Muzea, komplex budov a osmanské tržiště v okolí Selimiye.

Muzeum se nachází přibližně padesát metrů od východního vchodu do Selimiye, na ulici Kadirpaşa Mektep. Před vstupem do budovy se podívejte na osmanské náhrobky vystavené v přilehlém otevřeném prostoru. Tvary čepic a pokrývek hlavy na náhrobcích jsou jako jazyk, který popisuje povolání a postavení jejich majitelů; zastavení u několika z nich a porovnání jejich tvarů je dobrým začátkem návštěvy. Současná budova byla postavena podle projektu architekta İhsan Kıygı a 13. června 1971 byla otevřena jako Muzeum archeologie a etnografie. Nicméně, muzejnictví v Edirne má mnohem delší historii. První muzeum ve městě bylo založeno v roce 1925 v budově Darülhadis Medrese, a jak se sbírka rozrůstala, byla přesunuta i do dalších budov komplexu.

Uvnitř se nejprve zaměřte na oddělení archeologie, protože expozice je uspořádána chronologicky. V prvních vitrínách se nacházejí zuby, čelisti a obratle slonů, nosorožců a koní, které byly nalezeny v okolí Edirne. Tyto fosilie vám umožní nahlédnout do krajiny Thrákie ještě před příchodem lidí. Poté se můžete přesunout k nálezům z doby kamenné a k náhrobným stélám, které zobrazují thrácké jezdce. Věnujte pozornost postoji jezdců a hloubce reliéfů na těchto stélách; jsou to jedny z nejvýznamnějších artefaktů, které představují obyvatele regionu před římskou říší. Velká část vystavených artefaktů pochází z archeologických výkopů v starověkém městě Ainos, které se nacházelo jižně od Edirne, tedy v dnešní Enez. Věnujte zvláštní pozornost amforám s figurálními motivy, keramickým sochám a drobným šperkům. Kolekce mincí je také jednou z nejoblíbenějších částí muzea.

Po oddělení archeologie se přesuňte do oddělení etnografie. Zde jsou vystaveny regionální kostýmy typické pro Balkán, ukázky kaligrafie, koberce a kilimy. Mezi nejzajímavějšími částmi tohoto oddělení jsou rekonstrukce nevěstenského pokoje a obývacího pokoje v tradičním domě v Edirne. Prohlížením dřevěných skříní, podlahových polštářů a barev textilií si můžete představit každodenní život v starých městských domech. V této části se také nacházejí některé osobní věci, které Atatürk používal během své návštěvy Edirne.

Pokud chcete fotografovat, vyhněte se používání blesku a abyste se vyhnuli odleskům na skle vitrín, přibližte objektiv k povrchu skla. Jedna hodina je dostatečná na to, abyste si mohli prohlédnout obě oddělení bez spěchu. Před návštěvou si ověřte

Začněte prohlídku Selimiye zvenku, procházkou po vnějším nádvoří. Budova je postavena na kopci, který je v některých zdrojích nazýván Kavak Meydanı nebo Sarıbayır, a odkud je výhled na Edirne. Při procházce po vnějším nádvoří uvidíte dvě medrese, symetricky umístěné po stranách mešity. Medrese Darülkurra dnes slouží jako Nadace, zatímco medrese Darülhadis je Turecké a islámské muzeum; pokud máte čas, můžete jedno z nich navštívit. Poté se podívejte na čtyři minarety, které se nacházejí v rozích mešity. Každý z nich má tři balkóny a jejich výška je uvedena jako 70,89 metrů; patří k nejvyšším minaretům postaveným v období Osmanské říše. Mimar Sinan umístil minarety neobvykle, ne do rozích nádvoří, ale do rozích harému, čímž obklopil kupoli ze všech stran. Zdroje uvádějí, že k balkonům dvou minaretů na straně vstupu vedou tři samostatná schodiště, která se nepřekrývají. Vstupte do vnitřního nádvoří jednoduchými dveřmi na severozápadě. V centru nádvoří, obklopeného arkádami a malými kupolemi, se nachází mramorová fontána, která je jedním z nejkrásnějších příkladů dobového řezbářství a zdobení kamenem. Všimněte si, že poslední arkáda, která vede k harému, je výrazně vyšší než ostatní tři; to směřuje pohled diváka přímo ke kupoli. Rozměry nádvoří a harému jsou přibližně stejné; oba mají rozměry přibližně šedesát krát čtyřicet metrů. Po sundání bot a vstupu do interiéru vás ohromí pocit, že se celý prostor nachází pod jednou kupolí. Kupole spočívá na osmi masivních sloupech, které se spojují s vnějšími zdmi, čímž nedělí vnitřní prostor. Průměr kupole je přibližně 31 metrů; její výška je v různých zdrojích uváděna mezi 42 a 43 metry. V Sinanově biografii se uvádí, že mistr tvrdil, že touto kupolí překonal kupoli Hagie Sofie. V centru prostoru, přímo pod kupolí, se nachází dřevěná kazatelna, která spočívá na dvanácti nízkých obloučcích; malý mramorový pramen pod ní také stojí za pozornost. Podle legendy je na jednom z nohou kazatelny vyobrazen obrácený tulipán, který připomíná předchozího vlastníka pozemku. Poté se přibližte k mihrabu (výklenku pro modlitbu). Iznikské dlaždice po stranách mihrabu a vyřezávaný mramorový pulpit jsou vynikajícími příklady kamenného a dlaždicového řemesla z šestnáctého století. Východním rohem se nachází vyvýšená kazatelna (hünkar mahfili), která je Délka tohoto místa je v různých zdrojích uváděna mezi 225 a 256 metrů. V centru se nachází modlitebna, pod jejíž kopulí se obchodníci každé ráno zavazují, že budou poctivě pracovat. Z trhu se vydáte po schodech dolů směrem k staré mešitě a dostanete se k budově. Zdroj: Kulturní portál, mešita Selimiye a tržiště Selimiye; Wikipedie.

