Ihlamur Kasrı

Beşiktaş, Yıldız a Nişantaşı mezi svahy Ihlamur Vadisi, podle historických zdrojů, byl od 18. století až do počátku 20. století místem, kudy protékala řeka Fulya, a byl obklopen lípami a platany, což z něj činilo zelenou rekreační oblast.

Dnes je první část údolí, kde se nacházejí paláce, původně vinicí Hacı Hüseyin Ağa, která patřila k admirálům loděnice během vlády sultána III. Ahmeda (1703-1730), a byla přeměněna na císařskou zahradu připojením k státní pokladně. Ve druhé části, která stoupá směrem k Yıldız, se konaly střelecké soutěže s kemankešy za vlády sultána III. Selima (1789-1807) a sultána II. Mahmuda (1808-1839), jak naznačují některé dochované pamětní kameny. Na těchto kamenech jsou uvedeny vzdálenosti, hodnocení a data střelby sultánů na vodní džbány. Během vlády sultána Abdülmecida (1839-1861) byla přidána třetí část údolí nazývaná „Muhabbet Bahçesi“ a byly provedeny práce na zalesnění a úpravy s hrázemi.

Francouzský básník Lamartine popsal Ihlamur a jeho okolí ve svých vzpomínkách, když byl v roce 1846 hostem sultána: 

„…V zahradě naproti budově byly krásné ovocné stromy a velké lípy, které daly tomuto údolí jeho jméno. Před trojstupňovým schodištěm vedoucím k paláci byla malá fontána, která nedokázala překonat větve jasmínu, a s jemným šploucháním se vlévala do mramorového bazénu. Ihlamur je nejoblíbenější palác sultána; zde odpočívá a přemýšlí.“

Na místě této skromné vinice, o které Lamartine hovořil, nechal sultán Abdülmecid v letech 1849-1855 postavit dva paláce a pojmenoval je „Nüzhetiye“, což znamená „prostornost, svěžest, radost, štěstí“.

Během vlády sultána Abdülazize (1861-1876) se v císařské zahradě občas konaly různé zábavy a zápasy zápasníků. V následujících letech zůstávaly Ihlamurské paláce místem, které navštěvoval sultán a jeho rodina, a po vyhlášení republiky byly v roce 1951 předány k užívání městu Istanbul Velkým národním shromážděním Turecka a byly uspořádány jako „Muzeum Tanzimat“.