Sadabad ve Kağıthane Deresi Mesiresi

Sadabad je název, který byl v 18. století dán rovinaté oblasti ležící na obou březích řeky Kağıthane, která se rozprostírá směrem k Zlatému rohu. Podle Turecké encyklopedie islámu tento název znamená "příznivé a prosperující místo". Údolí bylo od dob vlády Kanuniho Sultana Sulejmana jedním z nejoblíbenějších míst pro rekreaci obyvatel Istanbulu. Evliya Çelebi popisuje, jak zde klenotníci a sedláři rozkládali stany, bavili se a konali setkání. Klenotníci, obchodníci s papírem a sedláři zde také prováděli obřady spojené se svými profesemi. V jarních měsících bylo toto místo jedním z nejoblíbenějších míst, kam lidé chodili do přírody. V byzantské době se řece říkalo Barbysos a název Kağıthane pochází od papíren, které se zde nacházely. Za vlády Bayezida II. byla v údolí zřízena továrna na výrobu střelného prachu, která zde dlouho fungovala. V 16. století byla postavena fontána İmrahor a palác İmrahor; za vlády Murada IV. byla zde vybudována perská zahrada a palác. Oblast získala svou hlavní slávu začátkem 18. století. Podle záznamů v roce 1717 vedl slavnostní piknik, který zde uspořádal velký vizír Nevşehirli Damat İbrahim Paša, k tomu, že sultán Ahmed III. si tuto oblast oblíbil. V roce 1722 byl před palácem vyčištěno koryto řeky a přeměněno na rovný kanál lemovaný mramorovými svodky. Je zaznamenáno, že mramor pro tento kanál, který se nazýval Cedvel-i Sim, neboli Stříbrný potok, byl dovezen z paláce Kulelibahçe v Čengelköyi. Podél kanálu byly postaveny hráze, vodopády a bazény; voda protékala malými vodopády a sbírala se v mramorových bazénech. Letní palác byl dokončen během několika měsíců v létě roku 1722; zdroje uvádějí různá data dokončení, od konce července do začátku srpna. Kolem paláce byly přistavěny pavilony, mosty a fontány a státní úředníci byli povzbuzováni k výstavbě paláců podél řeky. Podle úřadu Kağıthane bylo v obou svazích, vedoucích ke Zlatému rohu, postaveno 173 paláců. Plány zahrady a kanálu byly často spojovány s návrhy Yirmisekiz Çelebi Mehmed Efendiho, který často cestoval do Paříže. Architekt Sedad Hakkı Eldem ve své práci z roku 1977 tvrdil, že Sadabad se příliš neshoduje s francouzskou zahradní architekturou. V těchto letech se písně Nedima staly symbolem radosti Istanbulu a Sadabad se stal jejím symbolem. Bě V blízkosti radnice lze vidět jen několik fragmentů paláce. Mezi nimi se nachází mešita Sadabad, která stojí u řeky. Byla postavena v roce 1863 za sultána Abdülazize a nahradila starší mešitu Hayrabad. Má dřevěnou střechu a jednu minaret a je také známá jako mešita Aziziye. Podle zpráv z úřadu se některé kamenné pozůstatky paláce, který byl postaven pro Atiye Sultan, stále nacházejí za autobusovými zastávkami v Kağıthane. Nejlepší období pro návštěvu je jaro, kdy je v této oblasti největší ruch. Díky tomu, že je oblast podél řeky rovinatá a krátká, procházka trvající hodinu stačí k prohlídce pozůstatků a mešity. Do centra Kağıthane se lze dostat veřejnou dopravou; aktuální informace o linkách metra a autobusů naleznete na stránkách Metro İstanbul a İETT.