Ankara, centrum řemeslníků a obchodníků.

Vyjděte z metra Ulus po Atatürkově bulváru směrem na jih; budova s jednoduchou, symetrickou fasádou naproti budově opery je muzeum Generálního ředitelství nadací. Budova pochází z období rané turecké architektury; v roce 1925 sem byla přesunuta právnická škola v Ankaře, která zde působila do roku 1941. Následně zde byla dívčí umělecká škola, studentská kolej a do dubna 2004 zde sídlilo úřad pro náboženské záležitosti v Ankaře; po rekonstrukci bylo v květnu 2007 otevřeno jako muzeum. V budově, která má suterén, přízemí a první patro, je vystaveno 236 exponátů z kolekce celkem 2 669 děl; exponáty pocházejí z období od 13. do 20. století a všechny pocházejí z nadací po celé Turecku.

Na této trase hledejte pár okenic: jedná se o okna z mešity Ahi Evran z 13. století. Ahi Evran je podle islámské encyklopedie Diyanet, osoba jménem Şeyh Nasirüddin Mahmud, který zemřel v roce 1262; založil Anadolu Ahiliği spojením vztahu mezi učitelem a žákem v klášteře s obdobím učně a mistra v dílně. Mnoho karavanserajů, které uvidíte na této trase, jsou také nadace; Suluhan a Çukurhan patřily nadaci, zatímco Çengelhan patřila nadaci Rüstem Paša. Muzeum je skvělým místem, kde se můžete dozvědět, jak tato nadace udržovala tyto budovy.

V přízemí se nachází sbírka koberců a kilimů, stejně jako nástroje pro tkaní; v horních patrech jsou rukopisy, keramické dlaždice, kovové a dřevěné předměty; mezi nejvýznamnějšími exponáty jsou dveře z mešity Ulu Camii v Divriği, svícny, nadace, hodiny a kaligrafické desky. K dispozici je také restaurátorská dílna s bazénem pro čištění koberců a zařízení pro audio průvodce v několika jazycích. Zkontrolujte si otevírací dobu a podmínky vstupu na oficiálních stránkách.

Zdroj: Muzeum nadací v Ankaře (VGM Ankara Vakıf Eserleri Müzesi); Islámská encyklopedie Diyanet (TDV İslam Ansiklopedisi), Ahilik; Wikipedie.

Z ulice Bulvar se otočte směrem k náměstí Ulus a vjeďte do ulice Anafartalar. V ostrově, který se nachází mezi ulicemi Anafartalar a Posta Caddesi, se nachází budova Suluhan. Byla postavena v letech 1508–1511 za vlády Bayezida II. a Selima I., státního muže jménem Hasan Paša. Dlouho se nazývala Hasanpaşa Hanı, ale název Suluhan se začal používat od roku 1688. V seznamu asi třiceti karavanserajů v Osmanské Ankaře, který je uveden v İslam Ansiklopedisi (Islámská encyklopedie), se nachází pod názvem Hasanpaşa Hanı.

Tato budova je dvoupatrový kamenný karavanseraj se dvěma nádvořími. První nádvoří má čtvercový půdorys; v přízemí se nachází 30 pokojů a v patře 32 pokojů, uprostřed je fontána a modlitebna. Druhé nádvoří sloužilo jako stáje a zde se nacházela také lázeň. V období Osmanské říše se zde obchodovalo s kávou a přízí. Příze je z hlediska trasy důležitá, protože v městě Ankara „příze“ obvykle znamenala vlnu. Karavanseraj byl poškozen při požáru v roce 1929, do 50. let 20. století se zde nacházel trh se zeleninou a ovocem, a v roce 1984 byl zrestaurován organizací Vakıflar Genel Müdürlüğü. Dnes zde funguje trh; trh Ankara Hali, který byl postaven naproti v roce 1937, a trh Sobacılar Çarşısı, který se opírá o jeho zeď, ukazují, že okolí karavanseraje vždy zůstalo specializovaným tržním centrem.

Prohlédněte si budovu a projděte se oběma nádvořími: všímejte si uspořádání pokojů, arkád a mohutnosti vstupní brány. Můžete si zde sami prohlédnout plány, které se často srovnávají s karavanserajem Koza Han v Bursě. Poté začíná nejstrmější část trasy: stoupání asi kilometr k úpatí hradu.

Zdroj: Vikipedi, Suluhan; TDV İslam Ansiklopedisi, Ankara; Güven Dinçer, İdealkent 2014.

