Plavba parníkem z Konaku do Karşıaky, západ slunce v Bostanlı.

Začněte u přístaviště parníků v Konaku; první přístaviště bylo otevřeno v roce 1884 a trajektová linka mezi Konakem a Karşıyakou funguje na této trase dodnes. Nasedněte do parníku a zamiřte na venkovní palubu, protože hlavní zážitek je samotná plavba. Za vámi se zmenšuje Konak a pobřežní promenáda, zatímco před vámi se postupně rozšiřuje pobřeží Karşıyaky, které se opírá o úpatí hory Yamanlar. Tato krátká plavba zálivem může být považována za nejstarší městskou hromadnou dopravu. Společnost Hamidiye Vapur Şirketi, kterou založil Yahya Hayati Efendi, který získal v roce 1883 třicetiletou licenci, zahájila provoz; podle zdrojů začaly spoje v únoru 1884. Společnost provozovala trajekty nejen do Karşıyaky, ale také do Urly, Foça a Çeşme Ilıcası; jeden z trajektů, Müsavat, měl kapacitu 500 cestujících.

Trajekt vás vysadí na přístavišti na ulici Cemal Gürsel, v místě, kde ulice Kemalpaşa končí u moře. Současná terminálová budova je nová, ale místo má bohatou historii. První přístaviště bylo dřevěné a od roku 1906 bylo osvětleno plynovým osvětlením. 30. září 1908 se trajekt Istanbul srazil v zálivu s lodí Kassandra a potopil se; z 170 cestujících se podařilo zachránit pouze 30 a rozhněvaní obyvatelé Karşıyaky v tu noc zapálili přístaviště. Následně bylo přístaviště znovu postaveno ze dřeva na dřevěných pilotech. První betonové přístaviště v Izmiru bylo zde dokončeno v březnu 1935; v roce 1962 bylo rozšířeno. Podle zdrojů rozsáhlá rekonstrukce, která začala v polovině 80. let, byla dokončena v letech 1990 až 1992; horní patro bylo otevřeno jako knihkupectví a kavárna a provoz přešel na společnost İZDENİZ.

Po vystoupení strávte několik minut v budově. Vystoupejte do horního patra a podívejte se na záliv; z tohoto místa nejlépe sledujete příjezd a odjezd trajektů do Konaku. Z přístaviště odjíždějí trajekty nejen do Konaku, ale také do Pasaport, Alsancak, Göztepe a Üçkuyular, takže se z tohoto místa dostanete téměř do každého bodu jižní části města. Venku se pobřežní cesta táhne do obou směrech; udělejte pár kroků na západ a podívejte se na budovu přístaviště z moře. Ranní světlo přichází z východu a osvětluje budovu zepředu; odpoledne je lepší výhled na pobřeží Konaku. Nejlepší čas pro fotografování je, když trajekt

Karşıyaka Çarşı, vlastně jedna ulice; Kemalpaşa Caddesi, začíná u přístavu a táhne se 450 metrů rovně do vnitrozemí, směrem k železniční stanici. Při procházce touto ulicí se nesoustřeďte na nakupování, ale spíše na poznávání atmosféry této čtvrti. Karşıyaku spojovaly dvě trasy: železnice, která byla otevřena v roce 1865, a paroplavba, která začala v roce 1884. Jedna zastávka byla na jednom konci ulice, druhá na druhém, a trh se rozrostl právě mezi nimi. V roce 1891 zde bylo 832 domů a 1080 stálých obyvatel; oblast, která byla v létě oblíbeným letoviskem, se postupně proměnila v trvalé město. Evropské zdroje v té době této oblasti říkaly "Kordelio"; spojení tohoto jména s Richardem Lví Srdcem z Třetí křížové výpravy je však sporné. Doprava v rámci čtvrti začala v roce 1906 tramvají, později ji nahradily autobusy a minibusy; současná tramvajová linka se v roce 2017 vrátila podél pobřeží. Vstupte do ulice u přístavu a zpomalte. Podívejte se na zem; šedé a černé kameny, po kterých kráčíte, jsou žula dovezená z oblasti Kozak Yaylası v Bergamě. Městská samospráva Izmir v roce 2008 obnovila povrch ulice, který byl poškozen během renovace sítí pro zemní plyn a pitnou vodu, a to pomocí 800 tun přírodního kamene; tato rekonstrukce zahrnovala plochu šesti tisíc metrů čtverečních. Během této rekonstrukce byly také opraveny a natřeny elektrické sloupy. Ulice je chodníková, takže můžete jít uprostřed a dívat se na obě strany. Zvykněte si dívat se nad výšku výloh; charakter ulice se skrývá ne v obchodech, ale v horních patrech budov. Vstupujte do vedlejších uliček, které se každých sto metrů odbočují; ty na pravé straně vedou k pobřeží, zatímco ty na levé straně vedou do vnitra čtvrti, a návrat je snadný. Ulice má specifickou tradici knihkupectví; stačí vstoupit do jednoho z obchodů a strávit pár minut, abyste pochopili, proč pro místní obyvatele Karşıaky tato ulice není jen místem pro nakupování. Ráno je ulice klidná a kamenná dlažba vypadá prázdná; odpoledne ji zaplní davy lidí, kteří přicházejí z přístavu. Pokud si vyberete ráno, uvidíte, jak se obchody otevírají a majitelé uklízejí před nimi. Během procházky si najděte lavičku nebo okraj chodníku a zastavte se na deset minut, abyste pozorovali okolí. Na této ulici nehledej Zdroj: Obec Izmir (zpráva o rekonstrukci náměstí v Karşıyaka); Visit Izmir (tržiště Karşıyaka); Wikipedia (Karşıyaka); Krajský úřad kultury a turistiky v Izmiru (Karşıyaka); Spolek 1912 Karşıyaka.

