Den v geoparku Kızılcahamam a Çamlıdere.

Důvod, proč začít prohlídku právě zde, je jednoduchý: během celého dne uvidíte bazaltové sloupy, zkamenělé stromy a horké prameny, a nejprve se o nich dozvíte z informačních panelů a poté je uvidíte na místě. Muzeum města Kızılcahamam se nachází v centru města, v čtvrti Akçay. Budova má dvě patra. V přízemí se nachází deset vitrín, které popisují vznik Anatolie, vulkanismus, geologickou časovou škálu a proces zkamenělí stromů; v tomto patře jsou také exponáty zkamenělých stromů starých 23 milionů let. V horním patře se nachází patnáct vitrín, které představují jednotlivé zastávky geoparku: fosilní lesy Pelitçik a Yahşihan, jezerní sedimenty Güvem-Beşkonak, rozsivky a bazaltové sloupy. K dispozici jsou stoly s mikroskopy, filmy a interaktivní hry; pokud cestujete s dětmi, vyhraďte si alespoň půl hodiny na toto patro, protože trpělivost se vám v terénu bude hodit.

Zaměřte se na výřezové ukázky stromů ve vitrínách. Roční kruhy a cévní struktura jsou viditelné na kameni; v Pelitçiku uvidíte stejnou strukturu přímo, ale tam nemáte takovou možnost se ohnout a podívat si ji zblízka, jako zde. Informace o třech vulkanických obdobích, které se objevují na panelech, se vám budou během dne opakovaně připomínat; zaznamenejte si, které zastávce patří do kterého období, protože barva a textura hornin v terénu odpovídají tomuto pořadí.

Pro informace o otevírací době a vstupném navštivte webové stránky města. Muzeum se nachází v centru města, takže se z něj během několika minut dostanete do oblasti Soğuksu; vstup do národního parku se nachází těsně nad městem. Toto je také poslední příležitost k odpočinku a doplnění paliva v Kızılcahamamu, protože možnosti podél cesty do Güvem jsou omezené.

Zdroj: Webové stránky muzea geoparku města Kızılcahamam; Wikipedie, Geopark Kızılcahamam-Çamlıdere.

Národní park Soğuksu, který se nachází těsně nad městem Kızılcahamam, byl vyhlášen 19. února 1959 a je druhým národním parkem v Turecku. Jeho rozloha je 1 187 hektarů a terén se zvedá od výšky 1 030 metrů až k vrcholům v blízkosti 1 780 metrů, přičemž nejvyšší body jsou hory Arhut a Tolubelen. Park se nachází v oblasti, kde se step vnitroturcké oblasti přechází v lesy severoturcké oblasti: lesy jsou převážně tvořené borovicemi, doplněné smrky a jedlemi. Bylo zaznamenáno 428 druhů rostlin, z nichž 50 je endemických; jednou z nich je červená horská lilie z Kızılcahamamu.

Na geoparkové trase má tato zastávka dvě hlavní charakteristiky. První je skála: park je tvořen výhradně vulkanickými horninami, jako jsou andezit, bazalt, tuf a aglomerát. Druhá je dřevo: mezi obcemi Kuzcapınar a Uzunkavak se na ploše přibližně tisíc metrů čtverečních nacházejí povrchové vrstvy silifikovaného dřeva; vědci odhadují, že jsou staré 10 až 15 milionů let. Před cestou do Pelitçik zde můžete spatřit malou ukázku fosilního lesa.

Podívejte se také na oblohu. V parku bylo zaznamenáno přibližně 160 druhů ptáků; zde hnízdí kolonie asi 30-35 jedinců kriticky ohroženého supů. V ranních hodinách je snadné si všimnout velké černé siluety, která se vznáší nad termálními prameny; dalekohled se vám bude hodit. Celková délka turistických stezek je 16 kilometrů; jsou zde značené trasy a cyklostezky; v návštěvnickém centru si můžete vyzvednout mapu. V okolí hlavního vchodu jsou stoly na piknik, ohniště a kemp. 70 % parku je chráněná oblast, proto se držte značených tras. Vstup je zpoplatněn; aktuální ceny a otevírací dobu naleznete na stránkách národního parku. Pokud si vyhradíte dvě hodiny, můžete jednu trasu absolvovat a zároveň spatřit silifikované stromy.

Zdroj: Kızılcahamam Kaymakamlığı, Soğuksu Milli Parkı; Tarım ve Orman Bakanlığı 9. Bölge Müdürlüğü; Vikipedi.

Po odbočení z cesty vedoucí z Kızılcahamam směrem k Güvem-Çerkeş a ujetí 18 kilometrů, se přibližujete k obci Güvem. Dva kilometry před Güvem se nachází Seyhamamı. Tento lázeňský areál, který nese své jméno, je umístěn v místě, kde se protínají dvě zlomové linie – jedna směřující sever-jih a druhá východ-západ. Teplota vody, která zde vytéká, dosahuje 44 stupňů. Všechny horké prameny v této oblasti jsou odkazem na stejný vulkanický systém; láva zde ztuhla před miliony let, ale hluboko pod zemí stále existuje teplo, které ohřívá vodu a tlačí ji nahoru zlomovými trhlinami. Skutečnost, že se zde nacházejí bazaltové sloupy, není náhodná, oba jsou výsledkem stejné zlomové linie.

Historie lázeňství v Kızılcahamam sahá až do římské doby; pozůstatky římských lázní v centru města jsou toho důkazem. Existuje také legenda, která se šíří na oficiálních stránkách, a která říká, že název města pochází z reakce Tímura, který se zde po bitvě u Ankary v roce 1402 koupil v horké vodě. To, co odlišuje Sey Hamamı, je fakt, že voda se shromažďuje v přírodním bazénu. Areál byl poškozen zemětřesením v roce 1943, poté byl opraven a znovu otevřen.

