Přejít na hlavní obsah
Radar Türkiye
Objevujte akce v aplikaci
Otevřít
Radar Türkiye
Od města Termessos k jeskyním Karain, a odtud k vodopádům Düden a Kurşunlu.
Trasy4 Zastávka

Od města Termessos k jeskyním Karain, a odtud k vodopádům Düden a Kurşunlu.

Zatím bez hodnocení

Přihlas se, abys mohl dávat To se mi líbí a hodnotit

Tato trasa, která se nachází severně od Antalye, v oblasti, kde pobřežní nížina naráží na pohoří Taurus, rozděluje den do čtyř zastávek, přičemž každá zastávka vás přenese do jiné éry. Termessos, situovaný v údolí mezi vrcholky hory Güllük, je město, které se zapsalo do historie, když ho Alexandr Veliký v roce 333 př. n. l. obklíčil, ale nedokázal dobýt. Dnes se nachází v národním parku se stejným názvem a obklopen je lesy. Jeskyně Karain v oblasti Döşemealtı je místem mnohem starší historie; archeologické výzkumy ukázaly, že jeskyně byla využívána od doby paleolitu až po klasickou dobu a v jejím nitru se nashromáždila vrstva sedimentů o tloušťce přibližně jedenáct metrů. Druhá polovina dne je věnována vodě. Řeka Düden, která pramení u pramenů Kırkgöz a Pınarbaşı, protéká vápencem a znovu se objevuje jako vodopád Yukarı Düden v oblasti Kepez; vodopád Kurşunlu v oblasti Aksu je chráněnou přírodní rezervací, obklopenou lesem borovice červené. Trasa je uspořádána od západu na východ a je přizpůsobena náročnosti pěší túry. První a nejdelší túra vede k Termessosu; vzhledem k kamenité a místy strmé stezce je doporučeno vyrazit brzy ráno a vyhradit si alespoň tři hodiny. Poté se přesunete po staré silnici Antalya-Burdur do Yağca, kde se nachází Karain; k vchodu do jeskyně vede schodiště se 470 schody a nedaleko se nachází muzeum Karain, které stojí za návštěvu. Odpoledne se podíváte na vodopád Yukarı Düden, který se nachází na severovýchodním okraji města, a den zakončíte procházkou podél řeky v oblasti Kurşunlu. Vodopády jsou naplánovány na nejteplejší část dne. Důležité upozornění: Trasa zabere celý den a vyžaduje dopravní prostředek; k vodopádům Düden a Kurşunlu se dá dojet městskou autobusovou dopravou, ale všechny čtyři zastávky nelze navštívit v jednom dni bez automobilu. V měsících červenci a srpnu je v této oblasti velmi horko; v otevřených prostranstvích Termessosu a na schodech v Karain je nezbytné mít dostatek vody, klobouk a obuv s protiskluzovou podrážkou. Termessos a Karain jsou chráněné archeologické lokality; nelekejte se stěn, neodnášejte kameny ani úlomky a držte se značených cest. U vodopádů mohou být okraje jeskyní a jezírek mokré a kluzké, buďte opatrní, zejména s dětmi. Otevírací doba a podmínky vstupu do památek a parků se mohou v závislosti na Zdroje:

Korkuteli, Antalya
Trasy
4 Zastávka
~7 h na místech
Cesta ~42,4 km · 1 h 11 min
Celkem ~8 h 11 min
30. září 2026

Zastávky trasy

1
Termessos

Termessos.

