Od pobřežní chaty na západním pobřeží k mostu Sinan.

Světelný maják Yeşilköy je historická stavba, kterou lodě plující z Marmarského moře a směřující k Bosporu používají k určení své trasy. Podle Wikipedie lodě používají tento maják k navigaci do Bosporu. Maják byl postaven v roce 1856 jako kamenná věž francouzským šlechticem Mišelem Pašou. Vzhledem k tomu, že Yeşilköy se do roku 2026 jmenoval Ayastefanos, maják byl původně znám pod tímto jménem, později získal nové jméno čtvrti. K 23 metrů vysoké věži přiléhá i obytná budova a stavba byla celkem třikrát rekonstruována v letech 1945–1988. Článek o Yeşilköyi také uvádí, že francouzští obyvatelé, kteří se zde usadili během krymské války, zde postavili jeden ze tří majáků v Istanbulu.

Maják stojí na mysu Yeşilköy a protože se jedná o funkční navigační zařízení, můžete ho vidět zvenku během procházky podél pobřeží. Zastavte se zde na chvíli, protože samotná čtvrť Yeşilköy stojí za návštěvu. Na konci 19. a na začátku 20. století byla tato čtvrť oblíbeným pobřežním a rekreačním místem pro bohaté istanbulské rodiny a dodnes zde lze vidět působivé dřevěné budovy v secesním stylu. V roce 1878 byl zde také podepsán Aydıňská smlouva, která zaznamenávala výsledky rusko-turecké války. Podle legendy bylo jméno Yeşilköy navrženo pro tuto čtvrť spisovatelem Halitem Ziyou Uşaklıgilem.

V Yeşilköyi se nachází přístaviště, trajektové nádraží, které v létě zajišťuje dopravu na ostrovy, a písečné pláže. Projděte se podél pobřeží a prohlédněte si maják z různých úhlů, poté navštivte letecké muzeum, které se nachází nedaleko.

Zdroj: Wikipedie.

Muzeum Letectva v Istanbulu se nachází v Yeşilköyi, v bezprostřední blízkosti vojenského letiště. Umístění je symbolické: první letiště v tomto městě, známé jako Yeşilköy Letiště, bylo otevřeno v roce 1912 a v historii muzea je Yeşilköy zmiňováno jako místo, kde byla založena první letecká jednotka. První letecké muzeum v Turecku bylo otevřeno 15. května 1971 v Cumaovası v Izmiru, ale kvůli nevhodnému umístění bylo přemístěno do Yeşilköyi. Stavba budovy v Yeşilköyi byla zahájena v roce 1977 a dokončena v roce 1983. Muzeum bylo otevřeno veřejnosti 16. října 1985.

Muzeum se rozkládá na ploše 65 000 metrů čtverečních, z toho 2 365 metrů čtverečních je zastřešených a 12 000 metrů čtverečních je venkovních expozic. V hangáru a na venkovních plochách jsou vystaveny různé letouny a vrtulníky používané Tureckými vzdušnými silami. V sále památek jsou vystaveny osobní věci osobností, které zanechaly stopu v historii letectví, v sekci motorů jsou motory pro vrtulové a proudové letouny a v sále oděvů jsou ukázky uniform od osmanských pilotů až po současné. Na venkovní ploše hledejte transportní letoun Skytrain, vyrobený v USA v roce 1943; podle Wikipedie bylo v letech 1946-1998 do výzbroje vzdušných sil zařazeno 110 těchto letounů. Transportní letoun Dornier Do 28, vyrobený v Německu v roce 1970, je také vzácný exemplář v Turecku.

Vzhledem k velké rozloze venkovní plochy se zde snadno strávíte hodinu a půl. V slunečných dnech si vezměte klobouk a vodu, a v větrných dnech bundu. Vzhledem k tomu, že muzeum patří Vzdušným silám a nachází se v blízkosti vojenského letiště, před návštěvou si ověřte otevírací dobu a podmínky vstupu. Pokud přijedete s dětmi, přečtěte si společně informační tabule u letounů; porovnávání toho, v jakých letech byly jednotlivé letouny používány, se může stát zábavnou hrou.

