Od jezera Sera k oblasti Kadıralak: Jezero, horské oblasti a jeskyně západní části Trabzonu.

Doporučuje se přijet k jezeru Sera brzy ráno, protože v hodinách, kdy vítr ještě neprobouzí hladinu, se jezero ukazuje v nejkrásnější podobě. Jak zdůrazňuje inventář kultury Černomoří, hlavní přitažlivost tohoto jezera spočívá v odrazech okolních stromů v klidné vodě. Po zaparkování se nejprve zastavte u břehu a podívejte se na oba svahy údolí. Tento pohled je důležitý pro pochopení vzniku jezera. Podle zdrojů, v únoru 1950, po silných deštích, se velké skalní masivy odtrhly od svahů údolí Derecik a zablokovaly dno údolí, čímž zastavily tok potoka Sera. Podle údajů z Wikipedie, odtržené hmoty měly objem přibližně patnáct milionů metrů krychlových a jezero dosáhlo své konečné podoby za osmnáct dní. Historické zdroje uvádějí datum vzniku s jednodenním rozdílem; Úřad pro kulturu a cestovní ruch uvádí 20. únor, zatímco jiné zdroje uvádějí 21. únor. Uvádí se, že stopy po sesuvu půdy jsou i dnes patrné; dobrým začátkem je hledat strmé a odhalené stěny. Název jezera pochází ze starého názvu obce Yıldızlı, kde se nachází – Sera. Projděte se po stezce, která se táhne podél břehu, a postupujte do údolí. Jezero mělo při svém vzniku délku přibližně čtyři kilometry, ale s postupem času, kdy se hráz erodovala, se hladina zmenšovala. Dnes, podle Úřadu pro kulturu a cestovní ruch, se jeho šířka pohybuje mezi sto padesáti a dvěma sty metry. Během procházky věnujte pozornost barvě vody a usazeninám na břehu, protože od roku 1990, kdy došlo k masivním sesuvům půdy, se do jezera postupně dostává hlína z potoka. Proto se vyhněte vstupu do vody z břehu; podle Wikipedie hromadící se hlína na dně jezera ztěžuje únik osob, které spadnou do vody, a může vést k obětem. V jezeře žijí kapři, sumci a potoční pstruzi, a také se zde rozmnožili sladkovodní raci, kteří byli do jezera původně vypuštěni. Tato oblast byla v roce 2005 vyhlášena přírodní památkou a v roce 2010 přírodní parkem. Podle Wikipedie se v blízkosti břehu jezera, přibližně tři sta metrů pod hladinou, nachází malá vodní elektrárna. V rámci přírodního parku je možné využívat oblast pro jednodenní výlety, pěší turistiku a cyklistiku. Nejlepší místo pro fotografování je tam, kde se odraz v jezeře setkává s lesním svahem v jeho užším úseku. V mlhavém ránu se horní část údolí

Navštivte Hıdırnebi podle pokynů provinční správy kultury a turistiky: Odbočte z silnice mezi Akçaabat a Düzköy ve po dvanácti kilometrech se vydejte západním směrem. Cesta vás do oblasti horských pastvin povede přibližně deset kilometrů. Oficiální zdroje uvádějí, že tato cesta je přístupná celoročně, i přesto je v mlhavých dnech nutné jet pomalu. Během stoupání si všimnete, jak se mění krajina a údolí se vám budou postupně vzdalovat. Výška pastvin je v různých zdrojích uváděna odlišně; Wikipedie a informace z Akçaabatu uvádějí výšku 1600 metrů, zatímco provinční správa kultury a turistiky uvádí vyšší hodnotu. Bez ohledu na to, kterou hodnotu si vyberete, po vystoupení z auta pocítíte, že je zde výrazně chladněji než u pobřeží. Nejprve se projděte mezi domy v pastvinách. Většina dřevěných domů v této oblasti byla postavena v souladu s místní architekturou v rámci projektu "Yayla Kent", který byl zahájen v roce 1998. Podle provinční správy kultury a turistiky byl tento projekt vytvořen jako příklad harmonického soužití s přírodou. Poté se vydejte na vrchol Hıdırnebi, protože, jak uvádějí zdroje, tento vrchol nabízí přirozený vyhlídkový bod. Zde můžete v otevřeném prostoru vidět Akçaabat, okolní vesnice a modré moře Černého moře. Za oblačného počasí se pohled mění a mraky se rozprostírají pod vámi jako moře. Pokud chcete vidět "moře mraků", počkejte si na teplé dny, kdy se nízké mraky objevují ráno. Na vrcholu může foukat silný vítr, proto si s sebou vezměte bundu. Navštivte také louku, kde se konají slavnosti. Místní obyvatelé tuto oblast nazývají "Dernek Çimeni" nebo "Argolos Çimeni". Podle informací z Akçaabatu slavnosti začínají přibližně v polovině července a končí 20. července. Poslední den slavností se konají akce známé jako "Orak Yedisi". Během slavností se na louce koná trh a formují se kruhy tanců, doprovázené hudbou na kemence a davul. Pokud přijedete v červenci, oblast bude velmi rušná, proto zaparkujte auto na místě určeném pracovníky. Ti, kteří přijedou na podzim, uvidí žluté a červené listí v nižších částech a mlhu na vrcholcích. Podle provinční správy kultury a turistiky je v lese možné pozorovat divoká zvířata, jako jsou vlci, lišky a šakalové. Pokud chcete zvířata vidět, počkejte tiše u okraje lesa a nekrmte je. Podle provinční správy kultury a turistiky jsou v oblasti pastvin dokončeny veškeré základní služby a je možné ubytovat se

