Od brány Sur k muzeu: Vrstvy města Nikaia.

Začněte svou trasu u Istanbulské brány, která se nachází na severním okraji města, v místě, kde se Atatürkova ulice setkává se hradbami. Nejdříve se podívejte na bránu zvenčí a představte si, že jste cestovatel přijíždějící do Istanbulu. Istanbulská brána se skládá ze tří oddělených bran – vnější, střední a vnitřní – a mezi nimi se nachází oválné nádvoří. Zastavte se uprostřed nádvoří a podívejte se nejprve na vnější, a poté na vnitřní oblouk; z tohoto místa nejlépe uvidíte, jak jsou tři brány uspořádány na jedné ose. Všimněte si, že zárubně jsou vyrobeny z žulových sloupů a že nad nimi se nachází vysoký oblouk. Na zárubních jsou dvě hlavy Medúzy, jejichž tváře jsou obráceny ven; podle záznamů z okresu İznik byly umístěny tam, aby odpuzovaly zlé duchy. Podle záznamů z obecnímu úřadu města İznik byla brána postavena v římské době a v roce 123 našeho letopočtu byla opravena za vlády císaře Hadriana. Podle velkoměsta Bursa byly Istanbulská brána a jižní Yenişehirská brána předmětem restaurátorských prací, které prováděly muzeum v İzniku a obecní úřad. Z tohoto místa sledujte hradby směrem na východ k bráně Lefke; pokud se cesta občas vzdálí od hradeb, držte se směru na východ uvnitř města. Hradby se táhnou kolem města přibližně 4 970 metrů a jejich výška se pohybuje mezi 10 a 13 metry. Během procházky si počítejte kulaté a čtvercové věže; podle oficiálních zdrojů se v celém obvodu nachází celkem 114 věží. Během procházky si všimnete, že na povrchu hradeb se střídají řady cihel a velkých kamenných bloků; většina hradeb byla postavena touto technikou. Podle informací z velkoměsta Bursa byly hradby postaveny v období Bithynie, v 4. století př. n. l., a původně měly délku přibližně 2,5 kilometru. Během gotických nájezdů v roce 258 byly hradby rozšířeny na dnešní délku. Během byzantských oprav a posílení během období Iznikského císařství (1204–1261) byly k hradbám přidány nové vrstvy. Proto si všimnete, že podél jedné a téže zdi se mění materiál a provedení, a v některých úsecích se nachází druhá řada před hlavní zdí. Podívejte se na sloupy, hlavice a kameny s nápisy, které jsou zabudovány do zdi; pocházejí z ruin starších staveb. Encyklopedie turecké historie uvádí, že Byzantinci používali i psací náhrobky jako stavební materiál. Zdroje uvádějí Prohlédněte si zblízka fragmenty římských reliéfů a mramorové sloupy u vchodu. Zdroje se liší v datování brány; záznam v Kulturním portálu ji spojuje s návštěvou města císařem Hadriánem, zatímco dokument UNESCO připisuje výstavbu čtyř hlavních bran císaři Vespasiánovi a jeho synovi Titovi. V této oblasti se nachází také 822 metrů dlouhý římský akvadukt, který je známý pod názvem "Starověký akvadukt u brány Lefke" a který, jak se uvádí, byl postaven na rozkaz Hadriána. Vnější strana brány, orientovaná na východ, je ráno osvětlena sluncem, takže se pokuste vyfotografovat tuto fasádu brzy ráno. Pozorujte hradby a oblouky brány pouze z úrovně země, nevstupujte na hradby a do zřícených věží. Nakonec vstupte do města bránou Lefke a pokračujte západním směrem podél hlavní osy, která vede z východu na západ; tato cesta vás dovede k Aja Sofii, která se nachází na křižovatce města. Zdroje: Kulturní portál; Obec İznik; Okresní úřad İznik; Seznam předběžných památek UNESCO.