~3 h zde
Güllük Dağı Milli Parkı, Korkuteli/Antalya

Začněte svou cestu od 24. kilometru silnice Antalya-Korkuteli, odbočte vlevo po soukromé cestě a vyjeďte na horu Güllük. Cesta vede skrz národní park Güllük Dağı-Termessos, který byl vyhlášen 3. listopadu 1970, a pozůstatky starověkého města jsou úzce spjaty s lesy tohoto parku. Stopy města začínají mnohem níže, poblíž Yenicekahve, podél silnice, s helénistickou hradbou, a pokračují až k vrcholu hory. Nechte auto na parkovišti nahoře a zbytek cesty absolvujte pěšky. Mějte na paměti, že se jedná spíše o horskou túru než o prohlídku města; stezka je kamenitá, místy strmá a nerovná, proto si vyhraďte alespoň tři hodiny. Když se vydáte po stezce z parkoviště, narazíte na schody a monumentální vstup do chrámu ionického řádu, který pochází z období císaře Hadriána. Pokračujte stoupáním, překonávejte zdi a zdroje vody; vlevo se nachází gymnázium, jehož první patro je místy stále zachováno. Tato budova, která se skládá z mnoha místností a hal, má na jihozápadě kolonádovou ulici, lemovanou obchody. Během chůze si všímejte odhalených drenážních kanálů v zemi; v těchto detailech se nejlépe čte městská vodní technika. Když se dostanete na rovinatější místo, stoupání končí a vlevo od lesní vyhlídkové cesty se nachází oblast, kde se nacházely oficiální budovy města. První pozůstatky na rovině patří agorě; na západě se nachází stoa dórského řádu, která podle portálu Kulturní dědictví byla postavena za vlády Attala II. v letech 159–138 př. n. l. Na východě od agory se nachází divadlo, které se opírá o svah a které si zaslouží nejdelší přestávku během dne. Sedadla helénistického divadla jsou rozdělena diazémem; v horní části jsou osm řad a v dolní šestnáct řad. Podle Wikipedie má divadlo kapacitu čtyři až pět tisíc lidí. Vyšplhejte se na horní řady a posaďte se a obdivujte výhled na Antalijský záliv, na který divadlo směřuje. Přibližně 100 metrů jihozápadně od divadla se nachází budova rady, jejíž stěny dosahují výšky až do střechy. Podle Wikipedie byla tato budova, která pochází z 1. století př. n. l., zastřešena 25 metrů širokým obloukem a uvnitř se mohlo pohodlně usadit 600–700 lidí. Na rovině východně od agory se nachází pět cistern, které jsou podle portálu Kulturní dědictví unikátní díky své hloubce Během procházky se nezapomeňte rozhlížet; v národním parku žijí například jeleni, horské kozy a orli. Národní park Gülük Dağı-Termessos je od roku 2000 zapsán v seznamu předběžných památek UNESCO díky svým přírodním a kulturním hodnotám. Při sestupu po stezce postupujte opatrně, protože kameny mohou být pod nohama kluzké a únava se při sestupu může více projevit. Aktuální otevírací dobu si ověřte na webových stránkách Muzejní karty a nezapomeňte si s sebou vzít dostatek vody. Po návratu k parkovišti se vraťte stejnou cestou k silnici a pokračujte po staré silnici Antalya-Burdur směrem k Karain. Zdroj: Kulturní portál; Generální ředitelství pro kulturní památky a muzea; Wikipedie.

Město Pisidie, situované v nadmořské výšce tisíc metrů, se nachází na strmém svahu. Je to jedno z mála míst, které Alexandr Veliký nemohl dobýt a musel je obejít, a důvod je zřejmý, když se podíváte na terén. Divadlo je postaveno na okraji útesu; z míst, kde sedíte, je vidět celý pohoří Güllük. Cisterny, gymnázium a hrobky rozptýlené po svahu se nacházejí v borovicovém lese.
2
Karain Mağarası

Jeskyně Karain.

