Srdce seldžúckého hlavního města: kopec Alaeddin a jeho okolí.

Začněte svou trasu na úpatí kopce Alaeddin, který se nachází přímo v centru města. Podle Wikipedie je kopec obklopen tramvajovou linkou, takže se sem snadno dostanete tramvají. Než začnete stoupat, všimněte si tvaru kopce. Není to přirozený kopec, ale mohylu, která vznikla postupným hromaděním osídlení po tisíce let. Podle informací na Wikipedii má mohyla přibližně rozměry 450 metrů na 350 metrů, výšku 20 metrů a oválný půdorys. Archeologické výzkumy provedené v roce 1941 Tureckou historickou společností ukázaly, že první osídlení na kopci vzniklo v 3. tisíciletí př. n. l., v období rané bronzové doby. Následně se zde vystřídaly říše Hetitů, Frýgů a Lýdů. Předpokládá se, že během období Frýgů byl kopec nazýván Kawania, a že starověké jméno města, Ikonio, je odvozeno od této podobné výslovnosti. Při výběru jedné z tras a stoupání do kopce si uvědomte, že většina těchto vrstev se nachází pod vašimi nohami, v zemi. Encyklopedie TDV o islámu uvádí, že prvním sídlem Kony byla právě tato malá vyvýšenina a že turečtí nájezdníci dobyli město, přičemž se ocitli uvnitř hradeb, které obklopovaly kopec. Po roce 1097, kdy se město stalo hlavním městem, rychle rostlo a v roce 1221 ho sultán Aláeddin Keykubad I. obehnal mnohem rozsáhlejšími hradbami. Encyklopedie uvádí, že na těchto hradbách se v rozestupech 30 metrů nacházelo celkem 108 věží, a že na každé z nich bylo vyryto jméno vizíra nebo emíra, který je nechal postavit. Na věžích a bránách hradeb byly umístěny starověké sochy a reliéfy, jako by byly vystaveny; některé z nich uvidíte zblízka na druhé zastávce trasy. Dnes na kopci nezůstaly žádné viditelné stopy po hradbách, ale ulice, které se z kopce rozbíhají do všech stran, stále naznačují polohu starého centra. Encyklopedie TDV o islámu popisuje toto uspořádání jako radiální systém ulic, který je v tureckých městech poměrně vzácný; zastavte se na okraji kopce a podívejte se, jak se ulice rozšiřují do okolí. Poté se přesuňte na severní svah kopce, kde se nacházelo seldžúcké palácové sídlo. Zde se nachází pozůstatky paláce, které směřovaly k městu; kulturní portál uvádí, že palác byl dvoupatrový a jeho stěny byly zdobeny keramickými obklady a Na severní straně kopce se tyčí mešita Alaeddin, dokončená v roce 1220 a sloužící jako hlavní mešita města v období Seldžuků; tato trasa ji zmiňuje pouze jako dominantu kopce. Na kopci se také nachází kamenná vodní nádrž, zřízená v roce 1902 a sbírající vodu z pramene v oblasti Çayırbağı, a památník obětí z roku 1936. Kopci, který byl v roce 1982 prohlášen za archeologickou, historickou a přírodní památku, byla v letech po roce 1910 zalesněna a proměnil se v oblíbené místo pro rekreaci obyvatel města. Udělejte si krátkou přestávku na lavičce pod stromy; z tohoto místa můžete pozorovat, jak velkou roli hraje tento kopec v každodenním životě obyvatel města. Poté sestupte západním svahem; kulturní portál uvádí, že medrese s tenkou věží se nachází přímo naproti kopci, a procházka trvá jen několik minut. Zdroj: TDV İslam Ansiklopedisi, Alaeddin Köşkü.

