se ohlédněte; terasa z travertinu před jeskyní se rozprostírá pod vámi, jak stoupáte. V letních měsících mohou být tyto schody náročné, proto si s sebou vezměte vodu a klobouk z parkoviště. Do svého programu zařaďte také muzeum Karain, které se nachází nedaleko jeskyně. Část nálezů z archeologických výzkumů je zde vystavena, zatímco další jsou v muzeu v Antalyi. Pokud si prohlédnete muzeum před vstupem do jeskyně, lépe pochopíte, na co se v jejích útrobách díváte. Podle stránky Muzejní karty mezi nálezy jsou kamenné a kostěné nástroje, korálky a pozůstatky zvířat, jako jsou nosorožci, sloni a hippopotami. Po příjezdu k vchodu se před vstupem podívejte na fasádu a vnější stěny jeskyně. Zde najdete řecké nápisy a výklenky; to jsou nejvýraznější stopy toho, že jeskyně byla používána i v klasickém období. Jeskyně Karain vznikla krasovým procesem vápence z období křídy. Kılıç Kökten, který jeskyni objevil a zahájil výzkum v roce 1946, zjistil, že se skládá ze tří skalních jeskyní propojených úzkými chodbami. Podle Wikipedie je Karain největší jeskyně v Turecku, ve které žili lidé. Nevstupujte do oblastí probíhajících výzkumů a dodržujte pokyny na ochranu; jeskyně je od roku 1997 chráněna jako archeologická lokalita první kategorie. Výzkumy probíhají nepřetržitě od roku 1946; podle Wikipedie hlavní období výzkumu jsou 1946-1958, 1967-1973 a 1985-2008. Tyto práce odhalily v jeskyni vrstvu sedimentů o tloušťce až jedenáct metrů. Vrstvy sledují osídlení od doby kamenné, přes střední a horní dobu kamennou, neolit, dobu měděnou a starší dobu bronzovou až po klasické období. Podle portálu Kulturn Webové stránky Muzeální karty uvádějí, že tato archeologická lokalita je otevřena každý den, ale otevírací hodiny se liší v závislosti na ročním období, proto si aktuální informace zkontrolujte přímo na webu. Z jeskyně se vraťte stejnými schody, nasedněte do auta a vyjeďte směrem k Antalyi, do čtvrti Kepez, která se nachází na severovýchodním okraji města, a pokračujte do oblasti Yukarı Düden. Zdroj: Kulturní portál; Ministerstvo kultury a cestovního ruchu provincie Antalya; Muzeální karta; Generální ředitelství pro kulturní památky a muzea; Wikipedie.

Třetí zastávka dne je vodopád Yukarı Düden, který se nachází v oblasti Düdenbaşı v okrese Kepez. V některých zdrojích je známý také jako vodopád İskender. Adresa uvedená na portálu Kulturního centra je Düdenbaşı Mahallesi, 21. Cadde, Kepez. Dolní vodopád Aşağı Düden, který se nachází v okrese Muratpaşa, poblíž Lara, je od této trasy oddělen a není součástí. Při plánování cesty si dejte pozor, abyste je nepopletli, protože oba vodopády se nacházejí v různých částech města.

Řeka Düden, která napájí vodopád, pramení podle inventáře kulturního dědictví Antalye v oblasti Kırkgöz-Pınarbaşı. Po průchodu podzemními prostory vápencových skal se znovu vynořuje na povrchu v oblasti Düdenbaşı. Délka této podzemní trasy se v různých zdrojích liší; portál Kulturního centra uvádí čtrnáct kilometrů, zatímco inventář uvádí 21 kilometrů. Inventář těmto podzemním prostorům říká "düden"; jak řeka, tak vodopád jsou odvozeny od tohoto slova. Podle portálu Kulturního centra se v tomto místě na povrch vystupuje minimálně deset metrů krychlových vody za sekundu, přičemž průměrný průtok je patnáct až šestnáct metrů krychlových za sekundu.