~1 h 30 min zde
Yağca Mahallesi, Döşemealtı

Po sestupu z Termessos se přesuňte na starou silnici Antalya-Burdur; jeskyně Karain se nachází v rámci oblasti Yağca, která patří obci Döşemealtı, přibližně 5-6 kilometrů od této silnice. Portál Kulturního dědictví uvádí, že jeskyně se nachází 30 kilometrů severozápadně od Antalye. Zaparkujte auto na vyhrazeném parkovišti; jeskyně se nachází 150 metrů od terasy z travertinu a 430-450 metrů nad mořem. K vchodu se dostanete po schodišti se 470 schody. Po ranní procházce budou vaše nohy unavené, takže se nespěchejte a dělejte si přestávky. Během výstupu se ohlédněte; terasa z travertinu před jeskyní se rozprostírá pod vámi, jak stoupáte. V letních měsících mohou být tyto schody náročné, proto si s sebou vezměte vodu a klobouk z parkoviště. Do svého programu zařaďte také muzeum Karain, které se nachází nedaleko jeskyně. Část nálezů z archeologických výzkumů je zde vystavena, zatímco další jsou v muzeu v Antalyi. Pokud si prohlédnete muzeum před vstupem do jeskyně, lépe pochopíte, na co se v jejích útrobách díváte. Podle stránky Muzejní karty mezi nálezy jsou kamenné a kostěné nástroje, korálky a pozůstatky zvířat, jako jsou nosorožci, sloni a hippopotami. Po příjezdu k vchodu se před vstupem podívejte na fasádu a vnější stěny jeskyně. Zde najdete řecké nápisy a výklenky; to jsou nejvýraznější stopy toho, že jeskyně byla používána i v klasickém období. Jeskyně Karain vznikla krasovým procesem vápence z období křídy. Kılıç Kökten, který jeskyni objevil a zahájil výzkum v roce 1946, zjistil, že se skládá ze tří skalních jeskyní propojených úzkými chodbami. Podle Wikipedie je Karain největší jeskyně v Turecku, ve které žili lidé. Nevstupujte do oblastí probíhajících výzkumů a dodržujte pokyny na ochranu; jeskyně je od roku 1997 chráněna jako archeologická lokalita první kategorie. Výzkumy probíhají nepřetržitě od roku 1946; podle Wikipedie hlavní období výzkumu jsou 1946-1958, 1967-1973 a 1985-2008. Tyto práce odhalily v jeskyni vrstvu sedimentů o tloušťce až jedenáct metrů. Vrstvy sledují osídlení od doby kamenné, přes střední a horní dobu kamennou, neolit, dobu měděnou a starší dobu bronzovou až po klasické období. Podle portálu Kulturn Webové stránky Muzeální karty uvádějí, že tato archeologická lokalita je otevřena každý den, ale otevírací hodiny se liší v závislosti na ročním období, proto si aktuální informace zkontrolujte přímo na webu. Z jeskyně se vraťte stejnými schody, nasedněte do auta a vyjeďte směrem k Antalyi, do čtvrti Kepez, která se nachází na severovýchodním okraji města, a pokračujte do oblasti Yukarı Düden. Zdroj: Kulturní portál; Ministerstvo kultury a cestovního ruchu provincie Antalya; Muzeální karta; Generální ředitelství pro kulturní památky a muzea; Wikipedie.

