Stopy období ústavního monarchie a republiky v oblasti mezi Taksim a Şişli.

Na této zastávce neuvidíte samotné náměstí, ale památník, který se v jeho středu nachází. Po vystoupení z metra nebo z ulice İstiklal se přesuňte přímo před památník Republiky; památník se nachází v prostoru, který je uzavřen pro automobilovou dopravu, a můžete ho obcházet ze všech stran. Památník, který navrhl italský sochař Pietro Canonica, byl postaven v letech 1925 až 1928 a slavnostně otevřen 8. srpna 1928. Základnu a okolní úpravy vytvořil Giulio Mongeri. Tato stavba, vysoká jedenáct metrů, váží osmdesát čtyři tun; bronzové sochy jsou umístěny uvnitř obloukové základny z růžového a zeleného mramoru, a všechny části byly lodí přepraveny z Říma do Istanbulu. Náklady na výstavbu byly pokryty dary od veřejnosti; největší dar poskytl bankéř Berç Keresteciyan. Nejprve se přesuňte na severní stranu, která směřuje k ulici Cumhuriyet. Zde je Mustafa Kemal zobrazen v uniformě, před svými vojáky, jako velitel Války za nezávislost. Poté obejděte památník a přesuňte se na jižní stranu, která směřuje k ulici İstiklal. Na této straně je Atatürk v civilním oblečení; vedle něj jsou İsmet İnönü a Fevzi Çakmak, obklopeni vojáky a občany; scéna vypráví o založení mladé republiky. Mezi postavami na pozadí jsou i zástupci, kteří symbolizují sovětskou pomoc během Války za nezávislost; vzhledem k tomu, že zdroje uvádějí různá jména těchto postav, je zde neuvádíme. Na dvou úzkých bočních stranách jsou sochy vojáků, a na medailonech nad nimi jsou portréty dvou žen. Obloukový tvar základny připomíná fontánu; původní návrh od Canonici byl skutečně zamýšlen jako fontána. Přibližte se k základně, abyste lépe viděli výrazy obličejů a detaily oděvů, a poté se odstupte o několik kroků, abyste památník viděli jako celek. Ranní světlo rovnoměrně osvětluje jižní stranu; severní strana je lépe viditelná odpoledne. V národních svátcích je okolí památníku využíváno pro ceremonie; v tyto dny tuto zastávku jen rychle navštivte. Po prohlédnutí památníku se projděte do parku Gezi, který se nachází v severovýchodní části náměstí. Park byl otevřen v roce 1943 a je prvním parkem postaveným v Istanbulu v období Republiky; na jeho místě se nacházela kasárna Topçu z roku 1806, která byla v roce 1940 zbourána podle plánu Henriho Prosta. Vystoupejte po mramorových schodech parku a pokračujte po cestě mezi stromy; na konci parku uvidíte dlouhou fasádu kasárny Taşkışla. Ta Po vystoupení z metra se nacházíte v parku Maçka Demokrasi, což je další zastávka. Zdroj: Wikipedie (Památník Republiky, park Taksim Gezi, kasárna Taşkışla, lanovka TF1); Wikipedia (Památník Republiky).

Po vystoupení z dolní stanice lanovky se ocitnete na dně údolí. V této zastávce je ideální se zastavit, posedět a obdivovat okolí. Park, známý jako údolí Dolmabahçe, se rozkládá mezi Dolmabahçe, Maçka, Nişantaşı a Harbiye. Zde také probíhá hranice obvodů Beşiktaş a Şişli. Údolí bylo od devatenáctého století oblíbeným místem pro rekreaci. V 70. letech se však proměnilo v zanedbanou a nebezpečnou oblast. V roce 1993 byl park znovu upraven a otevřen, a tehdy byl k jeho názvu přidáno slovo "Demokracie". Poslední rozsáhlá rekonstrukce proběhla v roce 2021 pod dohledem metropolitní obce Istanbul. Osud tohoto údolí je úzce spojen s památníkem v Taksimu. V roce 1937 plán Henriho Prosta navrhoval vytvoření parku na místě kasáren Topçu a kulturního údolí, které by se táhlo až k Maçce a Beşiktaşu.

V parku, podél celého údolí, se nachází devět umělých jezírek a malý umělý ostrov. Projděte se a sledujte tok vody. Mosty mezi jezírky jsou nejfotografovanějšími místy v parku. Věnujte pozornost i stromům. Zde rostou dohromady lípa, topol, jilm, kaštan, dub, akácie, jasan, buxus, třešeň a ořech. Na podzim se dno údolí změní v žlutou a hnědou barvu. K dispozici jsou dvě dětská hřiště a dvě venkovní sportovní hřiště. Pokud cestujete s dětmi, prodlužte si zde pobyt. Většina laviček se nachází u jezírek a ve stínu stromů. Toto je ideální místo pro oběd, protože v obou zastávkách v Šişli nejsou žádné zelené plochy, kde byste mohli sedět.

Budovy na svazích údolí vyprávějí o historii parku. Na straně Beşiktaşu se nachází Maçka Silahhanesi, třípatrová budova z kamene. Budovu navrhl Sarkis Balyan v letech 1873-1875 na přání sultána Abdülazize. Sloužila jako skladiště pro pušky určené pěchotě a dnes je hlavní budovou kampusu Istanbul Technical University v Maçce. Na svahu v oblasti Harbiye se nachází koncertní sál Cemal Reşit Rey, kongresové centrum Lütfi Kırdar a venkovní divadlo Cemil Topuzlu. Večer v létě se z venkovního divadla nese hudba, která se nese celým parkem. Pokud se vydáte směrem k ústí údolí v oblasti Dolmabahçe, uvidíte střechu stadionu Beşiktaşu nad stromy. Nechoďte tímto směrem, ale vraťte se, protože trasa pokračuje na sever.

