Beykoz: Sklo, obuv a park.

Začněte den návštěvou muzea, které otevírá své brány ráno a představuje historii sklářství v Beykozu. Muzeum nese jméno Beykoz Cam ve Billurat Fabrika-i Hümayunu, továrny na sklo, která byla v této oblasti založena v období Osmanské říše a byla jednou z nejdůležitějších skláren své doby. Příběh skla z Beykozu sahá až do konce 18. století: podle Wikipedie sultán Selim III. poslal Mevlevijského derviše Mehmeda Dedeta do Benátek, aby se naučil techniky výroby skla. Po návratu Mehmed Dede založil v Beykozu dílnu; jeho produkci později rozšířil Fethi Ahmed Paša, guvernér Tophane. Mezi nejznámější příklady této tradice patří skleněné výrobky "česm-i bülbül", což znamená "oko slavíka", které jsou zdobeny bílými spirálovými ornamenty a květinovými motivy.

Budova samotná je také součástí příběhu. Abraham Paša, který byl brankářem egyptského guvernéra a byl povýšen sultánem Abdülazizem, nechal v 19. století na svém pozemku v Beykozu postavit vily, voliéry, bazény, divadlo a stáje. Budova stáje ve tvaru písmene U, která se dochovala do dnešních dnů, byla zrestaurována organizací Milli Saraylar a byla otevřena jako muzeum 9. dubna 2021.

Uvnitř muzea je vystaveno přibližně 1 480 exponátů; kromě tureckého skla jsou zde i výrobky, které byly vyrobeny v Evropě pro osmanské paláce. Projděte si vitríny a všímejte si, jak se stejný tvar, například džbán nebo mísa, v různých dílnách a v různých obdobích měnil; skutečné bohatství této kolekce se projevuje právě v těchto srovnáních.

Muzeum je zavřeno v pondělí; informace o otevírací době a vstupném naleznete na webových stránkách organizace Milli Saraylar. Zahradní areál muzea je součástí pozemku o rozloze přibližně 360 akrů a je domovem 117 druhů stromů; po návštěvě muzea se projděte zahradou a prohlédněte si některé z vzácných druhů, které byly sem přivezeny za Abrahama Paši.

Zdroj: Milli Saraylar; EBA Okul Dışı Öğrenme; Vikipedi.

Po návštěvě muzea pokračujte v procházce mezi stromy v parku Beykoz. Tento park, známý také jako Abraham Paşa Parku, se rozkládá v oblasti Beykoz Merkez a čtvrti Paşabahçe, v zádech Bosporu, a zabírá plochu 27,9 hektarů. Jméno získal od Abrahama Paši, který žil v letech 1833–1918. Podle některých zdrojů si paša vytvořil přátelství se sultánem Abdülazizem a získal tento rozsáhlý pozemek v hazardní hře v kostky.

Za doby Abrahama Paši byl park upraven francouzskými zahradníky a byly do něj vysazeny exotické rostliny a stromy, které v Osmanské říši přirozeně nerostly. Hledejte stopy po krajině z té doby: podle zdrojů v parku jsou dvě velké umělé jeskyně, pět bazénů, z nichž jeden obsahuje malý umělý ostrov, a tři umělé vodopády postavené z kamenů. Vila a malé divadlo postupem času zmizely; divadlo bylo zničeno požárem v roce 1937. Část parku, kterou zakoupil II. Abdülhamid, byla po určitou dobu otevřena veřejnosti pod názvem Hürriyet Bahçesi.

Dnes je park provozován městem Istanbul jako rekreační oblast a je přístupný veřejnosti. K dispozici jsou pěší stezky, dětská hřiště, piknikové stoly a sociální zařízení; na východní straně přechází park do přirozeného lesa. O víkendech může být v parku rušno kvůli piknikářům, proto si pro klidnou procházku vyberte pracovní den. Stezky jsou místy strmé, proto si obujte protiskluzovou obuv.

Opusťte park a jděte dolů, směrem k pobřeží. Centrum Beykozu je vzdáleno přibližně jeden kilometr; po dosažení přístaviště se vám před očima objeví třetí zastávka trasy – fontána İshak Ağa.

Zdroj: Okresní úřad Beykozu; Wikipedie.

Tento veřejný pramen, který se nachází naproti přístavišti v Beykozu, je mezi místními známý jako "Onçeşmeler" (Deset pramenů) a je jedním ze symbolů této čtvrti. Dříve na tomto místě stál pramen, který nechal postavit Behruz Ağa; celníkář İshak Ağa jej v roce 1159, tedy v roce 1746, nechal přestavět. Podle İslamské encyklopedie (TDV) nechal İshak Ağa v Istanbulu postavit pět pramenů, z nichž čtyři se nacházejí v Beykozu. Stejná encyklopedie uvádí, že stavebním dozorcem při stavbě mešity Ayazma v Üsküdaru byl právě tento İshak Ağa.

Prohlédněte si okolí stavby. Sofa (odpočinková část) má přibližně 6 metrů šířky, 8 metrů délky a 4 metry výšky; zdobný střechu podpírají osm tenkých mramorových sloupů a dvanáct ostrých oblouků. V zadní části se nachází nádrž obklopená zdmi. Voda neustále teče z deseti bronzových trysek na přední straně a stéká do mramorové nádrže; právě těchto deset trysek dalo pramenu jeho jméno. Dvě trysky uprostřed jsou větší než ty na bocích. Zdroj vody se nachází na skalnatém svahu, který se nazývá Şahinkaya.

