Stopy iznické keramiky: Od paláce k místní mešitě.

Začněte svou prohlídku v areálu Istanbulských archeologických muzeí, konkrétně v Čínové vile, protože k pochopení vrcholu umění iznických čínových dlaždic v 16. století je nutné nejprve seznámit se s předchozím obdobím. Podle informací na webových stránkách ministerstva je tato vila nejstarší stavbou v muzeálním komplexu. Jak uvádí nápis na vstupu, byla postavena v roce 1472 sultánem Mehmedem II. v zahradě Topkapiho paláce.

Podle *Islámské encyklopedie T.D.V.* má tato dvoupatrová kamenná stavba půdorys ve tvaru kříže se čtyřmi arkádami, které vedou do centrálního nádvoří, a pokračuje v tradici, která přišla do Anatolie z Íránu přes Střední Asii. Věnujte pozornost velkému oblouku u vstupu. Fasáda i interiér jsou pokryty čínovými dlaždicemi v barvách tyrkysové a modré, vyrobenými mozaikovou technikou. Bílé čínové dlaždice v oblouku obsahují arabský nápis v kufickém písmu, který opakuje frázi vyjadřující důvěru v Stvořitele. Vnitřní místnosti obsahují šestiúhelníkové čínové dlaždice a některé z nich mají zlaté ornamenty. Mějte na paměti tyto povrchy, abyste je mohli porovnat s glazovanými čínovými dlaždicemi, které uvidíte později během dne.

Po požáru v roce 1737 byla před vilu přistavena sloupová veranda. Budova byla později využívána jako muzeum a dnes je součástí Istanbulských archeologických muzeí, kde se vystavuje kolekce tureckých čínových dlaždic a keramiky. Díky vystaveným exponátům můžete pečlivě prozkoumat iznické dlaždice, které by jinak byly umístěny příliš vysoko na zdech mešit. Věnujte pozornost barvám, lesku skla a tahu štětce.

Podle informací na webových stránkách ministerstva je muzeum otevřeno každý den a platí vstupenka Müzekart. Aktuální otevírací dobu a informace o vstupenkách naleznete na oficiálních stránkách.

Zdroj: *Islámská encyklopedie T.D.V.*; Webové stránky ministerstva kultury a cestovního ruchu Turecka.

Z několika minut chůze od muzeí se dostanete k vchodu do Topkapiho paláce. Na této trase se nesoustřeďte na prohlídku celého paláce, ale spíše sledujte cesty zdobené dlaždicemi a věnujte většinu času čtvrtému nádvoří, které nabízí výhled na Zlatý roh, Bospor a Marmarské moře.

Nejprve navštivte místnost pro obřízky. Tato malá stavba, postavená za vlády sultána Ibrahima kolem roku 1640, sloužila k obřadům obřízek pro prince. Pět velkých panelů s oblouky na fasádě pocházejí z let 1520 a 1530; podle Wikipedie byly původně vytvořeny pro novou rezidenci Kanuniho a později byly přeneseny sem. Panely zobrazují spirálovité listy, lotosové palmy, růže, ptáky a mytické tvory zvané "kil". Pečlivě si prohlédněte tyto modrobílé povrchy, kde ještě není červená barva; jemnost výkresu ukazuje, z čeho se čerpala inspirace pro pozdější barevnou éru. V okolí vstupu se nacházejí starší modrobílé panely s geometrickými vzory, zatímco uvnitř jsou dlaždice z období 15. a 17. století.

Bezprostředně vedle se nachází Bagdádský palác, který nechal postavit sultán Murad IV. po své tažení do Bagdádu v roce 1638 a byl dokončen v roce 1639. Podle TDV Islamic Encyclopedia se z osmiúhelníkového centrálního prostoru otevírají čtyři arkády. Barevné kamenné obklady na fasádě a Iznikské dlaždice s motivy granátových jablek a listů artyčoku jsou, jak uvádí encyklopedie, jedním z posledních krásných příkladů klasického dlaždicového umění. Uvnitř se podívejte na kamna s pozlacenými prvky a dlaždicové pásy s motivy ptáků.

Před návštěvou si ověřte aktuální otevírací dobu, hodiny a podmínky vstupu na oficiálních stránkách. Je dobré přijít brzy ráno, ještě než se čtvrté nádvoří příliš naplní.