Když se přiblížíte k medrese, věnujte si několik minut, abyste si prohlédli její fasádu, protože největší poklad této budovy se nachází venku. Portál Kultury uvádí, že medrese byla postavena velelirem Sahibem Atou Fahreddinem Alim v období vlády sultána II. İzzeddina Keykavuse za účelem výuky hadísu (islámské tradice). Datum její výstavby se v různých zdrojích liší; v Encyklopedii islámu TDV se uvádí, že v zakládací listině z roku 1265 se o budově zmiňuje, což naznačuje, že byla dokončena ještě před tímto rokem. Hlavní portál se nachází uprostřed fasády a vystupuje více než pět metrů od hlavní zdi. Encyklopedie islámu ji označuje za jeden z nejimpozantnějších portálů v Anatólii z období Seldžuků. Všímejte si nápisů, které obklopují portál z obou stran a táhnou se až k vrcholu. Portál Kultury ji popisuje jako jeden z mála návrhů, kde je nápis tak výrazně využit. Všimněte si, že nápisy jsou nahoře přerušeny; podle encyklopedie to znamená, že portál je dnes neúplný a že původně byl vyšší. Pečlivě se podívejte na dvě medailony nad obloukem; Portál Kultury uvádí, že na jednom je nápis "Amel-i Kelük" a na druhém "bin Abdullah", což znamená, že oba dohromady tvoří jméno architekta. Poté se podívejte na minaret, který dává budově jméno; jeho tělo, postavené z cihel, stojí na čtvercovém základu z kamene a je zdobeno glazovanými cihlami a kamennými obklady. Minaret původně měl dvě vyhlídkové plošiny a byl poměrně vysoký. V roce 1901 ho zasáhl blesk, který zničil horní část, a dnes vidíte pouze jeho zbytek. Encyklopedie islámu uvádí, že na starých fotografiích je vidět, že tělo minaretu, zdobené reliéfy, pokračovalo stejným způsobem až k druhé vyhlídkové plošině. Sledování vzorku glazovaných cihel v těle minaretu, odspodu nahoru, je nejlepší způsob, jak si představit jeho původní výšku. Po vstupu do budovy nejprve projdete křížovou chodbou; podle encyklopedie byla tato chodba postavena tak, aby vytvořila symetrii s hlavní halou naproti. Poté se dostanete do čtvercového nádvoří, které má přibližně 11 metrů na délku. Encyklopedie islámu uvádí, že je jednou ze tří medres v Konye, která má nádvoří zakryté kupolí. Uprostřed nádvoří se nachází bazén; ze starých fotografií je patrné, že na vrcholu kupole kdysi stál velký lucernový svitník, dnes Hlavní pozornost byste měli věnovat reliéfům, které pocházejí z pevnosti v Konye; zde si můžete zblízka prohlédnout kameny, které zdobily věže hradeb zmíněných v první zastávce. Kulturní portál uvádí, že v tomto muzeu se nacházejí největší a nejkrásnější mramorové reliéfy zobrazující dvouhlavého orla, který byl symbolem Seldžuků, a další křídlaté motivy. Po prohlídce reliéfů se zamyslete nad hlavním portálem; uvidíte tak dvě strany kamenného řemeslnictví té doby – jednu v architektuře a druhou jako samostatné dílo. Medrese je jednou z budov, které byly v roce 2014 zařazeny do seznamu předběžných památek UNESCO pod názvem „Anatolské seldžúcké medrese“. Zkontrolujte si dny a časy návštěv na stránkách Ministerstva kultury a cestovního ruchu; před fotografováním exponátů se doporučuje poradit se s pracovníkem. Po odchodu se podívejte na úpatí kopce a projděte se k medrese Karatay; cesta mezi oběma medresami zabere jen několik minut. Zdroj: Kulturní portál, Medrese s tenkou věží.

Vstup do Karatay Medrese je přes východní portál. Podle Turecké İslamské Encyklopedie (TDV), portál není umístěn přesně ve středu fasády, ale spíše v jednom z rohů. Kulturní Portál uvádí, že stavba byla provedena v roce 1251 za vlády seldžúckého sultána II. İzzeddina Keykavuse, a to na příkaz Emira Celaleddina Karataya. Velký nápis nad portálem, jak uvádí encyklopedie, uvádí datum výstavby a jméno Karataya. Portál je vyroben z mramoru v barvách oblohy a bílé. Všimněte si uzlového motivu vytvořeného dvěma barvami kamene a geometrických panelů, které připomínají vzory koberců. Ohledně architekta se zdroje rozcházejí; Kulturní Portál uvádí jméno Muhammada bin Havlana jako možného architekta, zatímco TDV uvádí, že architekt je neznámý. Po průchodu portálem se ocitnete v otevřené oblasti, která připomíná zahradu. Podle encyklopedie se zde původně nacházela krytá prostor o rozměrech přibližně 7,6 metru, s kupolovým stropem. Stopy těchto prvků jsou patrné na stěnách, takže je hledejte ještě před vstupem. Z této oblasti se přes malou bránu dostanete do centrálního prostoru s velkou kupolí, který je srdcem celé stavby. Centrální prostor má rozměry přibližně 12 metrů a všechny prvky a dekorace se dochovaly až do současnosti. Zastavte se a podívejte se nahoru; podle encyklopedie azurové a tmavě modré dlaždice, které pokrývají kupoli, spolu s bílými štukovými pruhy mezi nimi, připomínají oblohu. Kompozice je tvořena dvaceti čtyřramennými hvězdami, které jsou uspořádány v pravidelných řadách odspodu ke vrcholu, a tyto hvězdy jsou propojeny různými uzly. Nosné prvky v podobě trojúhelných panelů, které tvoří vějíř, nesou váhu kupole. Tyto prvky nejenže slouží jako podpěry, ale také shromažďují barvy z kupole a rozptylují je do čtyř rohů. Pod vrcholem kupole se nachází čtvercový bazén, který je doplněn kulatou miskou a vlnitým kanálem. Encyklopedie uvádí, že kvůli této otvoru a bazénu někteří považují tuto stavbu za observatoř; toto je interpretace, nikoli jistá informace. Budova byla opuštěna koncem 19. století, v roce 1954 byla zrekonstruována a 17. prosince 1955 byla otevřena jako Muzeum keramických děl. TDV uvádí, že hlavním důvodem pro umístění muzea v této budově je to, že samotná budova, díky svým keramickým dlaždicím, představuje muzeum. Nej V panelových dekoracích se nacházejí obrazy královských osobností v tureckém sedu, lovecké scény, obouhlavé orly, sfingy, sirény a celá řada zvířat, od loveckých psů po horské kozy. Věnujte pozornost oválným obličejům, velkým mandlovým očím a malým ústům těchto postav; encyklopedie uvádí, že původ tohoto typu obličeje se datuje do Střední Asie. Kulturní portál uvádí, že v muzeu jsou vystaveny keramické a porcelánové výrobky z období Selčuků, beyliků a Osmanské říše, sádrové dekorace, porcelánové talíře a lampy. Medrese Karatay byla v roce 2014 zařazena do seznamu předběžných památek UNESCO pod názvem „Anatolské selčukské medresy“. V průběhu dne se v kupolovém sále může být rušno; pokud chcete si v klidu prohlédnout keramické panely, doporučuje se přijít brzy. Otevírací dny a časy si ověřte na stránkách Ministerstva kultury a cestovního ruchu. Po opuštění muzea se projděte kolem kopce a pokračujte směrem na jih; k Archeologickému muzeu v čtvrti Sahibata se dostanete za méně než kilometr. Zdroj: TDV İslam Ansiklopedisi, Muzeum keramických děl medresy Karatay v Konye.

