Larisa (Buruncuk) Antik Kenti

Larisa, Menemen'e bağlı Buruncuk köyünün üzerindeki tepelerde yer alan, Gediz údolí směřujícímu starověkému městu. Nachází se přibližně 30 kilometrů severně od Izmiru a díky své poloze nad úrodnou nížinou, která vznikla sedimenty přenášenými řekou Gediz (známou v antice jako Hermos), dominovala okolí. Patřila k dvanácti městům regionu Aiolis; aby se odlišila od míst s podobným názvem v Řecku a podél řeky Küçük Menderes, byla nazývána Larisa Phrikonis nebo Larisa u řeky Hermos. Jméno pravděpodobně pochází ze starověkých místních názvů, které v anatolských jazycích znamenají "pevnost, opevněné místo" a končí příponou "-assa". Zdroje naznačují, že osídlení má velmi dávnou historii. Podle disertační práce dokončené v roce 2021 na Technické univerzitě v Istanbulu, stopy osídlení v této oblasti sahají až do neolitické doby, zatímco nejstarší architektonické pozůstatky pocházejí z rané doby bronzové. Geograf Strabon uvádí, že prvním obyvateli města byli Pelasgové, na které následně přišli kolonisté z oblasti Aiol. Strabon se domníval, že město, o kterém Homér zmiňuje v Iliadě, je právě toto Larisa. Podle Xenofonta perský král Kyros sem vyslal kolonii egyptských vojáků, a proto bylo město v určité době nazýváno "Egyptské Larisa". Xenofont také píše, že spartánský velitel Thibron město obléhal, ale nedokázal ho dobýt. Většina architektonických pozůstatků, které jsou dnes na místě vidět, pochází z období mezi 7. a 4. stoletím př. n. l. Město utrpělo značné škody během peloponéské války v roce 405 př. n. l. Po opravách bylo v roce 279 př. n. l. vypleněno Galaty. Vzhledem k tomu, že zde nebyly nalezeny žádné pozdější stopy osídlení, předpokládá se, že město bylo opuštěno kolem 3. století př. n. l. To činí Larisu zajímavou, protože na rozdíl od mnoha jiných míst, zde nebyly postaveny žádné stavby z pozdějších období, a místo takto zůstalo, odhalujíc město z doby archaické a klasické. Osídlení se rozkládá na dvou vrcholcích hřebene Buruncuk. Na západním, nižším vrcholu se nachází akropolis, kde se nacházejí reprezentativní stavby, jako jsou paláce, chrám a megaron. Na jižních a severních svazích se rozkládají městské oblasti, zatímco na severu a východě se nachází rozsáhlé pohřebiště. Vyšší východní vrchol je opevněn silnou pevností a na jeho jihozápadním úbočí se nachází menší osada. V nížině mezi oběma vrcholy byly nalezeny pravidelně us Některé nálezy z archeologických výkopů byly převezeny do Stockholmu, další do Istanbulského archeologického muzea, zatímco nálezy z doby archaické jsou uchovávány v Izmirském archeologickém muzeu. Vzhledem k tomu, že výzkumy se většinou zaměřovaly na akropolis, hrad a osady pod ním byly zaznamenány pouze v obecném plánu. Podle záznamů Ministerstva kultury a turismu, architektonická studie, kterou v roce 2010 zahájil profesor Turgut Saner, zahrnuje celý areál. Tyto výzkumy ukázaly, že město v období perské nadvlády, zejména v 5. a 4. století př. n. l., zažilo intenzivní stavební činnost. Larisa není upravená archeologická lokalita; cesty vedoucí na vrcholky jsou kamenité a místy strmé, proto jsou vhodné turistické boty. Stín je zde velmi málo, proto je pro lepší zážitek z návštěvy doporučeno navštívit ji brzy ráno v létě nebo během jarních týdnů, kdy se krajina rozkvétá. Po dosažení vrcholu akropolisu se naskýtá výhled na řeku Gediz, která se vine po celé rovině, a na hory na severu. Při procházce mezi zdmi a ruinami hradeb dbejte na to, abyste nešlapali na kameny a neposouvali žádné předměty. Pro dopravu je možné využít severní linku železnice IZBAN, která jezdí až do města Menemen; k samotnému vrcholu a do osady Buruncuk je nutné pokračovat autem. Pro aktuální informace o přístupnosti doporučujeme kontaktovat Izmirské provinční oddělení kultury a turismu.