Od Büyükçekmece k Silivri, západní pobřeží moře Marmara.

Začněte na jižním konci jezera, v místě nejblíže moři; je to místo, kam se dá dojít pěšky z centra Büyükçekmece, a je to bod, kde jezero přechází do moře Marmara. Nejprve se podívejte na vodu a všímejte si jejího tvaru: podle Wikipedie se jedná o jezero vzniklé jako záliv, který vznikl v důsledku stoupající hladiny moře. Dolní údolí řeky Karasu, která protéká oblastí Çatalca a směřuje na jih, vytvořilo hluboký záliv, jehož ústí bylo později uzavřeno štěrkem, pískem a hlínou. Voda, která je před vámi, byla tedy kdysi součástí moře. Historický most překračuje úzké místo, kde jezero navazuje na moře; protože tento most byl součástí předchozí trasy, prozatím se na něj podívejte z dálky. Podívejte se také na původ názvu: podle Wikipedie je název jezera odvozen od velkých lodí, které se tahaly ručně a nazývaly se "çekmece", a které se používaly k překonávání jezera ještě před stavbou mostu. Okresní kronika také uvádí, že ještě před mostem se mezi břehy jezera překonávala vzdálenost pomocí těchto lodí. Nyní zaměřte svůj pohled na pobřeží jezera. Zde se nachází hráz, kterou v letech 1983 až 1988 vybudovala organizace DSİ, a která odděluje jezero od moře. Podle stránky o vodních zdrojích organizace İSKİ byla hráz uvedena do provozu v roce 1989 a dodává do Istanbulu přibližně sto milionů metrů krychlových vody ročně. Na stejné stránce se uvádí, že povodí má rozlohu 620 kilometrů čtverečních a že voda je po úpravě v areálu čistírny odpadních vod Büyükçekmece distribuována do města. To znamená, že voda, kterou vidíte ráno, je součástí vody, která teče z kohoutků v mnoha domácnostech na evropské straně Istanbulu. Věnujte pozornost také úzkému pásu mezi hrází a mořem; podle Wikipedie se zde nachází mírně slané jezero, vodní plochy a mokřady. Okolí mokřadů je nejživější brzy ráno, takže si vezměte dalekohled, pokud ho máte. Podle anglické verze Wikipedie organizace BirdLife International prohlásila oblast kolem jezera v roce 1989 za důležité ptačí území. Stejný zdroj uvádí, že jezero má rozlohu přibližně 28 kilometrů čtverečních, délku sedm kilometrů a šířku dva kilometry. Záznam o mokřadech ministerstva uvádí, že v jezeře dříve žilo 30 druhů ryb, zatímco dnes jich zůstalo 15, z nichž čtyři jsou cizorodé. Stejný záznam také jasně uvádí, že oblast kolem jezera je vystavena silnému průmyslovému a obytnému tlaku. V záz

Přibližte se ke karavanseraji severní stranou, protože jediný vstup do budovy se nachází právě na této straně a je zaklenut obloukem. Nejprve se podívejte na vnější stranu budovy: Podle článku "Kervansaray" v Encyklopedii islámu (TDV) je tato budova obdélníkového půdorysu, měřící 41 metr na 18,5 metrů, a je to karavanseraj. Na stránkách úřadu je uvedena délka 48 metrů; vzhledem k rozdílům v údajích se zaměřte spíše na to, jak dlouhá budova je, a to vizuálně. Prohlédněte si zdi: Mezi řadami opracovaných kamenů jsou vloženy cihlové pásy. Podívejte se na střechu: Budova je krytá valbovou střechou, která se svažuje do obou stran. Název "Kurşunlu Han" pochází z doby, kdy byla střecha pokryta olověnými deskami; podle TDV je dnes pokryta tradičními taškami. Odpověď na otázku, kdo budovu nechal postavit, je v zdrojích uvedena opatrně. Na stránkách úřadu se píše, že budovu v roce 1566 nechal postavit sultán Sulejman I. pro architekta Sinana. TDV uvádí, že přesné datum není známo, ale že jméno Sinana se objevuje v seznamu jeho děl a že je pravděpodobné, že budovu postavil Sinan za vlády Sulejmana. Podle stejného zdroje byla na konci vlády Sulejmana zahájena výstavba mostu a vedle něj byl postaven fontána; karavanseraj je také datován do stejného období. Nyní se přesuňte na jižní stranu, protože do budovy proniká světlo pouze z této strany. V nejnižší řadě jsou osm mříží, poté se podívejte na osm oken ve vyšší řadě; okna jsou střídavě zaklenutá obloukem a špičatě. Na trojúhelníkovém štítu nad okny se uprostřed nachází okno se špičatým obloukem a po obou stranách jsou okna s kulatým obloukem. Boční fasády jsou bez oken. Z pozůstatků je zřejmé, že na vstupní straně se po obou stranách vchodu nacházely místnosti; podle TDV je místnost vlevo téměř zničena, zatímco ta vpravo je v dobrém stavu. V textu se uvádí, že tyto místnosti mohly sloužit jako obytný prostor pro správce karavanseraje nebo jako pokoje pro vojenské představitele. Pokud je vstup otevřen, vstupte dovnitř a podívejte se na střední podpěrnou konstrukci; původně dřevěné, tyto podpěry byly během poslední rekonstrukce nahrazeny betonovými sloupy. Na každé z bočních zdí se nachází jedenáct kamen a mezi nimi dvanáct výklenků pro skříně. Vysoké lavice, které se táhnou podél zdí, sloužily jako místo, kam cestující