Muzeum anatolských civilizací představuje svou sbírku prostřednictvím různých expozic; podívejte se na dvě budovy, které jsou součástí této trasy. Muzeum na ulici Gözcü se skládá ze dvou osmanských staveb. Mahmut Paşa Bedesteni nechal postavit veletitel Mahmut Paša za vlády Fáta v letech 1464-1471; nemá nápis. V centru se nachází obdélníková uzavřená místnost zakrytá deseti kupolemi, obklopená arkádou se 102 obchody s klenutými stropy – typický příklad bedestenu. Vedlejší Kurşunlu Han nechal postavit veletitel Mehmed Paša, rovněž za vlády Fáta, v druhé polovině 15. století; je to dvoupatrová budova z kamenných bloků, s 28 místnostmi v přízemí a 30 v patře.

Toto místo bylo centrem obchodu s hedvábím. Hedvábí vyrobené v Ankaře mohlo být prodáno pouze obchodníkům s hedvábím v bedestenu, aby se zabránilo podvodům s daněmi; z tohoto místa se hedvábí následně rozváželo do Istanbulu, Aleppa a Benátek. Nájemné v Kurşunlu Han také to dokazuje: podle záznamů na Wikipedii, zatímco jinde činilo 1 800 akč, zde dosahovalo 41 500 akč. Po požáru v roce 1881 byly obě budovy opuštěny. Myšlenka na muzeum vznikla v roce 1921 v Akkale v oblasti Kale, a když se ukázalo, že tam není dostatek prostoru, byly zakoupeny bedesten a han na návrh Hamit Zübeyir Koşay. Rekonstrukce probíhala od roku 1938 do roku 1968; architekty byli Macit Kural, Zühtü Bey a İhsan Kıygı; střední část bedestenu byla otevřena veřejnosti v roce 1943. V roce 1997 bylo muzeum vyhlášeno muzeem roku v Evropě.

Uvnitř bedestenu se zastavte a podívejte se na kupole a rytmus obchodních prostor; Kurşunlu Han se dnes používá jako administrativní budova muzea a není vždy možné se do něj podívat. Některé sály jsou do roku 2027 v rekonstrukci; aktuální stav si ověřte na oficiálních stránkách.

Zdroj: Oficiální stránky Muzea anatolských civilizací; Wikipedia; Vikipedi, Kurşunlu Han (Ankara); Kaya 2021.

Po návštěvě muzea se projděte směrem k hlavní bráně pevnosti. Před bránou stojí dvě karavanserai vedle sebe. Menší z nich, Çukurhan, je zasazená do svahu. Pochází z 16. a 17. století a je spojená s nadací Ankaravi Mehmed Emin Efendi, významného právníka té doby. Byla dvakrát rekonstruována, v letech 1791 a 1801. Jedná se o dvoupatrovou budovu se kamenným základy a cihlovými zdmi, s dřevěnou konstrukcí. Kvůli svahu, na kterém stojí, má částečné suterénní prostory; název "Çukur" (propast) pravděpodobně odkazuje na tuto úroveň. Vstupuje se do obdélníkového nádvoří ze severu; uspořádání je typické pro osmanské karavanserai, připomínající menšího bratra Çengelhan.

Na začátku 21. století byla tato budova zařazena mezi stavby, které vyžadovaly urgentní rekonstrukci, organizací World Monuments Fund. Rekonstrukce probíhala od října 2007 do května 2010 a byla provedena s ohledem na původní vzhled. Nádvoří bylo zakryto skleněnou střechou z důvodu ochrany. Dnes slouží jako ubytovací zařízení, takže si ji můžete prohlédnout zvenku za patnáct minut: všímejte si textury kamene a cihel na fasádě, dřeva v horním patře, vchodu do nádvoří a toho, jak je budova zasazena do svahu.

Umístění těchto dvou karavanserai vedle sebe u brány pevnosti není náhodné. V osmanském Ankare existovalo asi třicet karavanserai, z nichž většina byla umístěna u paty pevnosti, v okolí kryté tržnice (bedesten). Zde se vykládaly nákladní vozy a zboží se následně rozváželo do okolních tržišť. Od Çukurhan k Çengelhan jsou to jen pár kroků. Po prohlédnutí obou se podívejte z náměstí dolů směrem k Koyunpazarı; tato cesta vás dovede zpět.

Zdroj: Wikipedie, Çukur Han; TDV İslam Ansiklopedisi, Ankara.