Opusťte park výstupem v oblasti Harbiye. Cesta vedle koncertního s

V různorodém prostředí budov v ulici Halaskargazi se nachází třípatrový růžový dům, který se na první pohled snadno přehlédne. Hledejte tabulku nad dveřmi a bustu před domem. Dům byl postaven v roce 1908 Osepem Kasabyanem. Mustafa Kemal se sem přestěhoval 13. listopadu 1918. Zde žil přibližně šest měsíců, než 16. května 1919 odjel do Samsunu. V horním patře bydlela jeho matka Zübeyde Hanım a sestra Makbule. Spodní patro bylo určeno jeho pomocníkům. Cílem návštěvy tohoto místa je projít jednotlivé pokoje, kde Mustafa Kemal pobýval, a vnímat atmosféru domu. Nejedná se o palác, ale o běžný rodinný dům, který byl v té době typický pro čtvrť Şişli.

Dům byl otevřen jako muzeum 15. června 1942 za vlády guvernéra a starosty Lütfi Kirdara. Muzeum je dodnes provozováno magistrátem Istanbulu. Prohlídka se koná ve třech úrovních: v přízemí, v prvním a ve druhém patře. V expozici se nacházejí Atatürkovy oděvy, předměty, které používal, a medaile. K vidění jsou také dokumenty týkající se války za nezávislost a revoluce, a fotografie, které dokumentují jeho život od narození až po smrt. Zde jsou vystaveny i portréty od umělců jako İbrahim Çallı a Zeki Kocamemi. Postavte se před portrét od Çallıho a porovnejte jazyk obrazů z 20. let s bronzovou sochou Canonica, kterou uvidíte v Taksimu. Nejvýznamnější je, že přípravy na cestu do Samsunu probíhaly právě v těchto pokojích. Věnujte pozornost datům na dokumentech. Většina z nich pochází z období od konce roku 1918 do jara 1919.

Budova byla několikrát rekonstruována. V roce 1960 prošla částečnou opravou, v roce 1962 došlo k menšímu požáru. V roce 1981 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce u příležitosti stého výročí narození Atatürka. Po rekonstrukci v letech 2014-2015 byla znovu otevřena 10. listopadu 2015. Dřevěné schodiště, stropy a podlahy, které vidíte dnes, jsou výsledkem této poslední rekonstrukce. Muzeum je malé. Pokud přicházíte ve větší skupině, projděte jednotlivá patra postupně a tiše. Na úzkých schodech dejte přednost těm, kteří jdou proti vám. Před návštěvou si na webových stránkách magistrátu Istanbulu zkontrolujte otevírací dobu. V národních svátcích, zejména 10. listopadu a 19. května, je dům velmi navštěvován.

Po opuštění muzea se ještě jednou zamyslete nad názvem ul

Památník Svobody (Abide-i Hürriyet) se nachází na konci ulice Abide-i Hürriyet Caddesi. Zde končí stoupání a památník se vám ukáže. Je to nejvyšší bod čtvrti Şişli a nabízí výhled do údolí Kağıthane. Historie památníku je krátká a jasná. Byl postaven na památku vojáků, kteří zemřeli během povstání, které vypuklo v Istanbulu v dubnu 1909 a je známé jako události 31. března. V dubnu 1909 vyhrál architektonickou soutěž architekt Muzaffer Bey. Základní kámen byl položen 23. července 1909 a podle zdrojů byl památník otevřen 23. července 1911 během oslav výročí konstituční vlády. Zdroje ho uvádějí jako první národní památník postavený v období Osmanské říše. Muzaffer Bey byl významnou postavou hnutí První národní architektury a tento památník je jedním z jeho raných příkladů.

Při pohledu na památník se nejprve podívejte na jeho celkový vzhled. Je celý z mramoru a připomíná dělo mířící vzhůru. Vystupuje z trojúhelníkové plošiny; Muzaffer Bey tuto geometrii odvodil od trojúhelníkového terénu kopce. Pokud se přiblížíte, uvidíte bronzové desky a bronzové dveře. Na deskách jsou sultánův monogram Mehmeda Rešada a data, která připomínají vyhlášení konstituční vlády. Pod památníkem se nachází část připomínající mešitu, do které se sestupuje osmnácti schody. V této části s třemi pilíři a malou kopulí se nacházejí hrobky padlých vojáků a nápisy byly napsány kaligrafem Hasanem Sabrim Efendi. Tato část nemusí být vždy otevřená; pokud je zavřená, prohlédněte si ji zvenku.

Okolí památníku je hřbitov a druhá část trasy se nachází v této oblasti. Zde jsou pohřbeni sedmdesát jeden vojáků, z nichž tři byli důstojníci. V roce 1913 byla vedle památníku postavena otevřená hrobka Sadrazema Mahmuda Şevketa Paši, kterou navrhl architekt Kemaleddin Bey. V roce 1943 byly sem převezeny ostatky Talat Paši. V této oblasti se nacházejí také hroby Enver Paši a Midhat Paši. Projděte se pomalu mezi náhrobky, nechoďte po nich a nemluvte hlasitě. Poznáte siluetu památníku, protože městská rada Şişli ji používá ve svém logu od roku 1990. K příležitosti otevření byly vydány zlaté a stříbrné pamětní mince; data na památníku jsou stejná jako ta na mincích.

Pro fotografii je nejlepší nízký úhel, který zachycuje tvar děla proti obloze; odpoledne