Muzeum se nachází v ulici Çarşı Sokağı v čtvrti Mimarsinan. Po přechodu mostu a vstupu do úzké nákupní ulice si všimnete budovy podle její kamenné fasády. Před vstupem se podívejte na budovu, protože sama o sobě je důležitým dokumentem. Podle oficiálních stránek muzea je budova stará a pochází z období výměny obyvatel. Stejná stránka uvádí, že před rokem 1923 byla tato oblast místem, kde žili Řekové a Turci, a po výměně obyvatel zde byli usazeni Turci. Podle Wikipedie byla budova zrestaurována obcí a muzeum bylo otevřeno v červenci 2011. Oficiální stránky uvádějí, že budova má rozlohu 210 metrů čtverečních a skládá se ze dvou samostatných částí. Podle anglické verze Wikipedie je v přízemí expozice kostýmů z celého světa a v horním patře jsou kostýmy turecké. Doporučuje se začít prohlídku v přízemí. Znalost původu kostýmů změní váš pohled. Kostýmy a doplňky byly darovány obci zahraničními folklorními skupinami, které se účastnily Mezinárodního kulturního a uměleckého festivalu, který se v Büyükçekmece koná každé léto. Podle anglické verze Wikipedie se festival koná od roku 2000 a od roku 2003 je členem organizace CIOFF (Mezinárodní rada folklorních festivalů a organizací lidové kultury). Podle jednoho zdroje festival získal nejvyšší ocenění od této organizace čtyřikrát. Projděte si expozici a čtěte názvy zemí na vitrínách; podle anglické verze Wikipedie kolekce zahrnuje kostýmy ze 44 zemí. Stejný zdroj uvádí, že mezi nimi jsou i Španělsko, Uzbekistán, Malajsie, Thajsko, Mexiko, Polsko, Venezuela, Etiopie, Argentina, Gruzie a Indonésie. Pečlivě si prohlédněte barvy a vzory na látkách; oficiální stránky zdůrazňují, že právě tato živost je základem expozice. Neopomeňte se podívat na sbírku fotografií tradičních kostýmů, které doplňují expozici; uvidíte, jak byly kostýmy nošeny. Podle Wikipedie je nejstarší kus v expozici svatební šaty, které jsou více než sto let staré. Stejný zdroj uvádí, že v kolekci je více než dva tisíce kusů a že jsou pravidelně obměňovány, takže při příští návštěvě můžete vidět jiné kostýmy. V horním patře se nachází expozice tradičních lidových kostýmů z Anatolie. Zde můžete porovnávat různé regionální varianty a lépe pochopit souvislosti s kostýmy z celého světa, které jsou v přízemí. Oficiální stránky uvádějí, že v muzeu se konají výstavy věnované svatebním zvykům, lidovým t Zdroj: Oficiální stránky Muzea kostýmů, Wikipedie, Muzeum kostýmů; Milliyet, Muzeum kostýmů v Büyükçekmece.

