Cesta vody ze zásobníku do města.

Začněte u mostu Atatürk Bulvarı, kde se nachází oblouk, na straně Saraçhane; z tohoto místa nejlépe pochopíte rozsah oblouku. Bozdoğan Kemer byl postaven tak, aby překlenul údolí mezi kopci Fatih a Beyazıt a přiváděl vodu z jednoho úbočí na druhé. Podle İslam Ansiklopedisi (TDV) Semavi Eyice uvádí, že oblouk je obvykle připisován císaři Valensovi (364-378) a že byl postaven v letech 368-378. Proto je v západních jazycích znám jako "Aquedukto Valensa". Eyice také dodává, že podobná struktura mohla existovat již v době Hadriana.

Čísla ukazují rozsah stavby. Podle TDV má oblouk délku 971 metrů, výšku 28-29 metrů od země a šířku mezi 3,40 a 5,65 metru. Wikipedia uvádí současnou délku 921 metrů a zdůrazňuje, že oblouk byl ve skutečnosti přibližně o 50 metrů delší. Všimněte si, že část oblouku je tvořena jedním řadou oblouků, zatímco dlouhá část je tvořena dvěma řadami oblouků; podle TDV jsou dvě řady oblouků mezi 18. a 73. obloukem. Zdi, které kombinují kamenné a cihlové prvky, nesou také stopy po staletích oprav.

Oblouk i po dobytí pokračoval ve své funkci. Fatih Sultan Mehmed ho opravil; za vlády II. Bayezida a Kanuniho byly k němu připojeny vodní toky z Halkalı, a v letech 1556-1557 byly připojeny vodní toky z Kırkçeşme; II. Mustafa v letech 1697-1698 opravil východní část. Oblouk dodával vodu do mešity Süleymaniye a do paláce Topkapı až do 20. století. Bulvár byl navržen městským plánovačem Henri Prostem a protáhl se pod obloukem. Přibližte se k oblouku z okolních zelených ploch, abyste si mohli zblízka prohlédnout kameny a jejich rozměry; přečněte bulvár pouze přes přechody pro chodce.

Zdroj: TDV İslam Ansiklopedisi; Wikipedia.

Když se z ulice Divanyolu odbočíte směrem k ulici Pierre Loti, ocitnete se u moderní vstupní budovy, která vede do tohoto podzemního zásobníku vody. Nemá nápis; jeho architektonické prvky naznačují, že byl postaven za vlády císaře Theodosia II. (408-450), ačkoliv Wikipedie uvádí užší rozsah let 428-443. V západních jazycích je znám jako "Theodosiusův zásobník"; název "Şerefiye" pochází od čtvrti, v níž se nacházel za osmanské éry.

Po sestupu po schodech se před vámi rozprostírá prostor s 32 sloupy uspořádanými v pravidelných řadách. Encyklopedie islámské kultury (TDV) uvádí jeho rozměry jako 42,5 x 25 metrů; čtyři řady po osmi sloupcích dělí prostor na pět částí. Pečlivě se podívejte na hlavice sloupů; všechny jsou v korintském stylu a datují se do 5. století. Klenby z cihel se navazují na sloupy. Pokud jste již viděli Yerebatan, zde uvidíte menší a lépe uspořádanou verzi téže architektury; díky tomu, že vidíte všechny sloupy najednou, je snadné si představit jeho uspořádání.

Na povrchu zásobníku byla na konci 19. století nebo na začátku 20. století postavena budova Arif Paša. Později byla tato budova využívána jako městská radnice. Rekonstrukce začala v roce 2004, v letech 2013-2018 byla navržena a postavena současná vstupní budova a od roku 2018 je zásobník otevřen jako muzeum. Podle oficiálních stránek je jedním z nejstarších vodních objektů v Istanbulu, s historií sahající přibližně 1 600 let. V současnosti je provozován společností İBB Kültür A.Ş.; mezi sloupy se konají digitální projekce a koncerty. Během projekcí se světlo pohybuje nad sloupy, což usnadňuje rozeznání hlavic a kleneb; tento okamžik můžete využít k fotografování. Aktuální otevírací dobu a program akcí naleznete na oficiálních stránkách.

Zdroj: Oficiální stránky Şerefiye Sarnıcı; Encyklopedie islámské kultury (TDV); Wikipedie.

Po několika minutách chůze od čtvrti Şerefiye se dostanete k této rozsáhlé cisterně, která se nachází na západní straně Hipodromu. V İslamské encyklopedii (TDV) je cisterna známá jako Binbirdirek (Cisterna tisíce sloupů) a je datována do doby císaře Konstantina. Je zde představena jako druhá největší krytá cisterna ve městě. Podle Wikipedie byla tato cisterna postavena za vlády římského senátora jménem Philoksenos; uvádí se, že cisterna patřila k jeho paláci.

Ačkoli název může být přehnaný, uvnitř se skutečně nachází les sloupů. Podle TDV má cisterna o rozměrech 64 x 57 metrů klenby, které podpírá 224 sloupů; na oficiálních stránkách cisterny se uvádí, že se do současnosti zachovalo 212 z nich. To, co odlišuje sloupce této cisterny od ostatních, je to, že jsou složeny ze dvou částí, které jsou spojeny dohromady. Všimněte si také prohlubně uprostřed; podlaha zde sahá až k základům sloupů a ukazuje celkovou výšku dvoupatrových konstrukcí. Všimněte si také řeckých písmen na sloupcích; jsou to značky mistrů, kteří je vyřezávali.

