MKE Sanayi ve Teknoloji Müzesi

Muzeum průmyslu a technologií MKE se nachází v areálu strojního a chemického průmyslu v Tandoğanu a je muzeum, které dokumentuje vývoj obranného a strojního průmyslu v Turecku. Bylo otevřeno 22. května 2013. Portál Kultury definuje účel muzea jako zpřístupnění příspěvku instituce k historii průmyslu a vzniku nových organizací, sbírání, ochranu a vystavování artefaktů a dokumentů v této oblasti. V posledních letech se v zprávách muzeum nazývá Muzeum MKE İmalat-ı Harbiye. Podle zpráv deníku Daily Sabah bylo muzeum po rozsáhlé rekonstrukci znovu otevřeno pro návštěvníky v roce 2023. **Od Tophanu k MKE** Kořeny instituce sahají do období Fatiha Sultana Mehmeta, kdy byla založena Tophane-i Amire. Tato budova se v průběhu času v roce 1832 přejmenovala na Tophane-i Amire Müşirligi, v roce 1908 na Tophane-i Amire Nazırlığı, v roce 1909 na İmalat-ı Harbiye Müdüriyet-i Umumiyesi a v roce 1921 na Askeri Fabrikalar Umum Müdürlüğü. V roce 1950 se instituce přejmenovala na Makina ve Kimya Endüstrisi Kurumu. Během válečné doby za nezávislost vyráběla pušky, hlaveň, munici, meče a sekery a prováděla opravy zbraní. V následujícím období vyráběla také civilní produkty, jako jsou elektroměry, plynové sporáky, baterie a zemědělské nástroje, a hrála roli při vzniku dalších průmyslových podniků. **Budova a požár** Na místě, kde se nachází muzeum, stála budova, která byla za vlády II. Abdülhamida postavena jako kasárna pro jezdectvo. Během války za nezávislost byla budova využívána jako dílna pro výrobu zbraní a jako místo pro uložení vojenského materiálu pašovaného ze Istanbulu do Anatolie. Podle Wikipedie došlo 20. listopadu 1922 k velkému požáru, který budovu zničil. Říká se, že Atatürk navštívil místo požáru se svou manželkou Latife Hanım a zde pronesl slova: "Turci, učte se, pracujte, věřte." Zdroje se liší v popisu stavu budovy: Wikipedie uvádí, že muzeum se nachází v budově, která byla po požáru znovu postavena, zatímco Turecká turistická encyklopedie uvádí, že budova, která byla požárem zničena, byla opravena a jejímu otevření se zúčastnil Mustafa Kemal. Od roku 1920 do roku 2013 byla budova využívána jako administrativní budova pro různé oddělení patřící instituci. Podle Wikipedie má muzeum 4 500 metrů čtverečních vnitřního prostoru a 10 000 metrů čtvere Denizaşı Müzesi, podle denizaşı (námořní min) používaných v bitvách u Inönü v březnu 1921, a uvádí, že tyto námořní miny byly zasílány zpět do továrny k opětovnému naplnění. Zpráva uvádí, že v kolekci je celkem 2 352 exponátů, což je více než v původních zdrojích. V expozici se nachází také dokument "Hatıra-i Celadet Şehadetnamesi", který dokumentuje kampaň, během první světové války, kdy lidé darovali armádě zlato, stříbro a železné hřebíky. Podle zprávy z roku 2024 ředitel muzea uvedl, že se jedná o jediné vojenské muzeum, které vystavuje dělostřelecké kanóny. V expozici jsou také zmíněny dřevěné vozíky z té doby a hodiny vyrobené v dílnách budovy. Venkovní expozice: Na venkovním prostoru v zahradě se nacházejí námořní miny, lokomotivy a vagonky, které byly vyrobeny pro doly této instituce, traktory, stavební stroje, protiletadlová děla, válce a velké stroje pro zpracování kovů. Nejvýznamnější exponát je kus dělové kanóny, který pochází z bitevní lodi Yavuz (Goeben), která sloužila v osmanském námořnictvu během první světové války. Pro lepší pochopení velikosti těchto strojů doporučujeme projít zahradu před návštěvou vnitřních prostor, a to v denních hodinách, kdy je dostatek světla. Návštěva a doprava: Zdroje uvádějí, že muzeum je zavřeno v neděli a ve státní svátky, a že vstup je zdarma. Nicméně, protože se časy návštěv v různých zdrojích liší, doporučujeme si aktuální informace ověřit přímo u instituce. Vzhledem k tomu, že muzeum se nachází v areálu instituce, je možné, že při vstupu bude vyžadován doklad totožnosti. Portál Kultury uvádí, že k muzeu se lze dostat veřejnou dopravou směřující do Tandoğan. Stanice Ankaray Anadolu/Anıtkabir (dříve Tandoğan) je v pěší vzdálenosti od muzea. Ve stejný den můžete podniknout krátkou cestu na sever do Akköprü a na západ do budovy rektorátu Gaziho univerzity.