Polatlı: Stopy bitvy u Sakariye.

Na 31. kilometru silnice do Eskişehiru, v obci Alagöz, se nachází dvoupodlažní statek. Během bitvy u Sakariye zde bylo zřízeno velitelství západního frontu; dům patřil místnímu obyvateli, Ali Agovi. Mustafa Kemal zde tři týdny řídil válku; 12. srpna 1921, během kontroly fronty, spadl z koně a zlomil si žebra, a v těchto místnostech pracoval i s zlomenými žebry. Po válce sloužil dům až do roku 1965 jako rodinné sídlo, poté jej dědici předali ministerstvu školství; v roce 1967 přešel do správy muzea Anıtkabir a byl zrestaurován. Horní patro bylo otevřeno pro veřejnost 10. listopadu 1968, spodní patro v roce 1983.

Dům má dvanáct místností, které jsou uspořádány podle jejich funkce během válečných let: velitelství, místnost štábu, komunikační místnost, místnost pro pomocníky, jídelna pro důstojníky, ložnice a jídelna Atatürka, odpočinková místnost, šatna, knihovna, místnost s paměťovými předměty a místnost pro pomocné persony. Vystavené předměty a dokumenty patří Atatürkovi a důstojníkům západního frontu. V horních místnostech, v místnosti velitelství a komunikační místnosti, si uvědomíte, že rozsáhlý front o délce sto kilometrů byl řízen ne z nějaké rovinaté oblasti, ale ze dvou místností v tomto malém venkovském domě.

Praktické informace: Dům je malý, čtyřicet pět minut je dostačující; protože je to první zastávka trasy, doporučuje se přijít brzy ráno. Pro aktuální informace o dnech a hodinách návštěv se podívejte na oznámení instituce, která muzeum spravuje. Pokud jste již navštívili Anıtkabir, zde uvidíte nejjednodušší formu toho velkého příběhu; je snadné dětem vysvětlovat jednotlivé místnosti, protože na každých dveřích je napsáno, k čemu daná místnost sloužila.

Zdroj: Kulturní portál; Wikipedie, Muzeum Alagöz Karargah; Nadace Gordion.

Železniční stanice Malıköy, ležící na trati Ankara-Eskişehir, byla během bitvy u Sakariye druhým nejdůležitějším strategickým bodem po velitelském stanovišti. Z této stanice byla zásobována fronta: munice a vojáci přijížděli vlaky, zranění zde dostávali první pomoc; stanice zároveň sloužila jako polní nemocnice, logistické centrum a přistávací plocha pro vojenská letadla. Nachází se 30. kilometru silnice Ankara-Eskişehir, šest kilometrů od průmyslové zóny Polatlı, a je součástí obce Polatlı.

V roce 2007 bylo rozhodnuto o jejím přeměnění na muzeum, což se uskutečnilo díky spolupráci generálního štábu, ministerstva dopravy a státní železniční společnosti TCDD. Muzeum bylo otevřeno 1. června 2008. Ve dvoře se nachází památník věnovaný 5 713 padlým a socha Atatürka v civilním oblečení. Největší pozornost přitahují exponáty na kolejích: parní lokomotiva německé výroby z roku 1897, která byla použita v bitvě u Sakariye a byla zrestaurována společností TCDD, a vedle ní vagón německé výroby z roku 1909. Autentické modely letadel té doby doplňují příběh přistávací plochy. Vlakové a letecké expozice jsou doplněny zvukovými efekty; v budově stanice jsou vystaveny železniční vybavení a vizuální materiály z války za nezávislost.

Vyhraďte si zde hodinu; pro rodiny s dětmi je to jedno z nejoblíbenějších míst, protože abstraktní vyprávění o válce se zde transformuje do parní lokomotivy, vagónu a modelu letadla. Muzeum spadá pod společnost TCDD; informace o otevíracích hodinách naleznete na stránkách muzeí společnosti TCDD. Při cestě dál směrem k Polatli si uvědomte, že se přibližujete skutečné frontové linii; cesta z Maliköy do Duatepe trvá více než půl hodiny.

Zdroj: Kulturní portál; Wikipedie, Muzeum železniční stanice Malıköy, TCDD.

