Mešity v Maltepe a Beştepe z období Republiky.

Vystupte na stanici Maltepe linky Ankaray. Mešita se nachází na ulici Gazi Mustafa Kemal, tyčí se nad okolím a její dvě věže jsou vidět z dálky. Podle Wikipedie byl její základní kámen položen 16. května 1954 a dokončena byla 3. srpna 1959. Projekt realizovala organizace Ankara Maltepe Bir Cami Yaptırma Derneği, založená v roce 1950, architektem byl Recai Akçay a statikem Mehmet Varlıer. Akçayovo jméno je také spojeno s rekonstrukcí Yeşil Türbe v Bursě a budovou právnické fakulty v Ankaře. Architektonická otázka, kterou tato stavba vyvolává, je následující: budova vypadá jako klasická osmanská mešita se čtvercovým půdorysem, jednou kopulí a dvěma věžemi, ale ve skutečnosti je to moderní stavba dokončená ve druhé polovině 50. let. Jinými slovy, první velká republikánská mešita v Ankaře zvolila známý vzhled, namísto toho, aby hledala nový styl.

Co stojí za pozornost: čtvercová modlitebna o rozměrech dvacet metrů na dvacet metrů; množství barevného světla pronikajícího z vitrážových oken; verše z Súry Fatiha na vrcholu kopule; keramické obklady z Kütahyě vysoké až pět metrů na zdech; pět malých kopulí zakrývajících severní nádvoří. Kopule má průměr třicet metrů, věže mají padesát metrů a každá má vyhlídku. Dalším novým prvkem pro tu dobu bylo podlahové vytápění. Celková plocha, včetně nádvoří, přesahuje sedm tisíc metrů čtverečních, což je v porovnání s Kocatepe poměrně skromné; rozdíl v měřítku si všimnete až na další zastávce. Pořiďte fotografie fasády z bulváru, ideálně ráno, když na ni svítí slunce. Zde se vydáte pěšky k Kocatepe; směr je jihovýchod, k vrcholu nad Kızılay, cesta trvá asi dvacet minut. Vstupte do mešity mimo modlitební časy, sundejte si boty; mešita je jedním z rušnějších míst pro modlitby ve městě, v pátek jsou okolní ulice přeplněné.

Zdroj: Wikipedie, Maltepe Camii; Wikipedia, Maltepe Mosque; EBA Okul Dışı Öğrenme Ortamları.

Kocatepe, nacházející se na kopci nad čtvrtí Kızılay, je viditelná téměř z celého města. Její historie shrnuje debaty o architektuře mešit v období Republiky. První soutěž v roce 1944 nepřinesla žádné výsledky. V roce 1957 projekt Vedata Dalokaye a Nejata Tekelioğlu zvítězil: betonová konstrukce ve tvaru kupole o rozměrech 50 metrů na 50 metrů a výšce 50 metrů. Základní kámen byl položen začátkem 60. let, ale poté se stavba zastavila. Podle Wikipedie nebyly k dispozici dostatečné zkušenosti s výrobou takto velké kupole, experimenty na univerzitě ODTÜ ukázaly, že i drobné chyby mohou představovat riziko, a odborník na konstrukce kupolí, profesor Zerna, varoval; nakonec se organizace rozhodla pro tradičnější design. Dalokayův návrh byl v roce 1970 realizován v mešitě Faysal v Islámbádu. V roce 1967 organizace zadala zakázku přímo Hüsrevu Taylovi a Fatinu Uluenginovi; základní kámen byl položen 30. října 1967, Uluengin v roce 1975 odešel a Tayla pokračoval sám, hrubá stavba byla dokončena v roce 1981 a mešita byla otevřena 28. srpna 1987.

Plán je klasický osmanský: centrální kupole opírající se o čtyři pilíře a čtyři půlkupole; podle TDV je vnitřní prostor (harim) o rozměrech 56,30 metrů na 56,30 metrů a vnitřní výška 44,85 metrů; čtyři minarety jsou vysoké 88 metrů a mají tři balkony; nádvoří má rozměry 57 metrů na 38 metrů a je kryto dvaceti šesti kupolemi. Nosná konstrukce je betonová, obklad je z travertinu, umělého kamene a mramoru. Ornamenty vytvořili Hamit Aytaç, Mahmut Öncü a Emin Barın; dlaždice pocházejí z Kütahye. Kritika přišla ze dvou stran: Dalokayův projekt byl považován za příliš moderní, zatímco realizovaný projekt byl vnímán jako kopie Sinanových děl. Vstupte dovnitř, postavte se pod kupoli a porovnejte ji se Selimiye a Şehzade; poté vyjděte ven a porovnejte stejnou siluetu s budovou v Maltepe z roku 1959. V pátek odpoledne je zde obrovský ruch; platí pravidla ohledně obuvi a oblečení. Pro další zastávku se vraťte do Kızılay a nasedněte na metro M2.