Podívejte se na nápis: je napsán v jednom řádku elegantním písmem s použitím zlatého písku na zeleném pozadí; autorem písma je Edirneli Emin Efendi. Oblouky a střecha byly v pozdějších rekonstrukcích nahrazeny železobetonem; pramen prošel rekonstrukcemi v letech 1948-1950, 1986, 2005-2006 a 2016-2017. Vlastníkem je Generální správa nadací (Vakıflar Genel Müdürlüğü) a od roku 1972 je zapsán jako chráněná historická památka.

Posaďte se na náměstí na několik minut a sledujte každodenní život mezi přístavištěm a pramenem. Poté se projděte podél pobřeží směrem k Yalıköyi; zámek Mecidiye se nachází přibližně kilometr daleko.

Zdroj: İslamská encyklopedie (TDV); Wikipedie.

V oblasti Yalıköy, na pobřeží, kde se v minulosti nacházela přístaviště Hünkar, se nachází palác Beykoz Mecidiye. Tento palác se nachází na vrcholu zahrady, která stoupá v terasách od pobřeží. Vládce Egypta, Kavalalı Mehmed Ali Paşa, zahájil jeho stavbu v roce 1845 jako dar pro sultána Abdülmecida; po jeho smrti byl palác dokončen v roce 1854 jeho synem, Said Pašou, a předán sultánovi. V prvních letech byl palác používán pro krátké projížďky, později byl určen k přijímání zahraničních státníků a velvyslanců.

Tato dvoupatrová budova, částečně z kamene a s symetrickým uspořádáním, má neoklasicistní fasádu; při obkládání fasády byly použity kameny dovezené z Itálie a místní bílý mramor. Uvnitř najdete dekorace vyrobené z barevných dřevěných prvků; historické dokumenty zmiňují nábytek potažený zlatem, tkaniny z Hereke a křišťálové svícny. V zahradě hledejte malou odpočinkovou stavbu, která se nazývá "turecké lázně", jejíž vnitřní stěny jsou zdobeny mušlemi. Většina servisních budov, jako jsou kuchyně, lázně a skleníky, se nedochovala do dnešních časů.

Palác nemá žádný vztah k královské rodině v 20. století. Sloužil jako sirotčinec, v 20. letech byl používán k léčbě pacientů s trachomem, v roce 1953 se stal preventoriem a v roce 1963 nemocnicí pro dětské plicní choroby. V roce 1997 byl přidružen k organizaci Milli Saraylar a po rekonstrukci v letech 2010-2016 byl 11. dubna 2017 otevřen jako muzeum.

Palác je v pondělí zavřený. Organizace Milli Saraylar také prodává samostatné vstupenky na zahradu; i když neuvidíte interiér, stojí za to se podívat na terasovitou zahradu s výhledem na Bospor. Aktuální otevírací dobu a ceny naleznete na oficiálních stránkách. Z tohoto místa se můžete projít po pobřeží asi několik set metrů a dostanete se k poslední zastávce trasy.

Zdroj: Milli Saraylar; Wikipedie.

Poslední zastávkou trasy je Beykoz Kundura, jedna z nejstarších továren v Istanbulu. Její historie začíná v roce 1810, kdy byla zakoupena nařízením sultána II. Mahmuda – jednalo se o koželužnu. Areál byl zřízen za účelem výroby kožených materiálů pro armádu a postupně se přeměnil v továrnu na kožené výrobky a obuv. V roce 1933 byla převedena do nově vzniklé společnosti Sümerbank a získala název Sümerbank Deri ve Kundura Sanayi Müessesesi. Výroba dosáhla v roce 1968 2 miliony párů obuvi ročně a v roce 1975 2,5 milionu párů; v době svého vrcholu zde pracovalo přibližně 3 000 lidí. Továrna byla v roce 1999 uzavřena nařízením vlády a v roce 2003 byla prodána.

Dnes budovy z kamene a cihel slouží jako kulturní a umělecké centrum a filmové studio. Od roku 2005 zde probíhají natáčení filmů a televizních pořadů. Projekt "Kundura Hafıza", který byl zahájen v roce 2015, shromažďuje archiv továrny a vzpomínky jejích zaměstnanců. V roce 2018 byla bývalá kotelna zrekonstruována a slouží jako kino "Kundura Sinema" a divadlo "Kundura Sahne".

Nejdůležitější věc, kterou byste měli vědět při návštěvě: Beykoz Kundura není místo, které lze volně procházet po celý den. Podle informací na webových stránkách instituce mohou návštěvníci přijít na naplánované akce, a prohlídky se konají pouze na objednávku. Při plánování trasy se podívejte na program filmových projekcí, koncertů nebo výstav na webových stránkách. Pokud najdete večerní představení nebo divadelní program, můžete den zakončit v bývalé kotelně továrny.

Pokud se žádná akce nekoná, můžete budovy továrny z kamene a cihel vidět z pobřežní cesty. Můžete se vrátit pěšky do centra Beykozu a odtud nastoupit do autobusů směřujících do Üsküdar nebo Kadıköy.

Zdroj: Oficiální webové stránky Beykoz Kundura; Wikipedie.