Pokud se k Ayasofii přibližujete ze směru východu na západ, narazíte na ni v jihovýchodním rohu křižovatky, kde se protínají dvě hlavní ulice města. Než vstoupíte, projděte si budovu zvenku, protože její současný vzhled je výsledkem alespoň tří stavebních fází, které se postupně v průběhu staletí přidávaly. Podle dostupných informací se zde původně nacházelo římské gymnázium a první fáze budovy byla postavena jako bazilika s cihlovými zdmi, která využívala kamenné základy tohoto staršího objektu. Předpokládá se, že tato první bazilika byla postavena mezi 4. a 5. stoletím, zatímco dokumentace UNESCO uvádí, že byla v 6. století přestavěna za vlády císaře Justiniána. Všímejte si cihlové konstrukce, která se tyčí nad kamennými základy na severní a jižní straně; silná vrstva malty a velké cihly jsou pozůstatky této rané fáze. Název budovy se poprvé objevuje v písemných záznamech v souvislosti se Sedmým koncilem, který se konal 11. října 787 pod vedením patriarchy Tarasia. V roce 1065 byla budova téměř zničena zemětřesením a byla prakticky znovu postavena, přičemž byla zvednuta o 1,4 metru. Během této rekonstrukce získala apsida pětiboký tvar a po obou stranách byly přidány kupolovité předsíně. Z vnější strany se pokuste rozeznat rohy pětiboké apsidy na východní straně. Po tom, co v roce 1331 město dobyl Orhan Gazi, byla budova přeměněna na mešitu, přidán byl mihrab a minaret a začala být známá jako Orhanova mešita. Za vlády sultána Sulejmana byla budova po požáru rekonstruována architektem Sinanem. Podle zpráv agentury Anadolu během této rekonstrukce byly vnitřní oblouky a sloupy odstraněny a nahrazeny širokými oblouky, což umožnilo viditelnost mihrabu z každého místa. Cestovatelé, kteří budovu navštívili na konci 18. a začátku 19. století, ji popisovali jako zchátralá a opuštěná. Po roce 1935, kdy byla otevřena jako muzeum, byla v letech 2007–2011 znovu zrekonstruována a v roce 2011 se opět stala mešití. Vzhledem k tomu, že se dnes jedná o mešitu, dodržujte pravidla návštěvnosti. Sundejte si boty, noste oblečení zakrývající ramena a kolena; ženy by měly mít zakrytá vlasy. Během modlitebních časů odložte návštěvu a uvnitř budovy se řiďte pokyny personálu. Podle zpráv agentury Anadolu je v budově oddělená oblast pro modlitby a oblast pro návštěvníky. Mluvte potichu, nechoď Z tohoto křižovatky se vydejte směrem jihozápadně; Římské divadlo se nachází v jižní části města a je odtud jen kousek pěšky. Zdroj: Kulturní portál; obec İznik; agentura Anadolu; seznam UNESCO (prozatímní).

Divadlo se nachází v jižozápadní části města, v čtvrti Selçuk. Podle informací z Kulturního portálu bylo po dlouhodobých výkopech a restaurátorských pracích zpřístupněno veřejnosti v březnu 2024. Vzhledem k probíhajícím výkopům doporučujeme před návštěvou ověřit, zda je areál otevřen a jaké jsou otevírací hodiny. Budova byla postavena v 2. století našeho letopočtu, za vlády císaře Traiana, a nechala ji postavit Plinius, guvernér provincie Bithynia. Většina divadel v Anatólii byla postavena do svahu, ale toto divadlo bylo vybudováno na rovinaté ploše a sedadla byla zvýšena pomocí klenutých konstrukcí. Podle dostupných zdrojů je toto divadlo v Turecku jedinečné svým uspořádáním. Budova, která pojme přibližně deset tisíc diváků, zabírá plochu 84 metrů na délku a 63 metrů na šířku. Nejprve se podívejte na systém oblouků a klenutých konstrukcí, které podpírají sedadla. Podle Kulturního portálu byla tato konstrukční část budovy zachována. Městská rada İznik uvádí, že divadlo má 19 galerií, které slouží k podepření sedadel. Projděte se po vyznačené trase a počítejte vstupy do galerií a sledujte, jak oblouky podpírají schody. Poté se přesuňte k budově scény, která podle zdrojů měla tři patra, ale do současnosti se zachovalo pouze první patro. Výzkumy odhalily celou scénu, která se táhne 45 metrů ve směru východ-západ. Prohlédněte si zbývající základy a bloky a představte si, že fasáda scény byla kdysi zdobená sloupořadami a bohatými architektonickými prvky. Divadlo bylo zhruba dvě století využíváno k původním účelům; zdroje uvádějí, že zde probíhaly gladiátorské souboje a další představení. Silné zemětřesení v letech 358, 362 a 368 budově způsobilo značné škody. Podle Kulturního portálu bylo v 4. století kolem orchestru postaveny zdi a na bočních stěnách orchestru byl vytvořen fresko. Po arabských nájezdech v 8. století byly části divadla rozebrány a použity k posílení hradeb; zdi, které vidíte na začátku trasy, a prázdné prostory v areálu jsou dvě strany téže historie. V 12. století byly na tomto místě postaveny dvě kostelní budovy. V 13. století, během období Iznikského impéria, bylo zjištěno, že v podzemních chodbách divadla byly hromadně pohřbeni vojáci, kteří zemřeli ve válkách. Během osmanské éry zde až do 17. století fungovaly keramické pece; i poté, co byly pece opuštěny, byly jejich Pokud máte čas, můžete se krátce odklonit západně k ruinám brány u jezera, známé jako Jezerní brána; od brány zůstaly jen nepatrné stopy, a pouze polovina věže po pravé straně stojí. Poté pokračujte na jihovýchod směrem k bráně Yenişehir; v muzeu v İzniku, které je poslední zastávkou, uvidíte nálezy z archeologických výkopů divadla. Zdroj: Kulturní portál; Obec Bursa; Obec İznik; Wikipedie, Římské divadlo v İzniku.