Zdroj: TDV Islamic Encyclopedia (Bagdádský palác); Wikipedie (Místnost pro obřízky).

Opustěte palác a projděte se po svazích na jihu Sultanahmetu směrem k čtvrti Kadırga; cesta trvá přibližně dvacet minut. Mešita, kterou navrhl architekt Sinan na příkaz velkého vizíra Sokolla Mehmed Paši a jeho manželky, dcery sultána Selima II., byla dokončena v letech 1571-72, jak uvádí nápis. Sinan navrhl budovu, která stojí na strmém svahu, s dvoupodlažním nádvořím, kde se v přízemí nacházejí obchody a v horním patře učebny medresy.

Mešita má obdélníkový půdorys s šestiúhelníkovou centrální částí. Kupoli o průměru 13 metrů podpírají šest sloupů, a v rozích se nacházejí čtyři malé polokupole. Encyklopedie islámu TDV popisuje tento půdorys jako nejdokonalejší realizaci systému se šesti podpůrnými sloupy, který byl poprvé použit v mešitě Üç Şerefeli v Edirne.

Po vstupu se váš pohled upřesní na zeď směrem k Mekce. Povrchy mezi sloupy, pandantify a některé okenní plochy jsou pokryty vysoce kvalitními iznickými dlaždicemi. Modré, červené a zelené květinové vzory se prolínají s panely s bílým písmem v arabštině na tmavě modrém pozadí. Všimněte si, že i baldachýn mramorového kazatelny je pokryt dlaždicemi. Podle některých zdrojů jsou na hlavních vchodových dveřích, na kazatelně a na mírabu (výklenek pro imáma) kusy kamene přivezené z Mekky. Podle TDV vědci považují harmonii mezi zdobením a architekturou za výjimečnou v osmanské architektuře.

Navštivte mešitu mimo modlitební časy, sundejte si boty. Ženy by měly nosit šátek, zakrývat si ramena a kolena. Nedotýkejte se dlaždic, fotografujte bez blesku a buďte tiší. Při odchodu se projděte k nejbližší zastávce tramvaje T1 a nasedněte na tramvaj směřující na západ, k zastávce Topkapı.

Zdroj: Encyklopedie islámu TDV; Wikipedie (Mešita Sokolla Mehmed Paši, Kadırga).

Sestrou tramvají T1 vystupte na zastávce Topkapı a opusťte vnitřní areál. Malý komplex budov vedle hřbitova Topkapı ukazuje keramické obklady z konce 16. století v měřítku místní mešity. Mešita byla postavena v roce 1592. V komplexu se kromě mešity nachází studna, dvě fontány, hřbitov, budova, která se pravděpodobně používala jako základní škola, a fontána, kterou v roce 1819 přidal Derviš Mehmed Paša. Nejstarší stavbou je fontána z roku 1578.

O zakladateli, Takkeci İbrahim Ağa, se toho ví velmi málo. Podle jedné legendy se vydal až do Bagdádu poté, co měl sen, a po návratu postavil mešitu z pokladů, které našel ve sklepě svého domu. Říká se, že keramický panel s motivem hroznů uvnitř mešity je spojen s tímto snem.

Čtyři stěny harému jsou pokryty keramickými obklady od soklu až po spodní část oken. Většina obkladů tvoří jedenáct obdélníkových panelů, které jsou obklopeny ornamentálními rámy. Kromě zelené, modré, tmavě modré a bílé barvy se zde objevuje i korálově červená, která byla poprvé použita v komplexu Süleymaniye. Keramické obklady jsou technicky a designem podobné těm v mešitách Rüstem Paşa, Piyale Paşa a Sokollu. Bylo zjištěno, že chybějící obklady z jednoho ze dvou symetrických panelů se nacházejí v kolekci Gülbenkyan v Lisabonu. Podívejte se také na keramicky zdobený mihrab, barevná skleněná okna, mramorový kazatelnu a originální zdobené dveře. Budova byla opravena za vlády II. Mahmuda a v roce 2005 prošla rozsáhlou rekonstrukcí.

Jelikož se jedná o malou místní mešitu, nemusí být vstup vždy otevřen. Je snazší navštívit ji v době, která se blíží k modlitbám, ale během modliteb se v interiéru nepohybujte. Sundejte si boty, zakryjte si hlavu a buďte tiše.

Zdroj: Wikipedie (Komplex Takkeci İbrahim Ağa); Kulturní inventář.