Jeskyně Karain, která se nachází přibližně 30 kilometrů severozápadně od Antalye, v obci Yağca, patřící k obci Döşemealtı, se nachází na svahu hory Katran. Je to jedno z míst v Anatólii, které zaznamenávají historii předhistorie po nejdelší dobu. Patří mezi největší přírodní jeskyně v Turecku. Podle informací na webových stránkách ministerstva je zde nalezeno pozůstatků prvních lidských předků, kteří žili zde před přibližně 500 000 let a zabývali se lovením a sběrem, a vyráběli jednoduché nástroje. Jeskyně poskytuje nepřetržitý záznam období paleolitu – raného, středního a pozdního – a je takto unikátní i v celosvětovém měřítku. Jeskyně se nachází přibližně 150 metrů nad travertinovou plání a 430-450 metrů nad mořem. Podle Turecké encyklopedie turismu vznikla v devonských vápencích a skládá se z prostor, které jsou propojeny úzkými vchody a chodbami; její hloubka přesahuje 50 metrů. Sály a galerie jsou zdobeny stalaktity a stalagmity. Lidé používali jeskyni od paleolitu až po neolit, kalolit a bronzovou dobu, a později v klasickém období. Toto nepřetržité používání vytvořilo uvnitř jeskyně vrstvu sedimentů o tloušťce přibližně jedenáct metrů. Výzkumy byly zahájeny v roce 1946 pod vedením profesora Dr. Kılıçe Köktena a pokračovaly pod jeho vedením až do roku 1973. Druhá fáze výzkumů probíhala v letech 1985-2015 pod vedením profesora Dr. Işina Yalçınkayi a od roku 2015 pod vedením profesora Dr. Haruna Taşkırana. Kökten rozdělil sedimenty v jeskyni do osmi vrstev a třinácti fází. Pomocí metody elektronové spinové rezonance byly z vrstev středního paleolitu získány data, která ukazují, že tato místa byla obývána před 160 000 až 60 000 lety. Současné práce se zaměřují na dvě části jeskyně, označené jako E a B; část sedimentů o tloušťce přibližně jedenáct metrů v části E, která obsahuje vrstvy z raného paleolitu, má pouze čtyři metry tloušťky. Karain je definována jako nejvíce zkoumané naleziště paleolitu v Turecku. Mezi nejvýznamnější nálezy patří zub a fragment lebky člověka neandertálského typu, což jsou důkazy o tom, že v Anatólii žili Neandertálci. V jeskyni byly také nalezeny pozůstatky zvířat, která dnes v Anatólii nežijí, jako jsou nosorožci, sloni a hippopotami. Encyklopedie uvádí Některé z nálezů z archeologických výzkumů jsou vystaveny v muzeu Karain, které se nachází přímo vedle jeskyně, a další v prehistorické sekci muzea v Antalyi. Doporučuje se začít návštěvu v muzeu, což usnadní pochopení vrstev, které uvnitř jeskyně uvidíte. Jeskyně byla v roce 1997 vyhlášena chráněnou archeologickou a přírodní lokalitou první kategorie. Spolu s dalšími jeskyněmi v okolí je od roku 1994 zapsána v seznamu předběžných památek UNESCO díky svým přírodním a kulturním hodnotám. V blízkosti se nacházejí další jeskyně, jako jsou Öküzini a Çakırini, a také starověké město Termessos. K vstupu do jeskyně vede schodiště se 470 schody, proto je třeba postupovat pomalu a vzít si s sebou vodu. Uvnitř je chladno a místy šero, proto si obujte protiskluzovou obuv. Podle portálu Culture Portal je možné se k jeskyni dostat autem; je třeba se odbočit na západ z dálnice Antalya-Burdur podle ukazatele Karain. Podle oficiálních stránek muzea je archeologická lokalita otevřena každý den a pro občany Turecké republiky platí Muzeální karta. Aktuální informace o otevírací době a vstupném naleznete na oficiálních stránkách.
3
Düden Şelalesi

Vodopád Düden.

~1 h zde
Düdenbaşı, Kepez/Antalya

Třetí zastávka dne je vodopád Yukarı Düden, který se nachází v oblasti Düdenbaşı v okrese Kepez. V některých zdrojích je známý také jako vodopád İskender. Adresa uvedená na portálu Kulturního centra je Düdenbaşı Mahallesi, 21. Cadde, Kepez. Dolní vodopád Aşağı Düden, který se nachází v okrese Muratpaşa, poblíž Lara, je od této trasy oddělen a není součástí. Při plánování cesty si dejte pozor, abyste je nepopletli, protože oba vodopády se nacházejí v různých částech města.

Řeka Düden, která napájí vodopád, pramení podle inventáře kulturního dědictví Antalye v oblasti Kırkgöz-Pınarbaşı. Po průchodu podzemními prostory vápencových skal se znovu vynořuje na povrchu v oblasti Düdenbaşı. Délka této podzemní trasy se v různých zdrojích liší; portál Kulturního centra uvádí čtrnáct kilometrů, zatímco inventář uvádí 21 kilometrů. Inventář těmto podzemním prostorům říká "düden"; jak řeka, tak vodopád jsou odvozeny od tohoto slova. Podle portálu Kulturního centra se v tomto místě na povrch vystupuje minimálně deset metrů krychlových vody za sekundu, přičemž průměrný průtok je patnáct až šestnáct metrů krychlových za sekundu.

