Zelená oáza Čankaje: cesta z údolí Dikmen do parku Kurtuluş.

Vstupte do údolí z jižní strany, z oblasti Dikmen, a sledujte tok potoka směrem k severu, do oblasti Ayrancı; zbytek trasy pokračuje odtamtud. Tato oblast byla až do roku 1989 pokryta nelegálními stavbami a představovala potokové koryto. Projekt městské transformace a rozvoje údolí Dikmen, schválený v roce 1989, byl prvním transformačním projektem v Turecku zaměřeným na oblast nelegálních staveb; první etapa byla dokončena v polovině 90. let, druhá v roce 2002, třetí v roce 2009 a poslední etapa stále probíhá. Nejpodstatnějším prvkem designu je, že původní potokové koryto nebylo zakryto, ale bylo integrováno do krajiny: jezírko a vodopády sledují přirozený tok vody a dešťová voda se setkává se zemí.

Na ploše přibližně 70 hektarů se nachází 3kilometrů dlouhá pěší stezka, dvě vysoké lávky, které údolí kříží, vyhlídková terasa a stěna pro lezení; podle Wikipedie zde roste více než 120 000 stromů a téměř padesát druhů rostlin. Na jaře sem přichází mnoho lidí, aby obdivovali třešňové květy; na podzim se krajina mění díky listí a v zimě ji pokrývá sníh. Vzhledem k tomu, že dno údolí je v prohlubni, v létě se zde hromadí horko; doporučuje se procházet se brzy ráno nebo večer a nezapomenout si vzít vodu.

Nejrychlejší způsob, jak si uvědomit rozsah projektu, je vystoupat na jednu z lávek a prohlédnout si údolí z dálky. Obytné bloky na obou stranách údolí jsou také součástí projektu: vedle sebe stojí byty postavené pro původní obyvatele a bloky určené k prodeji vyšší společenské vrstvě. Vstup je zdarma a park je v noci osvětlen. Po opuštění údolí ze severní strany začíná stoupání směrem k hřebenu Çankaya přes oblast Ayrancı.

Zdroj: Wikipedie (v turečtině a angličtině); Yeni Ankara; ANFA.

Botanická zahrada začíná na svahu, který se nachází mezi ulicemi Çankaya Caddesi a Cinnah Caddesi, za prudkým stoupáním z oblasti Ayrancı. Park, založený v roce 1970, má rozlohu 65 000 metrů čtverečních. Podle údajů z Wikipedie zabírá téměř polovina plochy zelené plochy, čtvrtina je zástavěna stromy a v centru se nachází bazén o rozloze 1 330 metrů čtverečních. Zbývajících 15 000 metrů čtverečních tvoří zpevněné plochy, jako jsou cesty a náměstí. Mezi hlavní prvky parku patří jezírko, dětské hřiště a skleník. Ačkoli se jmenuje botanická zahrada, Wikipedie ji popisuje jako městský park. Pokud chcete vidět zalesněnou část a skleník, nečekejte zde vědecky uspořádanou sbírku.

Na této trase představuje návštěva Botanické zahrady odpočinek a možnost změnit perspektivu. Po širokém, novém a rovinatém údolí Dikmen je tato oblast strmá, porostlá starými stromy a úzká. Mezi těmito dvěma místy je rozdíl dvacet let; tento park, otevřený v roce 1970, ukazuje, jak odlišně byl projekt údolí plánován od roku 1989. Tento svah pod rezidencí Çankaya Köşkü je výsledkem rozhodnutí pana Jansena rozšířit město směrem na jih, do oblasti Çankaya, a dnes je porostlý stromy.

Pro ty, kteří se sem dostanou z kopce, jsou lavičky u bazénu ideálním místem k odpočinku; v poledne zde je spousta stínu. Přechod do parku Seğmenler je krátký: Seğmenler, který se nachází na stejném svahu, je přístupný z ulice Çankaya Caddesi. Místo toho, abyste oba parky navštěvovali odděleně, je příjemnější vnímat je jako jeden zelený pás, což vám umožní se v průběhu dne uvolnit.

