Izmir: Cesta plná historie a chutí.

Před návštěvou Efesu a Bergamy si vyhraďte hodinu na toto místo; zde jsou sochy, které uvidíte v těchto lokalitách. V muzeu nad parkem Bahri Baba se nacházejí sochy, keramika a sklo pocházející z oblastí Bayraklı, Efes, Bergama a Teos. Mezi nejoblíbenější exponáty patří sochy Poseidona a Demetér, a také římské bronzové předměty. Vstup je možný s kartou Müzekart.

V samém srdci města, mezi budovami, se nachází římské agory; právě zde nejlépe pocítíte vrstvenou historii Izmiru. Nejimpozantnější jsou kryté podzemní galerie baziliky a západní peristyl s korintskými sloupy. Od oblasti Kemeraltı je to jen pět minut pěšky, doporučujeme si na prohlídku vyhradit hodinu. Vstup je zahrnut v muzeální kartě.

Pokud chcete Izmir vidět z jednoho pohledu, vydejte se na vrchol kopce Pagos. Z vrcholu helénistických hradeb se vám naskytne výhled na záliv, čtvrť Karşıyaka a přístav, které se rozprostírají pod vámi. Hradby jsou částečně zachovány a uvnitř se nacházejí čajové zahrady. Čtyřicet pět minut je dost, ale pokud chcete, sledujte západ slunce z tohoto místa; nebudete chtít odcházet, když se postupně rozsvěcují světla města.

Barbaros je venkovská oblast, která byla až do roku 2014 administrativně zařazena jako vesnice a dnes je součástí městské části. Nachází se západně od centra Urly, v oblasti kopců směřujících k poloostrovu Çeşme. Díky svým kamenným domům, zahradám a barevným slámovým panákům, které zdobí ulice, se v posledních deseti letech stala jednou z nejznámějších vesnic v Izmiru. V roce 2025 se dostala na seznam "Nejlepších turistických vesnic" organizace Světové organizace cestovního ruchu OSN, čímž si získala pozornost i mimo Turecko. Historie vesnice je částečně zachycena na Wikipedii prostřednictvím několika administrativních záznamů. Původní název byl Sıradam, ale v osmanském seznamu vesnic z roku 1928 je uvedena jako Barbaros a v té době byla součástí obce Barbaros, která patřila k okresu Çeşme. Centrem této obce nebylo Barbaros, ale Uzunkuyu. V sčítání lidu v roce 1940 měla vesnice 507 obyvatel. V sčítání lidu v roce 1955 byla obec převedena do okresu Urla a počet obyvatel byl zaznamenán jako 504. Starosta Barbaros Ersan v rozhovoru pro agenturu DHA uvedl, že osídlení má přibližně 700 let starou historii. Barbaros se s turismem setkal poměrně nedávno. Podle informací starosty, po polovině 70. let minulého století začala jedna cestovní společnost v obci pořádat "turecké večery", čímž poprvé přivezla zahraniční turisty. Každý týden jeden den vystupovala folklorní skupina z univerzity Dokuz Eylül a ženy z vesnice prodávaly své výrobky na stáncích u silnice. Starosta uvádí, že tento systém trval až do roku 1998, kdy byl ukončen s rozšířením systému "vše zahrnuto" v hotelech. Obnovení života v obci přinesl festival Oyuk, který začal v roce 2016. "Oyuk" je název pro slámového panáka, který se v této oblasti umisťuje do zahrad, a cílem festivalu, jak uvedl starosta, bylo oživit zemědělství, propagovat vesnici, zajistit příjmy pro místní obyvatele a zabránit odchodu. V prvním roce byly s místními obyvateli založeny dílny a vyrobeno přibližně 400 "oyuků"; starosta uvedl, že v té době měla vesnice 416 obyvatel, což znamená, že bylo vyrobeno tolik "oyuků", kolik je obyvatel. Říká se, že na prvním festivalu se zúčastnilo 6 000 lidí. Každý si umístil "oyuk" před svůj dům, okno nebo do ulice, a tyto slámové panáky se dnes staly symbolem vesnice. Festival se koná formou komunitní práce, s úsilím všech obyvatel, a Při procházce vesnicí se nejdříve zaměřte na prohlídku prohlubní v ulicích a fasád kamenných domů. V této čtvrti se nacházejí dílny řemesel, které obvykle provozují ženy. Majitelka jedné z dílen, v rozhovoru pro agenturu DHA, uvedla, že i takové aktivity jako venkovní kino, ženský sbor a rytmická dílna jsou organizovány díky společnému úsilí místních obyvatel. Web GoTürkiye uvádí, že vesnice je známá svými místními produkty a řemeslnými výrobky, a že u některých domů je na dveřích nápis "Çat Kapı", což znamená, že v těchto domech můžete ochutnat domácí jídla připravená z místního olivového oleje, zeleniny a bylinek. Okolí památníku na náměstí může sloužit jako výchozí bod pro vaši prohlídku. Pro ty, kteří nemají rádi davy lidí, je nejlepší navštívit vesnici na jaře nebo na podzim, mimo festivalové období. Podle majitelky dílny je v těchto dvou ročních obdobích nejvíce návštěvníků, zatímco během festivalu jsou ulice velmi přeplněné. Je to místo, kde lidé žijí, proto nevstupujte bez povolení do vnitřních prostor domů a zahrad a při fotografování dbejte na soukromí místních obyvatel. Do Barbarosu se dostanete krátkou cestou autem z centra Urly a, jak uvádí GoTürkiye, vesnice se nachází v blízkosti Urly. Ti, kteří přijíždějí veřejnou dopravou z centra Izmiru, mohou nejprve autobusem ESHOT dojet do Urly a odtud přestoupit na místní linky, které vedou do vesnice. Aktuální linky si můžete ověřit na webových stránkách ESHOT. Propojení návštěvy Barbarosu s návštěvou přístavu Urla a starobylého města Klazomenai je skvělý způsob, jak během jednoho dne poznat historii a venkovský život této oblasti poloostrova.

Jedno z dvanácti měst Iónské unie; nejzajímavější částí je rekonstruovaná továrna na zpracování olivového oleje, která pochází ze 6. století př. n. l. Zde můžete vidět kamenné lisovací zařízení a oddělovací nádrže a pochopit, jak starý je tento obor. Filozof Anaksimandr se také v tomto městě narodil. Chůze z Urla İskele trvá čtyřicet pět minut.

Toto malé rybářské přístaviště se nachází čtyři kilometry severně od centra města Urla a je oblíbeným místem pro večerní posezení obyvatel Izmiru. Cesta, která vede k ostrovu Karantina, je lemována řadou rybích restaurací a nabízí typické egejské předkrmy. Projděte se po nábřeží za soumraku a poté se posaďte ke stolu; nezapomeňte na správné pořadí.