Tato oblast byla v letech 1970-1972 přeměněna na rekreační a piknikovou zónu státní správou vodohospodářství (Devlet Su İşleri) v regionu 13. Po vstupu sledujte zvuk vody a pokračujte po stezkách, které vás dovedou k vodopádu. Nejvýraznější částí vodopádu je přirozená jeskyně, která se nachází těsně za ním. Projdete-li tunely uvnitř jeskyně, můžete sledovat tok vody přímo za vodopádem. V této oblasti může být povrch mokrý a kluzký, proto opatrně postupujte a chraňte svůj telefon nebo fotoaparát před stříkající vodou. Po prohlédnutí vodopádu zepředu si ho prohlédněte i z druhé strany, zevnitř závoje padající vody – to je zážitek, který byste si neměli nechat ujít.

Podle legendy, v letech 334-333 př. n. l., když makedonský král Alexandr Veliký dobyl Pamfýlii, nechal zde napít své koně, které získal jako daň z Aspendosu. Tento příběh, který se odehrává ve stejných letech jako obléhání Termessosu, o kterém jsme se ráno dozvěděli, propojuje dvě části dne. Okolí vodopádu je upraveno s turistickými stezkami a odpočinkovými zónami. Po sestupu z terasy v Karainu si vyhraďte půl hodiny na odpočinek v jedné z těchto oblastí. Podle Wikipedie je tato oblast vzdálena přibližně 1 kilometr od města Varsak. Podle portálu Kulturního

Řeka Düden se rozděluje a vytváří dva vodopády: jeden se nachází severně od města a druhý se vlévá do moře. To znamená, že existují dva oddělené vodopády. Lze projít jeskyní nad horním vodopádem a podívat se na vodu z druhé strany. Dolní vodopád přímo padá ze skály do Středozemního moře a nejlépe se pozoruje z lodě nebo z vyhlídkové terasy podél cesty Lara. Vzdálenost mezi oběma vodopády je patnáct kilometrů.
4
Kurşunlu Şelalesi

Vodopád Kurşunlu.

~1 h 30 min zde
Kurşunlu Şelalesi Tabiat Parkı, Aksu

Poslední zastávkou dne je přírodní park Kurşunlu vodopád v okrese Aksu. Do tohoto parku, který se nachází 22 kilometrů od Antalye, se dostanete sjetím z silnice Antalya-Aksu u mostu Soğucaksu a pokračováním 7 kilometrů na sever. Park patří mezi přírodní parky spravované 6. regionálním úřadem Ministerstva zemědělství a lesnictví. Oblast zahrnující vodopád a piknikové místo má rozlohu 33 hektarů. Hlavní vodopád padá z výšky 18 metrů; voda protéká sedmi jezírky, které jsou propojeny menšími kaskádami, a vytváří kaňon o délce přibližně 2 kilometry.

Zaparkujte auto a sledujte značenou pěší stezku; ta vás dovede k vodopádu, k břehům jezírek, k mostům a k vyhlídkové terase. Mezi místa, která byste podle regionálního úřadu neměli minout, patří samotný vodopád, lekníny v řece, historická vodní mlýn a vyhlídková terasa. Doporučuje se také vyfotit se před vodopádem. Při přechodu přes mosty hledejte lekníny na hladině vody. Podle záznamů o vzdělávacích prostředích mimo školu má historický vodní mlýn na trase přibližně 200 let starou historii. U břehů jezírek může být půda mokrá a kluzká, buďte opatrní, zejména s dětmi.

Na stěnách kaňonu si můžete přečíst i o geologii této oblasti. Podle regionálního úřadu zde lze pozorovat formaci Kurşunlu, která se skládá z pískovce, štěrku a jílovce v červeno-hnědých a šedo-zelených barvách. Nad těmito vrstvami se nacházejí antalyjské travertiny, které jsou běžné v mnoha oblastech Antalye. Les je převážně tvořen borovicí. U břehů řeky roste dub východní, vavřín, kustovnice a divoký olivovník, v nižších částech se vyskytuje ostružina, jeřáb a maliník. V parku a jeho okolí bylo identifikováno 261 druhů rostlin, které patří do 67 rodin, z nichž 14 je endemických.