Vila, která se nachází hned vedle stanice, je místem, kde se historie Republiky Karşıyaka prolíná s osobním životem. Tento dům, který sloužil jako letní sídlo rodiny Uşakizade, byl postaven v 60. letech 19. století. Latife Hanım, dcera Muammer Beya Uşakizade, významné rodiny z Izmiru, se narodila v Izmiru v roce 1898 a v září 1922 se s Atatürkem seznámila v rodinné vile v Göztepe. Atatürk zde strávil dvacet dní a obě strany si následně začaly psát. Vila v Göztepe je dnes muzeem; její rekonstrukce, která byla dokončena v roce 2001, získala v roce 2003 cenu za ochranu památek. Když se Zübeyde Hanım na podzim onemocněla, lékaři jí doporučili pobyt v Izmiru; Atatürk poslal svého adjutanta Salih Bozoka, aby našel vhodný dům, a jako podmínku stanovil, že se nejedná o opuštěný řecký dům. Latife Hanım nabídla tento dům rodiny v Karşıyaka; byl blízko stanice, což bylo důležité pro nemocnou ženu. Zübeyde Hanım přijela vlakem 18. prosince 1922; prahy dveří byly odstraněny, aby se mohla pohybovat na invalidním vozíku. Zde strávila 28 dní a zemřela 14. ledna 1923 ve věku 66 let. Po smrti své matky přijel Atatürk do Izmiru a 29. ledna 1923 se oženil s Latife Hanım.

Druhé životní období vily začalo v roce 2005; v tomto roce obec Karşıyaka vyvlastnila pozemek o rozloze 2 958 metrů čtverečních. Rekonstrukce začala 11. října 2007 a dům byl jako pamětní dům otevřen veřejnosti 19. května 2008; oficiální otevření proběhlo 9. července 2008; v roce 2016 byl prohlášen za soukromé muzeum. Během rekonstrukce byly zachovány původní prvky, od dřevěných prvků uvnitř až po mramor a stromy v zahradě. Část vybavení byla darována potomky rodiny, část byla zakoupena.

Začněte prohlídku v zahradě. Fasáda v krémové barvě a hnědé žaluzie evokují obraz jednoduchého letního domu; v zahradě byly stromy, palmy, fontána a větrná turbína. Uvnitř se v přízemí nacházejí tři pokoje a v horním patře tři pokoje a koupelna. Pokojíky jsou zařízené dobovým nábytkem; předměty jako gramofon a rádio ilustrují život v domácnosti 20. let. Voskové sochy Atatürka, Latife Hanım a Zübeyde Hanım, vytvořené profesorem Dr. Yılmazem Büyü

Ulice Zübeyde Hanım vás zavede ze stanice směrem k Soğukkuyu; Soğukkuyu byla pobřežní vesnice, kde se v 19. století usadili nomádští Turkmeni, a park s pamětní hrobkou se nachází podél této ulice. Než vstoupíte do parku, nezapomeňte, odkud jste přišli. Zübeyde Hanım se narodila v roce 1857 v Soluni; byla dcerou Feyzullaha Agy z kmenové rodiny Hacı Sofi, rodiny, která byla přemístěna ze střední Anatolie do západního Soluně. Vdala se za Ali Rizu Efendiho a měla s ním pět dětí, ale v roce 1888, když byl Mustafa ještě na základní škole, zemřela. Po balkánské válce se s dcerou Makbule přestěhovala do Istanbulu a usadila se v Akaretler. Zemřela 14. ledna 1923 v Izmiru, kam přijela na léčbu, a byla pohřbena na nádvoří mešity Ferik Osman Paşa; její hrobka se dodnes nachází v parku, který se nachází na tomto nádvoří.