Zdroj: Wikipedie (Ankara Botanik Parkı).

Park Seğmenler se nachází mezi bulvárem Atatürk a ulicí İran, na svahu o rozloze 67 000 metrů čtverečních, pod budovou Çankaya Köşkü. Jeho design, vytvořený Selami Sözerem, byl vybrán v rámci soutěže uspořádané radnicí Ankary u příležitosti 100. výročí narození Atatürka. Soutěž byla vyhlášena v roce 1981 a park byl otevřen o dva roky později, 10. října 1983. Park protéká potok Kavaklıdere. Pro tuto trasu je důležité, že se jedná o druhý případ, kdy je koryto potoka upraveno na park, po parku Botanik. Jansen chtěl pro oblasti İncesu a Bentderesi zabránit výstavbě a ponechat je v zelené podobě, což se zde projevilo v menším měřítku.

Park má jezírka, dětské hřiště a amfiteátr, který podle Wikipedie v minulosti sloužil k pořadům televizní stanice TRT a popovým koncertům. Při procházce si můžete prohlédnout dvě sochy. Socha Seğmenler Anıtı od Burhana Alkara zobrazuje seğmeny (ankarské strážníky) na koních s vlajkami; název parku pochází právě z tohoto symbolu ankarского folklóru. Bronzová socha od İlhan Koman, instalovaná v roce 1992, byla v roce 2016 ukradena a v roce 2018 byla nahrazena novou. Umístění soch v parku není označeno, takže při výstupu z dolního vchodu může být obtížné je najít.

Vzhledem k tomu, že se jedná o svah, je pohodlnější vstoupit horním vchodem a sestoupit dolů: návštěvníci z parku Botanik už přicházejí z horního vchodu a sestupují. Po dosažení bulváru Atatürk se trasa stáčí na sever, přes park Kuğulu a Kavaklıdere, směrem k Kızılay. Tato část je rovinatá a má chodníky; v létě doporučujeme vzít si klobouk, protože zde je málo stínu.

Zdroj: Wikipedie (Seğmenler Parkı).

Po chůzi severním směrem po ulici Atatürk Bulvarı od organizace Kızılay se dostanete na náměstí Sıhhiye; stanice metra M1 se nachází pod bulvárem, přímo vedle parku. Park Abdi İpekçi byl otevřen v roce 1981; dříve se jmenoval Yenişehir Parkı a byl přejmenován na počest novináře Abdiho İpekçiho. Jeho rozloha se pohybuje mezi 33 000 a 37 000 metrů čtverečních. Je to jedna z největších zelených ploch v centru města, s rozsáhlými trávníky, okrasným jezírkem, čajovnou a dětským hřištěm. Park byl v roce 2023 kompletně zrekonstruován; provozuje ho společnost ANFA, která je součástí obce, a v parku se nachází veřejné toalety.

Symbol parku je bronzová socha "Ruce" od Metina Yurdanura, vytvořená v roce 1979: dvě ruce směřující k obloze. Podle Wikipedie je socha součástí programu městské správy, který v pozdních 70. letech zahájila pro veřejné prostory; umělec tvrdí, že socha zobrazuje ruce pracující, tvořící a vytvářející. V roce 2022 sochu osobně restauroval po 43 letech. Nejlepší světlo pro pozorování rukou zespodu, když stojíte u jezírka, je ráno.

Tento park je nejbližší realizací myšlenky "zelené cesty" od Jansena. Jak uvádí Burat v plánu z roku 1932, měla zde být zelená cesta spojující Havuzbaşı (dnešní Kızılay) s řekou İncesu a oblastí Fidanlık; Sıhhiye se nachází v tomto směru. Zelená cesta nebyla realizována, ale když jdete z Kızılay do tohoto parku a odtud do Kurtuluşu, kráčíte po stejné linii. Během pracovních dnů v poledne park zaplní okolní zaměstnanci; pro klidnější atmosféru si vyberte ráno.

Zdroj: Wikipedie (Abdi İpekçi Parkı; Eller heykeli); ANFA; Hürriyet; DergiPark (Burat).

