Dva dny v zemi Hetitů, vyjíždíme z Ankary.

V oblasti Ulus, u paty Ankarské pevnosti, se nacházejí dvě osmanské stavby: Mahmut Paşa Bedesteni (krytá tržnice) a Kurşunlu Han (karavanseraj). Muzeum bylo otevřeno v roce 1921, původně v baště Akkale v pevnosti, pod názvem Ege Müzesi (Muzeum starověku), na přání Atatürka, který si přál muzeum pro artefakty civilizace Hetiů. Sbírka byla následně přesunuta do Bedesteni během rekonstrukčních prací, které začaly v roce 1938. Střední část Bedesteni byla zpřístupněna veřejnosti v roce 1943 a práce byly dokončeny v roce 1968. V roce 1997 bylo muzeum vyhlášeno "Muzeem roku" v Evropě, čímž se stalo prvním tureckým muzeem, které toto ocenění získalo.

Pro prohlídku se zaměřte na pečlivé studium expozic věnovaných civilizaci Hetiů. Začněte chronologicky, od paleolitu, a postupně se dostaňte k expozici věnované Hetům: sluneční disky a bronzové sošky jelenů a hadů z královských hrobek v Alacahöyük; reliéfy z brány Sfenx v Alacahöyük, zobrazující krále a královny u oltáře, akrobaty, kteří polykají meče a stoupají po schodech, hudebníky a lovecké scény; originální reliéf válečníka z královské brány v Hattuşa; dopis egyptské královny adresovaný hetitskému králi, nalezený v Boğazköy. Zítra uvidíte kopie nebo prázdná místa, kde tyto artefakty byly umístěny, proto se nyní zaměřte na detaily: precizní zpracování slunečních disků, směr pohybu postav na reliéfech, postoj válečníka na bráně.

Praktické informace: adresa je Gözcü Sokak No 2, v blízkosti cesty vedoucí k pevnosti, dostupné pěšky z Ulus. Muzeum je otevřeno každý den, k dispozici je audio průvodce, platí se vstupenkou Müzekart. Některé sály jsou v průběhu roku v údržbě; informace o uzavírkách najdete na oficiálních stránkách. Vyhraďte si dvě hodiny, minimálně půl hodiny věnujte expozici věnované Hetům; pokud přijedete krátce po otevření, budete mít před skupinovými prohlídkami. Poté nasedněte do vozidla a vyjeďte po silnici směrem k Haymana.

Zdroj: Müzeler Genel Müdürlüğü (muze.gov.tr); Vikipedi, Anadolu Medeniyetleri Müzesi; Hittite Monuments, Alacahöyük.

Kopec se nachází šedesát kilometrů jihozápadně od Ankary, dvanáct kilometrů od Haymany a dva kilometry severozápadně od Dereköy. Je to skalnatý vrchol, který se tyčí šedesát metrů nad úzkým údolím řeky Babayakup; místní ho nazývají "Gavur Kalesi" (hrdlo nečistých). Na jižní straně vrcholu jsou do skály vytesány tři postavy: dvě velké mužské božstvá jdoucí doleva a před nimi sedící, menší božstvo s ostrým kloboukem. Božstva mají rohaté čepice, krátké suknice, boty s rolovacími špičkami a meče na opaskách, což je typické pro umění starověkého říše Hetitů; jedno má vousy, druhé ne. Postava božstva je dnes obtížně rozpoznatelná pouhým okem; podívejte se na ni při bočním osvětlení.

Nad reliéfy se nachází mohutná zeď postavená z velkých kamenů a za ní se nachází místnost ze kamenných zdí, jejíž účel je stále předmětem debat; spekuluje se, že mohla sloužit jako královská hrobka, posvátné místo nebo vyhlídková věž, ale žádné písemné důkazy nebyly nalezeny. Kopec byl používán v období starověkého říše Hetitů i Frýgů. V 60. letech 19. století ho spatřili cestovatelé, v roce 1930 ho na přání Atatürka prozkoumala H. H. von der Osten z Chicagské univerzity a v letech 1993-1998 ho prozkoumala Bilkent University. Článek Aliho Özcana, který se v časopise Belleten v roce 2014 porovnává reliéfy s hetitskými texty, je aktuálním zdrojem informací.

Praktické informace: Kopec se nachází napravo podél silnice z Haymany do Dereköy, směrem k čtvrti Mandıra. V dostupných zdrojích nejsou uvedeny informace o vstupném nebo otevírací době; výstup je krátký, ale skalnatý, doporučují se pevnou obuv. Obec v roce 2021 oznámila projekt, který zahrnuje asfaltování cesty, oplocení, turistickou stezku a osvětlení; informujte se u obecního úřadu, jaké části projektu byly dokončeny. Nedotýkejte se reliéfů a nevystupujte na ně. Sestupte za 45 minut a vydejte se na cestu do Boğazkale; cesta je dlouhá.