Pro návštěvu jeskyně Çal se řiďte pokyny provinční správy kultury a turistiky: Odbočte vpravo, ještě před vstupem do okresu Düzköy, a pokračujte přes vesnici Çalköy, dokud se nedostanete k jeskyni. Vstup do jeskyně se nachází u potoka Kulaklık Deresi, přímo u cesty vedoucí z Çalköy do Çayırbağı. Po zaparkování se podívejte nahoru, protože nad jeskyní se nachází historický hrad. Před vstupem si vezměte bundu a dejte si telefon do kapsy; uvnitř je chladněji a vlhčeji než venku. Jeskyně Çal je v podstatě podzemní vodní kanál, kterým protéká malý potok. Podle agentury AA hloubka tohoto potoka dosahuje v období dešťů jeden a půl metru, v létě klesá až na dvacet pět centimetrů. Proto, pokud přijedete na jaře, uslyšíte a uvidíte silnější proud vody. Po vstupu se po prvních dvou stovkách metrů pohybujete jedním koridorem a je důležité sledovat, jak se neustále mění výška stropu. Podle provinční správy kultury a turistiky se stalaktity a stalagmity začínají objevovat po prvních sto padesáti metrech. Koridor se po přibližně dvou stovkách metrů rozdělí a doporučujeme nejdříve jít doprava. Procházka po pravé straně měří přibližně čtyři sta metrů a v její šedesátém metru se nachází malé jezero a vodopád. Zastavte se před vodopádem a poslouchejte zvuk vody dopadající na skály; toto je jedno z nejimpozantnějších míst jeskyně. Poté se vraťte zpět a pokračujte po levé straně, která měří přibližně sto padesát metrů. V místnosti na konci této části se nachází šachta, kterou protéká voda z povrchové propasti. Agentura AA také uvádí, že v této části se nacházejí oválné prohlubně naplněné vodou, které vznikly erozí a sesuvy v vápencovém terénu. Vzhledem k propojení jeskyně s povrchem prostřednictvím propastí, můžete cítit lehký proud vzduchu, a proto lidé mají pocit, že se procházejí údolím, a ne pod zemí. Podle Wikipedie se jeskyně formovala přibližně za osm milionů let ve dvou fázích: nejprve erozí vápence pronikajícími vodami a poté vzestupem terénu. Dosud bylo prozkoumáno až osm kilometrů, ale pro návštěvníky je přístupná pouze část o délce přibližně jednoho kilometru. Nedotýkejte se skalních útvarů, držte se dřevěných a kovových chodníků a používejte blesk s mírou. Mokré plochy mohou být kluzké, proto se držte zábradlí. Jeskyně byla otevřena pro turistiku v roce 2003 a v posledních letech se počet návštěvníků rychle zvyšuje

Poslední zastávkou dne je přírodní park Kadıralak, který se nachází hned vedle okresu Tonya. Podle Wikipedie se park nachází přibližně dva kilometry od centra Tonya, v nadmořské výšce 1480 metrů a sousedí s plošinou Kadıralak, která nese stejné jméno. V zprávách se uvádějí různé údaje o výšce plošiny – 1300 metrů – a vzdálenosti od okresu – 9 kilometrů; obě jména se vztahují k různým částem stejné oblasti. Park zabírá přibližně 3500 hektarů a je zapsán jako 223. přírodní park v Turecku. Wikipedie uvádí, že na východní straně parku se nacházejí kvalitní a udržitelné chráněné oblasti, což znamená, že i okolní louky jsou součástí chráněného celku. Po zaparkování se nejprve projděte k okraji louky a obdivujte celkový výhled. Plošinu obklopují lesy smrku, jedle a borovice, a uprostřed louky stojí tradiční dřevěné domy. Kadıralak je známý především díky modrým květům "hvězdiček", které zde kvetou na jaře; tento druh, jehož vědecký název je *Scilla bifolia*, obarvuje louku do fialové barvy. Proto místní obyvatelé této oblasti říkají "Fialová louka". Podle zpráv květy obvykle kvetou v dubnu a jsou viditelné přibližně dva týdny. Nicméně doba kvetení se mění v závislosti na zimě; po drsné zimě květy kvetou později, zatímco v mírném roce mohou kvést ještě před dubnem. Modrá hvězdička je druh rostliny, kterou Turecko musí chránit podle Bernské konvence. Podle zprávy stanice TGRT návštěvníci, kteří při fotografování šlapali po květech, způsobili rychlé zničení porostu. Proto se během období kvetení vyhýbejte vstupu na louku, držte se vyznačených cest a fotografujte z dálky. Po odkvětu na louce kvetou žluté květiny, a tato oblast je také známá jako "Žlutá louka". Na začátku léta se můžete projít po lesních cestách u okraje louky a najít klidné místo pro pozorování ptáků a rostlin. Encyklopedie Küre uvádí, že na této plošině se nekonají velké festivaly, takže je to mnohem klidnější místo než Hıdırnebi. Na podzim se tato oblast mění v ohromující scenérii s žlutými listy a hustou mlhou. Encyklopedie Küre také uvádí, že na této plošině nejsou žádná ubytovací zařízení a možnosti stravování jsou omezené, proto si s sebou vezměte vodu a občerstvení. Stejný zdroj také poznamenává, že v některých oblastech může být signál telefonu slabý, proto si předem stáhněte mapu. V zimě a na začátku jara mohou být sil