Tato oblast byla v letech 1970-1972 přeměněna na rekreační a piknikovou zónu státní správou vodohospodářství (Devlet Su İşleri) v regionu 13. Po vstupu sledujte zvuk vody a pokračujte po stezkách, které vás dovedou k vodopádu. Nejvýraznější částí vodopádu je přirozená jeskyně, která se nachází těsně za ním. Projdete-li tunely uvnitř jeskyně, můžete sledovat tok vody přímo za vodopádem. V této oblasti může být povrch mokrý a kluzký, proto opatrně postupujte a chraňte svůj telefon nebo fotoaparát před stříkající vodou. Po prohlédnutí vodopádu zepředu si ho prohlédněte i z druhé strany, zevnitř závoje padající vody – to je zážitek, který byste si neměli nechat ujít.

Podle legendy, v letech 334-333 př. n. l., když makedonský král Alexandr Veliký dobyl Pamfýlii, nechal zde napít své koně, které získal jako daň z Aspendosu. Tento příběh, který se odehrává ve stejných letech jako obléhání Termessosu, o kterém jsme se ráno dozvěděli, propojuje dvě části dne. Okolí vodopádu je upraveno s turistickými stezkami a odpočinkovými zónami. Po sestupu z terasy v Karainu si vyhraďte půl hodiny na odpočinek v jedné z těchto oblastí. Podle Wikipedie je tato oblast vzdálena přibližně 1 kilometr od města Varsak. Podle portálu Kulturního

Poslední zastávkou dne je přírodní park Kurşunlu vodopád v okrese Aksu. Do tohoto parku, který se nachází 22 kilometrů od Antalye, se dostanete sjetím z silnice Antalya-Aksu u mostu Soğucaksu a pokračováním 7 kilometrů na sever. Park patří mezi přírodní parky spravované 6. regionálním úřadem Ministerstva zemědělství a lesnictví. Oblast zahrnující vodopád a piknikové místo má rozlohu 33 hektarů. Hlavní vodopád padá z výšky 18 metrů; voda protéká sedmi jezírky, které jsou propojeny menšími kaskádami, a vytváří kaňon o délce přibližně 2 kilometry.

Zaparkujte auto a sledujte značenou pěší stezku; ta vás dovede k vodopádu, k břehům jezírek, k mostům a k vyhlídkové terase. Mezi místa, která byste podle regionálního úřadu neměli minout, patří samotný vodopád, lekníny v řece, historická vodní mlýn a vyhlídková terasa. Doporučuje se také vyfotit se před vodopádem. Při přechodu přes mosty hledejte lekníny na hladině vody. Podle záznamů o vzdělávacích prostředích mimo školu má historický vodní mlýn na trase přibližně 200 let starou historii. U břehů jezírek může být půda mokrá a kluzká, buďte opatrní, zejména s dětmi.

Na stěnách kaňonu si můžete přečíst i o geologii této oblasti. Podle regionálního úřadu zde lze pozorovat formaci Kurşunlu, která se skládá z pískovce, štěrku a jílovce v červeno-hnědých a šedo-zelených barvách. Nad těmito vrstvami se nacházejí antalyjské travertiny, které jsou běžné v mnoha oblastech Antalye. Les je převážně tvořen borovicí. U břehů řeky roste dub východní, vavřín, kustovnice a divoký olivovník, v nižších částech se vyskytuje ostružina, jeřáb a maliník. V parku a jeho okolí bylo identifikováno 261 druhů rostlin, které patří do 67 rodin, z nichž 14 je endemických.

Fauna je také bohatá; regionální úřad uvádí, že v parku bylo zaznamenáno 88 druhů ptáků, 22 druhů savců, 12 druhů plazů, 3 druhy obojživelníků a 3 druhy ryb. V jezírkách žijí kapři a želvy, v lese divočáci, lišky a veverky. Některé druhy ptáků jsou místní, jiné jsou zde pouze jako návštěvníci v létě nebo v zimě; zastavte se a poslouchejte v klidnějších částech stezky. Nekrmte zvířata a neházejte nic do vody.

V parku jsou k dispozici toalety, dětská hřiště, pik