Yarımburgaz Mağarası

Jeskyně Yarımburgaz se nachází v čtvrti Altınşehir v okrese Başakşehir, přibližně 1,5 kilometru severně od jezera Küçükçekmece. Podle informací obecního úřadu Başakşehir se nachází přibližně 22 kilometrů severovýchodně od centra Istanbulu a přímo severně od čtvrti Altınşehir. Jeskyně vznikla erozí vápence z období eocénu působením podzemní vody a její vchody směřují do údolí Sazlıdere. Skládá se ze dvou propojených částí, které mají samostatné vstupy v různých výškách. Horní jeskyně má rozměry přibližně 15 metrů na 52 metrů a v blízkosti vstupu se nachází rozlehlá hala, která dosahuje výšky přibližně 10 metrů. Dolní jeskyně začíná jako galerie a poté pokračuje jako tunel do hloubky kopce, vytvářejíc serpentiny. Podle záznamů projektu TAY se tato spodní část táhne přibližně 600 metrů a od vstupu se dělí na dvě větve přibližně 240 metrů uvnitř. Obě části jsou propojeny krátkým a strmým průchodem v blízkosti vstupu. Vstupy se nacházejí v nadmořské výšce přibližně 11 až 18 metrů nad úrovní moře Marmara. Na východě od jeskyně se nachází suché údolí, které směřuje přímo k údolí Sazlıdere a je interpretováno jako pozůstatek staré vodní cesty, která vytvořila jeskyni. Kvůli tomu, že je možné se dostat k hlavnímu skalnímu útvaru pouze v blízkosti vstupu, nebyla přesně určena skutečná výška jeskyně. Do vědeckého světa se jeskyně dostala v polovině 19. století; prvním, kdo ji popsal, byl podle zdrojů Abdullah Bey. První výzkumy proběhly v roce 1963 pod vedením Şevket Azize Kansua a Kılıç Köktena a zaměřily se na vstup do dolní jeskyně. V letech 1964 a 1965 byla jeskyně rozdělena na kvadranty a výzkum probíhal systematicky. V roce 1986 proběhl záchranný výzkum pod vedením Mehmet Özdoğana z Istanbulské univerzity. V letech 1988-1990 realizovala Istanbulská univerzita společný projekt s Kalifornskou univerzitou (Berkeley); výzkum vedl Güven Arsebük a v týmu byl také paleoantropolog F. Clark Howell. Výzkumy ukázaly, že sedimenty v jeskyni dosahují hloubky více než 10 metrů, pokud se zohlední obě části. V horní jeskyni byly nalezeny vrstvy z období byzantského, pozdního římského, chalcolitického, neolitického a starších období. V dolní jeskyni byly nalezeny kamenné nástroje z paleolitu a velké množství kostí medvědů. Mezi nale Některé nálezy z jeskyně jsou vystaveny v Istanbulských archeologických muzeích. Jeskyně byla v roce 2001 vyhlášena chráněnou archeologickou a přírodní lokalitou první kategorie. Během výkopů v roce 1988 byly oba vstupy do jeskyně uzavřeny kovovými mřížemi, aby se zabránilo nelegálnímu vyhledávání pokladů. Dnes jsou na vstupech stále vidět mříže a do jeskyně se nevstupuje; návštěva je možná pouze zvenčí po stezkách vedoucích podél útesu. V chráněné oblasti se nedotýkejte stop po výkopech, skal a mříží, a nepřemisťujte kameny na zemi. Nejlepší výhled na klenutý vchod Dolní jeskyně a nad ním umístěný vchod Horní jeskyně je z úpatí svahu. Tvary vápencových skal se lépe rozeznávají za denního světla, zejména odpoledne. Po dešti mohou být stezky na svahu kluzké, proto doporučujeme obuv s dobrou přilnavostí. K jeskyni se dostanete po silnici, která vede z Halkalí do Altınşehir; aktuální autobusové linky si ověřte u společnosti İETT. V okolí se nachází břeh jezera Küçükçekmece a údolí Sazlıdere, které mohou zabrat druhou polovinu dne.