Od římských lázní po Karacabey: Kultura lázní v Ankaře.

Z terasy, ke které se vchází po několika schodech z ulice Çankırı Caddesi, je ve skutečnosti archeologické naleziště. V roce 1937 zde Remzi Oğuz Arık při vykopávkách objevil vrstvy z doby Frýgů a Římanů. Samotné lázně byly odhaleny během výkopů, které probíhaly v letech 1937–1943 pod vedením Hamit Zübeyr Koşay a za účasti Necati Dolunay. Mahmut Akok zhodnotil architektonické pozůstatky a vytvořil plány rekonstrukce. Nejstarší mince nalezené v podlaze naznačují, že stavba pochází z období 212–217 n. l. Předpokládá se, že byla zasvěcena bohu Asklepiovi a patří k největším římským lázním na světě.

Prohlédněte si jednotlivé části v následujícím pořadí: šatna (apoditerium), studená místnost s bazénem (frigidarium), teplá místnost (tepidarium), horká místnost (caldarium) a místnost pro saunu (sudatorium). Nejzajímavější je prostor pod podlahou. Pod podlahou, která je podepřena cihlovými sloupy, cirkulovalo horké vzduch. Tento systém, nazývaný hypocaust, byl používán i v osmanských lázních, a stejnou myšlenku uvidíte i v dalších zastávkách vaší cesty. Vedlejší palestra, tedy sportovní dvůr o rozměrech 95 krát 95 metrů, je dnes venkovní muzeum. V areálu, který byl upraven v letech 1997–2001, se nachází téměř tisíc artefaktů: v jižních a západních křídlech jsou náhrobky, na severu bloky s nápisy a milníky, na východě oltáře, uprostřed sarkofágy a sochy lvů.

Při prohlídce si uvědomte, že voda byla přiváděna z úbočí hory Elmadağ pomocí kamenných trubek a že kameny použité při stavbě lázní byly v byzantském období využity při opravách hradeb. Kameny, které najdete v hradbách, pocházejí právě odtud. V areálu není žádný stín, proto přijďte brzy ráno. Pro informace o zavřených dnech a hodinách navštivte oficiální stránky muzea.

Zdroj: ASKİ, Ankara Hamamları ve Kaplıcaları; TDV İslam Ansiklopedisi, Ankara maddesi; Vikipedi.

Tento dvojitý lázeňský komplex, který se nachází vlevo od schodišťové cesty odcházející od ulice Anafartalar, a stojí vedle staré obchodní školy, nemá nápis. O tom, kdo jej nechal postavit, svědčí zakládací listina. Išak Paša, který zastával funkci velkého vezíra za sultána Fáta a za sultána Bajezida II., dal svému správci Sinan Beyovi 142 500 dirhemů, aby v Ankaře nechal postavit lázeň, aby se výnosy z jeho nadace v rodném městě İnegöl mohly využít. Sinan Bey lázeň nechal postavit v čtvrti İskender Taşı. Zakládací listina z roku 1486 to potvrzuje. V ankařské knize nadací z let 1521-22 je uvedeno, že roční příjem lázně činil 19 000 akč, což byla nejvyšší částka mezi lázněmi města. V roce 1673 ji koupil a jako nadaci daroval mešitě Zincirli místní šejch al-islám Mehmed Emin Efendi. Dnes je v majetku Generálního ředitelství nadací a stále je v provozu.

Mužská část se nachází na severu, ženská na jihu. Do mužské šatny se vchází severním, obloukovým vchodem. Dvoudílné dřevěné kabinky obklopují osmiúhelníkový bazén a nad nimi se nachází kopulovitá konstrukce. V teplé části je oválná kopule, vpravo toalety a vlevo kadeřnictví. V horké části je čtvercový kamenný podstavec, tři arkády s kopulemi a tři uzavřené prostory; v uzavřeném prostoru vlevo od vchodu se nachází hluboký bazén. Teplá část ženské části je rozsáhlejší. I když do ní nevstoupíte, podívejte se na obklad z opracovaného kamene na západní fasádě a na složitou kamennou konstrukci oken.