Duatepe, nacházející se západně od Polatlı, je jedním z kopců, které tvořily poslední obrannou linii během bitvy u Sakaryy. 10. září 1921 zahájil vrchní velitel protiútok a tento kopec byl prvním, který byl od nepřítele získán zpět. Je známý jako místo, kde začal ústup řecké armády z Anatolie. Na kopci je pohřbeno 81 hrdinů; jejich jména a informace jsou vyryty mosaznými písmeny na pamětní zdi.

Památník a sochy vytvořil státní sochař Metin Yurdanur. Práce začaly v říjnu 1999, na kopec bylo vysazeno dvacet tisíc stromů a památník byl otevřen 12. září 2000. Komplex se skládá z pěti částí: parkoviště, přístupová cesta, pěší stezka, slavnostní prostor a samotný památník. Skupina soch zobrazuje osobnosti spojené s válkou: Atatürka na koni, Atatürka s jeho pomocníkem pozorujícího krajinu dalekohledem, İsmet İnönü, maršála Fevziho Čakmaka a Halide Edib Adıvar, která reprezentuje turecké ženy během války za nezávislost. Celý komplex je koncipován jako symbol cesty anatolského lidu k vítězství a civilizaci pod vedením Atatürka.

Hlavním důvodem návštěvy tohoto místa je výhled: z kopce je výhled na údolí a bez nutnosti nahlížet do mapy si můžete uvědomit, proč se bitva odehrávala právě na těchto kopcích; skupina soch s dalekohledem přesně tento pohled zachycuje. Podél pěší stezky rostly stromy, ale kopec je větrný; doporučuje se vzít si bundu. Duatepe je součástí národního parku Duatepe-Kartaltepe; je uzavřen v pondělí, v ostatní dny je otevřen během dne. Na slavnostním prostoru a před pamětní zdí je třeba zachovat ticho; v druhé polovině září, během výročí, je zde obvykle rušno, proto přijďte dříve. K Kartaltepe se z tohoto místa dostanete autem za několik minut.

Zdroj: Polatlı Kaymakamlığı; EBA Okul Dışı Öğrenme; Vikipedi, Duatepe (tepe).

Kartaltepe, která se nachází šest kilometrů západně od města Polatlı, přímo u silnice E-90, je nejvýraznějším bodem v oblasti. Podle zdrojů se 22 metrů vysoká ocelová socha vojáka "Mehmetçik" spolu se svým podstavcem tyčí ve výšce 32 až 40 metrů; byla otevřena v srpnu 2008 a sochu vytvořil Said Rüstem. Památník, známý také pod názvem "Zastavte se, cestovateli," je zasvěcen 5 713 vojákům, kteří padli v Sakarii, a je viditelný z vozovky. Kartaltepe je jedním z klíčových bodů, kde byla zastavena řecký postup v rámci národního parku.

Za památníkem se nachází Centrum pro propagaci bitvy u Sakarie a turecké historie, což je nejdelší zastávka na trase v uzavřeném prostoru. Centrum, jehož základ byl položen ve stejnou dobu jako otevření památníku, funguje jako panoramatické muzeum a nabízí expozice, informační panely, interaktivní stoly, světelné a zvukové show, dekorativní prvky s trojrozměrnými modely a vizualizacemi a video stěny, které vyprávějí příběh bitvy. Podle zdrojů má centrum pět pater a návštěva trvá přibližně hodinu. Pokud cestujete s dětmi, doporučuje se strávit celý den v této oblasti, protože zde lze lépe pochopit význam zákopů v rovině.

Část Kartaltepe je nejnavštěvovanější částí národního parku; je zavřená v pondělí a úterý, a v ostatní dny je otevřená během denních hodin. Aktuální otevírací dobu a případné vstupné si ověřte na webových stránkách regionálního úřadu. Okolí památníku je rozlehlé a rovné, a nenabízí mnoho možností pro pěší turistiku. Z Duatepe sem dojedete autem za pár minut, a také je to krátká cesta k místu Şehitler Kaşı; je možné navštívit oba památníky a centrum během jednoho odpoledne.

Zdroj: Obecní úřad Polatlı; Regionální správa pro zemědělství a lesnictví, 9. oblast; Wikipedie, Památník Mehmetçik.