Poslední zastávkou trasy je Muzeum v Izniku, které se nachází v čtvrti Mahmut Çelebi, v blízkosti brány Yenişehir. Muzeum bylo otevřeno v roce 1935 v budově známé jako Yakup Çelebi Zaviyesi, a v roce 1960 bylo přemístěno do budovy Nilüfer Hatun İmareti. Nová budova, kterou ministerstvo kultury a turismu nechalo postavit v letech 2020 až 2022, byla spolu s archeologickými artefakty zpřístupněna veřejnosti 16. ledna 2023. Budova Nilüfer Hatun İmareti dnes slouží jako samostatné muzeum pod názvem Muzeum tureckých islámských artefaktů. Před návštěvou si ověřte otevírací dobu, dny volna a podmínky vstupu na oficiálních stránkách. Expozice se nacházejí v přízemí, zatímco v horním patře jsou administrativní prostory a sklady. V muzeu je vystaveno přibližně 1 500 artefaktů, z nichž ty nejstarší pocházejí z období kolem roku 6500 př. n. l. Sály jsou uspořádány chronologicky: neolit, kalolit, bronzová doba, helénistické období, římské období, byzantské období a osmanské období. Projděte se v tomto pořadí, protože budovy, které vidíte během dne, se zde nacházejí v souladu s časovou osou. Artefakty pocházejí ze starých vykopávek v okolních mohylách, stejně jako z pokračujících vykopávek v továrnách na výroby Iznikských dlaždic, z římského divadla v Izniku, z podvodní baziliky v jezeře a z nekropole Hisardere. Mezi artefakty z římského období hledejte mramorový herní stůl pro hru zvanou duodecim scripta, která připomíná dámu a ve které hráči používají patnáct kamenů. Na čtyřech stranách sarkofágu Achillea jsou vyobrazeny scény z trojské války, Agamemnón, Achill a zajatkyně Briseis; na jedné straně jsou postavy představující jaro, léto a podzim. Sarkofágy jsou jednou z nejimpozantnějších částí muzea. V sarkofágu Antigonosa, který pochází z 2. století našeho letopočtu a byl nalezen v nekropoli Hisardere, ležel muž ve věku 45 až 50 let, který byl pohřben zabalený ve třech vrstvách vlněné tkaniny. Část tkaniny, dřevěný polštář pod hlavou a část dřevěné postele pod tělem se dochovaly do dnešních dnů. Sarkofág nechal postavit jeho manželka Arete; na něm je vyobrazení Arete a text žalmu, který pro něj napsala. Sarkofágy Nigerine a Astyris patří matce Nigerine, která zemřela ve věku 30 až 45 let, a její dceři Astyris, která zemřela ve věku Poté se přesuňte do zahrady, kde se nachází venkovní expozice s převážně kamennými artefakty, jako jsou sloupy, sarkofágy, stély a nápisy. I v zahradě jsou exponáty uspořádány podle období. Zde si můžete zblízka prohlédnout podobné předměty, které jste viděli během dne na hradbách. V areálu se nacházejí toalety, parkoviště a modlitebna. Po opuštění muzea se projděte k nedalekým bránám Yenişehir. Tyto brány se nacházejí na začátku cesty z İzniku směrem k městu Yenişehir a Bursě. Brány se skládají ze tří částí: vnější, střední a vnitřní, a k vnitřní části se dostanete přes čtvercový dvůr. Městská správa İzniku datuje brány do 1. století našeho letopočtu, do období císaře Claudia, zatímco inventární záznam portálu Kulturního dědictví uvádí roky 268 až 270. Pokud vám zbude čas, navštivte také Nilüfer Hatun İmareti, které se nachází v blízkosti brány Lefke. Tato stavba, postavená v roce 1388 na památku matky sultána Murada I., je podle záznamů UNESCO první stavbou typu "T", která byla v zemi postavena. Nezapomeňte si před odjezdem do Bursy zkontrolovat poslední odjezd. Zdroj: Ministerstvo kultury a cestovního ruchu, Turecké muzea; KVMGM; Seznam předběžných zápisů UNESCO; Wikipedie, Muzeum v İzniku.