Forma památníku byla výsledkem diskuse. V roce 1938 starosta Izmiru, Behçet Uz, představil návrh zdobného památníku; Atatürk ho odmítl a požadoval, aby nad hrobkou byla pouze těžká kamenná deska a aby okolí bylo dětské hřiště. Památník byl v roce 1940 postaven podle tohoto požadavku městem Izmir. Kámen, který vidíte, je růžový žula z hory Yamanlar; je vysoký čtyři metry a váží deset tun. Na jeho povrchu je reliéfní busta Zübeyde Hanım a pod ní je krátký nápis, který uvádí, že zde je pohřbena matka Atatürka a že zemřela v roce 1923. Původní náhrobní kámen, který byl během výstavby odstraněn, je od roku 2005 uložen v archeologickém muzeu v Izmiru.

V parku se nejprve zastavte před slavnostní plochou a poté se přibližte k památníku. Reliéf je nejlépe čitelný při bočním osvětlení; polední slunce kámen zplošťuje, lepší je ráno nebo odpoledne. Projděte se kolem kamene a prohlédněte si jeho strukturu; absence zdobení byla vědomým rozhodnutím. Dětské hřiště, které se nachází vedle památníku, je stále zachováno, jak si to Atatürk přál. Park je chráněnou oblastí první kategorie; vegetace, osvětlení a slavnostní plocha byly upraveny, nad bazénem byla vybudována čajovna a oblast je nepřetržitě monitorována. Posaďte se na lavičku a strávte deset minut pozorováním každodenního života v parku; toto místo je památníkem, ale také parkem pro místní obyvatele.

Každoročně se zde konají slavnosti 14. ledna a k Dni mate

Pro poslední zastávku dne nasedněte na tramvaj T1 na zastávce Karşıyaka İskele. Po průjezdu zastávkami Nikah Sarayı a Yunuslar, třetí zastávkou je Bostanlı İskele. Trasa byla otevřena 11. dubna 2017 a táhne se 8,8 kilometru podél pobřeží. Pokud preferujete chůzi, sledujte pobřežní cestu směrem na západ; je to rovná procházka podél pobřeží, která měří necelá dvě kilometru a po celou dobu máte moře po levé straně. Název Bostanlı vypráví svůj vlastní příběh: v záznamech z roku 1890 se zde nacházela "Menemen İskelesi" (přístav Menemen), v roce 1900 se nazývala "Papaskala", což v řečtině znamená "přístav papeže", a vykládání melounů a dýní z údolí Menemen v tomto přístavu dalo této čtvrti její současný název. Takže tento přístav není jen pro lodě, ale už více než sto let je důvodem existence tohoto pobřeží. Současný přístav Bostanlı byl postaven společností Türkiye Denizcilik İşletmeleri v letech 1989 až 1993; zabírá plochu přibližně dvacet tisíc metrů čtverečních a má provozní budovu o rozloze dva a půl tisíce metrů čtverečních. Zde odjíždějí osobní lodě do Konaku, Alsancaku, Üçkuyularu a Karşıyaku, a také zde funguje trajekt pro automobily. Přístav je dnes provozován společností İZDENİZ, která je součástí metropolitní samosprávy İzmir a byla založena v roce 1992. Zastávka tramvaje Bostanlı İskele je přímo před přístavem; byla zohledněna přístupnost pro osoby se zdravotním postižením a cyklostezka. Přejděte přes přístav a pokračujte chůzí podél pobřeží; park Balıkçı Baba je jedním z míst, kde se dá odpočinout na tomto pobřeží, a každou středu se zde koná trh. Vaším hlavním cílem je místo, kde ústí potok Bostanlı do zálivu. Zde byly v roce 2016 otevřeny dvě stavby, které změnily charakter pobřeží: pěší most Bostanlı a terasa pro sledování západu slunce, navržené architektem Evren Başbuğem a jeho týmem pro metropolitní samosprávu İzmir. Návrh proběhl v letech 2014 až 2015, stavba začala v roce 2015 a dokončila se v roce 2016, a stavby byly otevřeny v srpnu 2016; celková zastavěná plocha činí 8 800 metrů čtverečních. Obě stavby byly první realizací plánu İzmirDeniz, který má za cíl revitalizovat pobřeží a je součástí programu "Karşıkıyı". Návrhový tým obě stavby popisuje jako běžná místa setkávání, která znovu spojují obyvatele města s pob Odpoledne se terasa zaplňují lidé, během pracovních dnů je zde klidnější atmosféra. Na podzim mohou být větry foukající ze západu silné, proto se oblékněte o jednu vrstvu více. Po setmění se vraťte k přístavišti Bostanlı. Zde odjíždějí lodě přímo do Konaku. Aktuální jízdní řády si můžete ověřit na webových stránkách společnosti İZDENİZ a užijte si, ať den skončí tak, jak začal.
Zdroj: Wikipedie (Bostanlı, Karşıyaka; přístaviště Bostanlı); Wikipedia (Karşıyaka; tramvaje v Izmiru); Archiv a Arkitera (chodící most v Bostanlı a terasa pro sledování západu slunce); Obecní úřad města Izmir (linky společnosti İZDENİZ).