Muzea Köşk a Vila v oblasti Severního poloostrova.

Arboretum, který se nachází v přírodní oblasti Belgrad Ormanı, podél silnice Bahçeköy-Kemerburgaz, je živá sbírka stromů a dřevinných rostlin, uspořádaná podle vědeckých principů. Myšlenka vznikla v roce 1949 od profesora Hayrettina Kayacika z Lesnické fakulty; po jeho návrhu, který předložil Generálnímu ředitelství lesů, byly zahájeny práce na 38 hektarech pozemků podél silnice Büyükdere-Bahçeköy-Kemerburgaz. K přípravě projektu byl z botanické zahrady Sorbonnské univerzity v Paříži pozván odborník do Istanbulu. I když byl projekt kvůli nedostatku finančních prostředků nedokončen, práce na infrastruktuře a výsadbě pokračovaly až do roku 1982; v tomto roce získal arboretum své současné jméno u příležitosti oslav 100. výročí narození Atatürka. Zakládajícími institucemi arboreta jsou Generální ředitelství lesů, Lesnické správní úřad v Bahçeköy a Lesnická fakulta Istanbulské univerzity-Cerrahpaşa.

Na stezkách obklopujících jezírka můžete poznat druhy jako borovice vejmutová, sekvojové stromy, smrky, jedle modré, borovice španělská a borovice z Uludağ. Před návštěvou se podívejte na sekci "Co byste měli v tomto měsíci vidět" na webových stránkách arboreta; tam najdete rostliny, které jsou v daném období nejzajímavější. Pravidla jsou přísná: kromě vody je zakázáno nosit jídlo a pití, domácí zvířata, drony, stativy, monopody a stabilizátory. Platby jsou možné pouze kreditní nebo bankovní kartou. Arboretum je zavřeno v pondělí. Začít den procházkou mezi stromy v arboretu je skvělý způsob, jak se naladit před návštěvou zámků a vil.

Zdroj: Oficiální webové stránky Atatürk Arboretum; Wikipedie.

Tyto dvě dřevěné vily v Büyükdere sídlí v prvním soukromém muzeu v Turecku. Muzeum, založené v rámci Nadace Vehbi Koç, bylo otevřeno 14. října 1980 za účelem vystavení sbírek sběratelky Sadberk Koç. Sedm let po její smrti tak její rodina naplnila její přání. Pro založení muzea bylo nutné připravit legislativu, která umožňovala soukromým osobám zakládat muzea. Hlavní budova je vila Azaryan: Tato třípatrová vila s dřevěnou střechou pochází z 19. století. Rodina Koč ji zakoupila v roce 1950 a používala ji jako letní sídlo. V letech 1978–1980 byla přestavěna podle projektu architekta Sedat Hakkı Eldema a přeměněna na muzeum. Vila vedle byla v roce 1988 zrekonstruována a přidána k muzeu pod názvem Budova Sevgi Gönül. Tato rekonstrukce byla oceněna cenou Europa Nostra ve stejném roce.

Začněte prohlídku v budově Sevgi Gönül: Zde se nachází archeologická sbírka, která sahá od 6. tisíciletí př. n. l. až do konce byzantského období, a zahrnuje předměty z hlíny, skla a kovu. Poté se přesuňte do vily Azaryan: Zde se nachází sbírka iznické keramiky a porcelánu z 15.–17. století, osmanské dámské oděvy, výšivky a doplňky, od bot po vějíře. Při procházce po místnostech nezapomeňte se podívat z oken na záliv; zde pochopíte, jak vypadá moře zevnitř vily. Sbírka dnes zahrnuje přibližně 20 000 exponátů a je obohacována o dočasné výstavy. Muzeum je zavřeno ve středu, 1. ledna a v první den náboženských svátků.

Zdroj: Oficiální stránky muzea Sadberk Hanım; Wikipedie.

Mezi mrakohrami ulice Büyükdere se nacházejí tyto pavilony, skryté za vysokými zdmi, které byly domovem prince Abdülhamida během jeho let jako prince. Tyto stavby, které nechal postavit sultán Abdülaziz v 60. letech 19. století, byly v roce 1868 přiděleny jeho synovci, princi Abdülhamidovi. Jméno získaly podle vodních nádrží, tzv. "maslak", které v té době zajišťovaly dodávku vody do města a nacházely se v této oblasti. Abdülhamid zde choval koně, dohlížel na chov zvířat, věnoval se zemědělství a postupně nakupoval okolní pozemky, čímž vytvořil rozsáhlý statek, který za jeho vlády nesl název "Maslak Çiftlikat-ı Hümayunu". Podle záznamů organizace Milli Saraylar vedl s rodinou skromný život, dával dětem lekce hudby, psal poezii a skládal hudbu a často pracoval ve vlastní truhlářské dílně. I když byl v roce 1876 pozván na trůn, byl zde.