Po vyschnutí byla cisterna využívána k jiným účelům. Podle TDV v období Osmanské říše byly nad ní postaveny rezidence a řemeslníci využívali její chlad k tomu, aby v ní až do konce 19. století provozovali dílny; rytina Thomase Alloma z 19. století zobrazuje pracovníky pracující mezi sloupy. Podle Wikipedie byla cisterna po rekonstrukci otevřena veřejnosti a nyní slouží jako výstavní prostory a místa k odpočinku. Pokud navštívíte Şerefiye a tuto cisternu v rychlém sledu, můžete porovnat obě místa: jedno má malé a uspořádané prostory s jednopatrovými sloupy, zatímco druhé je rozsáhlé a hluboké díky sloupcům, které jsou naskládané na sobě. Aktuální informace o návštěvě naleznete na oficiálních stránkách cisterny.

Zdroj: İslam Ansiklopedisi (TDV); oficiální stránky cisterny Binbirdirek; Wikipedie.

Když se vydáte z Binbirdirek směrem k Hipodromu a projdete k severnímu konci náměstí, uvidíte tento fontánu, jejíž kupoli podpírá osm sloupů. Byla postavena na památku návštěvy sultána II. Abdülhamida německým císařem Vilémem II. v podzim roku 1898. Její části byly vyrobeny v Německu, dovezeny do Istanbulu a zde sestaveny. Stavba začala v roce 1899; její otevření bylo plánováno na 1. září 1900, k 25. výročí nástupu Abdülhamida na trůn, ale fontána byla otevřena 27. ledna 1901, k narozeninám Viléma II.

V návrhu se jméno architekta Spitty, poradce císaře, a v realizaci architekta Schoele; architekti Carlitzik a Joseph Antony také přispěli k projektu. Budova je v neo-byzantském stylu. Nejprve obejděte osmiúhelný korpus, který stojí na vyvýšeném základu, a poté vstupte pod kupoli a zvedněte hlavu; vnitřní povrchy jsou pokryty mozaikami se zlatým pozadím. Všimněte si osmi medailonů, kde se střídavě objevují podpisy obou panovníků: tuğra (osmanský monogram) II. Abdülhamida a monogram složený z písmene "W" a čísla "II" reprezentující Viléma II.

Tento fontána, postavený mnohem později než ostatní stavby na této trase, je třeba vnímat nejen jako vodní stavbu, ale také jako dokument tehdejší diplomacie. Osmanská tradice náměstíových fontán se zde proměnila v dar přátelství a byla znovu interpretována v neo-byzantském stylu evropské dílny. Porovnejte ji s fontánou III. Ahmeda, kterou uvidíte o několik minut; jedna odráží osobní vkus osmanského paláce, zatímco druhá představuje pohled cizího panovníka na toto město. Před fontánou se nacházejí i obelisky Hipodromu. Zde můžete pokračovat kolem Hagie Sofie a dojít k bráně Topkapi.

Zdroj: Wikipedie.

Poslední zastávkou trasy je tento velký fontánový komplex, který se nachází na náměstí mezi vnější bránou Topkapi paláce, zvanou Bab-ı Hümayun, a chrámem Hagia Sophia. Podle Encyklopedie islámu TDV byl postaven v roce 1141 (1728-1729) za vlády sultána Ahmeda III. Wikipedie ho označuje jako nejstarší a nejimpozantnější příklad nového typu fontánových komplexů, které se objevily v období Tulipánové éry.

Jeho uspořádání je čtvercové, se čtyřmi stranami. Uprostřed každé strany se nachází fontána; v každém rohu jsou niky s třemi okny, které se do vnitřku. Podívejte se na okna v nikách: uvnitř umístění stráže podávala vodu a sladké nápoje těm, kteří procházeli. Střecha je tvořena dřevěnou konstrukcí pokrytou olovem a zakončenou bohatými římsami; uprostřed se nachází osmiúhelná kupole, nad nikami jsou čtyři malé kupole a na vrcholu všech se nacházejí pozlacené bronzové věžičky.

Dekorace odrážejí směsici vlivů západního umění, které začaly pronikat do tureckého umění. Všimněte si vyřezávaných květin na mramorových deskách, mramorových reliéfů potažených zlatem a občas používaných dlaždic. Na fasádách se nachází čtrnáct veršů básně od básníka Seyyida Vehbiho, napsaných kaligrafickým písmem talik; podle TDV poslední verš, který je orientován směrem k Hagia Sophia, byl napsán samotným sultánem Ahmedem III. a je proveden v písmu celi sülüs. Podle Wikipedie byl tento fontánový komplex v období Osmanské říše místem setkávání a shromažďování.

Sledovali jste cestu vody od potrubí až k fontánovému komplexu. Projděte se kolem fontány, porovnejte jednotlivé fasády a niky, a poté můžete vstoupit do vnějšího nádvoří Topkapi paláce přes bránu za vámi, nebo se můžete projít do parku Gülhane. Aktuální otevírací dobu paláce si ověřte na jeho oficiálních stránkách.

Zdroj: Encyklopedie islámu TDV; Wikipedie.