Památník se nachází na kopci Şehitler Kaşı, těsně za městem Polatlı, asi osmdesát kilometrů od Ankar. Jeho základní kámen byl položen v roce 1971, v padesátém výročí vítězství, a pro veřejnost byl otevřen 28. října 1973. V seznamu kulturního dědictví je uveden jako dílo sochaře Haluka Tezonara. Památník se skládá ze tří částí: základna, sochařská skupina a muzeum. Cesta začíná v nadmořské výšce 915 metrů a stoupá 420 schody do výšky 970 metrů; cesta je zpočátku široká a postupně se zužuje. Na obou stranách jsou čtyřiadvacet párů sloupů; sloupy symbolizují dny a noci války, zatímco se zužující se cesta představuje vítězství nad silnějšími nepřátelskými silami.

Na konci schodů se nachází reliéfy vyprávějící příběh vítězství a muzeum. V muzeu jsou busty hlavního velitele Mustafy Kemala, náčelníka štábu Fevziho Çakmaka a velitele západního frontu İsmeta İnönü; jsou zde také sloupy s jmény důstojníků, od velitelů praporů až po velitele sborů, kteří se účastnili války; a dokumenty a fotografie z bitvy u Sakary. Sochařská skupina zobrazuje vojáky, ženy a děti, čímž zdůrazňuje, že se války účastnila celá společnost. Hřbitov Sakarya v Polatlı byl otevřen v roce 1932; památník byl postaven čtyřicet let později, aby se připomnělo vítězství v měřítku celého města.

420 schodů představuje náročnou túru; návštěvníci, zejména starší lidé nebo ti s malými dětmi, by se měli informovat u vchodu, zda existuje možnost dojet na vrchol autem. Z vrcholu je krásný výhled na Polatlı a okolní nížinu. Jedná se o památník, kde se očekává ticho a úcta. Pro ty, kteří přijíždějí do Polatlı veřejnou dopravou, je toto jediná dostupná zastávka; doporučuje se navštívit v jiný den než v pondělí, kdy je část památníku zavřená.

Zdroj: Kulturní portál; Ředitelství pro zemědělství a lesnictví, oblast 9; Seznam kulturního dědictví; Wikipedie, Muzeum vítězství u Sakary.

Pro dokončení dne změňte směr na severozápad, směrem k vesnici Yassıhüyük: vzdálenost je dvacet devět kilometrů od Polatlı. Gordion byl hlavním městem frýgského království; osídlení na tomto kopci existovalo od 1. tisíciletí př. n. l. až do římské doby, a nížina je posetá téměř osmdesáti mohylami, které pocházejí z období od 9. do 2. století př. n. l. Největší z nich je mohyla Midas: v současnosti má výšku přes padesát metrů a průměr téměř tři sta metrů a byla postavena kolem roku 740 př. n. l. V roce 1957 tým pod vedením Rodney Young dosáhl dřevěné pohřební komory, kde ležel král na otevřeném sarkofágu z dřevěných trámů, obklopený fialovými a zlatými látkami, bronzovými nádobami, bronzovými sponami, koženými pásy s bronzovými přezkami a mimořádně dobře zachovalým řezaným a zdobeným dřevěným nábytkem. Analýzy zbytků v nádobách ukázaly, že při pohřbu se konzumovala jehněčí nebo kozí polévka a podával se fermentovaný nápoj. Předpokládá se, že hrobka patří otci Midase, Gordiovi, a že tato stavba byla prvním významným projektem za vlády Midase.

Výzkumy byly zahájeny na začátku 20. století bratry Körte; v letech 1950–1973 je pokračoval tým z University of Pennsylvania pod vedením Younga. Gordion byl v roce 2023 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Muzeum Gordion, otevřené v roce 1963, chronologicky vystavuje nálezy od starší doby bronzové až po římskou dobu; samotný kopec a mohyly se nacházejí v blízkosti muzea. Praktický průvodce "Cesta vlakem do Gordionu" podrobně popisuje tuto trasu; doporučuje se vyhradit dvě hodiny na prohlídku mohyl, muzea a kopce. Pro informace o otevírací době navštivte stránky Ministerstva kultury; cesta zpět do Ankary je přibližně devadesát kilometrů, takže se ujistěte, že se vrátíte dříve, než začne tma.

Zdroj: Wikipedie, Gordion; Wikipedia, Gordion; Wikipedie, Muzeum Gordion.