Zdroj: TDV İslam Ansiklopedisi, Kocatepe Camii; Wikipedie, Kocatepe Camii, Vedat Dalokay, Hüsrev Tayla.

Nasedněte na linku metra M2 na stanici Kızılay a vystupte na stanici Bilkent. Podle Wikipedie se v okolí stanice nachází Hlavní úřad pro náboženských záležitostí (Diyanet) a mešita, které uvidíte hned po vystoupení. Mešita nese jméno Ahmeta Hamdi Aksekiho, který v roce 1944 uspořádal první soutěž v Kocatepe. Tato dvě místa jsou tedy propojena. Architektem je Salim Alp. Základní kámen byl položen 19. listopadu 2008 a mešita byla otevřena 19. dubna 2013 v pátek. Podle údajů Hlavního úřadu pro náboženských záležitostí má mešita rozlohu 80 000 metrů čtverečních, nádvoří o rozloze 20 618 metrů čtverečních a upravenou plochu o rozloze 11 087 metrů čtverečních; uvnitř se vejde 5 000 lidí. Klenba spočívá na čtyřech pilířích. Hlavní úřad pro náboženských záležitostí uvádí průměr klenby 33 metrů, zatímco anglická verze Wikipedie uvádí 30 metrů. Čtyři minarety jsou vysoké 66 metrů a mají osmiúhelníkový průřez.

Architektonický styl se zde odráží spíše v období Seldžuků než v období Osmanské říše. Podle Hlavního úřadu pro náboženských záležitostí se design opírá o anatolskou seldžukskou architekturu, přičemž osmiúhelníkové a desetihranné seldžukské hvězdy se opakují v mnoha částech budovy. Chybí zde lustry; osvětlení je řešeno jinak a můžete si toho všimnout, když stojíte pod klenbou. Ornamenty jsou dílem Hüseyina Kutlua; kazatelna a podium jsou zdobené perletí. V roce 2025 byla v časopise Selçuk Üniversitesi Türkiyat Araştırmaları Dergisi publikována studie, která tuto budovu analyzuje jako příklad eklekticismu v moderní mešitní architektuře: autoři píší, že budova vytváří prostorný a světlý prostor, ale nedosahuje silné syntézy mezi tradicí a modernou. Vy sami si utvořte vlastní názor: jak vnímáte tyto minarety s osmiúhelníkovým průřezem a rozlehlé nádvoří v kontextu klenby v Kocatepe? Mešita se nachází vedle areálu Hlavního úřadu pro náboženských záležitostí, ale je přístupná veřejnosti; nádvoří a okolí jsou rozlehlá, polední slunce je silné a stínů je málo. Pokud se chystáte k modlitbě, počkejte na vhodnou chvíli a sunde si boty. Při návratu se vraťte na stejnou stanici a linkou M2 se přesuňte na stanici Söğütözü.

Zdroj

Zahnout z M2 do Söğütözü a poté pokračovat do Beştepe. Mešita se nachází v areálu prezidentského komplexu v obvodu Yenimahalle, její adresa je Beştepe Mahallesi Papatya Sokak. Podle informací z prezidentského úřadu byla otevřena pro veřejnost 3. července 2015 a je jednou z veřejně přístupných částí komplexu. Projektanti jsou uvedeni na stránkách realizační firmy jako Şefik Birkiye a Selim Dalaman (Vizzion Architects) a Can Gökoğuz (NNC Mimarlık). Birkiye je také hlavním architektem celého komplexu. Oficiální popis: syntéza moderní architektury a osmanské architektury.

Čísla: 5 177 metrů čtverečních podlahové plochy; jedna hlavní kopule a čtyři menší kopule; čtyři minarety, každý s dvěma balkony a výškou přibližně 60 metrů (podle údajů v dokumentu o komplexu 59,30 metrů); tři patra: suterén, modlitebna a galerie; kapacita 3 000 osob. Dvě výtahy vedou do modlitebny a do prostor pro obřady. Přístupnost pro osoby se zdravotním postižením byla zohledněna již od počátku. Vstupní brána je zdobena mramorem a kovovými prvky; kaligrafie na zdech je dílem Hüseyina Kutlua, a dekorace jsou od Semihe İrteše; texty jsou vybrány z veršů o spravedlnosti a pravdivosti. Pro pochopení architektury se podívejte na uspořádání kopule: centrální schéma se čtyřmi menšími kopulemi je podobné Kocatepe, ale hmoty a fasáda jsou jednodušší; po seldžúckých hvězdách v Akseki se budova vrací k osmanskému schématu. Oficiální zdroje uvádějí, že je přístupná veřejnosti, nicméně se jedná o státní areál, proto mějte u sebe doklad totožnosti a fotografujte pouze v areálu mešity. Během modliteb respektujte ostatní věřící, sunde si boty. Zde se můžete vrátit do Söğütözü a pokračovat linkou M2 do Kızılay, nebo linkou M1 do Ulus.

