Od čtvrti Hamamönü k oblasti Ulucanlar: Vily, muzea a bývalá věznice.

Budova v neoklasicistním stylu, která se nachází hned vedle náměstí Ulus a na začátku ulice Atatürk Bulvarı, je dílem rakouského architekta Clementse Holzmeistera. Byla postavena v letech 1933–1934 jako hlavní budova banky Emlak ve Eytam. V roce 1946, po sloučení banky s jinou institucí, budova přešla do správy poštovních služeb (PTT), byla zrestaurována a v říjnu 2013 byla otevřena jako první a jediné muzeum známek v Turecku.

Celkem má pět pater o rozloze 6 500 metrů čtverečních a obsahuje 4 404 originálních známek a přibližně 1 500 známek z různých zemí světa. V nejvyšším patře jsou vystaveny známky ze 189 zemí, které jsou členy Světové poštovní unie.

Projděte si jednotlivá patra. V nižších patrech jsou vystaveny předměty související s historií pošty a komunikace, vysvětluje se, jak se známky vyráběly a používaly, a následují známky z období Osmanské říše a Republiky. Tematické sekce jsou uspořádány do kategorií jako kulturní dědictví, Atatürk, doprava, sport, příroda a turismus. Pokud cestujete s dětmi, interaktivní obrazovky a kino vám usnadní prohlídku. V přízemí se nachází prodejna suvenýrů s tematikou známek a kavárna.

I když vás známky nezajímají, stojí za to navštívit samotnou budovu: je to jedna z budov, které Holzmeister navrhl v Ankaře, a i přes rekonstrukci stále vyzařuje důstojnost bankovní instituce. Všimněte si rozměrů schodišť a chodeb a uvidíte, jaký charakter si tato budova zvolila pro hlavní město v 30. letech. Před návštěvou si ověřte otevírací dobu a podmínky vstupu na oficiálních stránkách, protože o víkendech může být zavřeno. Po návštěvě muzea se vydejte po ulici Anafartalar Caddesi směrem k starému městu; čtvrť Hamamönü se nachází v jihovýchodní části Ulus a je snadno dostupná pěšky.

Zdroj: Vikipedi, PTT Pul Müzesi; Wikipedia, Stamp Museum; Kültür Portalı.

Vstupte do čtvrti z ulice Talatpaşa a nejdříve najděte "Uměleckou ulici"; její adresa je Hacettepe Mahallesi, Tanış Sokak. Dvaadvacet historických domů v Ankaře, které byla původně zrekonstruována obcí Altındağ, je od roku 2010 určeno umělcům: horní patra slouží jako ateliéry a spodní patra jako galerie. Zde se vyrábí a prodává malba, marokánská technika, kaligrafie, keramika, skleněné vitráže, keramika, kůže, filc, stříbro a šperky. Můžete vstoupit do otevřeného ateliéru a sledovat umělce při práci, ale předem se poraďte, zda je to možné, a zda můžete vyfotografovat.

Poté se projděte k budově Kabakçı Konağı. Tato budova, kterou obec zrekonstruovala, večer slouží jako místo konání diskusí "Hamamönü Söyleşileri"; každý večer se zde konají přednášky a diskuze na různá témata, od literatury a hudby po historii a tradiční umění. Program sledujte v oznámeních obce; během dne můžete budovu vidět zvenku a z nádvoří. Budovy Kamil Paşa a Beynamlızade jsou také součástí této proměny.

Je dobré tuto čtvrť prozkoumávat s vědomím její historie. V roce 1997 byla přijata rozhodnutí ochranného úřadu, v roce 1999 byl schválen plán a v roce 2006 začala rekonstrukce ulic İnci a Dutlu. Z přibližně tří set budov je osm chráněných památek a dvacet dva tradičních domů; zbytek byl z velké části rekonstruován pomocí ankařského kamene, dřeva a cihel. V roce 2007 byl starý trh zbořen a vzniklo dnešní náměstí. Někteří výzkumníci to kritizují jako "nostalgickou produkci", zatímco návštěvníci popisují toto místo jako místo s bohatou historií. Poslechněte si obě perspektivy a podívejte se sami: zjistěte, která fasáda je stará a která nová, a sledujte barvu kamene a opotřebení dřeva.

Odtud je to jen pár minut k Muzeu nemateriální kulturní památky. Dergah Taceddin se nachází na okraji čtvrti, směrem k Hacettepe.

Zdroj: Obec Altındağ, Hamamönü Sanat Sokağı; Turecká turistická encyklopedie; Wikipedie; Úřad guvernéra Ankaře; DergiPark (Tekin 2025; Poyraz a Gündoğan 2014).

Tradiční ankarařská budova na ulici Öz, která se otevírá na bulváru Talatpaşa, je první muzeem nehmotného kulturního dědictví v Turecku. V roce 2013 byl založen Výzkumné a aplikační centrum turecké folkloristiky při Gaziho univerzitě; finanční podporu poskytl Ankara Development Agency v rámci programu pro rok 2011, a práva k užívání budovy poskytla bezplatně obec Altındağ. Zde nenajdete vitríny, ale místnosti: ateliéry pro techniku ebru a tisku na lnu, koutek pro divadlo stínů a loutek, místnost, kde "babička" vypráví pohádky, místnost pro nevěstu, kde se vyprávějí tradice svateb a narození a zpívají se ukolébavky, místnost pro vypravěče, herna, kde se hraje mangala a pět kamenů. Představení jako Karagöz, meddah, orta oyunu a vesnické divadelní hry jsou součástí programu; ankarařské pohádky, písně a básně se rozléhají mezi místnostmi.

