Den v lesním statku Atatürk.

Trať začíná v této oblasti. Vlaky linky Başkentray B1, směřující do Sincan a Kayaş, zastavují na nástupišti v Gazi. Naproti, za nástupištěm, se nachází kamenná budova, která je stanicí Gazi, otevřenou 1. února 1926. Je to první stanice po hlavním nádraží v Ankaře, směřující do Eskişehiru, a cesta vlakem z hlavního nádraží trvá jen několik minut. Architektem byl Ahmet Burhanettin Tamcı a budova je považována za jeden z významných příkladů národní architektury. Podívejte se na fasádu: špičité oblouky, dlaždice s motivy z 16. století a zdobené dřevěné štíty. Jak uvádí Turecká turistická encyklopedie, tradiční osmanské motivy dlaždic jsou zde kombinovány s novými prvky západního stylu; v této jedné budově můžete číst jazyk architektury té doby. Dlaždice byly dovezeny z Kütahye.

Stanice byla postavena pro návštěvy panství a dlouho sloužila jako reprezentační vchod. Atatürk zde vystupoval při návratech ze svých cest po zemi; i první oficiální host Republiky, afghánský král Amanullah Khan, zde byl přivítán. V roce 1972 byla znovu otevřena jako elektrická příměstská trať; v první dekádě 21. století byla budova pronajata jako restaurace. Stanice byla uzavřena 11. července 2016 kvůli výstavbě Başkentray a znovu otevřena 12. dubna 2018.

Historická budova není přístupná pro cestující; nelze do ní vstoupit, pouze ji můžete vidět z nástupiště a ze Silahtar Caddesi. Dvacet minut je dostačující. Po odchodu se projděte směrem k Çiftlik Caddesi, tedy na jih; další zastávka je vzdálená jen několik set metrů. Při návratu nastoupíte do vlaku na stejné stanici. Aktuální jízdní řády Başkentray si můžete zkontrolovat na webových stránkách TCDD Taşımacılık.

Zdroj: Wikipedie; Kent ve Demiryolu; Turecká turistická encyklopedie.

Pouhřeje pár set metrů jižně od stanice, podél ulice Çiftlik Caddesi, se nachází průmyslové srdce farmy. Továrna, založená v roce 1934, byla v roce 1937 rozšířena o další budovy, restauraci, byty pro úředníky a dělníky a lázně, podle návrhů Ernsta Arnolda Egliho. Egli, rodák z Vídně, byl jedním z nejvýznamnějších architektů, kteří se podíleli na formování Ankary v letech 1927-1938; mezi jeho díla patří také budova Hudební školy, Fakulty politických věd a Turecké letecké společnosti. V areálu farmy navrhl také vilu Marmara Köşkü, školu Desetiletí, otevřenou v roce 1934, a její ubytovny.

Hlavní budovou, které byste se měli v této zastávce věnovat, jsou lázně. Podle článku Leyly Alpagut, Egli se místo kopírování sprchových bloků v evropských továrnách té doby, rozhodl zachovat tradiční uspořádání lázní se sekcemi pro chladné, teplé a horké vody, a tuto strukturu realizoval pomocí železobetonu a kopulí. Je to malý, ale jasný příklad snahy rané republiky o kombinaci moderních materiálů s místními typologiemi. Továrna byla v roce 1939 převedena do státního podniku Tekel; restaurace a byty byly v roce 2014 zbořeny, zatímco budova továrny, lázně a chráněná sila pro obiloviny zůstaly stát. Architektonická komora v roce 2013 požádala o zařazení komplexu do seznamu chráněných památek.

Komplex je dnes pronajatý společnosti AOÇ a lázně jsou uzavřeny pro veřejnost; nevstupujte dovnitř, budovy si prohlédněte z ulice. Stačí třicet minut; z ulice můžete dobře vidět kopule lázní a objem sila. Toto je málo známé fotografické místo na trase. Zde se vydejte na jih k domu Atatürka.

Zdroj: DergiPark, Leyla Alpagut; Arkitera; Wikipedie, Ernst Egli; Sanattan Yansımalar, Savaş Sönmez.

Nejnavštěvovanější budovou farmy je přesná kopie domu, ve kterém se narodil Atatürk v Soluni. Byla postavena iniciativou Ankarské obchodní komory u příležitosti stého výročí jeho narození a byla otevřena veřejnosti 10. listopadu 1981; stavbu zajišťovala rodina Çarmıklı. Dům se nachází na ulici Alparslan Türkeş. Jako kopie domu v Soluni má tři patra; v přízemí se nachází kamenné schodiště, spíž a služební místnost, v druhém patře salon, kuchyně, obývací pokoj a hostinská místnost, a ve třetím patře se nachází salon, místnost Atatürk a muzeum.

Místnost Atatürk je malý prostor o rozměrech 3,86 x 2,82 metru; je zde bronzová busta o výšce 90 centimetrů na dřevěné podstavě s povrchem imitujícím mramor, židle, ohniště v stylu solunském, plynová lampa a krajkové závěsy, které vytvářejí atmosféru domu z té doby. V muzeální místnosti jsou ve čtyřech vitrínách vystaveny oficiální oděvy, čepice, kabáty, hodinky, knoflíky, hůl a šálky, tedy osobní věci. Místnosti jsou malé; počítejte s čekáním v rušné dny, během pracovních dnů dopoledne bývá klidněji.