Linka městské hromadné dopravy IETT číslo 300 vás doveze do centra Silivri. Kalepark se nachází v historické oblasti starého hradu na východní straně města, která směřuje k moři. Podle oficiálních historických záznamů města Silivri, město bylo založeno na strmém útesu, který se tyčí nad zálivem a dominuje Marmarskému moři. Tento útes byl postupně obehnán hradbami. Dokumenty také uvádějí, že město se nachází na útesu, který v některých místech dosahuje výšky 56 metrů, a že je obklopeno hradbami ze tří stran, zatímco čtvrtá strana je chráněna nepřekonatelnou propastí. Na Wikipedii se uvádí, že park se nachází na útesu vysokém 47 metrů; rozdíl v měření může být způsoben odlišnými místy, ze kterých byla data získána. Před vstupem do parku se podívejte na hradbu vedle vchodu, protože zde se nejlépe pozná historie hradu. Podle Wikipedie se historie hradu datuje do 3. století našeho letopočtu, ale většina dochovaných ruin pochází z 9. a 12. století. Oficiální zdroje uvádějí, že byzantský císař Arkadius nechal hrad postavit na počest své manželky Evdoksie a městu dal jméno Evdoksiyapolis. Anglická verze Wikipedie to potvrzuje a uvádí, že město v minulosti neslo také název Selymbria. Turecká verze Wikipedie uvádí, že v 9. století nechal císař III. Michael na tomto místě postavit hrad, jehož ruiny jsou vidět i dnes. Vzhledem k tomu, že různé zdroje popisují různé období, je pravděpodobné, že hradby byly v průběhu času několikrát opravovány. Podle oficiálních záznamů byly hradby v Silivri také zrekonstruovány v roce 1509, za vlády II. Bayezida. Obec Silivri otevřela park po rekonstrukci 30. srpna 1920. Navštivte venkovní muzeum uvnitř parku, kde je vystaveno přibližně 150 kamenných artefaktů z období Římské, Byzantské a Osmanské říše, které byly nalezeny v Silivri a okolí. Podle zpráv byly exponáty umístěny pod dohledem Istanbulského archeologického muzea. Věnujte pozornost tvarům vík hrobů a ornamentům na okrajích, a poté si přečtěte popisné tabulky u každého exponátu. Porovnání fragmentů sloupů a hlav vám umožní lépe pochopit, jak se město v průběhu staletí znovu budovalo. Podle svědků, které cituje zpráva, exponáty dříve byly rozházeny po celém parku, ale nyní jsou uspořádány do přehledné expozice s popisnými tabulkami. Poté se vydejte na pěší stezku, která lemuje útes. Podle zpráv v parku naj

Přírodní park Danamandıra se nachází na venkově severně od Silivri, těsně jižně od vesnice Danamandıra. Jakmile opustíte pobřeží a vkročíte do lesa mezi poli, pocítíte, že začíná druhá polovina dne. Doprava veřejnou dopravou sem je obtížná, proto si naplánujte dopravu k poslední zastávce. Podle Wikipedie se u vchodu do parku platí poplatek za vozidla; aktuální informace si ověřte u provozovatele. Znalost statusu parku vašemu výletu dodá smysl. Podle Wikipedie je tato lesnatá oblast, která zahrnuje jezera, od roku 2006 zapsána jako chráněná oblast s cílem ochrany přírody. Seznam přírodních parků Ministerstva zemědělství a lesnictví uvádí, že tato oblast byla 16. prosince 2015 vyhlášena za přírodní park a je součástí 1. regionální správy. Podle Wikipedie se v té době jednalo o rekreační oblast s třemi jezery lemovanými rákosím, která se stala přírodním parkem. Park má zajímavý způsob správy: obec sousedního okresu Esenyurt pronajala tuto oblast na 49 let, aby poskytla rekreační prostor obyvatelům hustě osídlené oblasti. Stejný zdroj uvádí, že otevření proběhlo v polovině května téhož roku. Na stránkách provozovatele se uvádí, že v parku jsou turistické a cyklistické stezky s výhledem na jezera a také pikniková místa. Po vstupu se projděte směrem k prvnímu jezeru a sledujte břeh lemovaný rákosím. Projděte se pomalu podél vody; rákosí je útočištěm pro ptáky a pokud budete tiše, uvidíte je více. Většinu času strávte na turistických stezkách a odpočívejte ve stinných částech lesa, když přecházíte z jednoho jezera na druhé. Všímejte si rozdílu mezi mořem, které jste viděli ráno v Büyükçekmece, a malými jezery v tomto lese: jedno je rozsáhlá laguna, která se stala přehradou pro pitnou vodu, zatímco druhé jsou klidné jezírka uprostřed lesa. Toto srovnání ukazuje, jak odlišné mohou být krajiny pobřeží a vnitrozemí v průběhu jednoho dne. Stránky provozovatele zdůrazňují, že park si zachovává svou přirozenou strukturu a je uspořádán s ohledem na ochranu přírody. Proto se vyhýbejte odchýlení od turistických stezek a netrhejte rostliny. Na stejné stránce se jasně uvádí, že v parku není povoleno kempování; přijďte na jeden den a opusťe ho před setměním. Pokud chcete dělat piknik, používejte pouze vyhrazené oblasti a dodržujte pravidla týkající se ohně. Odneste si s sebou veškerý odpad, protože břehy jezer se snadno znečišťují. Před návštěvou si ověř