Jižní pobřeží zálivu, od Narlıdere po Barbaros.

Začněte na západním konci stanice Narlıdere na lince metra M1. Tato stanice byla otevřena v březnu 2024 a je nejzápadnějším bodem této trasy. V okrese se nachází celkem čtyři stanice, což znamená, že do Narlıdere se nyní dá dojet přímo z Konaku. Při sestupu ze stanice směrem k pobřeží uvidíte, jak se krajina terénu svažuje do zálivu. Centrum okresu se nachází poměrně vysoko nad mořem, zatímco pobřežní pásmo je rovné. Po dosažení pobřeží se ocitnete na pěší zóně, která byla realizována ve dvou etapách v rámci projektu "İzmir Deniz Kıyı Projesi" a která, podle dostupných informací, má délku přes dva a půl kilometru. Začněte procházku na východním konci a pokračujte směrem na západ, abyste měli slunce za zády. Podél cesty jsou rozmístěny lavičky vyrobené z přírodního kamene a prefabrikovaného betonu. Pokud nemáte spěch, můžete si na jedné z nich odpočinout a sledovat výhled na Karşıyaku a Çiğli na druhé straně zálivu. Pro ty, kteří chtějí být blíže moři, bylo postaveno čtyři přístaviště pro rybáře; ráno zde můžete vidět mnoho lidí, kteří chytají ryby. Na tomto pobřeží se také nachází terasa s dřevěným vzhledem, která připomíná tu v Bostanlı. Ráno je zde obvykle prázdno, což z ní činí ideální místo pro fotografování. Věnujte pozornost výběru rostlin, protože byly pečlivě vybrány tak, aby odolávaly slanému mořskému vzduchu a větru. Kromě stálezelených stromů, jako jsou jalovce, břízy, třešně a vavříny, byly použity i barevné keře, jako je levandule, petrklíče, trnohlávky a gaura. V rámci tohoto pobřežního pásu se nachází park Baku, který nabízí moderní hřiště pro rodiny s dětmi. Na pobřeží byly také umístěny sochy, které vznikly v rámci workshopu İzmir Heykel Çalıştayı. Hledání těchto soch může být zajímavým cílem během procházky. Pro cyklisty je na pobřeží vybudována kilometrová cyklostezka a k dispozici je stanice systému BİSİM; v celém okrese je celkem čtyři stanice BİSİM. Můžete si pronajmout kolo a projet se po celé délce cesty. Na západě okresu se nachází Limanreis, kde se po provedení analýz vody rozhodlo, že zde bude vybudována veřejná pláž s modrou vlajkou, která bude nejblíže centru města. Pokud plánujete se koupat, předem si ověřte aktuální stav pláže. Během procházky se zamyslete i nad historií tohoto místa. Podle dostupných informací Římané tomuto regionu říkali Akhilleion, což v jazyce Luvi znamená "vodní průchod", a nejúžší místo zálivu se nacházelo právě naproti tomuto Po hodinové procházce nasedněte na autobus linky ESHOT, který jezdí po pobřežní silnicí směrem na západ, a přejeďte do oblasti Güzelbahçe. Pokud chcete pokračovat trajektem, nezapomeňte, že společnost İZDENİZ má spoje do přístavu v Güzelbahçe. Zdroj: TGRT Haber, projekt pobřežní zóny Narlıdere; Wikipedie, Narlıdere.

Začněte v oblasti Yalı v Güzelbahçe, u přístaviště; pokud přijíždíte trajektem, už tam budete. Oblast Yalı je největší čtvrtí v okrese a tato část pobřeží je centrem každodenního života v Güzelbahçe, s rybářským přístavem, rybím trhem a zrekonstruovanou promenádou. Základem ekonomiky okresu je rybolov a zemědělství, takže je dobré vidět, jak lodě připlouvají do přístavu ráno nebo v poledne – to je jedinečný zážitek této zastávky. V okolí přístavu se nachází rybí trh, což je skvělé místo, kde se můžete podívat na stánky a zjistit, jaké produkty záliv nabízí v daném ročním období.

Poté se projděte po pobřežní cestě, která vede od přístavu k nočnímu trhu. Tato část, dlouhá asi kilometr, byla zrekonstruována ve dvou fázích a nyní slouží jako promenáda s palmami, městským nábytkem, parkem a pláží. Podél cesty jsou lavičky, kde si můžete odpočinout a podívat se na západní část zálivu, směrem k Urla. Cestou se také nacházejí malé parky, které můžete využít jako odpočinková místa, pokud cestujete s dětmi.

V letních měsících se v oblasti Yalı každý večer koná noční trh; pokud tuto trasu absolvujete v létě, je dobré tuto zastávku naplánovat na večer. Další směrem na západ, v oblasti Siteler, se nachází veřejná pláž provozovaná obecním úřadem a také je možné se vykoupat na pobřeží v oblasti Maltepe. V okrese se nachází celkem osm pláží, z nichž jedna má modrou vlajku; aktuální stav pláží si můžete ověřit na obecním úřadě. Pobřežní oblast Güzelbahçe se rozkládá od oblasti Limanreis v Narlıdere na východě až po oblast Çamlıçay v Urla na západě, takže během této procházky uvidíte pouze část pobřeží okresu.

Příběh názvu tohoto okresu je také spojen s touto zastávkou. Nejstarší název pro Güzelbahçe byl Kilizman, a tento název pochází z antického města Klazomenai, jehož pozůstatky se nacházejí v Urla İskele. V roce 1936 se tato oblast stala součástí Urla pod názvem Kızılbahçe, v roce 1957 získala svůj současný název a v roce 1993 se stala samostatným okresem. Na nějakou dobu byla sloučena s Narlıdere a tvořila jeden okres pod názvem Narlıbahçe; proto spojení mezi první a touto zastávkou není pouze geografické.