Zdroj: Wikipedie.

Vila Florya Atatürk, situovaná přibližně 70 metrů od pobřeží, stojí na pilotech zabodnutých do mořského dna a je propojena s pevninou dřevěnou promenádou. Istanbulská obec nechala architekta Seyfi Arkan navrhnout vilu na přání Atatürka, a ta byla dokončena v roce 1935 a 14. srpna byla předána Atatürkovi jako dar. Je považována za jeden z ikonických příkladů architektury rané republiky, a její anglická verze na Wikipedii ji popisuje jako dílo v stylu Bauhaus. Uvnitř se nachází recepční salon, ložnice, koupelna a knihovna.

Atatürk vilu používal jako letní pracovní kancelář po dobu tří let, přičemž zde strávil delší dobu zejména v červnu a červenci roku 1936, a jeho poslední návštěva se uskutečnila 28. května 1938. Říká se, že během svého pobytu v Dolmabahçe často přijížděl do vily motorovým člunem a spolu s místními obyvateli se koupal v moři. V následujících letech byla vila využívána i dalšími prezidenty, a 6. září 1988 byla předána pod správu Národní správy paláců tureckého parlamentu, poté byla zrekonstruována a přeměněna v muzeum.

Před návštěvou si ověřte, zda je muzeum otevřeno a jaké jsou dny návštěv. I když není otevřeno, je možné z pobřeží pozorovat promenádu a vilu a vnímat jejich vztah k moři; jednoduché, horizontální linie, které navrhl Seyfi Arkan, jsou z dálky lépe viditelné. K vile přiléhá park, který se dnes jmenuje Florya Atatürk Kent Ormanı a je veřejně přístupný; procházka mezi stromy po návštěvě vily je příjemná. Stanice Marmaray Florya se nachází přibližně 500 metrů daleko.

Zdroj: Wikipedie.

Jezero Küçükçekmece je ve skutečnosti laguna. Je odděleno od moře mělkou písečnou a oblázkovou pláží, která se táhne podél pobřeží. Protáhlý výběžek na východní straně vypouští přebytečnou vodu jezera do moře Marmara, a když moře stoupne, mořská voda protéká do jezera. Proto je voda v jezeře mírně slaná. Podle Wikipedie název pochází od malých loděk, které se tahaly ručně přes jezero, než byla postavena most.

Most se nachází na tomto výběžku, v místě, kde probíhá hlavní silnice spojující Istanbul s evropskou stranou. Podle Turecké islámské encyklopedie zde pravděpodobně v římské době stál dřevěný most. V 6. století byl most poškozen zemětřesením a císař Justinián nechal postavit kamenný most. Fatih Sultan Mehmed nechal most opravit v zimě roku 1455. Podle Evliyia Çelebiho se výstavba současného mostu začala v období vlády Kanuniho a dokončila se za vlády Selima II. Ohledně architekta existují rozporuplné informace: most se nevyskytuje v seznamu děl Mimar Sinana, a Orhan Bozkurt, který se zabýval mosty Sinana, naznačuje, že by mohl být dílem Acem Aliho, který byl před Sinanem hlavním architektem. Západní zdroje jej nazývají "Ponte Piccolo", tedy "malý most", v porovnání s mostem v Büyükçekmece.

Most je 210 metrů dlouhý, 7,60 metrů široký a největší rozpětí oblouku je 10 metrů. Během první světové války byl rozšířen a jeho sklon byl vyrovnán, takže ztratil svůj původní vzhled. Nicméně, stojí za to se zastavit u fontány u mostu, podívat se na okolní rybářské lodě a na rozlehlost jezera. Ruiny na severozápadním břehu jezera mohou podle archeologů patřit městu Bathonea, o kterém se zmiňuje v historických záznamech.

Zdroj: Turecká islámská encyklopedie; Wikipedie.