Odtud pokračujte po ulici Denizciler směrem dolů k náměstí İtfaiye. Lázeň Eyne Bey, která se nachází naproti střední škole Gazi, je nejstarší osmanská lázeň v centru města: podle zakládací listiny z roku 1405 ji nechal postavit İne Bey, jeden z důstojníků sultána Murada I., a Melike Hatun přispěla na její výstavbu částkou 1000 zlatých. Jedná se o lázeň pouze pro muže, která dnes slouží pouze mužům. Sloupy s korintskými hlavicemi v šatně nejsou vidět zvenku, takže i pro ty, kteří do ní nevstoupí, představuje krátkou přestávku při prohlídce fasády.

Zdroj: ASKİ, Ankara Hamamları ve Kaplıcaları; Wikipedie; Kültür Envanteri (Eynebey).

Tato lázeň, situovaná na ulici Talatpaşa, je budova, která dala jméno celé čtvrti. Historické osmanské dokumenty zmiňují čtvrť jako "Karaca Bey Hamamı Meydanı" a "Hamamarkası Meydanı", ale postupem času zůstalo pouze označení "Hamamönü". Na budově se nenachází žádný nápis s informacemi o jejím zřízení. Podle nadace z roku 1444, kterou inicioval Karaca Bey, zeť sultána Murada II. a syn Abdullaha, byla lázeň postavena ještě před jeho smrtí ve Várnské bitvě ve stejném roce. Encyklopedie TDV ji datuje do roku 1428, zatímco některé zdroje uvádějí roky 1440-41; pravděpodobně byla dokončena v tomto období. Účelem nadace bylo věnovat příjmy z lázně a dvou zahrad, které se k ní rozkládaly, na financování místní mešity, známé jako İmaret Camii.

Do pánské části se vchází z jižní fasády, přímo z ulice, zatímco do dámské části z vchodu na západní straně. Stěny šaten jsou z nepálené hlíny, stropy jsou pyramidální a uprostřed se nachází světlík. Uvnitř jsou po stranách dřevěné šatny a uprostřed bazény s fontánami. Stěny a podlahy mycí části jsou z mramoru; světlo proniká dovnitř skrze kruhové, polygonální a hvězdicové otvory v kupolích. Pánská část má klasické uspořádání se čtyřmi arkádami; uprostřed se nachází osmiúhelníková podlaha a k kupoli se přechází pomocí výklenků s mukarnasovými prvky. Klenba soukromé místnosti je také zdobená mukarnasovými prvky. Dámská část má větší šatnu a mycí část má symetrické uspořádání. Mytí část byla zrekonstruována v roce 1979 a šatna o několik let později; encyklopedie také zmiňuje rekonstrukce z konce 80. let a z let 2003-2005. Dnes lázeň funguje ve dvou oddělených částech.

Dobré cestovatele se zde nebudou spěchat: nejprve si posedí v tepelné místnosti, aby se zahřáli, poté se zapotí na podlaze, požádají o peeling (kese) nebo masáž (natır) a nakonec se přesunou do chladné místnosti, kde si odpočinou. Ručníky a prostěradla se získají v lázni. Předem si telefonicky ověřte otevírací dobu a rozvrh pro dámskou část.

Zdroj: ASKİ, Ankara Hamamları ve Kaplıcaları; TDV İslam Ansiklopedisi, Karaca Bey Camii ve Külliyesi; Vikipedi.

Za hamamem, v oblasti Hacet Tepesi, se nachází komplex Karaca Bey. V záznamech nadace je tento komplex označen jako "Karaca Bey İmareti" a skládá se z mešity, jídelny, mauzolea, fontány, vodovodního systému a dvojitého hamamu; k dnešní době se zachovaly pouze mešita, mauzoleum, fontána a hamam. Při prohlídce tohoto místa se zaměřte spíše na fungování celého komplexu než na architekturu mešity. Podle Ankara Evkaf Defteri z roku 1521-22 dosahovala nadace roční příjem 26 760 akč, který zahrnoval kromě hamamu také továrnu na výrobu mýdla, pozemek pro letohrádek na Sultan Meydanı, zahrady a usedlosti. Jinými slovy, nájem z tohoto hamamu financoval provoz celé nadace; hamam byl pokladnicí charitativní organizace. To je také důvod, proč v osmanském městě existovalo tolik hamamů.