Pro fotografování se můžete vrátit k přístavišti a pořídit snímky, které zachycují nízké budovy čtvrti a svahy v pozadí. V poledne je světlo příliš ostré; nejlepší barvy moře zachytíte ráno nebo odpoledne. V okolí přístaviště a podél pobřežní cesty

Urla İskele se nachází na pobřeží čtvrti İskele, která leží severně od centra města Urla, a představuje nejvýznamnější zastávku z historického hlediska. Po příjezdu se nejprve podívejte na nízký kopec, který se nachází na východě přístavu, přes který vede silnice; jedná se o pahorek Limantepe. Tento pahorek je považován za jeden z nejstarších přístavů v Egejském moři a stopy osídlení se zde nacházejí od doby kamenné až po pozdní dobu bronzovou. Archeologické výzkumy, které zahájil Ekrem Akurgal v roce 1950 a které probíhají pod vedením Hayat Erkanal od roku 1992, odhalily, že část tohoto přístavu se dnes nachází pod hladinou moře, což potvrzují i podmořské průzkumy, které provádí Univerzita Haif.

Do archeologické oblasti se nesnažte vstoupit, protože funguje podle vlastního režimu; pahorek si prohlédněte z cesty a z pobřeží. Z dostupných informací vyplývá, že moderní silnice, která vede k přístavu Urla, protíná tento kopec ve směru východ-západ a že letní stavby na pobřeží poškozují pahorek. Při pohledu na tento kopec, který se na první pohled jeví jako obyčejné svahové místo u silnice, si snadno představíte, že pod ním se nachází starobylá hradba a domy, které jsou staré tisíce let. Nalezení obsidiánu z ostrova Melos v sedimentech z doby kamenné dokazuje, že tento přístav byl i v raných dobách spojen s ostrovy v Egejském moři.

Poté se vydejte na sever, po silnici, která vede k ostrovu Karantina. Tento ostrov se nachází přímo naproti čtvrti İskele a nese pozůstatky starověkého města Klazomenai; obyvatelé tohoto města se na tento ostrov přemístili z pevniny kvůli strachu z Persů. Podle dostupných informací byl ostrov poprvé spojen s pevninou za vlády Alexandra Velikého, starověká cesta se postupem času zničila a dnešní náplň byla vytvořena v roce 1955. Název ostrova pochází od karanténních zařízení, která zde v roce 1865 zřídili Francouzi; tato zařízení byla využívána až do konce první světové války v boji proti epidemickým chorobám. Ostrov Karantina je jedním ze tří dochovaných karanténních ostrovů na světě.

Pozdější historie ostrova je také zajímavá. V 50. letech zde působil Institut pro moře a slunce, v 60. letech zde byla nemocnice pro onemocnění kostí a kloubů, a v roce 1986 se zde nacházela státní nemocnice v Urle. V roce 2014 se nemocnice přestěhovala do nové budovy mimo ostrov. Dnes je ostrov chráněnou památkou a de facto spravuje Ministerstvo zdravotnictví; před vstupem se inform

Když dorazíte do Barbarosu, zaparkujte auto u vjezdu do vesnice a projděte se po ulicích; toto místo se nejlépe prozkoumává pěšky. Do roku 2014 byla vesnice administrativně zařazena jako samostatná obec, dnes je to čtvrť města Urla a podle místních obyvatel má historii sahající přibližně sedm století. Původní název byl Sıradam; v seznamu obcí z roku 1928 je uvedena pod názvem Barbaros jako vesnice patřící k obvodu Barbaros v okrese Çeşme. V sčítání lidu v roce 1940 měla 507 obyvatel a v roce 1955 byla zařazena mezi vesnice patřící k obvodu Urla.

Začněte na náměstí, kde se nachází památník; toto náměstí je místem setkávání vesničanů a za ním se nacházejí kopce, které vedou k zemědělským plochám. Poté se rozchoďte po ulicích a hledejte "oyuk". "Oyuk" je v místním jazyce označení pro strážce polí, které se umisťují do zahrad. Od roku 2016 jsou v každém koutě vesnice vystaveny barevné strážce polí. V prvním roce vesničané vyrobili v dílnách přibližně čtyři sta těchto strážců; v té době měla vesnice 416 obyvatel, což znamená, že každý vesničan měl jednoho strážce. Strážci jsou vystaveni povětrnostním vlivům a proto se každý rok obnovují, takže při každé návštěvě uvidíte jiné tváře.

Strážci polí mají jeden účel: upozornit na zemědělství. Festival "Oyuk" byl zahájen s cílem oživit zemědělství ve vesnici, propagovat ji, zajistit příjmy pro vesničany a zastavit odliv obyvatel. První festival se zúčastnilo šest tisíc lidí a koná se každoročně koncem léta. Historie turistiky ve vesnici sahá ještě dál; od druhé poloviny 70. let až do roku 1998 místní ženy prodávaly ručně vyráběné výrobky návštěvníkům, kteří přicházeli na folklórní představení, která se konala jednou týdně.

Barbaros se 17. října 2025 zařadil na seznam nejlepších turistických vesnic organizace OSN pro cestovní ruch. Od té doby se zvýšil počet návštěvníků, jak domácích, tak zahraničních, a proto jsou ulice o víkendech a během festivalů přeplněné. Nejrušnější období ve vesnici jsou jaro a podzim; pokud chcete klidnou návštěvu, zvolte si den během týdne.

Dnes ve vesnici existují dílny, kde se vyrábějí ručně vyráběné výrobky, a většinu z nich provozují ženy. Aktivity, jako je venkovní kino, ženský sbor a rytmická dílna, jsou také organizovány společně. Protože se program může měnit, podívejte se před návštěvou na aktuální ozná