Vyhraďte si hodinu: buď se ponořte do vody, nebo se jen projděte vesnicí a podívejte se, kde pramen vyvěrá a kde se vytváří pára. Pokud se chcete koupat, zjistěte si aktuální podmínky a otevírací dobu na obecním úřadě, vezměte si s sebou ručník a pantofle a v horké vodě se nezdržujte příliš dlouho. Pokud máte čas, pokračujte o několik kilometrů dál po stejné cestě: po průjezdu obcí Güvem uvidíte na obou stranách cesty, v úzkém průsmyku vedle obce Fındıklı, bazaltové sloupy Beşkonak; jedná se o 20 až 25 milionů let staré lávy, které při chladnutí se rozpadly na šestiúhelníkové hranoly; místní je nazývají "Mýdlové skály", protože připomínají mýdlo. Toto není zastávka, ale jen krátký pohled z cesty: neváhejte se zastavit, ale neblokujte silnici, neberte si žádné kameny ani fosilie a poté se vraťte do Kızılcahamam.

Zdroj: Obec Kızılcahamam, Historický lázeňský areál Seyhamamı; Okresní úřad Kızılcahamam, Geoparkové zastávky, Lázně a geologické lokalita Bazaltových sloupů Beşkonak.

Odpoledne se vraťte do Kızılcahamam a pokračujte směrem k Çamlıdere. V oblasti mezi obcemi Pelitçik a Yahşihan, přibližně 11 kilometrů jihozápadně od centra okresu, se nachází plocha o rozloze tři hektary, která je chráněna jako přírodní památka první kategorie. Toto je nejznámější geologický objekt v geoparku: na povrchu jsou vidět části kořenů, kmenů a větví, které se přeměnily v kámen. Podle odborníků pochází tento les z období raného miocénu, tedy před 23 až 15 miliony let. Byl to smíšený les, kde dominovaly borovice a jedle, a podle oficiálních zdrojů se zde vyskytovala i bříza. Proces zkamenění začal ve vulkanických jezerech s vysokým obsahem křemíku: drobné křemíkové částice se usazovaly na stěnách buněk a v cévních kanálech stromů, následně sopečný popel vše zakryl a po miliony let to uchoval. Dnes viděné prstence a cévní struktury nejsou samotný strom, ale křemík a opál, které ho nahradily.

Zkamenělé části se koncentrují v pásu o šířce 250-300 metrů. Odborníci z Komory geologů a instituce MTA uvádějí, že při vědeckých vykopávkách by se mohly objevit celé kořeny a kmeny stromů a že tato oblast si zaslouží stát se mužeem pod širým nebem. Pro tuto oblast byl připraven projekt úprav krajiny a turistické trasy. Před návštěvou se však doporučuje kontaktovat úřad v Çamlıdere, abyste zjistili podmínky vstupu a zda je nutný průvodce, protože volný pohyb v chráněné oblasti nemusí být vždy možný. Nikdy nepřemísťujte ani nešlapte na žádné části.

Připomeňte si řez kmene, který jste viděli v muzeu; zde je stejná struktura, ale v mnohem větším měřítku, v bahnitém svahu. V centru Çamlıdere jsou tyto stejné geologické útvary zpracovávány na agate, šperky a suvenýry. Po návštěvě zkamenělého lesa se vraťte do Çamlıdere, odkud je do oblasti Çamkoru 15 kilometrů.

Zdroj: Úřad v Çamlıdere; Atabey a Saraç, JMO; Gürgen a Çiçek 2009, DergiPark; Wikipedie, Pelitçik.

Den den strávte v oblasti Çamkoru, která se nachází podél staré silnice Ankara-Bolu. Vzdálenost do Çamlıdere je 15 km, do Kızılcahamam 38 km, do Ankary 110 km a do Gerede 50 km. Tento přírodní park, který byl vyhlášen 9. dubna 1998, má rozlohu přibližně 220 hektarů a je v seznamu přírodních parků v Turecku jako 23. park. Oblast je rozdělena starou silnicí: na jedné straně se nachází les smíšených druhů borovic a jedlí, na druhé straně otevřené plochy a přehrada Çamkoru. Rostlinstvo je typické pro přechodovou zónu mezi stepí a severními lesy: vyskytují se zde borovice, duby, osiky, jedle a keře.

Doporučená aktivita je pěší turistika. Okolí přehrady a lesní stezky jsou rovné a krátké, což je ideální pro odpočinek po celodenní cestě autem a po strmých svazích. V přehradě žijí lososy; ráno a večer můžete pozorovat, jak se vynořují na hladinu. V parku se nachází stanice pro chov jelenů, kde jsou zvířata chována a následně vypouštěna do přírody; plot můžete vidět z dálky, nepřibližujte se. V oblasti se vyskytují také vlci, lišky, jezevci a divočáci, proto se v noci nevydávejte do lesa.

Vybavení: vzdělávací centrum, kavárna, volejbalové hřiště, toalety a kontrolní stanoviště. Je možné kempovat. V areálu se také nachází tábor pro skauty a mládež, který spravuje Ministerstvo školství. Vstup je zpoplatněn; aktuální ceny naleznete na webových stránkách regionálního úřadu. Večery v létě jsou chladné, proto si vezměte s sebou vrstvené oblečení. Při návratu se můžete buď pokračovat po staré silnici do Kızılcahamam a poté vyjet na dálnici D750, nebo se z oblasti Gerede připojit k dálnici; v obou případech vyjeďte na silnici za denního světla.

Zdroj: Regionální úřad Ministerstva zemědělství a lesnictví, přírodní park Çamkoru; Wikipedie.