Zdroj: T.C. Cumhurbaşkanlığı (Prezidentský úřad Turecka); Vikipedi (Wikipedie), Beştepe Millet Camii a Cumhurbaşkanlığı Külliyesi; stránka projektu Zeve; Milliyet.

Dopřejte si cestu linkou M2 do Kızılay nebo linkou M1 do Ulus. Mešita Melike Hatun se nachází v Ulus, na východě parku Gençlik, v místě bývalého náměstí Hergelen. Pokud se na ni podíváte z bulváru Atatürk, její čtyři minarety jsou novou součástí panoramatického výhledu města. Architektem byl Hilmi Şenalp (Hassa Mimarlık); výstavba trvala čtyři roky, od roku 2013 do roku 2017, a mešita byla otevřena pro bohoslužby 27. září 2017. Jméno bylo odvozeno od Melike Hatun, laskavé ženy, která žila ve městě Ankara ve 14. století a přispěla k jeho sociálnímu a náboženskému životu.

Čísla: Kapacita modlitební síně je 7 000 osob; průměr kopule je 27 metrů, výška je podle tureckých zdrojů 43 metrů, zatímco na anglické Wikipedii je uvedena 47 metrů; čtyři minarety jsou vysoké 72 metrů a mají tři balkony. Styl, jak ho definuje anglická Wikipedie, je klasický osmanský; turecké zdroje uvádějí, že se zde používají prvky osmanské, seldžúcké a moderní architektury. Na nápisech u vstupních dveří jsou použity zlaté plátky, perleť a slonovinové intarzie. Při prohlídce architektury si pamatujte první zastávku této trasy: Maltepe si v roce 1959 vybral osmanský styl, a šedesát let později mešita Melike Hatun tento styl zopakuje v mnohem větším měřítku a s úplně klasickým uspořádáním. To znamená, že moderní prvky, které byly v Kocatepe ztraceny, se v ankarách velkých mešit, s výjimkou seldžúckého experimentu v Akseki, již neobjevily. Vezměte si to jako pozorování, nikoli jako soud. Večer jsou minarety osvětleny a dobře jsou vidět z parku Gençlik. Uvnitř panuje ticho, u vchodu se vyzouvají boty; v pátek v poledne, stejně jako v ostatních mešitách v Ulus, je zde plno. Poslední zastávka, procházka k Hacı Bayram, trvá méně než deset minut.

Zdroj: Wikipedie, Melike Hatun Camii; Wikipedia, Melike Hatun Mosque; EBA Okul Dışı Öğrenme Ortamları; Hassa Mimarlık projektová stránka.

Od Melike Hatun k náměstí Hacı Bayram je to kousek pěšky, necelých deset minut. Důvod, proč zde ukončit prohlídku, je jednoduchý: zatímco všech pět nových mešit, které jste dnes viděli, se pyšní monumentálními rozměry, kupolemi a minarety, nejznámější historická mešita ve městě je budova v měřítku městské čtvrti, postavená v 15. století z cihel a kamene, s dřevěnou střechou. Podle İslamské encyklopedie (TDV) byla mešita postavena v roce 831 po Hidžře (1427-28), některé zdroje uvádějí rok 1425; v roce 1714, za vlády sultána Ahmeda III., byla renovována pod vedením Šejcha Mehmeda Babi, a její současná podoba odráží charakter mešit Ankary z konce 17. a začátku 18. století. Interiér má obdélníkový půdorys, 20,25 metru na 13,45 metru; na severu se nachází uzavřená část pro modlitby a galerie. Východní zeď se opírá o římské Augustusovo svatyně; na jihu je přilehlá hrobka Hacı Bayram-ı Velího, postavená v roce 1429, která je součástí mešity a je navštěvována jako součást prohlídky.

Uvnitř se nachází dřevěná střecha, bohaté štukové výzdoby, štukový mihrab sahající až ke stropu, dřevěný kazatelna s propletenými zábradlími a v podlaží galerie pro mu'adhdina (volající k modlitbě) se nacházejí keramické dlaždice z Kütahye z 18. století. Během rozsáhlé rekonstrukce v letech 2010-2011 byla severní část pro modlitby zbořena a znovu postavena; mešita byla znovu otevřena 14. února 2011. Zde končí srovnání: vedle 88 metrů vysokého minaretu Kocatepe, tento minaret se dvěma balkóny ukazuje, odkud pochází tradice mešit v Ankaře. Zde je obzvláště důležité dodržovat pravidla návštěvy: náměstí a mešita jsou každý den přeplněné, u hrobky se tvoří fronty; buďte tiší, sundejte si boty u vchodu, nerušte modlící se a v pátek v poledne se sem vůbec nevydávejte. Stanice metra Ulus je od náměstí vzdálená deset minut.

Zdroj: TDV İslam Ansiklopedisi, Hacı Bayram-ı Veli Külliyesi; Ankara Valiliği, Ankara Vakıf Eserleri; Kültür Portalı; Vikipedi.