Archeologické muzeum v Konye se nachází v okrese Meram, v čtvrti Sahibata, jak uvádí portál Kulturní portál. Portál také zmiňuje, že muzeum se nachází v blízkosti známé památky města, památníku Atatürka. Historie budovy muzea je starší než samotná sbírka. Podle informací na portálu bylo muzeum poprvé otevřeno v roce 1901, zatímco podle Wikipedie, která se odvolává na dobovou korespondenci, bylo otevřeno 10. prosince 1899. Sbírka byla původně vystavována v jedné místnosti v areálu školy, poté v jiných budovách a v roce 1962 byla přemístěna do současné budovy. Wikipedie definuje muzeum jako první archeologické muzeum založené v Anatólii. Vstupní hala vás přivítá byzantskými architektonickými prvky ze Sille a centra města, a také římskými náhrobními deskami. Poté se zaměřte na sál s předhistorickými artefakty, kde jsou vystaveny neolitické nálezy z výkopů v Çatalhöyük, Erbaba a Süberde. Ministerstvo uvádí, že tato období sahají od roku 6500 př. n. l. do 5300 př. n. l. a zdůrazňuje keramiku, která byla ručně tvarována, a hroty šípů a kopí vyrobené z obsidiánu a křemene. Pečlivě si prohlédněte hroty z obsidiánu – tyto malé nástroje vyrobené z vulkanického skla jsou nejkonkrétnějšími důkazy o tom, jak dávno se na Konyské pláni usazovali lidé. V expozici starší bronzové doby jsou vystaveny artefakty převážně z výkopů v Sızma a Karahöyük, a také keramika z okolí jezera Beyşehir. Sekce střední bronzové doby prezentuje nálezy z výkopů v Karahöyük, které probíhají od roku 1952 a představují stanice obchodní sítě, kterou založili asyřští obchodníci. Zde uvidíte keramiku vyrobenou na hrnčířském kruhu, keramiku ve tvaru zvířat, lampy ve tvaru hroznů a válcové pečetě. V sále železné doby hledejte fragmenty keramiky s figurálními motivy, nalezené na kopci Alaeddin, a tím se setkáte s artefakty pocházejícími z kopce, po kterém ráno procházíte. Ve stejné hale jsou vystaveny také malované keramické nádoby z Frigie a Lýdie, nalezené v Kıcıkışla, severně od Karapınar, a bronzové jehlice patřící Urartům. V římské sekci se nachází jeden z nejslavnějších exponátů muzea – sarkofág Herakla. Sarkofág byl nalezen v roce 1958 v obci Yunuslar, poblíž Beyşehir, během orby pole v blízkosti pozůstatků starověkého města Tiberiopolis. Wikipedie uvádí, že sarkofág pochází z poloviny Na konci prohlídky se vydejte do zahrady, kde jsou venku vystaveny sochy z římské doby, sarkofágy, sochy lvů, urny, sloupy a nápisy. Zahrada je také ideálním místem, kde si můžete odpočinout a posedět na konci prohlídky. Správa muzea v Konye uvádí, že muzeum je otevřeno každý den kromě pondělí; aktuální otevírací dobu a podmínky vstupu naleznete na webových stránkách ministerstva. Pokud plánujete návštěvu Çatalhöyük, můžete toto muzeum vnímat i jako přípravu, protože některé nálezy z archeologických výkopů jsou v těchto sálech vystaveny. Po opuštění muzea se můžete vrátit do centra města pěšky nebo využít tramvaj, která obklopuje kopec. Zdroj: Ministerstvo kultury a turistiky Turecka, Archeologické muzeum v Konye.