Největší návštěvníky muzea jsou skupiny žáků základních škol; během dopoledne se můžete setkat s doprovázenými skupinami. To není nic špatného, protože muzeum ožívá díky vyprávění, a otázky dětí jsou nejlepším průvodcem. Pro dospělé návštěvníky je nejlepší čas odpoledne. Zde se můžete naučit hrát mangala, podívat se na nádobu pro techniku ebru, poslechnout si text ukolébavky; všechno to trvá jen chvíli, ale je to dobrá přestávka po procházce po ulicích Hamamönü.

Pro informace o otevíracích dnech a hodinách kontaktujte muzeum; podmínky vstupu se mohou měnit. Muzeum je malé, čtyřicet pět minut je dostačující. Po odchodu sledujte bulvár Talatpaşa a odbočte do ulice Taçlı; tam se nachází mešita Taceddin Sultan a její areál.

Zdroj: Kulturní portál; Ankara Development Agency; Wikipedie.

Na okraji kampusu Hacettepe, v ulici Taçlı, se nachází komplex Taceddin Dergahı, který zahrnuje mešitu, mauzoleum, hřbitov a dvoupodlažní dřevěný dům. Tento komplex byl založen v polovině sedmnáctého století celvětským duchovním Taceddinzade Mustafou Efendi, který pocházel z okolí svatého Mahmuda Hüdayiho. Původní stavby byly z hlíny a dřeva. Po zničení sultán II. Abdülhamid vyčlenil z královské pokladny více než šedesát tisíc kurušů na rekonstrukci, a mešita, minaret a mauzoleum byly přestavěny v letech 1892–1901. Nápis na budově uvádí rok 1319 (1901). Mešita s obloženými kamennými zdmi a obdélníkovým půdorysem, a mauzoleum z červeného andezitu, jsou dodnes přístupné pro modlitby. Komplex byl zrekonstruován v letech 1988 a 2008.

Největší význam má prostor pro hosty. Poslanec z Burdur, Mehmet Akif Ersoy, zde v letech 1920–1921 pobýval a v těchto místnostech napsal šestou knihu své sbírky "Safahat" a hymnu "İstiklal Marşı". Dům byl v roce 1949 usnesením městské rady přeměněn na muzeum, ale po dlouhou dobu byl zanedbáván. V roce 1982 byl zrekonstruován a v roce 1984 otevřen veřejnosti. Místnosti jsou jednoduché, s málo nábytku; důležitý je samotný prostor.

Nedaleko od komplexu, v ulici Sarıkadı číslo 47, se nachází Literární muzeum a knihovna Mehmet Akif Ersoy. Bylo otevřeno 12. března 2011, v den devadesátého výročí přijetí hymny, a je to první literární muzeum a knihovna v Turecku. V této dvoupatrové budově, která připomíná starý dům v Ankaře, je vystaveno přibližně sedm tisíc knih, téměř sto periodik, kapesní hodinky, brýle, růženec a portrét básníka. V horním patře se nachází Městská knihovna v Ankaře a zasedací místnost s výhledem na střechu. Je zde otevřený regálový systém, kde si můžete sednout a číst. V pondělí je zavřeno; o víkendech navštivte webové stránky.

Do mešity vstupujte mimo modlitební časy, sundejte si boty, noste oblečení zakrývající ramena a kolena a buďte tiší. Mauzoleum a hřbitov jsou součástí mešity a nevyžadují samostatnou návštěvu.

Zdroj: TDV İslam Ansiklopedisi, článek o Taceddin Dergahı; Wikipedie; Kulturní portál; ahtem.kutuphane.gov.tr.

Budova s kamennými zdmi na adrese Ulucanlar Caddesi číslo 63 byla v roce 1925 otevřena jako vězení a po dobu osmiдесяти let sloužila jako hlavní věznice v Ankaře. V roce 2006 byla uzavřena, když byli vězni převezeni do nového vězení v Sincanu, a v roce 2009 byla předána obci Altındağ. V červnu 2011 byla znovu otevřena jako muzeum a kulturní centrum, připomínající osmiдесяти let historie. Od té doby ji navštívilo více než milion návštěvníků.

Hlavní částí prohlídky jsou cely. Cely číslo 9 a 10 jsou známé mezi vězni jako "Hilton"; čtvrtá cela a izolační cely jsou věrně rekonstruovány s použitím dvaceti dvou voskových figur; v celách číslo 5 a 6 se nacházejí životopisy novinářů, spisovatelů, básníků a politiků, kteří zde byli uvězněni, spolu s osobními předměty od jejich rodin a fotografiemi pořízenými ve vězení. Můžete také navštívit lázně, knihovnu a konferenční sál. Nejvíce tíživou částí muzea je popraviště na nádvoří, kde bylo popraveno devatenáct lidí. Projděte touto částí v tichosti, buďte opatrní při fotografování a mějte na paměti, že není vhodná pro malé děti.

Muzeum nic neargumentuje, pouze ukazuje: velikost cel, postele, nápisy na zdech, dopisy. Neříká, kdo měl pravdu, ale jak lidé zde žili; prohlédněte si to. Když vyjdete na nádvoří, zastavte se na chvíli; těsně za zdí vězení pokračuje večerní provoz a život v sousedství – tato kontrasty tvoří polovinu toho, co muzeum sděluje.

Otevřeno a otevírací hodiny si ověřte na webových stránkách obce. Po návštěvě můžete sejít po ulici Ulucanlar Caddesi do Cebeci; stanice metra Ankaray Kurtuluş a Dikimevi se nacházejí v této oblasti. Pokud jste unavení, můžete se vrátit stejnou cestou do Hamamönü a nasednout na autobus na Talatpaşa Bulvarı.

Zdroj: Obec Altındağ; Kulturní portál; Wikipedie; Wikipedia, Ulucanlar Prison Museum.