Karavanšarý Çengelhan, který se nachází naproti bráně pevnosti, je významná budova. Podle zdrojů byl postaven v roce 1522, za vlády sultána Sulejmana, a patřil k nadacím Rüstem Paši; byl považován za jeden ze čtyř největších karavanšarů té doby. S téměř čtvercovým půdorysem, otevřeným vnitřním dvorem, množstvím pokojů a prostorem pro velbloudy, představuje nejlépe zachovaný příklad osmanského městského karavanšarů v Ankaře. V seznamu třiceti karavanšarů v İslam Ansiklopedisi (Islámská encyklopedie) je zmiňován mezi prvními. Karavanšar po dlouhou dobu sloužil jako sklad pro vlnu, kožešiny a kůže; byl životní tepnou obchodu s hedvábím. V archívech šaría v Ankaře se nachází záznam z roku 1721, který uvádí, že obchodník žijící v karavanšaru Çengelhan prodal nizozemskému obchodníkovi 750 vukiyí hedvábných vláken. Tento záznam je konkrétním důkazem obchodní sítě, která se zde odehrávala: zahraniční obchodník přijížděl do karavanšarů, zde nakupoval zboží a následně jej přepravoval do Evropy přes Izmir nebo Istanbul.

Ve 20. století byl v tomto karavanšaru první obchod Vehbiho Koče. Nadace Rahmi M. Koç pro muzea a kulturu v roce 2005 pronajala karavanšar od Generálního ředitelství nadací a nechala jej zrekonstruovat, čímž vzniklo první průmyslové muzeum v Ankaře. V letech 2012–2016 byla také zrekonstruována sousední budova Safranhan, která byla následně začleněna do muzea. Sbírka zahrnuje více než deset tisíc exponátů, od dopravy po letectví. Doporučuje se začít prohlídkou vnitřního dvora, kde si můžete prohlédnout arkády a rytmus pokojů, a poté se ponořit do jednotlivých expozic.

Pro informace o otevírací době a vstupních podmínkách navštivte oficiální webové stránky. Po návštěvě muzea se zastavte před vstupem a ještě jednou porovnejte Çukurhan a Çengelhan. Obě budovy slouží stejnému účelu, ale v různých měřítkách.

Zdroj: Vikipedi, Çengelhan Rahmi M. Koç Müzesi; Kaya 2021 (DergiPark); TDV İslam Ansiklopedisi, Ankara.

Při sestupu z trhu Atpazarı po svahu Koyunpazarı se po cestě nachází mešita Ahi Elvan. Tato trasa končí u mešity rodiny, která založila obchodní organizaci. Podle İslamské encyklopedie TDV ji na konci 14. století nechal postavit Hacı Elvan bin Mehmed Bey, který pocházel z rodu Nizameddin Zehrab. Nápisy na kazatelně uvádějí, že byla v letech 1413-14 renovována a opravena Çelebi Mehmedem. Ahiler byli spolek, který v 13. století shromažďoval řemeslníky, kteří prchali před mongolskou invazí, a to v okolí Ankary. Před rokem 1354, kdy se město připojilo k Osmanské říši, hráli v sociálním a ekonomickém životě města významnou roli. Nedaleko, v čtvrti Samanpazarı, se nachází mešita Aslanhane, kterou nechal postavit Ahi Şerafeddin. Tato trasa vede pouze k mešitě Ahi Elvan.

Uvnitř se nachází obdélníková místnost, která je rozdělena do čtyř částí třemi řadami čtyř dřevěných sloupů. Mramorové hlavice sloupů jsou vyrobeny z fragmentů římských a byzantských památek. Spodní části stěn jsou z kamene, horní části z hlíny. Strop je z dřeva s konzolemi, a také z dřeva jsou galerie. Nika je vyzdobená štukovými ornamenty a reliéfy. Kazatelna, vyrobená z jemného dřeva, je dílem Harputlu Mehmed bin Bayezid. Dveřní křídla s nápisy popisujícími založení a renovace se nacházejí v Etnografickém muzeu.

Pravidla návštěvy: Mešita je otevřená pro návštěvníky, ale během modlitebních časů nevstupujte dovnitř, nebo zůstaňte potichu v pozadí. Sundejte si boty u vchodu, zakryjte ramena a kolena, ženy by měly nosit šátek. Při fotografování nepoužívejte blesk. Dvacet minut je dost času na prohlídku sloupů a kazatelny. Z tohoto místa pokračujete dolů do Koyunpazarı a dostanete se na náměstí Samanpazarı. Zde odjíždějí autobusy do Ulus a Kızılay.

Zdroj: İslamská encyklopedie TDV, články o mešitě Ahi Elvan a o Ankaře.