Zdroje: Belleten, Ali Özcan (2014); Hittite Monuments; Haymana Belediyesi; Vikipedi, Gavur Kalesi.

Hattuşa se nachází těsně nad údolím Boğazkale, 190 kilometrů od Ankary. Toto město, které kolem roku 1650 př. n. l. sloužilo jako hlavní město za vlády Hattušili I., zůstalo centrem říše Hetitů až do roku kolem 1180 př. n. l., kdy došlo k úpadku bronzové doby. Poté bylo město vypáleno a opuštěno. Charles Texier v roce 1834 objevil jeho ruiny, Hugo Winckler zahájil vykopávky v roce 1906 a objevil archiv s klínovým písmem. V roce 1931 převzal práci Kurt Bittel za Německého archeologického ústavu, a pokračovali v ní Peter Neve, Jürgen Seeher a od roku 2006 Andreas Schachner. V archivu se nachází přibližně třicet tisíc tabulek; tabulka Kadešské smlouvy byla také nalezena zde a dnes je vystavena v Istanbulských archeologických muzeích. Město bylo v roce 1986 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO, a archiv v roce 2001 získal status Památky světové paměti.

Prohlídka by měla probíhat odspodu nahoru: Nejprve navštivte Velký chrám v Dolním městě, poté pokračujte k bránám, které tvoří obvod hradeb dlouhých více než šest kilometrů. Lvi u Lví brány jsou stále na svém místě. V tunelu Yerkapı, který má délku sedmdesát metrů, projdete kamenným tunelem a vystoupíte na rampu. V horní části se nachází místo, kde stála Sfingí brána; originální sfingy jsou vystaveny v muzeu v Boğazköy. Kopie válečníka u Královské brány je replika; originál jste viděli včera v Ankaře. Velká pevnost (Büyükkale) je královský hrad a místo, kde se nacházel archiv; v Nişantaş je vytesaný hieroglyfický nápis. V roce 2005 byla rekonstruována část cihlové zdi o délce šedesát pět metrů pomocí původní techniky; pouze zde můžete v životní velikosti vidět, jak vypadala hetitská zeď.

Praktické informace: Areál je příliš velký na to, aby se dal prozkoumat autem; je třeba se pohybovat mezi bránami. Pro průchod tunelem Yerkapı a výstup z Büyükkale jsou nutné kvalitní boty. Na místě není žádný stín, proto si vezměte s sebou vodu. Karta muzeí (Müzekart) je platná; otevírací hodiny naleznete na oficiálních stránkách. Vyhraďte si tři hodiny a poté se přesuňte do Yazılıkaya, která se nachází dva kilometry daleko.

Zdroj: Německý archeologický ústav (DAI); KVMGM, stránka UNESCO o Hattušě; Wikipedie, Hattuşa; Wikipedia, Hattusa.

Hattuşa se nachází přibližně dva kilometry severovýchodně od města a představuje jeho posvátnou oblast. Dvě otevřené kamenné komory jsou vytesány do skal; před nimi se nacházejí pouze základy chrámových budov, které kdysi kontrolovaly vstup. Většina reliéfů byla vytvořena koncem 13. století př. n. l. za vlády Tuthalije IV. a Šuppiluliumy II., ale je známo, že oblast byla využívána mnohem dříve.

Komora A je velká galerie: více než šedesát bohů pochoduje v procesích; na levé straně jsou muži bohové a na pravé straně bohyně. Dva procesí se setkávají u zadní stěny: nad bohy hor stojí bůh bouří Tešup a nad panterem stojí bohyně slunce Hepat, za nimi stojí jejich syn Šarruma a dcery. V této komoře se také nacházejí dvanáct bohů podsvětí a bohové hor. Do komory B se vchází úzkou chodbou a tato komora je osobnější: u vstupu jsou strážci s hlavami zvířat a křídly; uvnitř jsou v řadě dvanáct bohů podsvětí, bůh meče a nejslavnější reliéf zobrazuje Šarrumu, který objímá Tuthalije IV., přičemž mu položil ruku na rameno. Předpokládá se, že tato komora byla postavena jako pamětní hrobka nebo komnata na památku Tuthalije jeho synem. Obecně se předpokládá, že tato oblast byla využívána během jarních oslav nového roku; studie publikovaná v roce 2021 tvrdila, že reliéfy zobrazují nebe, zemi a podzemí, tedy celý vesmír.

Praktické tipy: Šikmé světlo zdůrazňuje reliéfy, v poledne se postavy zplošťují; doporučuje se navštívit ráno nebo odpoledne. Nedotýkejte se skály; abyste viděli rozdíl ve výšce postav, skloňte se do úrovně kolen. Jedna hodina je dostačující. Pro informace o vstupenkách navštivte oficiální stránku; od centra města Boğazkale je to jen několik minut.

Zdroj: Hittite Monuments, Yazılıkaya; Wikipedia, Yazılıkaya.