Bedesten se nachází na jižozápadním svahu kopce, kde stojí Selimiye, a je přímo vedle Staré mešity. Je třeba je vnímat společně, protože Bedesten byl postaven jako součást majetkové správy Staré mešity. Podle portálu Kültür Portalı byl tento komplex postaven v letech 1417-1418 za vlády sultána Mehmeda I.; encyklopedie TDV uvádí, že se práce na jeho výstavbě začaly za vlády Musy Čelebiho. Pronájmy obchodů pokrývaly náklady na údržbu a provoz mešity. Tím pádem vstupujete do příkladu uspořádání, které bylo zhruba před sto padesáti lety.

Než vstoupíte, prohlédněte si budovu zvenčí, z jednoho z jejích rohů. Stěny jsou obloženy kamenem dvou barev a mezi nimi jsou řady cihel. V horní části jsou uspořádány čtrnáct kopulí, které jsou potaženy olovem a jsou uspořádány do dvou řad. Pod každou kopulí se nachází okno s lomeným obloukem; světlo, které osvětluje interiér, proniká právě těmito okny. Budova má čtyři vstupy, takže bez ohledu na to, ze které ulice přijdete, vždy najdete vstup. Portál Kültür Portalı uvádí rozměry budovy přibližně 40 krát 75 metrů.

Po vstupu se podívejte na šest sloupů, které jsou uspořádány v jedné řadě podél centrální osy. Tyto sloupy dělí prostor do čtrnácti sekcí, přičemž každá sekce je zakryta kopulí. Encyklopedie TDV zdůrazňuje, že toto uspořádání je velmi podobné Bedestenu v Bursě; pokud jste Bursu viděli, okamžitě si této podobnosti všimnete. Obchody jsou uspořádány podél stěn: na dlouhých stranách jsou po deseti obloukových výklenů a na krátkých stranách jsou po čtyřech. Všimněte si, jak jsou obchody umístěny v plánech, zejména ty, které se nacházejí u vchodů a v rozích.

Bedesten byl v osmanských městech uzavřený trh, kde se prodávaly a uchovávaly cenné zboží. Evliya Čelebi píše, že šperky zde měly hodnotu několika egyptských pokladnic a že je střežilo šedesát strážců. Cestovatel také poznamenal, že ve městě existovaly Starý i Nový Bedesten; podle encyklopedie TDV dnes stojí pouze jeden a místo druhého je neznámé. Kolem Bedestenu se postupem času vybudovaly hostince a trhy, čímž vznikla rozsáhlá obchodní oblast. Některé z těchto budov se nedochovaly, ale trh Selimiye Arastası a trh Ali Paşa Çarşısı stále existují.

Budova v posledních letech prošla rozsáhlou rekonstrukcí a dnes se opět používá jako trh. Projdě

Ali Paša Çarşı je dlouhá, krytá pasáž, která se nachází v centru Edirne, v rohu ulice Saraçlar Caddesi a silnice směřující k Kapıkule. Tento trh nechal postavit Semiz Ali Paša, který v letech 1561-1565 zastával funkci velkého vezíra, a to za účelem získání finančních prostředků na charitativní projekty v oblasti Babaeski. Encyklopedie islámské kultury (TDV) uvádí, že název budovy se objevuje v díle Tezkiretü'l-ebniye, které uvádí díla architekta Sinana, a z toho vyplývá, že architektem byl právě Sinan. Datum výstavby je odvozeno z básně místního edirnenského básníka a udává rok 976, tedy 1568-1569. Tím pádem, pokud začnete svou cestu v tomto století, skončíte u stavby, která byla postavena ve stejných letech jako Selimiye.

Pokud je to možné, vstupte do trhu jedním z koncových vchodů, abyste mohli z jednoho pohledu vidět jeho délku. Encyklopedie TDV označuje koncové vchody jako Kule Kapısı (Věžní brána) a Balıkhane Kapısı (Rybná brána); mezi nimi se nacházejí další čtyři vchody, které umožňují vstup z bočních uliček. Pečlivě se podívejte na oblouky vchodů: jsou vyrobeny z barevně střídaných kamenů, zatímco rámy jsou z opracovaného žulového kamene. Zbytek stavby je postaven z cihel, mezi které jsou vloženy řady kamenů.

Vnitřek trhu je jediná cesta, která se táhne přibližně tři sta metrů a je zakryta klenbou. Střední část klenby je podepřena oblouky a každý obchod po obou stranách má klenutý vchod do této cesty. Střídavý vzhled klenby a oblouků je nejfotogeničší částí trhu; nejlepší snímky pořídíte z centra cesty, kde oblouky táhnou do dálky. Při procházce si všimnete, že vchody do obchodů nejsou přesně v ose, ale jsou mírně nakloněné. Encyklopedie TDV tuto nepravidelnost připisuje nutnosti přizpůsobit se uspořádání ulic v té době a považuje to za charakteristický rys starého osmanského urbanismu. Protože trh leží v přímé linii, uprostřed zůstal volný prostor, který podpírají čtyři sloupy; v tomto prostoru se v minulosti používalo k modlitbám.

Počet obchodů se v různých zdrojích liší, což odráží historii trhu. V zakládací listině se uvádí 211 obchodů a dvacet pět komor. Evliya Çelebi uvádí délku trhu jako tisíc kroků a počet obchodů jako 360; Lady Mary Wortley Montagu, která v roce 1718 psala dopisy z Edirne, pravděpodobně popisuje právě tento trh a zmi