K parku se dostanete pěšky z oblasti Sıhhiye směrem ke škole nebo cestou metrem Ankaray na zastávku Kurtuluş. Toto místo má významnou historickou hodnotu. V roce 1931 byla tato oblast vyvlastněna a zřízena zde školka, která měla sloužit k pěstování sazenic pro zalesňování města; jedna ze čtyř parků, které byly součástí plánu Jansena z roku 1932, nesla název "Školka" a nacházela se právě zde. Takže park, který dnes navštěvujete, je realizací Jansenaovy vize školky a úpravy údolí pro oblast İncesu. Školka byla v letech 1961-63 přeměněna na park, v roce 1980 získal oficiální status parku; podle informací z Haber Ankara byl v roce 1994 vyhlášen jako chráněná přírodní oblast první kategorie.

Park má rozlohu 86 000 metrů čtverečních; podle údajů od ANFA zahrnuje 49 000 metrů čtverečních trávníků, 10 000 metrů čtverečních piknikových ploch a 2 000 metrů čtverečních vodních ploch. Wikipedie zdůrazňuje přítomnost vzácných dubů pýrovitých, které se v Ankaře často nevyskytují. V roce 1981 byla v parku otevřena první umělá ledová dráha v Turecku, Atatürk Buz Pateni ve Spor Tesisleri, která byla zřízena soukromou iniciativou; tato dráha představuje začátek lyžování a bruslení v Ankaře. Pro aktuální provozní informace o dráze navštivte webové stránky obce. V parku se také nachází socha "Sarı Kız" od Selima Turana, která byla instalována v roce 1993.

Během procházky si všimnete uspořádání, které připomíná historii školky: uspořádané skupiny starších stromů. Ráno se zde běhá, odpoledne se konají pikniky; úřad občanských sňatků o víkendech park oživuje. Zde se dá pěšky stoupat do kopce do parku 50. Yıl.

Zdroj: Wikipedie (Kurtuluş Parkı); Haber Ankara; ANFA; DergiPark (Burat).

Park, který se nachází v oblasti Cebeci, na kopci nad kampusem Univerzity Ankara v Cebeci, končí v parku 50. Yılı. Podle Wikipedie byl park otevřen v roce 1970 a jmenuje se tak na počest 50. výročí republiky. V roce 2009 byl zrekonstruován a znovu otevřen. Informace o jeho rozloze se liší, přičemž se uvádí rozsah od 130 000 do 135 000 metrů čtverečních. Hlavní charakteristikou parku je jeho výška: žádný jiný městský park nenabízí tak rozsáhlý výhled na město. V roce 2013 jej městská správa propagovala jako vyhlídkovou terasu hlavního města; byly zde instalovány teleskopy ve čtyřech vyhlídkových bodech a v nejvyšším bodě byl vybudován čajový salonek.

Na kopci se nacházejí dvě jezírka, potoky, tříúrovňový vodopád, venkovní divadlo, dětská hřiště, kluziště a sportoviště. Charakteristickým prvkem, díky kterému je park snadno rozpoznatelný i z dálky, je obří stožár: jeho výška se pohybuje mezi 110 a 120 metry, přičemž Wikipedie uvádí, že je to nejvyšší stožár v Evropě. Z jeho úpatí je výhled na pevnost Kale, mauzoleum Anıtkabir a kopce Çankaya, tedy na svahy, po kterých jste ráno vyjížděli.

Strávte zde západ slunce: vyhlídkové body orientované na západ zachycují světlo ideálně, a večerní osvětlení se rozsvítí ještě před uzavřením parku. Pro ty, kteří přicházejí pěšky z oblasti Kurtuluş, je cesta strmá, ale krátká; ti, kteří se nechcou brodit do kopce, se mohou přiblížit k parku z konečné stanice Ankaray, Dikimevi. Otevírací doba jednotlivých zařízení se liší; informace o kluzišti a čajovém salonku získáte u městské správy. Při návratu se můžete z Dikimevi pomocí Ankaray dostat na stanici Kızılay.

Zdroj: Wikipedie (50. Yıl Parkı); zpráva od Ankara Büyükşehir Belediyesi; ANFA.