Vraťte se tramvají T1 ze Topkapı do Eminönü a projděte se do Tahtakale, kde se nachází trh Hasırcılar Çarşısı. Mešita Rüstem Paşa se nachází uvnitř trhu a tyčí se nad ním vyvýšená terasa. Tato mešita, kterou pro Rüstem Pašu, zetě a velkého vezíra sultána Kanuniho, navrhl architekt Sinan, byla dokončena začátkem 20. let 16. století. Pronájmy obchodů pod ní sloužily k pokrytí provozních nákladů celého komplexu; do nádvoří se vchází úzkými schodišti v rozích.

Podle Encyklopedie islámu (TDV) je tato mešita prvním příkladem Sinanovy konstrukce s osmi podpůrnými sloupy a centrální kupolí a zaujímá důležité místo v evoluci plánů Sinanových mešit. Nicméně, v tomto místě je hlavním lákadlem keramika. Podle encyklopedie jsou vnitřní stěny a architektonické prvky pokryty nejpropracovanějšími iznickými keramikami té doby. Anglické zdroje uvádějí, že uvnitř i venku se používá přibližně 2 300 kusů keramiky v přibližně 80 různých vzorech.

Nejprve se zastavte v modlitebně. Keramický panel, který se nachází na jižní straně vstupních dveří a zobrazuje přírodní motivy, je podle TDV jedním z nejkrásnějších příkladů klasické keramiky. Uvnitř si všimněte, jak se vzory mění na stěnách; hledejte nově používanou červenou barvu mezi růžemi a lotosovými motivy. Tato červená barva ukazuje, jak se rozšířila paleta barev po modrobílých plochách v prvních zastávkách.

Protože se mešita nachází uprostřed trhu, je v průběhu dne rušná. Navštivte ji mimo modlitební časy, sunde si boty, ženy by měly nosit šátek, zakrýt si vlasy, ramena a kolena. Nedotýkejte se keramiky a fotografujte bez blesku. Po odchodu se přesuňte autobusem nebo taxíkem z Eminönü do Kasımpaşa.

Zdroj: Encyklopedie islámu (TDV); Wikipedie (Mešita Rüstem Paša).

Trasa končí v Kasımpaşa, na severním břehu Zlatého rohu, v údolí, které kdysi leželo mimo hranice města. Podle İslamské encyklopedie (TDV) toto údolí zůstalo obydleno až do poloviny 20. století. Mešita, kterou nechal postavit kapitán flotily Piyale Paşa, byla dokončena v roce 1573; v anglických zdrojích je také známá jako Tersane Camii. Wikipedie uvádí architekta jako Mimar Sinan, zatímco TDV jméno architekta nezmiňuje. V areálu se dříve nacházela také medresa, klášter, škola pro děti, fontána, tržiště a lázně; dnes zde zůstala pouze mešita a mauzoleum.

Tato stavba se liší od obvyklých mešit Mimar Sinana, které mají jednu velkou kopuli. Interiér, konkrétně dámská část (harim), je zakrýván šesti menšími kopulemi, uspořádanými ve dvou řadách po třech, a obklopen je dvoupodlažními bočními galeriemi. Minaret se nenachází v rohu, ale uprostřed vstupní fasády, v ose s mihrabem; byl rekonstruován v polovině 19. století.

Nejprve se podívejte na mihrab. Podle TDV je mihrab obklopen dvěma rámy a polooktagonální výklenek je vyplněn keramickými ornamenty, zatímco jeho obvod je obložen keramickými dlaždicemi z Izniku s rostlinnými motivy. Poté zvedněte pohled na horní část stěn. Na západní, jižní a severní stěně se táhne nepřetržitý pás bílého písma sulyus na tmavě modrém pozadí, který je dílem Hasana Çelebiho, studenta a duchovního syna Ahmeda Şemseddin Karahisariho. V oktagonálním mauzoleu poblíž mihrabu jsou pohřbeni Piyale Paşa a členové jeho rodiny.

Přijďte mimo modlitební časy, sundejte si boty, ženy by měly nosit šátek a chovejte se tiše. Trasa zde končí, a ukazuje zralou formu tradice písma a barev, kterou jste viděli v Činili Köşk na začátku dne, v 16. století.

Zdroj: İslamská encyklopedie (TDV); Wikipedie (Piyale Paşa Camii; Piyale Pasha Mosque).