V osmiúhelném mauzoleu severozápadně od mešity je pohřben Karaca Bey; arabský nápis nad dveřmi uvádí rok 848 (1444). Po smrti ve Varně bylo jeho tělo převezeno do Ankary, kde působil. Zvenku se podívejte na barevné keramické obložení minaretu a jeho osmiúhelný vrchol. Encyklopedie islámu TDV uvádí, že architektem tohoto komplexu byl Sinaneddin Ahmed b. Ebu Bekir el-Müşeymeş, a také zmiňuje opravy, které proběhly v letech 1938, 1947, 1965, 1989 a 2003-2005.

Mešita je přístupná pro návštěvníky. Během modlitebních časů nevstupujte dovnitř, nebo se zdržte uvnitř jen krátce. Sundejte si boty, oblékněte si oblečení, které zakrývá ramena a kolena, a buďte tiší. Mauzoleum je součástí mešity a nevyžaduje samostatnou návštěvu. Pokud si uvědomíte, že rodina Karaca Bey žila v Ankaře v blízkosti střední školy Gazi Lisesi a v oblasti Köşk Yeri poblíž hamamu Eyne Bey, pak se spojí předchozí zmíněné náměstí a tento kopec.

Zdroj: Encyklopedie islámu TDV, článek o mešitě a komplexu Karaca Bey; ASKİ, Ankarské hamamy a lázně.

Čtvrť, která nese své jméno podle lázní, končí u lázní. Hamamönü je osídlení, které vzniklo ve třináctém století v okolí tržišť u hradu, v patnáctém a šestnáctém století se rozvinulo díky výrobě luxusních textilií a v sedmnáctém století utrpělo škody během povstání Celaliho. Dnes vidíte především civilní architekturu z devatenáctého století: zhruba tři stovky budov, z nichž osm je chráněných památek a dvacet dvě představují příklady tradičních domů. Rozhodnutí o ochraně bylo přijato v roce 1997, plánování začalo v roce 1999 a v roce 2006 začala obec Altındağ s revitalizací ulic, počínaje ulicemi İnci a Dutlu. Zachovalé domy byly zrekonstruovány, ruiny byly vyvlastněny a znovu postaveny z ankarского kamene, dřeva a cihel; proto není každý fasáda, který vidíte, původní, některé byly znovu postaveny. Dvěadvacet domů na Umělecké ulici je od roku 2010 určeno umělcům; horní patra slouží jako ateliéry a spodní patra jako galerie.

Toto je ideální místo pro procházku po návštěvě lázní. Vstupte z ulice Talatpaše a odbočte do dlážděných uliček; pokud budete mít v dohledu minaret mešity Karacabey, neztratíte se. V této čtvrti se nachází také Taceddin Dergahı, kde Mehmet Akif Ersoy napsal tureckou hymnu; pokud máte čas, navštivte toto muzeum. Večery během ramadánu jsou zde plné akcí, o víkendech je zde rušno; pro klidnou procházku si vyberte odpoledne během pracovního dne.

Cesta zpět je snadná: z autobusových zastávek na ulici Talatpaše jezdí autobusy EGO směrem k Ulusu a Kızılayu, nebo se můžete do Ulusu projít pěšky. Závěrem dne se podívejte na náměstí, které vidíte z vchodu do lázní; před šesti sty lety bylo toto místo založeno jako zdroj příjmů nadace a čtvrť stále nese jméno této lázně. V Ankaře není lázeňská kultura jen otázkou budov, ale otázkou celé čtvrti.

Zdroj: Wikipedie, Hamamönü; Turecká turistická encyklopedie; Obec Altındağ, Umělecká ulice v Hamamönü.