Most Kanuni Sultan Süleyman v Büyükçekmece je, jak uvádí İslamová encyklopedie (TDV), jedním z nejvýznamnějších památek osmanského inženýrství. Podle tohoto zdroje se starší římský most nacházel hlouběji v bažině, severněji, a byl poškozen povodněmi. Mimar Sinan navrhl delší most, který se rozprostíral přes celou bažinatou oblast, a jehož základy byly pevnější a nacházely se jižněji. Pro každý pilíř byly vyrobeny bednění o velikosti lodí, do kterých byly zaraženy kůly, a tyto byly spojeny roztaveným olovem.

Stavba byla zahájena na příkaz sultána Kanuniho, ale sultán zemřel během tažení do Sigeťvara, a most byl dokončen jeho synem, sultánem Selimem II. Nápisy na mostě uvádějí rok dokončení jako 975 (1567-68). Most je tvořen čtyřmi úseky různé délky, které jsou propojeny umělými ostrovy; celková délka je přibližně 636 metrů, šířka je o něco více než 7 metrů a má 28 pilířů. Obec uvádí, že tato šířka umožňuje dvě karavany, které se pohybují proti sobě, aby mohly projíždět vedle sebe. Mezi jednotlivými úseky jsou ponechány volné prostory, aby mohly povodňové vody protékat a nepoškodily most.

Při procházce si všímejte dvou věcí. Na nejširším oblouku jsou umístěny odpočinkové lavice. V protilehlých pavilonech na začátku jednoho z úseků se nacházejí arabské a turecké nápisy; vedle tureckého nápisu je uvedena fráze "dílo Yusuf b. Abdullah", kterou TDV považuje za jediný známý podpis Sinana na jeho díle. Dnes je hlavní dopravou vedena moderním mostem, který se nachází o něco dál, zatímco historický most je relativně dobře zachován.

Zdroj: TDV İslam Ansiklopedisi; Obec Büyükçekmece; Wikipedie.

Na malém historickém náměstí u mostu stojí tři budovy vedle sebe. Karavanseraj Büyükçekmece, známý také jako Kurşunlu Han, je pojmenován podle své střechy pokryté olovem. Podle informací z webových stránek obce Büyükçekmece se jedná o karavanseraj bez nádvoří, postavený v roce 1566. Stěny jsou postaveny z jedné řady opracovaných kamenů a dvou řad cihel. Centrální prostor sloužil pro zvířata a náklad, zatímco v bočních částech, které zdobily kamna a výklenky, cestující odpočívali a spali. Podle Wikipedie se na stejném místě v době vlády Fatiha nacházel dřívější karavanseraj. Současná stavba je podle TDB (Türk Dünyası Vakfı) uvedena v seznamu děl architekta Sinana a byla zrestaurována v letech 1965-1966 organizací Vakıflar Genel Müdürlüğü. Cestovatel Evliya Çelebi zde v roce 1659 přenocoval během své cesty do Bosny. Karavanseraj byl jednou z zastávek na trase Rumeli a dnes slouží jako místo konání kulturních a uměleckých akcí.

Naproti karavanseraji se nachází mešita Sokullu Mehmet Paşa. Dnes zde zůstala pouze minaret, průchod a nízká zeď. Minaret mešity, postavené kolem roku 1567 pro velkého vezíra Sokullu Mehmeta Paši, je podle informací obce a Wikipedie pozoruhodný tím, že je vyroben z jednoho kusu kamene. Vedlejší fontána sultána Süleymana je také z roku 1566; je vyrobena z bílého mramoru, má výšku 6 metrů a skládá se ze tří arkád, z nichž každá nese fontánu a je zdobena ostrými klenbami.

Program akcí v karavanseraji si můžete prohlédnout na stránkách obce Büyükçekmece věnovaných kultuře a umění. Než den skončí, vraťte se ještě jednou k mostu a podívejte se na jezero; po staletí zde karavany na trase Rumeli přenocovávaly.

Zdroj: Obec Büyükçekmece; Wikipedie.