Fauna je také bohatá; regionální úřad uvádí, že v parku bylo zaznamenáno 88 druhů ptáků, 22 druhů savců, 12 druhů plazů, 3 druhy obojživelníků a 3 druhy ryb. V jezírkách žijí kapři a želvy, v lese divočáci, lišky a veverky. Některé druhy ptáků jsou místní, jiné jsou zde pouze jako návštěvníci v létě nebo v zimě; zastavte se a poslouchejte v klidnějších částech stezky. Nekrmte zvířata a neházejte nic do vody.

V parku jsou k dispozici toalety, dětská hřiště, pik

Vodopád Kurşunlu, který se nachází přibližně 22 kilometrů od centra města Antalya, v okrese Aksu, je oblíbenou destinací pro ty, kteří chtějí strávit den v blízkosti města v zastíněném lese a užít si zvuk vody. Vodopád padá z výšky přibližně 18 metrů do kaňonu, který je dlouhý dva kilometry. Podél kaňonu se nachází sedm malých jezírek, které jsou propojeny malými vodopády. Podle Turecké encyklopedie turismu se vodopád nachází na antalyjském travertinu, přibližně 80 metrů nad mořskou hladinou. Jezírko, do kterého voda padá, je v encyklopedii označováno jako "obří kotel". Podle údajů v encyklopedii má jezírko hloubku 5 až 6 metrů, délku přibližně 36 metrů a šířku 45 metrů. Jezírko obklopují skalní útvary porostlé mechem a stromy, které se naklánějí nad vodou; nejlepší výhled na vodopád je z břehu tohoto jezírka. Schody vedoucí k jezírku a vyhlídková terasa mohou být mokré kvůli stříkající vodě, proto buďte opatrní. Tato oblast byla v roce 1986 upravena jako park a otevřena veřejnosti. Dne 21. května 1991 byla vyhlášena přírodní rezervací Ministerstvem lesnictví. Podle okresního úřadu v Aksu byla původně vyhlášena jako přírodní rezervace oblast o rozloze 394 hektarů; kulturní portál uvádí, že tato oblast byla v roce 2000 rozšířena. Současná rozloha se v různých zdrojích pohybuje mezi 586 a 597 hektary. Vodopád a pikniková oblast zabírají přibližně 33 hektarů. Park je spravován 6. správou Generálního ředitelství ochrany přírody a národních parků. V lese parku převládají borovice. Mezi nimi se objevují jednotlivě nebo v malých skupinách východní platany, vavříny, hrušně, divoké olivy, gumovníky, topoly a fíkovníky. V nižších patrech rostou myrt, jeřabina, lýkovec, ostružiny, divoké růže, duby a tymián. Podél vody roste máta a rákos, a na povrchu jezírek se nacházejí lekníny. Encyklopedie označuje jezírko s lekníny jako jeden z nejvýznamnějších prvků krajiny. Faunu tvoří savci jako divočáci, lišky, králíci, jezevci, veverky a netopýři. Mezi ptáky se vyskytují holubi, dřípatci, sýkorky, kachny, bažanti, čápové a pěnkavy, a ve vodě žijí želvy, kapři a ústřice. Kulturní portál uvádí, že při procházkách po stezkách Parkem je přístupný autem, ale také městskou autobusovou dopravou a minibusy; zkontrolujte aktuální informace o linkách a jízdních řádech. Aktuální informace o podmínkách vstupu, cenách a otevírací době naleznete na oficiálních stránkách organizace pro ochranu přírody a národních parků. Park je celoročně velmi navštěvovaný; pro klidnou procházku si vyberte pracovní den nebo dopolední hodiny. Nevstupujte do rybníků, odneste s sebou veškerý odpad a nevycházejte z vyznačených cest.

Mapa trasy

Informace o trase
MěstoKorkuteli, Antalya
TypTrasy
Zastávka4
Datum30. září 2026
Radar TürkiyeAutorRadar TürkiyeZahájit trasu