Pavilony, které v období Republiky sloužily jako vojenská preventivní léčebna v letech 1937-1982, se po rekonstrukci v roce 1984 staly muzeem a domovem organizace Milli Saraylar. V areálu o rozloze přibližně 170 000 metrů čtverečních se nacházejí stavby jako hlavní pavilon sloužící jako harém, recepční budova Mabeyn-i Hümayun, vyhlídková věž, kde se sledovaly jezdecké ukázky, bazén, lázně, skleník, stáje a kuchyně. Pokojů, navržených v typickém tureckém stylu, si všimněte jednoduchosti uspořádání a dispozic; srovnání s okázalostí Yıldız je zajímavé. Pokud přijedete v zimě, navštivte skleník: kamélie, které si jako princ nechal přivézt z Francie a sám zasadil, kvetou uprostřed zimy. Tropické rostliny v skleníku jsou také jednou z nejzajímavějších částí zahrady. V pondělí je zavřeno.

Zdroj: Prezidentství Milli Saraylar; Wikipedie.

Vila v Emirgan, známá jako "Jízdní vila", je stavba z 20. století. Původně na jejím místě stála rezidence Mustafy Paši; v roce 1889 ji sultán Abdulhamid II. daroval knížeti Nikolovi z Černohory. V roce 1923 synovec Hidiva Isma'ila Paši, kníže Mehmed Ali Hasan, rezidenci, která byla v rozpadu, koupil a nechal zbourat. Na jejím místě nechal postavit novou vilu podle návrhu italského architekta Eduarda de Nariho; stavba byla dokončena v roce 1927, ale kníže v ní nikdy nebydlel. V roce 1951 vilu koupila rodina Sabancı a začala zde trávit léto. Název "Jízdní vila" pochází od bronzové sochy koně, kterou v roce 1864 vytvořil francouzský sochař Louis Daumas a která se nachází v zahradě. Socha byla zakoupena v aukci v Mermer Konak v Moda v roce 1952 a přemístěna sem.

Rodina Sabancı v roce 1998 předala vilu spolu se svou sbírkou Univerzitě Sabancı a muzeum bylo otevřeno v roce 2002. V přízemí se nacházejí pamětní místnosti zařízené nábytkem, který rodina používala, zatímco v horním patře se nachází sbírka knih a kaligrafie; obrazová sbírka zahrnuje díla z pozdního osmanského období a z období republiky. K vile byla přistavena moderní galerie, která je určena pro velké výstavy. Pamětní místnosti umožňují nahlédnout do života v takové vile a tvoří dobrý kontrast s další zastávkou, vilou, která je známá svými strašidelnými legendami a nikdy nebyla dokončena. Určete si čas i na prohlídku soch, fontán a sloupů v zahradě, a také na posezení na trávníku s výhledem na Bospor. Muzeum je zavřeno v pondělí; v úterý je vstup zdarma, ale doporučuje se ověřit aktuální podmínky na oficiálních stránkách.

Zdroj: Oficiální stránky Muzea Sakipa Sabančiho; Wikipedie.

V Rumelihisarı, v blízkosti mostu Fatih Sultan Mehmet, se nachází budova z červených cihel, která svým vzhledem připomíná zámek. Původně se jednalo o vilu Yusuf Ziya Paşa, která byla postavena pro osobního strážce egyptského guvernéra Abbose Hilmi Paši, jménem Yusuf Ziya Paşa. Stavba vily byla zahájena v 20. letech 20. století, ale v roce 1914, kdy vypukla první světová válka a Osmanská říše vstoupila do konfliktu, byla stavba přerušena, protože řemeslníci byli povoláni do armády. Kvůli nedokončeným podlažím, která po desítky let zůstala prázdná, se budova v okolí začala nazývat "Dům duchů". Vila byla prodána v roce 1993. V letech 1995–2000 byly architektonické plány, rekonstrukční návrhy a realizační projekty vypracovány architektem Hakem Kıranem. Fasáda byla kompletně obnovena s důrazem na původní návrh, přičemž cihly byly dovezeny z Anglie. Interiéry byly přeměněny na moderní pracovní prostory.

Od roku 2007 je budova sídlem společnosti Borusan Holding. Společnost Borusan Contemporary využívá tuto budovu, která během pracovních dnů slouží jako kanceláře, o víkendech jako umělecké centrum. Výstavy se zaměřují na fotografie, videa, zvuk, světlo a softwarově orientované umění, tedy na nové mediální umění v nejširším slova smyslu. Unikátní je fakt, že umělecká díla jsou umístěna vedle pracovních stolů a zasedacích místností. Budova má výhodnou polohu, z které je možné vidět Bospor, na jedné straně směřující k Černému moři, a na druhé straně k moři Marmara. Doporučuje se také podívat se na okna v prostorách výstav. Muzeum je otevřeno pouze v sobotu a v neděli; bezplatné prohlídky s průvodcem trvají přibližně 40 minut, maximálně se jich může zúčastnit 15 osob a rezervace nejsou vyžadovány. Vzhledem k tomu, že se budova může krátkodobě uzavřít během příprav nových výstav, doporučuje se před návštěvou zkontrolovat oficiální webové stránky.

Zdroj: Oficiální webové stránky Borusan Contemporary; Wikipedie.