Vstup je zdarma; na oficiálních stránkách farmy jsou uvedeny dny otevření, doporučuje se je zkontrolovat před návštěvou. Pro ty, kteří nemohou navštívit Soluň, je tato kopie nejjednodušší způsob, jak si představit rozměry domu a uspořádání pokojů; po prohlídce všech tří pater si můžete udělat představu o tom, jak vypadal dům v Soluni na konci 19. století. Čtyřicet pět minut je na prohlídku dost. Po odchodu se vydejte na východ po ulici Silahtar Caddesi k státnímu hřbitovu; Černomořský bazén se nachází v této oblasti.

Zdroj: Oficiální stránky AOÇ, Atatürk Evi; Wikipedie, Atatürk Orman Çiftliği.

Farmu byla založena v roce 1925 vysušením bažiny a vykopáním dvou velkých bazénů, které měly shromažďovat přebytečnou vodu; jeden byl ve tvaru moře Marmara a druhý ve tvaru Černého moře. Podle dostupných informací byly bazény dokončeny v roce 1931 a sloužily k zavlažování polí, ale také jako místa, kde se lidé v hlavním městě, které nemělo přístup k moři, mohli koupat a konaly se zde regatové závody. Jak uvádí archiv SALT, v 30. letech bylo možné v bazénech plavat a jezdit na člunech. U bazénu Marmara se nacházela vila Marmara Köşkü, kterou v pozdních 20. letech 20. století navrhl Egli pro Atatürka. Vila byla v roce 2016 zbourána a nenachází se již v areálu.

Bazén Černého moře se nachází v areálu Státního hřbitova. Hřbitov, který byl otevřen 30. srpna 1988, má rozlohu 536 000 metrů čtverečních, z nichž 356 000 metrů čtverečních je zelená plocha. Během výstavby hřbitova byl bazén zrekonstruován a dnes slouží jako relaxační bazén. Není určen ke koupání. Areál spravuje Ministerstvo obrany a je přístupný veřejnosti. V areálu se nachází malé muzeum, kde jsou vystaveny předměty a dokumenty patřící prezidentům a velitelům Války za nezávislost. V areálu se nachází osmiúhelníková stavba, která chrání návštěvníky před nepříznivým počasím, a pamětní zeď s jmény pohřbených. Podmínky vstupu a otevírací dobu naleznete na webových stránkách ministerstva.

Je to klidné místo; prosím, nehlučně a nepořádejte pikniky u bazénu. Čtyřicet pět minut je dost času na prohlídku bazénu a muzea. Po prohlídce se vraťte do centra farmy, do parku a prodejny, které se nacházejí vedle budovy vedení na ulici Yeni Çiftlik Caddesi; jste ve stejné čtvrti.

Zdroj: Wikipedie, Státní hřbitov; Haber Ankara; SALT Research; Kulturní inventář, Marmara Köşkü.

Areál farmy se nachází v čtvrti Emniyet Mahallesi, v okolí budovy vedení na ulici Yeni Çiftlik Caddesi. Park Gazi Orman Çiftliği má rozlohu 6 hektarů; vedení farmy jej v roce 2011 z vlastních zdrojů zrekonstruovalo. V parku se nacházejí posezení, dětské hřiště, bazén a růžová zahrada s 500 růžemi. V dopise Atatürk vyjádřil přání, aby farma poskytovala obyvatelům zdravá místa k odpočinku; tento park je toho dnešním odrazem a je ideálním místem pro odpolední přestávku.

Hned vedle parku se nachází výdejní prodejna. Farma dnes funguje jako státní podnik pod Ministerstvem zemědělství a lesnictví; mlékárna vyrábí pasteurizované mléko, sýry (kašar a bílý sýr), jogurty, ayran (mléčný nápoj), kefír, máslo a zmrzlinu. Druhá továrna vyrábí džusy a med. Podle časopisu ministerstva se v obou továrnách vyrábí 87 produktů a v roce 2021 byly zmodernizovány oddělení pro výrobu sýrů a zmrzliny. Nejlepší způsob, jak pochopit, proč byla farma založena, je koupit si mléčné výrobky a zmrzlinu v prodejně a vychutnat si je v parku; podle časopisu farma klade důraz na produkci bez přidaných látek a od roku 2021 exportuje své produkty do Německa, Belgie a Nizozemska.

Vyhraďte si hodinu. V letních dnech je zde spousta stínu od stromů, ale nezapomeňte si vzít vodu. Zalesněná oblast se v roce 2000 rozprostírala na 4 500 hektarech, zatímco dnes se blíží k 23 000 hektarům; toto můžete vidět na silnicích obklopujících park. Zde trasa končí; vraťte se pěšky k zastávce Gazi a nasedněte na vlak Başkentray; předem si ověřte čas posledního vlaku. Pokud máte čas, můžete navštívit Muzeum a výstavní síň na Ankaraboulevardu.

Zdroj: Oficiální stránky AOÇ, park a mlékárna Gazi Orman Çiftliği; časopis Türk Tarım; oficiální stránky AOÇ, Historie.