Muzeum se nachází v centru města Boğazkale, v čtvrti Çarşı, asi 82 kilometrů od města Çorum. Bylo otevřeno 12. září 1966, v roce 2011 prošlo kompletní rekonstrukcí a v tomto roce získalo svůj současný vzhled. V roce 1907 byly v oblasti Yerkapı nalezeny dvě sfingy, které byly během požáru města poškozeny. Fragmenty byly v letech 1915–1917 odeslány do Berlína na opravu. Jedna se v roce 1924 vrátila do Istanbulu, druhá zůstala v Berlíně. Jednání o jejím vrácení pokračovala až do roku 1938, kdy byla přerušena kvůli válce a rozdělení Berlína. Jednání byla obnovena v roce 1974 a v roce 1987 byla podána žádost organizaci UNESCO. V roce 2011 se obě země dohodly; sfinga byla přivezena z Berlína, spolu s její kopií z Istanbulu, a od 26. listopadu 2011 stojí obě vedle sebe. Jsou vyrobeny z vápence, vyřezány kolem roku 1300 př. n. l., mají křídla, tělo lva a lidskou tvář.

Kromě síně se sfingami, muzeum chronologicky popisuje všechny vrstvy města, od doby kamenné až po byzantskou: brána s býčí hlavou, která pravděpodobně symbolizovala boha bouří, tabulky s klínovým písmem a hieroglyfické nápisy, modely města Hattuşa a Velkého chrámu, náhrobky z římské a byzantské doby. Modely umožňují nahlédnout na město z ptačí perspektivy; návštěva muzea by proto měla předcházet návštěvě archeologického naleziště. Expozice jsou doplněny informačními panely a rekonstrukcemi.

Praktické informace: Muzeum je otevřeno každý den, platí vstupenka Müzekart; pro přesné časy otevírací doby navštivte oficiální stránky. Jedná se o malé muzeum, na prohlídku stačí jedna hodina. V Boğazkale si dejte oběd a vydejte se směrem k Alace; cesta k Alacahöyük odbočuje od silnice vedoucí k městu Çorum.

Zdroj: Generální správa muzeí (muze.gov.tr); Wikipedie, Muzeum Boğazköy; Wikipedie, Sfingy z Boğazköy.

Alacahöyük se nachází patnáct kilometrů severozápadně od okresu Alaca; od města Çorum je vzdáleno padesát kilometrů. Toto archeologické naleziště představuje sedmitisíc let staré vrstvené pozůstatky: patnáct vrstev staveb od doby kamenné až po osmanskou říši. Existují dvě věci, které jsou na tomto místě obzvláště významné. Za prvé, královské hrobky z doby bronzové, datované do třetího tisíciletí př. n. l.: mrtví jsou pohřbeni s hlavou obrácenou na západ, s pokrčenými koleny; vedle nich jsou zlaté diadémy, spony, bronzové sošky a bronzové standardy, jejichž účel je stále předmětem diskusí, například symboly slunce, jelenů a býků. Hrobky byly zrestaurovány a jsou přístupné návštěvníkům; originály artefaktů jsou vystaveny v Ankaře. Za druhé, jižní vstup do města Chattiů, tzv. Sfinksova brána: mezi dvěma věžemi se nacházejí dva čtyřmetrové monolitické sloupy, přičemž spodní dva metry jsou vyřezány ve tvaru sfing. Reliéfy na obou stranách brány zobrazují krále a královny při obětním rituálu, akrobaty, hudebníky a lov; můžete je porovnat s kopiemi, které vidíte v muzeu, a s originály vystavenými v muzeu. V současnosti se za nejvěrohodnější považuje datování do 13. století př. n. l.

Historie výzkumu je úzce spjata s historií Turecké republiky: výzkum zahájil Makridi Bey v roce 1907; v roce 1935, na přání Atatürka, jej pokračovala Turecká historická společnost, nejprve pod vedením Remziho Oğuze Arıka, a poté v letech 1936-1970 pod vedením Hamita Zübeyra Koşaye; v letech 1997-2018 jej pokračovala Univerzita v Ankaře. V blízkosti kopce, v obci Gölpınar, se nachází přehrada Chattiů, kterou nechal postavit kolem roku 1240 př. n. l. král Tuthalija IV.; v 20. století byla přehrada zrekonstruována a znovu naplněna vodou; v areálu byla nalezena bazaltová deska s hieroglyfy, která nese jméno bohyně Hepat.

Praktické informace: Muzeum bylo založeno v roce 1940, v roce 1982 bylo přestěhováno do nové budovy a v roce 2011 zrekonstruováno; je otevřeno každý den a platí zde vstupenka Müzekart. Doporučuje se vyhradit si na prohlídku hodinu a půl; začněte v muzeu, poté navštivte bránu a hrobky. Z tohoto místa je dlouhá cesta do Ankaře; vyrazte ještě před odpolednem.

Zdroje: Generální správa muzeí (muze.gov.tr); Hittite